Chci se zeptat, jak jste na tom s hormony po porodu? jak dlouho trvalo, než se vám to dostalo do normálu? Náš prcek bude mít 10měs. a já když jsem sama doma a třeba prcci spí, tak mám pořád potřebu bulet... když jsou vzhůru, tak se nějak zabavíme, ale mám stále nervy na pochodu a občas taky hned brečím... je to blbý hlavně vůči dětemmm
jo když je něco dojemnýho, tak to taky.. taky mi stačí se podívat na prcky a jsem zase hotová 🙂 ale je to spíš fakt, když prcci spí a já uklízím a najednou prostě mám potřebu si pobrečet.. ale klidně i dlouho.. nedej bože pustit si smutnou písničku nebo něco smutnýho v telce 🙂 no ono to vlastně nemusí být ani smutný... já si jenom představím, že je něco špatně a zase to jede 🙂
jen mi to přijde už dlouho.. po prvním jsem byla v pohodě určo taky do konce šestinedělí, ale teď je to fakt nějak na dlouho, tak nevím, jestli je to normální, nebo si někam zajít
ja to nemela ani jednou, ale po druhem jsem zase desne nervozni a rychle se vytocim. Nekde jsem cetla, ze to je spojene klido s kojenim, ale nevim. Uz nekojím a porad jsem nasponovana. Jako by mi zustal ten stav co byl v tehu. Taky jsem premyslela jestli to neresit. CO stitna zlaza a tak? Nebo ještě kojie? ale asi tezko rict co je horsi jestli porad brečet nebo ječet 🙂))))) mozna je to normalni jen jak se clovek s dětmi meni. kdybyste se nekam posunula tak dejte vedet, ja normal beru něco male na stitnou ale ted nemam cas na kontrolul takze nevim, jestli to nehraje roli.
no ono to snadné vytáčení a nervozita je i u nás... starší zjistil, že to jde a tak poslední dobou mi dává i kvalitní kapky :-/ no asi si někam zajdu, už pro ten pocit...........
Tak asi v tom 5.měsíci, už jsem byla v pohodě. A máš důvod plakat? Z čeho jsi smutná? Třeba máš deprese?
@wiwiann Jsem 12 měsíců po porodu a jsem na tom podobně jako Vy, taky jsem si říkala, kdy už se konečně dostanu do "normálu". Brečím pořád a ani nevím proč - takže si připadám jako blázen 😀 Do toho je mi neustále špatně, cítím se totálně vyčerpaná (přitom je syn zlatíčko), neustále špiním nebo mám MS, škrundá mi pořád v břiše a nemůžu přibrat.. Je toho až až 😒 Někde jsem četla, že to trvá rok až dva.. Takže přeji, ať je nám brzy lépe 🙂
nakonec jsem se nedokopala k doktorce, ale po novým roce už bych měla.. brečím bezdůvodně a moje nálady nám ničí domácí pohodu... ale pak třeba týden v pohodě... no tak jsem zvědavá
ahoj, já mám úplně totéž, byla jsem uřvaná vždycky - bulela jsem celkem dost i před těhotenstvím, jsem obecně hodně citlivý člověk, takže předpokládám, že to tak nějak je součástí mé povahy.... mívala jsem vždycky i celkem dramatický průběh menstruace - smutné nálady, vztek, pláč.... spravilo to až nasazení antikoncepce, takže předpokládám, že si ji nechám dát zase hned po šestinedělí. Mívám stavy, kdy mě rozbrečí a vypsychne i to, že si malá ublinkla, nebo že půl hodiny nemůže usnout, ale pak je to pár dní úplně v poho - přesně jak píšeš..... upřímně, mně pomáhá číst, že na to člověk není sám - že není jediný uřvaný a vystresovaný magor.....
@wiwiann Já myslím, že už to nepřejde nikdy. 🙂 Ne vážně, dcerka má přes tři roky a co se narodila jsem nějaká pořád zjihlá, bulím i u reklam. A taky víc vzteklá, to je fakt, a pak zase bulím, že jsem zlá. 🙂
No a před 7 měsíci se narodil malý a moc tomu teda nepřidal. 😀 Dokud se necítíš sama vysloveně špatně a v depresi, tak to asi bude mateřstvím - já už s tím prostě tak nějak počítám napořád. 🙂
jéé no to snad néé 😀, ale musím říct, že přes svátky, když přítel byl víc doma, tak se to tak nějak uklidnilo, že jsem, měla čas i na sebe a tak jsem byla víc v pohodě...takže doufám, že jsou to jen nervy a hormony dohromady.. mimoš na mě vyloženě visí, když nespí a je to celkem náročný teda :-/
@wiwiann já mám doma skoro 6měs. a řekla bych že hormony v pohodě. Spíš jsem někdy jen víc dojatá štěstím, když na něj někdy koukám a on je slaďoučkej a hodňoučkej. Ale jinak v pohodě, tak jako dřív.
Hned po porodu, to jsem byla dost rozhozená, ale to trvalo tak jen pár týdnů. Určitě do konce šestinedělí - maximálně.
Tak když máš někdy potřebu si poplakat, tak se pořádně vybul, ať to v tobě není schované. Někdy prostě jen pomůže se pořádně uvolnit.