Jak se z dětí stávají spratci?
Ahoj holky,
vykopávám akademickou debatu na téma "Jak se z dětí stávají spratci?".
K zamýšlení mě přivedla návštěva u naších dlouholetých známých, se kterými se vidíme tak 4x do roka, ale známe se strašně dlouho. Mají syna, kterému je 5 let. O víkendu jsem měla po dlouhé době možnost vidět tohoto kluka v domácím prostředí (předtím jsme se vždy potkávali na neutrální půdě) a spadla mi čelist, jak se choval. S maminkou mluvil jako s kusem hadru, známá mi vyprávěla, že je z něj úplně zoufala, že je na něj malý strašně ošklivý a říká věci, které by mě nenapadly ani v té nejtvrdší pubertě ("nechci, abyste byli mými rodiči", "jste nejhorší rodiče na světě" atd.), házel příšerné xichty, fakt se choval úplně odporně a na nějakou snahu o korekci ze strany maminky nereagoval.
Známe (aspoň co můžu soudit z pozorování) nemají nijak přehnaně liberální nebo naopak tvrdou výchovu, za mě ji mají tak akorát.
No a já si říkám, jak je možné, že z kluka roste takový spratek? Co měli udělat jinak? Máte osobní zkušenosti s tímto chováním u dětí?
@alice345 Chceš mi říct, že tys v pubertě nikdy neměla myšlenka na to, že nechceš svoje rodiče za rodiče, nebo že jsou tvoji rodiče nejhorší na světě? Já tedy jo. A myslím, že to je úplně normální, že to holt patří k tomu vymezování vlastního místa na slunci. Pravda, v 5L je to možná brzo, ale já mám pocit, že moje holky taky měly předpubertu takovou drsnější a taky kolikrát řekly nějaké nehezké věci...Já jsem dospělá a taky se mě občas padají naprostý odpornosti (nebo mi aspoň jedou v hlavě).
A jinak k tomu, že je dítě spratek - to, co popisuješ, pro mě není spratek, navíc ve chvíli, kdy je člověk jen na návštěvě...moje holky nemají rády cizí lidi, když byly menší, o to více, takže se taky občas chovaly jako krávy...prostě to nesnášely, jsou takové lehce asociální. A kolem tohohle věku mají některé děti opravdu předpubertu a je to s nimi složité. Pokud tam není výchova bez mantinelů, je to stav, který se zase časem uklidní, stejně jako se dítě dostane z normální puberty. Ale tohle všechno člověk pochopí zpětně, no. Já už mám velké děti, takže to vidím už trochu jinak.
Jo výchova je složitá komplexní záležitost a to, co z jednoho dítěte vychová dítě z katalogu, tak stejný přístup u jiného vede k jiným výsledkům. V tomhle věku se o spratkovi nedá mluvit, znám spoustu ve škole problémových kluků rostoucích pro kriminál a světe div se, jsou to vážení otcové od rodin živící se poctivou prací 🙂 Pokud rodiče chlapce učí, jak pracovat s pocity, tak si to časem sedne.
No já nevím holky, znám XY dětí kolem 5 let a jasně že nelze čekat, že mají způsoby Ladislava Špačka, že mají své chvíle atd., ale to, že 5leté dítě svým chováním vydeptá svou maminku na pokraj psychického zhroucení my teda opravdu normální nepřipadá. Nejde o to, jak se chová před návštěvou, to ve finále vem čert (může nemít rád cizí lidí apod.), ale o to, že se takto chová i normálně (dle slov kamarádky). Když tento klučina není klasický spratek, tak teda už opravdu nevím, kdo je. Opravdu mi nepřijde normální omlouvat toto chování u 5letého kluka (neříkám, kdyby vyvádělo roční batole) s tím, že " z toho vyroste".
V podstatě souhlasím s tím, co psaly holky přede mnou.
Ale přidám ještě jeden pohled.
Dokud jsme žili ještě s manželem, on podkopával mou autoritu, co jsem zakázala to povolil a ještě před dětmi říkal, že mě vůbec neposlouchají.
Ano, chovali se ke mě hnusně, ale byla to hlavně jeho chyba. Kopírovali jeho chování ke mě.
Když jsme se odstěhovali, jejich chování se změnilo.
