Nebaví mě RD
Ahoj, jdu se spíš vypovídat a třeba to tak necítím sama. Jsem máma syna 18m a vůbec mě to s ním doma nebaví. Dopoledne ještě uteče, uvařím, jdeme na nákup, ale teď jak je brzo tma se odpoledne táhne. Malý u ničeho nevydrží. Jen lítat po bytě a lézt do výšek. Jakmile si k němu sednu, nezájem. Sám si občas listuje knížkami nebo hraje na piánko. Jinak spíš poletuje a vyhazuje šuplíky v kuchyni. Venku si jde cestou necestou a když zakročím, sedne si a řve. Každý den nanovo. Mě to už ubíjí. Těším se, až bude větší a budeme si hrát spolu, nebo se zabaví sám. Vím, že je to asi jen období, ale mrzí mě to. Představa byla jiná.
Já jsem se zapojila do místního mateřského centra, organizovaly jsme akce, dělaly společné herničky pro děti... jinak by mě mrsklo 🙂
A co lepící knížky? U toho se malá v tomto období celkem zabavila :D
Měla jsem to stejně, nejsem typ, co má kamarádky a sedává po kavárničkách.
Vrátila jsem se do práce v jeho dvou letech(naštěstí mám hlídacího dědu) a super, nelituju toho
jako bys mi mluvila z duše..tohle je presne popis naseho dne s 17mesicnim..proste katastrofa..neustale kramuje kuchyn,vysypava mouku,krupici a jine sypke smesi..nez to uklidim tak v obyvaku roztrha letaky,vyleze vsude kde se da..k tomu jeste dalsi dve deti (4 a 6let) kteri ho masakrujou jako by by jim rovny, vubec si s nim neumi pekne hrat takze to me taky nepomaha..cely den resim co je kde rozsypane,rozhazene,rozbite,rozthane a kdo koho bije..nepamatuju si ze by starsi deti byly tak hrozni jak tenhle nejmladsi☹ a jestli ho to brzo neprejde tak se asi zblaznim😨
Mě pomáhá "mít projekt" - něco, co čím zaměstnám hlavu a každý den si můžu odskrtnout, že jsem na tom kousíček udělala a těšit se, že to za pár měsíců bude hotové... Momentálně je to třeba Vánoční úklid :D (fakt začínám teď a odskrtavam si, že "dneska jsem umyla noční stolek"... Jsou to prostě části úklidu, které dělám obvykle 2x do roka, takže můžu pak říct "je to hotové"), před tím to bylo vybavení dětského pokoje. Jsou to věci, které jde udělat za týden a honit se... Nebo pomalinku a užít si je. Ale hlavně, když je dodělám, budou hotové - aspoň na pár měsíců, ne jen "zítra na novo".
Ta zima je totální zlo.🙄🤷♀️ před dvěma dny jsem byla na hřišti v dešti a ve tmě, kromě nás tam byla ještě jedna matka s dvěma dětmi a vypadala podobně vyhořele jako já, myslím, že to je všude v bledě modrém.
@pipi_puncocha hmmm, tak az si k tomu pridate oraci na plnej, tak si na tohle obdobi rady vzpomenete
Je to na palici někdy... malá má skoro 17 měsíců a k tomu co píšeš, tak půl dne ječí jak siréna 🙄🙈😄 prostě cokoliv se ji nelíbí, není podle ní, nebo jen něco chce (často ani sama neví co), někdy mám pocit, že ječí jen pro zábavu... Kolikrát jsem radši s ní a hrajeme si, čtu jí knížky, než abych uklízela nebo vařila, pak to taky tak vypadá, případně dohanime večer 🙄 ale snad to brzy přejde... Nebo se picnu asi
Jako abych nekecala, některé dny je zlatá, ale mám pocit, že jich je čím dál míň 😄
jojo, tato realita je všude stejná.. teď ještě dobrý, ale pro mne vždy bylo na špagát období rodičáku leden-březen. Do Vánoc jsou svíčky, listí, světýlka, chystání Vánoc, cukroví.. stále se to dalo. Ale pak už strašný.. tma, zima, bláto, sociální izolace, nemoci furt dokola, stereotyp.. jsem vždy myslela, že mi jebne už. Ale od jara se to zase zlepší.. Nedávno jsem neúmyslně vyslechla na pískovišti rozhovor několika matek a každá zobala antidepresiva.. A ani se tomu moc nedivím.
Inu... mě to bavilo a baví. Ale potřebuji kolem sebe lidi. Dítě mám úžasný, ale během lockdownu jsem poznala, jak je takové sezení doma ubíjející. Takže pro všechny ubité - ven! S tou přírodou je to teď poněkud náročný, tedy kamkoliv dovnitř - bazény, herny, kavicky, kamarádky, návštěvy, cesty. Ok, není to pro úplně každého, je to moje cesta, ale když mi ji zrovna nikdo zhora nekazí, funguje výborně. Když jsme obcas celý den doma, jsem vlastně za ten klid ráda. Tvoříme, než člověk rozdela prstové barvy a zase vše sklidí, je půl dne pryč, postavím opičí dráhu, to samé. ven jdeme vyloženě do lesa nebo na hřiště, bezcilne bloumani nesnáším. Dobrý cíl je knihovna, pekárna, cukrárna.
