Chování skoro 4leté dcery. Máte podobnou zkušenost?
Ahoj,
ráda bych znala Váš pohled na věc a také nějakou zkušenost s podobným chováním.
Dcera je od narození velmi temperamentní dítě. Je hodně inteligentní, citlivá (možná někdy až přecitlivělá), ale zároveň děsně tvrdohlavá a celkově bych řekla, že má složitější povahu.
Před pár týdny se nám narodil syn. Bráchu vzala hezky, mazlí se s ním, povídá a ukazuje mu. Má starost, aby byl v pořádku, často se na něj ptá, pokud třeba spinká. Prostě se nám zdá, že ho má upřímně ráda. Ale pravda je taková, že se celkově zhoršilo její chování. Vůbec nezvládá svoje emoce, často se vzteká, řve na nás, hodně odmlouvá (tohle dělala i před jeho narozením, jen v menší míře), z ničeho nic je smutná, nebo se naopak směje a křičí jako šílená. Umí samozřejmě být i nesmírně milá a hodná, ale to je teď jaksi v pozadí.
Doma má přiměřené množství hraček, vše, co potřebuje. Na zahradu jsme jí pořídili velkou trampolínu, má tam bazén, kuchyňku, hrací kout..a ona se, zdá se, nudí. Nechápu to, nemá o nic zájem. Když jí nabízím, že pojedeme na výlet, nechce. V podstatě mám pocit, že nemá z ničeho radost. Přiznám se, že mě to dost trápí a už jsem kvůli tomu doma uronila i slzu. Manžel mi tvrdí, že má nadbytek a mám ji nechat, ať se nudí..
Já tomu jejímu chování ani za mák nerozumím. Nevím, jak to mám řešit, jak s ní mám mluvit. Začínám být bezradná. Dnes jsem k nám na návštěvu pozvala její kamarádku a ona na ní byla ve finále protivná. Navíc poslední dobou řve úplně kvůli všemu, takže dnes během návštěvy zakopla a bulila, už si nechtěla hrát.
Řekla nám, že už nechce chodit do školky a na tanečky, na které jsme jí přihlásili. Vlastně nemá zájem vůbec o nic..
No, je toho daleko víc, ale psala bych ještě dlouho. Mám pocit, že jsem někde udělala chybu.
Setkal jste se s tím někdo?
Tak tomuhle dotazu se ráda připíchnu. Máme podobně starého syna a před pár týdny se nám narodil druhý. A se starším je to také složité, pozornosti má dost (manžel je s námi teď doma), ale stejně je znát velká změna, hodně těžko zvládá emoce, má docela výkyvy nálad a tak.
@zizibou Ahoj, přijde mi, jak to popisuješ, že se mala v sobě sama nevyzná. Neumí v sobě zpracovat emoce a pocity, které prožívá. Coz u takhle malých dětí je běžné. Sice brášku má ráda, ale svým způsobem na nej může i žarlit. Tebe a tatínka měla 4 roky jen pro "sebe" a ted se o vás "musí" dělit s bráškou. Sice vám se treba zda, ze ji věnujete dost pozornosti a času, ale ji se může zdát, že ne. Také to může vnímat, že ten "její svět, který žila se jí obrátil vzhuru nohama". Zkus s ní hodně mluvit, ptát se jí co se jí děje, pomoct ji pojmenovavat emoce. Pokud nechce něco dělat, tak ji nenuť (samozřejmě v rámci možností). Ptali jste se jí třeba co by ji udělalo radost? Proč třeba nechce chodit na to tancování? Do školky třeba nechce z toho důvodu, že ví, že budeš s bráškou doma a ona chce být s vámi, takhle to bylo u nás. Když se narodil mladší syn, tak staršímu byli taky 4 roky. Nechtěl chodit do školky, také ho nic nebavilo u nás to bylo i o trošku horší v tom, že se že začátku nechtěl ani na brášku podívat. Ale časem se to zlepšilo a ted jsou nerozlučna dvojka. Ale chce to hodně trpělivosti a mluvení.
Mě to dělá syn taky. Ale mladšímu už jsou dva, takže sourozencem to zřejmě nebude.