@alice345 Jak staré děti máš ty? Máš vlastní zkušenosti s podobně starým dítětem?
Děti se před návštěvou umí předvádět. Ať už je to obhajování vlastního teritoria, snaha o pozornost, zkoušení hranic rodičů před cizími lidmi... to je jedno, důvody jsou různé.
Problém vidím spíš v tom, že sama maminka si neví s jeho chováním rady, tedy že toto asi není úplně ojedinělé.
Každé dítě umí své rodiče přivést na pokraj zoufalství, i to, které je zdánlivě "vzorné". Ale musí to být jen občas. Jakmile je to pravidlem, je někde chyba. Třeba ty řeči o nejhorších rodičích. Dítě by mělo vědět, že tohle je už vážná věc, že tohle se neříká, protože to zaprvé není pravda, zadruhé tím druhému dost ubližujeme. I pokud máme obrovský vztek, nic nám nedává právo takhle ubližovat. Takže ano, tohle ojediněle může zaznít, ovšem pak musí přijít důrazné vysvětlení, proč takhle ne. Dítě to může za čas zkusit znovu, pak ale nastává opět důrazné vysvětlení, že takhle se k druhému nechováme.
Obvykle mívá takové řeči v momentě, kdy mu něco nechceme dovolit nebo po něm naopak něco chceme. Je tedy potřeba, aby pochopilo, proč po něm něco chceme nebo proč mu nechceme něco dovolit. Aby se svoje emoce učilo chápat i v návaznosti na nějaká pravidla, požadavky, umělo si je aspoň zdůvodnit rozumem.
Pro rodiče je zásadní důslednost. Tedy pokud něco po dítěti chci nebo naopak mu něco nechci dovolit, dítě mě nemůže takovýma řečma dostat do pozice, že to vzdávám. Pak posilujeme právě to, že ošklivýma řečma (nebo chováním, boucháním, vztekáním, křikem atd.) si vynutí to, co chce. Tohle se totiž často stává, ale to si musí každý do svědomí sáhnout sám. A bylo by fajn, kdyby oba rodiče byli zajedno. A nikdy takové řeči o dítěti neříkaly sami.
Kolem toho čtvrtého-pátého roku má dítě takovou "malou pubertu". Bývá už "najeté" ve školce, pomine ten šok, že zvládá existovat bez mámy, a snaží se nějak zařadit do kolektivu. Začíná nějak vyhodnocovat vztahy, zároveň má ještě minimum seberegulačních mechanismů a špatně vnímá čas, takže říká věci fakt hnusně (typu "nechci, ať jste moji rodiče" v reakci na zákaz páté pohádky v televizi ... on totiž vnímá, že to smí jen rodiče a zároveň nechce, aby mu to zakázali, že... je to momentální protest na základě myšlenkové zkratky - za pět minut budete nejmilejší rodiče na světě, protože jste dovolili lízátko). Takže... možná z něj spratek vůbec neroste. Možná se vymlátí v tomhle období a vyroste z toho... A možná taky ne.
Obecně řečeno, spratci bez úcty rostou z těch, kdo vždy všechno dostanou a získají pocit, že na vše mají právo "prostě proto, že jsou". ... Jenže ono to není tak jednoduché. Mám dva syny. Myslím, že obecný přístup mám k obou podobný. Staršímu je osum, je to poslušný chlapeček, který prakticky neumí říct "ne" i ve chvílích, kdy na splnění požadavku evidentně nemá. Vždy se snaží ustoupit a vyhovět. Mladšímu bude za měsíc pět. Je to buldozer, který když mu něco odmítnu, hází věcma, křičí, fňuká a vzteká se. Je schopný i přímo praštit mě (fakt ve vyjimečných případech, ale stalo se). ... Mno... univerzální "míra přísnosti" zjevně neexistuje, že. Každý z nich potřebuje svou.
@alice345 Tak já si to už několikrát vyslechla i od svých dětí. A protože vím, že to bylo v afektu a protože já sama jsem v afektu takové myšlenky taky mívala (i třeba to, že jsem určitě adoptovaná, protože jinak bychom se tak nehádali), tak zrovna tohle mě nechává úplně chladnou.