Přestala jsem se stresovat úklidem, když je nejhůř, pozvu paní na úklid. Vaření minimalizuji. I tak je toho dost, a úplně cítím, že když chci tyhle provozní věci dobře zvládat, je dite přítěží. Vyžaduje o to víc pozornosti, stává se víc nehod. Nezbývá než se zastavit, nechat prádlo prádlem a klesnout na hrací podložku. Stačí jen ležet, dítě spokojený, že mě má. Nebo odjet (spolu).
Tak teď je to úplně nejblbější období, všude lezou, ale pud sebezáchovy žádný, nějaká cílená hra nemožna, domluva nulová.... Neboj bude líp. Najdi si zábavu. Dokud máš jedno dítě, aspoň pro mě to bylo super. Měli jsme spoustu zábavy, herníčky , kavárny, hřiště, plavání, cvičení matek s detmi... S druhým už to tak nejde, plavání nám třeba zůstali, ale trávit dny po kavárnách a v herních centrech, do toho starší dítě - do školky, kroužku, domácnost ... Takže si najděte nějakou zábavu typu plavání, cvičení nebo ji eho krouzku...
A jakou si měla představu? Co najít nějaký koníček, který můžeš dělat i se synem?
@misulka84 i pracovat na plný úvazek a mít k tomu děti je lepší, než být jenom doma 😀 Ale chápu, jak jsi to myslela. Někdy je to to mazec to vše stíhat. Ale ono prostě ne každá žena je spokojená doma s dítětem.... Já to vždy kombinovala. Neumím si představit být ani třeba 2 roky jenom doma, přišla bych o mozek
@autor za mne je to bohužel docela běžné.... Za mne ideál najít si soukromou školku a nebo nějako skupinu a jít na půl úvazku do práce. Pak budeš mít ráda i ten čas strávený s dítětem a budete všichni spokojenější.....
Resim to praci. Zamestnavatel mi nabidl mikrouvazek. Prijdu na jine myslenky a dite, ktere pri vareni vypraskne v nestrezenem okamziku do kurete pul pytliku rozmarynu je mnohem roztomilejsi, kdyz s nim clovek vari pote, co prijde domu, nez kdyz se mu predtim pul dne snazi vymyslet zabavu a pritom nezdemolovat cely byt. Pokud bys mela tu moznost, jdi do toho. Jinak si najdi jiny projekt. Neco, co budes delat - sit, malovat hrnky, delat koralky, pect... kamoska se vrhla do vyroby vlastnich rtenek. Pokud mas, kdo by ti dite tak 2 dopoledne v tydnu pohlidal (idealne tata, posune to jejich vztah dal), zkus to a vypadni z bytu. Kamkoli. Pokud financne utahnes jesle, taky treba na 2 dopoledne, taky moznost.
První rodičak byl v pohodě.U druhého jsem trpěla.Našla jsem si brigádu a pomohlo mi to.Chodila jsem přes víkend,když byl manžel doma.
Vzhledem k tomu, že už jsem starší, tak moje kamarádky mají už větší děti (průměrně 4-10let) a všechny VŠECHNY se shodujou, že ty první tři roky s detskem jsou strašná ubíjející nuda. Žádnou z nás nebaví stavět komíny a furt dokola bučet jak kráva. Jakmile se dá s dítětem domluvit (jasně, i když odmlouva, řve atp, ale můžeš s ním normálně konverzovat), jakmile začnou intelektuálnější aktivity než výše uvedené, začíná to být konečně super a užívání si dítěte. Zrovna včera jsme seděly s kamarádkou, co má syna 6 let a dceru 17m a asi hodinu jsme se bavili o tom,jak s tím klukem už se dá dělat všechno, mluvit o všem, jak je to super a pohoda a jak už by si strašně přála, aby ta malá měla aspoň ty tři roky. 😀
Taky mě to nebavilo. A to byla holka hodná, vydržela si hrát i sama. Ale věčné vysedávání na hřišti, u knížek a ukazování světa ve mě vypěstovalo takovou averzi, že už nejsem schopná si s ní hrát, když nepočítám člověče nezlob se.
Chápu te, je to už dlouhý. Ale na druhou stranu, loni to bylo nejhorší ever. Mám o 3 měsíce staršího, a chodíme furt ven. A mě to nutí s nim skákat, běhat, dělat kraviny. Protože mi je jinak zima. Musim vypadat jak největší retard. :D Taky máme nějaký ty kroužky, takže nejakej ten program. A okruh maminek v okolí, jsem docela družící typ. Nejhorší je být sama.
A oproti loňsku je to úplně super. Už chodí, nenudi se v kočárku. Spí jednou denně po O a ne tak divne na 3x, díky čemuž se dá taky ten den lépe rozvrhnout. Dá se lépe oblikat i přebalit. Masakr musí být mít třeba batole a k tomu kojence.
A těším se už do práce a odpocitavam dny :D
Já to nechápu - jako mozkem jo, ale srdcem ne. Fakt považujete za lepší být v práci než se svým dítětem?? Moje práce mě bavila, naplnovala, ale oproti dětství nikam neuteče. A i kdyby, radši si nechám utéct ji než čas se svým dítětem. Beru na pár hodin týdně na úrovni koníček, beru na chvíli vypadnout, vypnout, beru relax v podobě ručních prací atd., ale vrznout dítě někomu jinému.... ☹ a trávit dopoledne, celé dny s cizími lidmi... ☹(
Samozřejmě každého volba, ale je mi to líto.
@zuzekk Když jdu do práce...
Hele moje děti celým srdcem miluji. Jsem jejich fanynka, stalkerka, obdivovatelka atd.
Ale stejně, když jdu do práce, je to taková úleva... To je jen můj svět, moje úkoly, můj oběd, moje kafe, můj čas a všichni okolo se mnou řeší úplně jiné starosti.
Jsem ráda, že už obě chodí do školky, už se s nimi člověk nějak domluví, vyhrají si prakticky jen spolu (díkybohu za to). A nemyslím, že se za to mám stydět... Ani omylem.
@meronym přesně tak. Taková specialitka českých matek. Jakmile jdeš do práce dřív než ve třech letech, tak sis to dítě neměla ani pořizovat.
@jane46 to jsme přesně včera taky řešily s tou kamarádkou. I když je to práce brutálně náročná a můžeš se posrat, tak je to prostě odpočinek minimálně psychicky. 😃 Bavím se teda o těch dětech do dvou let přibližně, to mě šíleně ubíjí
Já jsem doma ráda, ale jsem každý den někde mezi lidmi. Mám okolo sebe dost kamarádek, co mají taky děti, takže každý den vidíme někoho aspoň na chvilku. A hned je to lepší. I jsem ráda, že moje děti jsou s vrstevníky. Takže moje rada zní, videj se s lidmi a bude to fajn 🙂 být sama s dítětem je na palici. To taky nedávám
Neboj, je to jenom období, které přejde. Mě hraní si začalo bavit kolem 2 let, kdy už dítě spolupracuje. Předtím je to spíš jen o ukazování něčeho a odchytávání věčně prchajícího batolete. 🙂Synovi bude v březnu 5 a to už je úplně jiný level. Až mi bylo líto ho dát do školky, protože už je to prostě parťák. Nejvíc se mi osvědčilo vypadnout ven. Děti se tam zabavily i samy a pro mě to byl relax. Klidně jen tak chodit bez cíle, kam zrovna chtěly...
Já jsem děsně tvrdá a dost matek mě za to odsuzuje. Ale ... tohle období bylo fakt těžký (teď je jim už 5 a 8). Každý jiný a jiné nároky. Dost jsem vymezila hranice, u každé jsem začala hned jak se naučili chodit. Děti velice dobře chápou projevy a dokážou nás tiše dostat do zoufalství. Stará doktorka mi řekla, že krátké pokyny nebo příkazy chápou v tomhle věku nejlépe a předejde se přemlouvání a domlouvání v nechápání a scény. Nejhorší byla hřiště se vzteklými dětmi. Mě pomáhalo být venku za jakéhokoliv počasí, kromě vichřice, mimo civilizaci. Žádné omezení pro ně a poznávání toho co dokážou. Děti si zvykly na dlouhé procházky lesem. Sice jsem měla naložený kočár a později s batohem jak soumar, ale jakékoli scény se hodně omezily a doma byl klid. Na televizi ani jinou elektroniku jsem je neučila, spíš jsem měla puštěné rádio nebo mluvené slovo. Všechno jsem musela dělat jako oni, ale nakonec se to povedlo. Jak říkám, v tohle nejsem moderní a dneska jsem za to ráda. List se otočil a když mám den blbec, řeknou mi sami ať se na to vyprdnu a jdeme do lesa.
Opakuj si mantru: Je to jen období, je to jen období,.........😉 , Přejde to, neboj!
Jo, okolo toho roku a půl je to masakr. Pak už se to začíná lámat k lepšímu, ale zas přijde to věčný ne. A to zůstane fakt dlouho 😅. Mně fakt pomáhá si u všeho říkat, že je to jen období. Všechno jednou přejde a nakonec se seberou a odstěhujou se z baráku. Jinak mně pomáhá čtení, práce a čas od času jít sama aspoň na nákup. Ale je fakt, že v tomhle temným období, kdy je od půl pátý tma, je to na palici.