Narodil se jí někdo, kolem koho je všechna pozornost. Je fajn, že má venku kuchyňku, ale má k ní i děti? Jsou prázdniny, nemá kolem sebe nikoho, s kým by si mohla hrát, jasně že se nudí a mnohem víc vnímá to, že je najednou více sama, bez pozornosti rodičů. Jedna kamarádka ji nespasí. Tohle chce hřiště, kde bude řádit s několika dalšími dětmi, nebo v září školku a kamarády 🙂
Určitě To souvisí s příchodem sourozence, ono i když nemáte rozdíl dvou, ale ctyr let, tak i tak ty děti to samozřejmě cítí, tu změnu. Omo čtyřletá už nebude projevovat nejistotu a zarleni jako dvouleté dítě, co vůbec neví, co se děje a klidně jde a majzne mimino po hlavě hrackou. To dělat nebude, ale ten zmatek v duši může projevit právě takhle. Určitě ho má ráda, ale nedokáže zatím dostatečně zpracovat ten fakt, že už neni sama a že se musí dělit o pozornost. A hromada hraček, co zminujes, tohle opravdu nevyřeší. Budete muset si na ni udělat vice času, ne, že si bude sama hrát v te hromadě hraček, to ona nechce. Ona chce tebe nebo tatínka, aby si hral s ni, jako dřív. Je to náročné, vím. Ale je to důležité pro prvorozenou, aby se cítila zase jako dříve, ze jste tu pro ni. Zkuste se střídat s manželem a vždy třeba hodinu denně dát tu pozornost jen a jen jí, bez miminka.
@zizibou
me v tom prispevku zarazilo to,ze popisujes co vsechno mala doma ma za hracky ale ani slovo o tom jestli se ji s manzelem venujete.mozna,ze kamen urazu bude v tomhle.neciti se treba odstrcena i tim,ze ona je ve skolce a na krouzku zatimco miminko doma s maminkou?
@zizibou Ahoj, jako bys popisovala moje dítě. Je jedináček, takže si nemyslím, že to u vás souvisí s miminkem. Beru to jako takové hooodně blbé období. V lednu jí budou 4. U nás je to děs, je protivná, neposlouchá, nechce do školky, neustále kňourá, což mě brutálně vytáčí. Když se nudí, nabízím jí činnosti, ale nechce ani jednu... Chce si hrát se sousedovic holčičkou, ale když si hrají, najednou se nafoukne a "si s ní nechci hrát", tak jde sousedka domů a ta moje zase kňourá, že si s ní chce hrát... Prostě na palici! Doufám, že to brzy přejde, jinak skončím v blázinci.😱😫 Drž se!
pokud to jde, trávila bych vic casu s dcerou samostatne. Aby mela chvilku maminku jen pro sebe a mohla si sama vybrat co budete spolu delat. Ten společný čas je dobre zařadit nejak pravidelne do harmonogramu (treba 20 min před tím než se jde koupat + nějaký den v týdnu na delší čas odpoledne kdyz je muz doma) a fakt nenechat naprosto ale naprosto nic co by tento harmonogram narusilo...nam se to po porodu druhorozeneho strašně osvědčilo...druhy neví jake to je být jedinacek. Deli se o mamku od prenatalniho období. Kdežto prvorozeny ma zmenu jako hrom , navic kterou si dobrovolne nezvolil
Souhlasím s projevy žárlivosti na sourozence. Jen dodám, nekdy je to temperamentem, vidim to u mladší dcery, to je tak malokdy spokojený dítě, věčně nastvana, urazena, protivna. A na druhou stranu mazlivá, vtipná, chytrá.. Náš Jeckyll a Hyde, dvě osoby v jedné (je blíženec, navíc).
@zizibou U nás trvalo rok, než si starší zvykl na příchod mladšího a vše si sedlo. Projevovalo se to taky různě "zlobením", plačtivostí, divokostí, jakoby naschvály nebo negováním kdečeho... Nikdy žádné výpady nebo nic namířeného proti bráchovi. Prostě byl jen frustrovaný a nevěděl co s tím, potřeboval to nějak vybít. Kluci jinak měli a mají mezi sebou pěkný a pohodový vztah. Příchod sourozence je pro děti obrovská změna. Věnujte se dcerce, dávejte najevo lásku, ale z části se s tím musí i nějak poprat sama v sobě. Je fakt, že malé děti s tím potřebuji pomoct. Přeji hodně sil a držím palce, není to snadné období (za mě během mateřské asi nejtěžší).
Možná že se fakt doma nudí a potřebovala by kolektiv.Do školky je nechceš dat?Jenom na dopoledne až se vyřadí s dětma.Moje dcera je taky protivná ,ale to souvisí s její povahou 😂😂😂
Trávit čas s ní, ne vedle ní. Blbnete spolu? Že se třeba jen válíte v posteli a lehtáte, nebo si sednete na zem a hrajete pexeso? Nebo jdete na tu trampolínu s ní a skáčete s ní? Prostě jste aktivně s ní? Máme doma 4letou a 9 měsíční mimino k tomu a starší je prostě nejšťastnější, když je s námi a aktivně ten čas tráví s námi. Ne že má milion hraček ve stylu, tak si běž hrát (ano, taky je má, ano, taky se často "nudí"). A věř mi, že spousta toho jde dělat s miminem opodál nebo miminem vedle. To je podle mě ten hlavní klíč. Spousta věcí je normální jejímu věku, ale to mimčo s ní zamává, i když ho miluje. Prostě věnujte jí to nejcennější, co můžete, sebe a váš čas.