@alice345 A nikdo tady neobhajuje nevychovanost, nicméně to, cos napsala, nevyznělo nijak hrozně. Ale možná jsi jen nenapsala vše, a ve skutečnosti je to opravdu o dost horší. Jinak mě moje dcery dováděly k šílenství též, i teď jsem z nich občas na zhroucení, tak to prostě je, no, to je běžné, to se stává. Ale to, co se stane v hádce nebo ve stavu naštvanosti není pro mě berná mince našeho vztahu.
Ano, samozřejmě jsou děti spratci, ale za to prostě můžou ty rodiče, ať se to někomu líbí, nebo ne. Nejhorší je rozmazlený fracek bez hranic a mantinelů.
@zuzkasim Mám dítě mladší (3r) a právě hledám "kde soudruzi z ndr udělali chybu", abych ji neopakovala. Mám dítko náročné - akční a tvrdohlavé, ale dá se s ní pracovat, aby byla v mezích. Samozřejmě, že jsem z ní občas vyčerpaná, ale klíčové slovo je občas, třeba 5% času, zbytek je v pohodě. A jasně že se děti předvádějí před návštěvou atd., já chápu že děti jsou děti, to mi nemusíte vysvětlovat 🙂 Ale prostě něco jiného je, když je dítě napřesdržku občas a něco jiného když je takové pořád a dohání mamku pomalu k psychiatrovi. A jasně, každé dítě ji jiné, na někoho stačí se přísně podívat, někoho "řezat jak žito je málo (obrazně řečeno!)"
@sarihy Asi jsem nějak přísněji vychovaná nebo co, ale ani v největším vzteku nebo naštvání neřeknu třeba partnerovi, že je debil nebo něco horšího. A totéž požaduju o něj. Protože to prostě nejde vzít zpět. To samé když jsem byla jako dítě nebo i v pubertě naštvaná na rodiče, byla prostě hranice, přes kterou se nešlo. Natož v 5 letech. Prostě považuju za samozřejmost určitou hranici v lidské komunikaci, přes kterou nejede vlak vztek nevztek a nemám to tak, že "no tak jsme se hádali/y, byl jsi naštvaný/á tak jsi mi řekl/a hnusoty, nevadí". Koukám dle komentářů že jsem teda v menšině :D
@alice345 Z moji zkušenosti. Holčičky bývají takové tvárnější než chlapečci. Takže je velmi pravděpodobné, že to, co zažívá maminka teď s chlapečkem ty nezažiješ, ale zase bude mít nejspíš jiné věci, které by jiným lidem mohli vadit a myslet si, že je nevychovaná. Je dost možné, že Ti nebude říkat, že jsi nejhorší rodič na světě, ale třeba si bude všechno vyřvávat, kňourat, manipulovat s tatínkem, apod. to jde spíš holčičkám. Rozhodně bych si o něm nemyslela, že je to spratek a jak moc je maminka z něj zoufalá závisí i na tom, jakou má možnost si od něj odpočinout.
Podle me je to hodne i o povaze. Mam dve dvery 1,5 roku od sebe, obe maji stejnou vychovu a zatimco jedna je andel, nejhodnejsi dite na svete, druha nas vsechny dohani k silenstvi, jak dokaze byt sobecky, rozmazleny a drzy spratek. Ja jsem deti nikdy nebila, jsem dost tolerantni, Ale to co popisujes ty, to bych teda zadnou liberalni metodou neresila a chytla ho za prdel.
@alice345 Nas 3,5 lety ma obcas takovy stavy, ze ho nepoznavam. Prska po nas, rve jak prase, pokousi se nas i mlatit, dela naschval doma bordel .... Byva to z nevyspani, ale nekdy i jen proste tak. Nejhodnejsi je kdyz je se mnou sam, ale cim vic znamych lidi (tata, babicka, mimino) je kolem, tim vic se to dokaze zvrhnout. Taky nevim cim to je, clovek by ho v tu chvili nejradsi zmlatil, ale on asi potrebuje spis obejmout a maminku .... Takze neco mezi tim .... Nejsme dokonali rodice, delame co muzeme, vyroste z toho 🙂
@alice345 Tak jsme v menšině spolu 😁 Taky mi to nepřijde ok. Může být, že z toho vyroste, může mu dát život do zubů v dospívání a dospělosti. Starší nedávno přitáhla ze školky "nemám tě ráda". Jeden čas to byla fakt hitovka sezóny. A tuktuk na dřevo už ji to přechází. I tohohle kluka to třeba časem bude přecházet. Dám ti ale jednu radu, neber ho jako spratka, pořád je to dítě, co se hledá a učí se usměrňovat emoce. Máma nemusela udělat žádnou chybu, neexistuje univerzální styl výchovy (jakkoliv některé fanatičky brojí za jediné správné věci) a někdy holt pracujeme s takovou naloží genů, jakou máme my a naše děti. Příště doporučuju rande na neutrální půdě a ty buď v klidu ohledně vlastní výchovy, děti mají různá období, tahají moudra ze školky a z hřišť. Za mě jsou důležité mantinely v chování a nějaké drobné výkyvy, na to se@e Bílý tesák. Tvojí kamarádky je mi každopádně líto, musí to mít těžké a snad se to všechno spraví 🍀
@alice345 Nabídnu ještě jeden pohled, děti zrcadlí naše chování, vztahy, problémy. Intuitivně, co cítím já z toho textu. Pokud je ze syna tvoje kamarádka vydeptaná, přijde mi, že kamarádka nemá nastavené hranice, takže si s kamarádkou může každý dělat, co chce a synek to cítí, tak zkouší, co může. Přijde mi, že kamarádka by měla řešit samu sebe a pak jak synkovi nastavit mantinely.
Mně taky synovec řekl, že mě nemá rád a že jsem hnusná, protože jsem mu nechtěla něco dovolit. Tak jsem mu řekla, že mě mít rád nemusí a stejně mu to nedovolím. Vnímám to jako @cilkat prostě jen momentální protest, protože se mu něco nelíbí. Tak ho nechám si odžít tu emoci a nebudu vyžadovat potlačení. Za chvíli už bylo, začínám tě mít trochu rád. 🙂 Ale tvou kámošku to chování syna víc zraňuje, je z něj na nervy. Pokud ji to takhle deptá, bylo by vhodné si promluvit s terapeutem, který jí může dát radu jak s tím pracovat, nabídnout jiný úhel pohledu.
@alice345 tak tuhle otázku si říkám skoro každý den. 🙂 Mám 2 děti, mladší usměvavé zlatíčko, poslouchá, hezky poprosí a poděkuje, o vše se dělí, dá se s ní normálně fungovat, když se vztekne, tak se vždy nějak domluvíme, uklízí si sama od sebe a má z toho radost. A pak starší a to je asi stejný exemplář jako ten chlapeček. Už jsem s ní byla i na vyšetření sluchu, protože aby jí člověk k něčemu přiměl, tak na ní musí vyloženě ječet, jinak vůbec nevnímá. Něco jí zakážu a ona jde a udělá to za zády. Od 3 let vyloženě hledá způsoby, jak vše dělat podle sebe a za zády. Je čím dál tím důmyslnější a vynalézavější. Středisko výchovné péče jsem prvně vyhledala v jejich necelých 3 letech. Denodenně si říkám, co z té holky vyroste. Momentálně jsme v procesu vyšetření všude možně, něco už jí i diagnostikovali, ale jen tak letem světem, ještě to nemá komplexně a bude to prý ještě na dlouho. A co nám vše umí říct ve 4,5 letech, to je krása. Kde jaký puberťák by se od ní mohl učit. 🙂 Čím víc je na ní člověk tvrdý a tlačí na ní, tím horší to s ní je, ale zároveň na milé jednání a kompromisy totálně dlabe.
