Kluci kolem 10 let. Jak zvládáte výchovu?
Ahoj holky, mám 2 syny 8 a 11 let, učí se dobře, nejsou to úplně sígři, máme hezky vztah. I tak se ve výchově občas ztrácím. Neumím být přísná ani úplně důsledná. Většinu času je nám spolu hezky a na vsem se domluvíme, ale zvlášť ten mladší má občas záchvat vzteku, při kterém překračuje hranice. Křičí na mě a je hnusný. Pak hrozně brečí a omlouvá se a je vidět, ze ho to vážně trápí. Píšu, že nejsem přísná...ale mají samozřejmě hranice, limity na mobil a nějaké povinnosti. Jen si s ohledem na nadchazejici pubertu chvi udrzet hezky a otevreny vztah...Jak to dáváte vy? Nějaký trik na ty záchvaty vzteku? Nějaké další tipy na vychovu takhle velkych kluků?
@pettypet u nas mela kolem 10 let zachvaty vzteku dcera. Chce to hlavne byt v klidu. Ono to je hodne tezke, kdyz po tobe dite treba haze zidli, ale jen ten klid funguje. Sebrat vse, co je nebezpecne a proste prijit na to, co nejlip funguje. U nas to bylo byt tam, nekdy ditko obejmutim znehybnit a cekat. Uznat jeho emoce. (Vim ze chces to a to, ale proste to nejde) Nebo prevest vztek na relativne neskodnou cinnost. Treba jsem rekla ze je jako vztekly tygr ktery trha vsechno co je po ruce a z trideneho odpadu jsem vytahla papirove krabice a trhaly jsme je na kousicky jako vztekla zvirata...vsichni. nebo polstarovou bitvu, nebo koulavacku koulema ze zmackaneho papiru.... Vztek se vybil a nedoslo k zadnym skodam. Jen jsme pak zametaly hromady cucku kartonu😅Potom, az se uklidni, tak si vse v klidu opet vysvetlit.
@galatea_a já jí řeknu něco jako: Podívej, teď se tu objevila příšerka Chci křičet (Chci neposlechnout/ Chci říkat co není pravda). (Někdy prostě vyhledám kartičku a řeknu jí, ať mi to přečte.)
a řeknu jí, Tu příšerku chceme porazit, nebo prostě jen Správně ale uděláme... to a to - a najdu kartičku Teď radši chvíli nebudu nic říkat/ Půjdu si na chvíli pohrát/ Poslechnu pokyn, i když se mi nechce/ Řeknu si o pomoc. atd. atd.
Někdy jí to zase nechám přečíst a třeba jí nechám obě nebo "tu správnou" kartičku v pokoji. Vidím, že jí to relativně zajímá a asi jí to i pomáhá i když někdy za dýl, tak přemoct tu situaci a přesunout se od nevhodnýho jednání k tomu správnýmu.
Než jsem ty naše kartičky udělala, tak jsem si dost přesně sepsala situace, co se nám doma opakujou. Takže tam máme to, co se nám doma děje..
Zrovna jsem psala jinam - mám teda dceru 8letou, ale když to tak čtu, tak vydá s těmi záchvaty vzteku minimálně za kluka. Někde jsem teď četla úžasnou radu - 1) zviditelnit problém (např. nakreslit na kartičku příšerku a připsat, že křičí/ říká zlý věci...) a pak 2) zviditelnit řešení (např. napsat na kartičku, že si radši na chvilku půjde hrát s plyšáky/ potulit se/ radši bude chvíli nemluvit/ poslechne pokyn, i když se jí nechce...)
My tohle teď testujeme první týden. Situace se dějí pořád, ale daří se nám z nich vyplout a obě s dcerou máme večer pocit, že jsme to nakonec ustály. To dřív nebylo. Já mám navíc pocit, že se díky používání kartiček soustředím na to problémové chování (i když i při použití kartiček musím často zvýšit hlas atd.) a nedostávám se do emocí a frustrací, jakto že se to dítě takhle chová... Možná to prostě pomáhá oddělit vnímání toho chování od toho človíčka samotnýho. Na obou stranách.