Diky za tuhle diskuzi, mame to uplne stejne, v prosinci bude mit 4 roky. Porad se vzteka. Zacne to rano dotazem co by chtel ke snidani a konci vecer tim ze pujdeme spat. Cely den slysim jen ne, nechci, nebudu. Mladsi ma 10m ale nerekla bych ze to s tim souvisi, pozornosti ma vic nez dost. Uz jsem z toho hrozne unavena, strasne me stve ze neumim mluvit s vlastnim ditetem
Holky, zapomněla jsem napsat, že se jí věnujeme na maximum. Přišlo mi to tak automatické, že jsem to ani neuvedla. Miminko je totiž tak hodné, že mu ani nevěnuji tolik času, kolik bych chtěla (kvůli dceři).
@martt mluvím s ní o všem možném pořád, ale zdá se mi, že teď nemá zájem mi o tom povídat. Manžel má teď hodně volna, takže péče má opravdu hodně. Řekla bych, že v tomhle ani změna nenastala. Ona byla vždycky náročná, nikdy si nechtěla hrát sama, a tak ji už skoro čtyři roky suplujeme zároveň i kamarády. Někdy je to hodně náročné, ale tak nějak jsme si zvykli. Děláme to i teď, ale zřejmě momentálně sama neví, co chce a plácá se v těch svých emocích..
@zelenaesmolda viz výše, opravdu se jí věnujeme celý den. Neznám v našem okolí rodiče, kteří by věnovali dítěti tolik aktivní péče. Ale manžel si teď právě myslí, že to byla chyba. Má pocit, že má nadbytek všeho 😞
@tervi ano, přesně tak u nás. Vezmu ji na hřiště a ona se tam za chvilku začne na děti urážet. Já ani nevím, jestli se zlobím nebo je mi jí spíš líto. Jsem z ní někdy fakt na Chocholouška 🙈. Už mi taky párkrát ujely nervy, takže jsem zvýšila hlas. Začala mě brutálně neposlouchat, a když ji o něco požádám a má svoji náladičku, je schopná mi rázně říct ne a prostě to neudělá i kdybych se zbláznila.
@zizibou Myslím, že nic víc v tuto chvíli dělat nemůžete. Pozornost a láska je základ, ale zčásti se s tím to dítko musí poprat samo. Neobviňujte se, není to vaše chyba, jen je toho na ni moc. Snažte se fungovat co možná normálně dál, včetně toho, že jí nebudete ustupovat tam, kde byste normálně neustoupili. Ono si to sedne, ale není to hned. Jak jsem psala, u nás to trvalo rok.
@budouci_maminka děkuji za radu, snažím se o to já i muž. Když malý spí a nepotřebuje se kojit, normálně si s ní hraju, ale jí to moc nebaví. Nejraději má čtení, tak denně přečteme spoustu knih, venku s ní skáču na trampolíně, atd.
prostě mám pocit, že chce pořád víc. A když je manžel v práci, pláče, že se jí po něm stýská 🤷♀️.
@zmrzlinka ona chodila do školky, dokonce jsme ji zaplatili i červencovou docházku (třikrát týdně). Přála si to a já na ní vidím, že jí děti opravdu schází. Jenže tam teď začala plakat, tak jsme to vzdali..
Od září opět na ty tři dny v týdnu půjde, ale ten její pláč fakt těžce zvládám..
Ona tam chodila tak ráda, že nemohla ani dospat. A celou karanténu byla doma nešťastná, že tam nemůže jít. Ještě teď denně mluví o školce, ale slyším v tom hlase chvění, smutek..
@zizibou Chce se mi napsat "netrap se", ale ono to jednak dost dobře nejde a jednak zkušenosti jsou nepřenosné. Procházela jsem úplně stejnými pocity, popsaly jsi to naprosto přesně. Pocit neschopnosti, selhávání, tísně, protože doma bylo neustálé napětí. Až zpětně jsem si říkala, že jsem možná neměla tolik tlačit na pilu a dát čas jemu i nám a míň si ty věci brát. Ale to vidí člověk až s odstupem. A vlastně si nejsem jistá, jestli bych to zvládala líp teď, kdybych dostala šanci, projít to znovu. Myslím, že klíč je v tvojí větě "snažíme se, co to jde, a stejnak to evidentně nezvládáme". Neobviňujte se, zvládáte to nejlíp, jak to jde. To nejkritičtější období holt nezbývá než přežít. Určitě to přejde, v nové životní situaci se jako rodina zaběhnete a bude dobře.Z našeho staršího je pohodový kluk, je s ním výborná domluva a na bráchu nedá dopustit a on na něj taky ne. Ale byla to delší cesta, i pak po tom prvním roce. Člověk si musí říct, že jak to dítě, a AK ten rodič se učí a žádný učený z nebe nespadl. ♥️
@malenka3 špatně jsem to v hlavním příspěvku napsala, ano, trávíme čas s ní, blbneme a smějeme se spolu, ale ona je schopná se během té hry zarazit, něco jí přeskočí v hlavě a začne se chovat divně.
