Víte, jak se pozná dětská zácpa? Kolikrát denně (nebo snad týdně?) by se dítě mělo vyprázdnit a jak ji poznám? Zácpu je pocit neúplného vyprázdnění. Dítě sedí na nočníku a pořád má snahu tlačit. Doprovází ji nepříjemné křeče břicha, citlivý konečník (na dotek i při tlačení), občas se může objevit i krev ve stolici. Takto nemocné dítě má vyšší sklon k plynatosti (špatně průchozí střevo), trpí nechutenstvím a bolí ho hlava.
Není zácpa jako zácpa. Podle příčiny rozlišujeme dva druhy:
Tato zácpa je spojena se změnou prostředí (např. při cestování, nová školka, bydlení), stravy (nový druh potraviny, která dítěti “nesedne”) nebo při horečkách1. Nejde o nic nebezpečného a mnohdy přejde sama ruku v ruce s tím, jak si dítě postupně zvyká.
Jde o stav, kdy problémy s vyprazdňováním trvají déle jak tři měsíce.
Mezi nejčastější příčiny zácpy u dětí (a nejen u nich, platí to i pro dospělé) patří nesprávné stravovací návyky. A to především strava složená z nadmíry výrobků z bílé mouky (těstoviny s omáčkou zahuštěnou zásmažkou, pečivo ke každému jídlu a podobně), pokrmů s vysokým obsahem cukrů (kupované oplatky s čokoládou ke svačině, zbytečné přislazování čaje, pití slazených nápojů) či příliš mastných jídel (tučné uzeniny a smažené pokrmy). Už jen fakt, že zmíněná bílá mouka, přidaný tuk a mastné pokrmy nepředstavují ideální dětskou stravu znamená, že by se na jídelníčku měli objevovat spíše výjimečně. Bílý rohlík tedy ano, ale nikoli k snídani, obědu, svačině a večeři. Těstoviny ano, ale s lehkou rajčatovou omáčkou, čerstvou zeleninou a sýrem. Smažené ano, ale maximálně dvakrát týdně.
Tyto tři složky naší stravy (tedy bílá mouka, cukr a tuk) totiž velmi snadno přilnou ke stěně střeva, aniž by se vstřebaly a tělo je využilo. Pokud se takto budeme stravovat dlouhodobě, vznikne z těchto nestrávených složek tuhá vrstva (můžete si ji představit jako špunt), která bude bránit průchodu potravy střevem. Takové vyprazdňování je pak bolestivé a velice nepravidelné (klidně s týdenním intervalem).
Občas se může přece jenom objevit tzv. umazávání (jako průjem1) nebo malé množství řidší stolice (konzistencí asi jako kaše). Neusněte na vavřínech, protože i přes tento fakt jde o projev zácpy.
Další možnou příčinou je kouzelná dětská vlastnost zabrat se do hry2 a zapomenout na svět okolo. Je to tak silné, že dokáží ignorovat i pocit hladu, žízně a v našem případě i nutkání dojít si na toaletu. Opravdu malé děti mají k dispozici plenku33, starší děti je ale potřeba neustále kontrolovat a ujišťovat se, zda si nepotřebují odskočit.
S tím souvisí i první dětský vzdor vůči rodičům (kolem 3. roku života)7. Možnost udělat pravý opak, než chce rodič si velmi silná a jen tak něco ji neodstraní. Dobrou zprávou je, že tento přechodný stav sám odezní (je to jako s jídlem: když budete dítěti nutit jíst brokolici, “kousne se” a žádná síla na světě ho nedonutí pozřít ji).
V neposlední řadě může být viníkem zácpy i drobná ranka (fisura) u konečníku. K tomuto poranění jsou náchylnější děti mezi šestým měsícem a dvěma lety života. Trhlinku doprovází slabé krvácení z konečníku a bolet při tlačení. Ranka vznikne poměrně snadno: ať už poraněním sliznice okrajem tuhé stolice (například pokud dítě spolklo kousek lega) nebo nepřiměřeným roztáhnutím konečníku při usilovném tlačené tuhé a objemné stolice (na to pozor: může jít o snahu “zavděčit se” rodiči a za každou cenu “udělat bobek”). V takovém případě dítě vědomě raději potlačí nutkání ulevit si.
Věk | Počet stolic za týden |
---|---|
0-3 měsíce | 5-40 (kojené děti) |
5-28 (děti na umělé výživě) | |
6-12 měsíců | 5-28 |
1-3 roky | 4-21 |
4 a více let | 3-14 |
U zdravých dětí závisí vyprazdňování na věku a kvalitě stravy (podrobnosti naleznete výše).
Novorozenci7 a kojenci mohou mít velmi časté stolice až 12 x za den, což se může náhle změnit na jednu stolici jednou za 2 - 4 dny. Neděste se, je to zcela přirozené a nemusí to znamenat nic špatného.
O něco živější a již přikrmovaná batolata2 mají stolici 2 - 5 x denně. Postupně se frekvence snižuje na 1 - 2 x denně.
Již velké a pubertální děti mohou chodit na toaletu jen 3x týdně. Možná to znáte sami od sebe.
První domácí pomoc je poměrně snadná, a to podpořit činnost střev.
Například zařazením vlákniny do jídelníčku. Nejlépe v „čisté“ podobě1: ovocem, zeleninou3, hnědou rýží, pohankou nebo čočkou. Další možností je použití vlákniny z lékárny. Stačí ji rozmíchat v troše vody (podle návodu na obalu) a vypít. Nemá žádnou chuť ani zápach, takže ji i děti přijmou bez potíží.
Ještě k té vodě: snažte se do dítěte dostat co nejvíce tekutin7, které střevo přirozeně pročistí a zbaví již zmíněného „špuntu“. Nejlepší jsou čisté vody, čaje (v případě potřeby přislazené lžičkou medu), džusy a projímavé minerální vody Šaratice.
Kromě vyššího příjmu vlákniny a tekutin se zaměřte i na probiotika. To jsou ony hodné bakterie, které žijí v našich střevech a pomáhají ho udržovat ve formě. Najdete je v zakysaných mléčných výrobcích (kefír, acidofilní mléko, zákys, kyška, podmáslí, jogurtová mléka apod.) či kysaném zelí.
Projímadla jako taková raději pro děti nepoužívejte nebo se zeptejte lékárníka, která vám pomůže s výběrem toho nejvhodnějšího. Špatně zvolené (nebo často používané) projímadlo dokáže totiž více ublížit než pomoci. A to zejména tak, že oslabuje stěnu střeva, které pak už nereaguje na další léčbu. Také špatně vstřebává vitamíny a živiny ze stravy a naopak propouští do organismu ty špatné.
Jak poznáme, kdy je nejvyšší čas navštívit lékaře? Jednak to je nápadně nafouklé a na dotek bolestivé bříško (asi jako mají somálské děti), dále zvracení3, krev ve stolici1 a problémy s vyprazdňováním trvající déle jak tři měsíce. Lékař dítě vyšetří, zváží možné příčiny a následně předepíše vhodná projímadla a další léky2.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu