Nechat matku napospas osudu?

Moc mě mrzí v jaké jste situaci, čtení tvého příspěvku mne zasáhlo přímo pod pás, a to proto, že jsem s takovou matkou prožila celé dětství a dospívání. Tvoje diagnóza je naprosto správná. Každou situaci kterou popisuješ velmi dobře znám. Nevím jaký jste s matkou měly vztah před tím než toto nastalo, u mne je to možná trochu jiné v tom, že taková byla vždycky už co se pamatuju od malička-resp když jsem byla stará jako tvoje dcera tudíž můj vztah k matce je spíše velmi negativní. A proto to vezmu spíše z pohledu tvojí dcery a co bude nejlepší pro ni. A to je se co nejdříve sbalit a mazat pryč. Vyrůstat v takovém toxickém prostředí pro ni není vůbec dobré a může si to nést opravdu neblahé následky, ještě teď si pamatuji jak mi bylo jako malému dítěti úzko když měla matka "svůj den" a s přibývajícím věkem až tvoje dcera začne více komunikovat a dělat více věcí, by mohla tvoje matka začít směřovat svůj vztek i na ni, a to určitě nechceš. Pokud člověk v něčem takovém vyrůstá, tak jsou dvě hlavní možnosti co si z toho odnese do života. Buďto si řekne "tak takhle nechci skončit" a pomůže mu to takovým krutým způsobem být lepší. A nebo ho to semele a vydá se podobným směrem protože nic lepšího nezná. Ani jedno není ideální, ikdyž jsem se já sama vydala tou první cestou, tak to opravdu nebylo zadarmo. Ze vzpomínek na dětství a dospívání se mi ježí chlupy na zádech, protože věř mi že zdaleka nezůstane jenom u toho co popisuješ

@zuzkasim Nechci být konkrétní, ale není to tak, že bych se pověsila na krk matce. Přestěhovaly jsme se do většího, já to matce nabídla a přišlo mi to logické a výhodné, vztahy nebyly tak vyhrocené. Ale ano, nikdy jsem se vlastně od matky neosamostatnila a otec dcery je moje životní prohra, kterou mám denně na talíři, ideálně před obecenstvem. Přesto si nepřijdu, že bych matku nějak využila, dítě mi hlídá, protože nechtěla do práce a já v kvalifikované práci vydělám za míň času víc peněz.

Ještě dodám, ať se nenecháš odradit nebo naštvat příspěvky od lidí kteří ti to budou chtít dát sežrat, protože kdo nežil s opravdu psychicky nemocným člověkem, tak nemá nejmenší tušení o čem mluvíš.

@vero987nika děkuju ti.. máma měla sklony být taková už v mém dětství, ale nic hrozného, vesměs mám na ní dobré vzpomínky. Byla vždycky negativní, každého se mi snažila zprotivit, extra se mi nevěnovala, ale bylo to v normě. O dceru se právě bojím, nevím, jestli by byla schopná dělat peklo i jí, ale už teď to vnímá, takže lepší to nebude

Ja bych rekla rychle pryc. Je to moznasmutne vuci mame, ale zase ty a hlavne tvoje dcerka, ktera ma vse pred sebou, by v tomto nemela vyrustat, to by byl pro me osobne zasadni duvod k prestehovani. Nemusite se stehovat daleko, pokud chces byt mame nablizku, ale ne denni kontakt. Dcerka pujde do skolky, do skoly, potrebuje se soustredit, ty do prace, abys mohla zajistit rodinu.

@nirvana25 není zač, nechci tě strašit, ale tato nemoc je bohužel do jisté míry dědičná a pokud by si tvoje dcera (ale i ty) nesla z dětství a dospívání nějaká traumata, mohl by to být i potenciální spouštěč pro tuto nemoc jednou i u ní. A věř mi, že jakmile začne být dcerka větší a třeba trochu hubatá, tak si tvoje mama nebude brát vůbec servítky se pustit i do ní (časem i fyzicky). Ona totiž nepřemýšlí o tom zda dělá správně, a co tím může způsobit, její stav jí to znemožňuje a vidí tunelově jenom sebe a své vlastní pocity a jak její okolí působí na ni.

@nirvana25 Díky za doplnění. A ten dotaz, maminka to ví, že plánuješ odejít? Měly byste k sobě být upřímné, scény bude nejspíš dělat tak jako tak, ale má právo se na to připravit. Můžete společně vymyslet, jak dál, aby to zvládla. Jestli zůstat ve větším a do vašeho pokoje si najít spolubydlící (podnájemnici, nějakou kamarádku, kamaráda?), nebo jít do menšího, aby ho sama líp utáhla. Jako já si myslím, že pro tebe jedině dobře, že se chceš postavit na vlastní nohy, mám mamku hodnou, náš vztah fajn, ale už ve 20 jsem cítila, že je to moc, člověk touží dělat si věci po svém a zbytečně nastávaly nedorozumění. A přijde mi fajn, že máš sebereflexi, přiznáš, že s chlapem jsi to spackala, že dokonalá nejsi, to tady taky každý nezvládne🙂 Do začátku, kdybyste se třeba dohodly, že na sobotu může přijít k vám a že 1x v týdnu za ní odpoledne skočíte, aby měla v životě nějaké pevné body a nemusela se hned hroutit, že ji opouštíš... to je jen návrh, prostě vymyslet něco, aby věděla, že se na ni nechceš vykašlat, ale prostě konečně se postavit na vlastní nohy.