Asi to prostě budeme muset překonat.
Jinak jasný, naše miminko je tak skvělé, že nás právě nechá si hrát s dcerou. On si tak spokojeně leží ❤️. Dcera byla jako miminko úplně jiná právě, strašně náročná. Řekla bych, že u ní je to momentálně souhra všeho dohromady.
@zizibou Ahoj, s timto se peru skoro dva roky. Mam pocit, ze pises o mem diteti. Nejhorsi na tom je, ze ji nic nebavi. A ty se tak snazis... kolikrat jsem male uspala (pohodove dite od narozeni) a ja si hrala s plysaky, kterym jsem servirovala obed z kuchynky a povidala si s nimi v nadeji, ze se ona prida. Nebo jsem si sama skladala drevene puzzle, kostky. A nic, chodila po byte a mrmlala, ze je smutna (to byl ekvivalent pro to, ze se nudi). Jedine co ji bavi je cist knizky. A Tv, ale tu servirujeme velice omezene. I ven se dokaze nudit, sedi na odrazedle a kouka. Jeste by se rada hrala s vetsimi holkami ale ty ji u sebe nechteji. Nekupujeme ani kolo, nema to smysl. Je velice narocna na peci i ve svem veku, nekdy bych rekla ze narocnejsi nez bylo to miminko ale pritom je velice inteligentni a sikovna. Miminko mezitim vyrostlo a ty dve jsou uplne jine osobnosti. Prosla fazi zarlivosti na miminko, fyz. utoky na male, sama se ve svem veku stylizovala do pozice miminka, tak jsem ji nechala ale musela jsem hlidat aby to nebyla vyhody miminka i velke holky soucasne. Ted jsme ve stadiu, ze mama i tata jsou hloupi, osklivx a fuj. Lze nam, vymysli si, nic ji netesi - jako pubertak. Od nas to nema, ma to ze skolky. Jidlo je fuj a ble protoze to uvarila mama a radeji zustane o hladu. Kdyz uz nevi jak upoutat pozornost, ublizi mladsi aby brecela. Nepomohlo nic, uplatky, zakazy ani vysvetlovani, cim vic vysvetluji, tom vic se se mnou hada, odmlouva, vyplazuje jazyk atd. Momentalne zavadime do praxe to, ze se ji snazime “ubit” laskavosti, usmevem, radosti ze zivota. S tou mladsi jasame nad kazdym broukem, nad kazdym jidlem, nad skluzavkou, nad kazdym vyletem nebo cestou nekam. Ta mladsi je nastesti usmevave a stastne dite. Obe dostavaji od nas obrovske mnozstvi pozornosti a casu. Ale je to narocne nenechat se od ni otravit. Dari se nam to tak z poloviny. Kolikrat odejdeme odnekud driv, nema to smysl, kvuli ni trpi cela rodina. Mam kamaradku s detmi v jejim veku. Oni dorazi, koupou se v bazenu, cakaji, smeji se, behaji, jdou do pisku a ona nic. Otravene kouka cele odpoledne. Nebo se jde houpat sama ale u toho predvede zachvat vzteku. Literatura o nevychove nema uspech, protoze i presto, ze mluvi od od dvou let, v techto krizovych situacich nemluvi, nekomunikuje, nerekne co by chtela delat, jak se hrat, neodpovi na otazky a jakoby neslysi co rikam. (I kdyz vim ze slysi protoze ty veci obcas pouzije po nejake dobe). Ted jsem objevila teorii typu, je to kniha (Nejsou stejne) - o vychove sourozencu, webovky a fb clanky. Knihu jsem si dala na wishlist a ctu ted ty clanky, obcas je tam fajn vec jak na to. Jinak ji nechavam se nudit, kdyz ji nic nebavi, tak at se nudi. Pak zarli a vynucuje si tou agresi pozornost. Jenomze kdyz ji dostane, tak nic nechce delat. A take si myslim, ze neni premotivovana protoze hracky kupujeme velice uvazene. Nedostavaji je mimo narozeniny a Vanoce. Max. omalovanky a samolepky. Neudelala si nic spatne ale je to strasne narocne zvladat takoveto deti v kombinaci se sourozencem.
@zizibou
tak lasky,pozornosti a pece neni nikdy dost ne?
Mam pocit, ze to souvisi s narozenim sourozence, mozna chce vic pozornosti.