Jediné, co na ní platí je prostě striktně dodržovat pravidla a řád a musí pocítit, že za své chování nese následky. Ale u veškerých aktivit prudí, kňourá, nechce to dělat, odmlouvá, vzteká se. Momentálně má období, kdy úplně všechno nesnáší. Větu nesnáším to/tě slyším asi tak 60x denně. 😃 Nervy jedou na 250% a skoro každý večer si říkám, jestli to zvládneme nebo roste pro pasťák. 🙏 Vždycky má horší a lepší období, v těch horších obdobích se radši ani moc nikde neukazujeme ... Ona je opravdu chytrá, zvídavá a šikovná holka, proto to na první pohled vypadá jako nevychovanost a selhání rodičů, ale za odsuzováním od okolí se skrývá neschopnost zvládat emoce. 🙂
@alice345 Ano, nejsem svatá, ano, moje děti s námi občas mluví tak, jako já bych si nikdy nedovolila (to samé já jen tak mimochodem slýchávala od našich, že to, co si dovolíme my se ségrou, by si oni ke svým rodičům nikdy nedovolili), ale pro mě je fakt rozlišení, co je afekt a co promyšlená hnusota (a ne, do debilů si doma nenadáváme, skutečně)...ale pokud dítě něco provede ve škole, tak holt následuje trest, kterýse často dítěti nelíbí, a holt to přinese hádku a slova, která prostě pramení jen z té frustrace toho trestu, noc víc, nic míň. Ale jak píšu, mám velké děti, takže to vidím asi všechno jinak než ty. A ano, možná máme ty hranice i u nás jinde, my doma mluvíme sprostě (v mezích), hovoříme spolu dost sarkasticky a otevřeně a prostě ten vztah máme možná trochu jiný. A ano, i přesto, že moje děti občas řekly, že jsem nejhorší mamina na světě, vím, že mě mají rády a že vztah, který máme, je přesně takový, jaký jsem u svých dětí chtěla.
Prostě je to celé asi o nastavení dotyčného, o nastavené normě, co má člověk doma, o přístupu atd. A já jsem už dost velká na to, abych hodnotila, jak to mají jinde, to je jen a jen jejich věc. Dokud to neovliňuje život můj nebo mojí rodiny, tak je to cajk, ať si každý žije po svém, já si taky žiju, jak chci já.
Nerikam,ze je to ok. Ale nemam rada srovnavani deti. Kor,kdyz ty mas mladsi a jeste k tomu opacne pohlavi. Kazde dite je jine,ma jinou povahu,jinak reaguje,je jinak zive. Ja mam dle tvych slov jednoho spratka. Kluk,7 let,velmi velmi zivy, tvrdohlavy,pridrzly,sportovne nadany,hodne zkousi hranice. Kdyz jsme sami,tak jeste celkem ok. Umim si ho srovnat. Ale jak mile je u nas navsteva,zacne se predvadet,pripada si vtipny,vymysli hovadiny,chce byt vudce...Dcera,5 let je pravy opak. Poslechne na slovo,da se s ni na vsem domluvit,nemluvi sproste,nepredvadi se,je mila a kamaradska. Myslis,ze je to vychovou,ze mam andilka a satanase? Vychovou nelze ovlivnit vse a nekdo ma stesti,ze ma deti povahove klidnejsi,tvarnejsi. A nektere deti proste nejsou pro zacatecniky,je s nimi spousty prace,vice nervu,vychova da zabrat. Mit to promyslene...A to samozrejme vic unavuje. Dodrzovat duslednost,nastavovat hranice. U syna mame fakt vse tezce vydrene. Dcera si proplouva a tak nejak respektuje pravidla. Zatimco syn bere pravidla tak,ze jsou proto,aby se porusovala. Takze ano,vychova neco ovlivni,ale za me ne vse. Muj manzel byl stejny jako nas syn. A reknu ti,on se ve svete ted neztrati. Uz je klidny,pracovity clovek. Takze se neda rict,ze by z techto deti byli spatni dospeli. Naopak ja jsem vzdy byla slusna holcicka a nekdy je mi to v zivote spis k neprospechu.
@alice345 1. hele, necetla jsem uplne vsechny prispevky ale povim k tomu toto - to chovani je pro vek celkem normalni (dokonce se tomuhle obdobi okolo 5 let rika "prvni" nebo "mala" puberta). To dite zacina vnimat lidi okolo sebe jinym zpusobem nez doposavad, kdy vlastne jeste nemelo uplne vymezeny "ego" (a nemyslim to pejorativnim zpusobem). Vubec nic to neznamena vzhledem k rodicum, neni to nic osobniho proti nim, to dite proste hleda, hleda hranice vztahu, interakci atd, a rodice jsou pro nej porad jeste "bozi", je na nich naprosto zavislej, fyzicky samozrejme, a hlavne emocionalne. Dyt je to jeste malinkej drobek. Takze imo - to nejlepsi co by mohla ta mamka v tyhle dobe udelat je uplne si to prestat brat osobne, brat to dite jako dite, reagovat na to pevne, ale s laskavosti a proste ho formovat a ukazovat cestu kudy ano, a kudy ne. Ale v klidu samozrejme, protoze tady si to dite osvojuje ty urcity stereotypy reakci na jisty situace. A toto prosim rikam jako matka dvou pubertaku a jedny sedmilety slecny. Kdyz tohle deti rikaji v puberte, tak to uz ma jiny grady. A ja mam opravdu to stesti, ze muzu videt ten diametralni rozdil mezi tim, kdyz to dela to maly skvrne a kdyz to delaj pubosi. Napisu to na dvakrat at netapetuju.