Už po prvních pár větách, jsem chtěla napsat, zdrhej dokud můžeš. Pro někoho možná kruté, ale ten život s ní musí být nehorázně vyčerpávající. Oznámila bych jí dopředu, že se stěhuji, ať si začne hledat práci, aby to bylo vůči ní fér, když má úvěr. Na scény a vydírání bych nereagovala. Ty si začni hledat bydlení a zařizovat věci kolem stěhování.
Nikdo ti nemá právo vyčítat, že otec dcery je tvoje životní prohra. Předpokládám, že tenkrát jsi se rozhodovala na základě svých nejlepší zkušeností a vědomostí. Nejsi jediná komu krachl vztah. Ani ty by jsi to neměla brát jako životní prohru, že je to tvůj cejch, protože s tímto smýšlením o sobě, akorát zase jednou přitáhneš podobného exota. Prostě ten vztah ber jako drsnou lekci. Navíc ani ona nemá partnera, tak mi přijde, že ti vyčítá své vlastní chyby. Tím věčným kritizováním a shazováním ti akorát sráží sebevědomí.

@nirvana25
Odstehovat se a prestat ji sponzorovat

@nirvana25 Já ti odpovím z pohledu dítěte, které vyrostlo v hodně podobném prostředí - postavila bych tu otázku jinak, a to né jestli nechat matku, na pospas osudu, ale dceru na pospas tomuhle prostředí...

Jo jo, mám podobnou mámu... Utekla jsem v 18ti... Radši bych bydlela pod mostem než s ní... Teď jsou kontakty ve formě 1 telefonát za 2 měsíce a stejně se mi pokazdy svírá žaludek. Utíkej... bude vám líp...

@treasurka moc hezky jste to řekla... je moc dobře poznat kdo si to zažil na vlastní kůži, smutné kolik nás je 😔

Odpovídáš si sama “ promarním si život a zkazím ho dceři” “musím to udělat ( odstěhovat)”. Za to jak vede svůj život tvoje matka nemůžeš, nemůžeš ani za její diagnózu. Pokud nejste vyloženě na nože, tak ji přece můžeš navštěvovat, zajímat se jak se ji daří a pomoc jak sama uznáš za vhodné, ale nemusis kvůli ní žít život ve kterém se cítíš “ úzkostná a depresivní”. Mimochodem mám horší zkušenost, matka je dokonce kvůli psychice už mnoho let v invalidnim důchodu. Naštěstí už je víceméně zaléčená tak aby mohla samostatně fungovat. Stačí ji občasné pomoc když se něco tzv. po...

Díky za příspěvky a odpovím najednou. Odstěhování “diskutujeme” už dlouho, spíše jsem navrhovala, abysme našly něco menšího pro matku, ale ta to odmítá, přestože tento byt je pro jednoho zbytečně velký a moje máma má největší deprese, když je třeba uklidit, takže tu dle mě shnije. Ale každopádně jsem říkala, že já se odstěhovat chci a to matka říká že ok, ať táhnu, ale podle mě si to nijak nepřipouští a nedokope ji to ke hledání práce.

@nirvana25
Tak ale to jestli pak bude pracovat nebo ne uz neni tvuj problem

@zelenaesmolda asi neni no.. Na jednu stranu si představuju, jak by mi bylo krásně, kdybych žila sama s dcerou, nikdo by nám nekazil pohodu .. na druhou stranu se jedná pořád o mou matku a nechci, aby skončila špatně. Zase ale vím, že umí být vyčůraná a zneužívat pomoci

@nirvana25
ale neni prece tvoje zodpovednost starat se o dospelou a svepravnou osobu.Je schopna se o sebe postarat tak at se stara.Prece nechces v tomhle toxickem prostredi vychovavat dceru,aby jednou byla stejna.

Zodpovědnost máš pouze za sebe a svou dceru, za život své matky zodpovědnost neneseš byť je ti to tak nejspíš dlouhodobe servirovano..

@nirvana25 hlavně se připrav i na nějaké to citové vydírání až pochopí že to myslíš vážně a budeš se stěhovat. Citové vydírání je u těchto lidí základní zbraní a nestydí se ji vytáhnout kdykoliv na kohokoliv. Moje povedená matka mi jako 19ti leté vyhrožovala že si něco udělá jestli jí nepřijedu pomoct s nějakou blbostí (bydlela jsem už u přítele)

@nirvana25 Nejsem psycholog ani psychiatr, ale asi to nebude tak žhavé s těmi depresemi, když jsou největší, když má uklízet, nebo pracovat. To je normální vychcanost a lenost. Plus asi tvoje matka bude zdatná manipulátorka a sobec (jen moje domněnka). Nemůžeš zachraňovat někoho, kdo o to nestojí a jen tě využívá. Ona se musí naučit sama chtít řešit svoje problémy. Když jsi chodila do školy, tak jsi se také sama musela naučit na písemky, nikdo za tebe ten test nenapsal. To je ten samý příklad, ona se musí naučit starat sama o sebe. Zodpovědnost máš v prvé řadě za sebe a svoji dceru. Nicméně chápu, že hodit svoji matku přes palubu je pro tebe morálně těžké, protože člověk je veden k tomu, je to přece rodina. Nicméně, když ji neodstřihneš, tak tě zničí, zničí tvoji dceru a stejně ji nezachráníš. Když půjde do tuhého třeba začne něco dělat.

@levandule_k
Neni to jenom tvuj nazor,myslim si to taky.

Takhle - máma opravdu deprese má, to nechci zlehčovat. Ale že to předhazuje nejvíc když se jedná o práci, uklízení.. to je fakt a vím, že toho zneužívá, aby nemusela nic dělat. Každopádně jsem se rozhodla opravdu odejít. Když bude chtít, stýkat se můžeme, když ne, tak holt ne..

@nirvana25 Nemělo to vyznít jako zlehčování, ale za těch 20 let mohla se sebou něco dělat, třeba chodit na psychoterapii, aby se někam posunula. Jsou lidi, co deprese mají, jsou zaléčení a fungují v rámci možností dobře.

Jen poznámka, ovládat druhé se dá i přes slabost, já jsem chudinka nemocná, umírající, tak se o mě musíte postarat.

@nirvana25 s tím uklizením a celkově dělalním čehokoliv to u ní znám taky, někde jsem četla že to lidi s touto diagnozou tak opravdu mají, že se nejvíce hroutí když musí něco udělat. Ale moc dobře vím jak je těžké pro nás ostatní to tak vidět, když nám tím ta dotyčná osoba ztrpčuje život. Mě se to takhle tady snadno kecá, ale sama to u vlastní matky nedokážu... když při každé příležitosti ze sebe dělá největší chudinku jako kdyby jsme my ostatní neměli vlastních starostí dost a taky s nimi musíme fungovat... takový příklad vrcholné sobeckosti co se stalo nedávno... u nás ve městě (mini město) se stala tragická dopravní nehoda, a jeden člověk to bohužel nakonec nepřežil. Matka projížděla okolo když zasahovaly záchranné složky. Všichni už o té nehodě věděli a volali si a psali, zjišťovali o koho se jedná, každý se modlil aby to ten člověk přežil, a moje matka která zde žije od narození takže zná opravdu hodně lidí, místo aby měla strach ať už o své známé, nebo prostě o toho člověka, tak mi začala psát slohové citové výlevy o tom že ona chudák asi viděla mrtvolu a jak je z toho hotová... fakt je mi z ní někdy až na blití co všechno dokáže vztáhnout na sebe🤮

@levandule_k jasně.. psychoterapie jí prý nepomáhá, byla tam za 20 let jednou a prý jí to nesedlo. Ona právě tak nějak “zaléčená” mi přišla celé moje dospívání a vše se zhoršilo s mým těhotenstvím. Jinak ona se lituje fakt jen před tím úklidem :D jinak si vůvec nepřipouští, že by byla nějak duševně v nepořádku a když jí třeba opatrně řeknu, že logicky ty léky za ty roky udělaly svoje, tak to je pak rodeo..

@nirvana25
zadny psychopat si nepripousti,ze on ma problem.ten podle nej maji vsichni okolo nej.

@vero987nika přesně.. já mám denně na talíři, jak jsem sobecká. Přitom kdybych se nebála prozrazení a mohla tu napsat konkrétní příklady, kvůli čemu je třeba teď třetí den dusno, tak by mi holky psaly, že jsem určitě troll. Mně toto občas připadá jako stařecká demence, kdy člověk už vidí a myslí jen na sebe a je celkově jak malé dítě. A ještě co mě strašně štve, tak když třeba za mámou přijde malá do ložnice, tak ta si ani nesundá sluchátka a odpovídá jí na každou čtvrtou větu.

@nirvana25
klidne to napis,oni jsou si dost podobni takze prozrazeni se asi bat nemusis.A i kdyby tak co?

@zelenaesmolda tak to je přesné!!! Snažím se nenechat se vmanipulovat do hádky, ale občas se neudržím a stane se. Před pár měsíci po mně matka řvala že já jsem máma na ho.no a podobné lahůdky, tak to už na mě bylo moc a přiznám se, že jsem taky řvala jak pavián. A to najednou byla moje matka ledově klidná a s hrůzou v očích mi říká, že jsem blázen a měla bych jít k psychiatrovi, neboť jsem psychopat.