@alice345 moderní výchova, dítě může vše.... Dneska ty spratky vidím všude... Žádné mantinely, žádné hranice... Pár facek by potřebovali jak ty děti tak rodiče, co je vedou k takovému chování
@alice345 co zpetne vidim jako obrovskou chybu ve vychove tech prvnich dvou - ze jsem je na jejich vek vnimala jako prilis velky, cekala jsem od nich uplne jiny chovani, nez bylo adekvatni jejich veku (jako napriklad jsem taky byla perplex z toho, co mi v peti, sesti letech rikali) a brala si to osobne, a byla z toho zdrbla, coz samozrejme vedlo k nervozite, pocitu selhani, coz negativne ovlivnovalo vychovu... bla bla. S tretim ditetem jsem prave mohla porovnavat ty jednotlivy stupne rozvoje a uvedomila jsem si, jak to dite v peti letech je vlastne jeste uplne malinkaty, jak byl strasnej nesmysl od nich ocekavat co jsem ocekavala (jistou vyzralost ktera ale vubec nepatri k tomu veku). Takze u tretiho jsem byla mnohem vic v klidu a temahle vecma se naprosto neznepokojovala, nevychylovala z nejakych jejich vylevu, proste ji smerovala, s respektem k tomu jejimu vyvoji, aby hranice byly jasny - ale no big deal. Dyt vyroste. A svete div se, je uplne nejvic v pohode, da se s ni krasne domluvit, nevychyluje atd. Ale prislo to az se zkusenosti no. Chudaci ty prvni dva experimentalni ... :D ale tohle je muj pocit z ty situace.
@odula sorry, ale žádná malá puberta neexistuje. Pouze si lidé takto obhajují to, že neumí vychovat dítě a udělalo z něho spratka. Neznám nikoho v okolí, kdo by měl takového spratka v 5 letech. Každé dítě má mít jasně dané pravidla. A pokud má vaše dítě malou pubertu a už to nezvladate tak až bude mít pravou pubertu, tak ho raději nechte někam zavřít... To už tuplem nedáte
@pampelina18 jasne, potrebovali by par facek... 👍🏻 no ale ... ja uz nastesti mam nejaky zkusenosti za sebou, takze rady a postoje podobny tvym uz me nemuzou rozhodit nebo znejistit v mym pristupu. Protoze uz vim, co funguje a co ne a proc. jenom me tedy vytaci, ale to me budou vytacet asi vzdycky. Jako kazda nebetycna kravina.
@odula Ad to přehnané očekávání - to je přesné...u nás to odnesla starší dcera taky, došlo mi to někdy kolem 4L jejích, že jako brzda, a od té doby se ulevilo nám všem, a hlavně jí. U mě to bylo hodně tím, že jsem si myslela, že okolí mě bude nenávidět za to, že mám nevychované haranty, takže jsem ji tlačila někam, kam jsem neměla. Často se jí za to omlouvám, hodně jí o tom říkám, i s mladší to řešíme, aby neudělaly pak u svých dětí stejnou chybu, jako já.
@pampelina18 Ano, mlátit hlava nehlava a klečet na hrachu a s vařečkou na rukou... Musím to dát přečíst svým dětem, aby si mě ještě o to více vážily.
Nenazyvala bych ho spratkem. Je mu 5. Hlavne si byla ty na navsteve u nich doma. Je to jeho puda a dobre vi, co si muze a nemuze dovolit. A ja teda neznam zadne 5.lete dite, co je jako milius. Uz v 5.letech se dokazi chovat jako fracci a nerekla, bych, ze to ne chyba rodicu. Je to proste normalni vyvoj a v 5.letech uplne normalni stav.