Pneumokok

Pneumokok (Streptococcus pneumoniae) je patogenní grampozitivní fakultativně anaerobní bakterie. Tento druh streptokoků má lancetovitý tvar (tvar plamene svíčky či kopí) a vyskytuje se ve dvojicích. Pneumokoková DNA je kruhovitá a obsahuje 2 až 2,1 milionu dvojic bází. Je známo přes 90 kmenů pneumokoků, genetické rozdíly mezi nimi činí až 10% genomu.

Nezapouzdřená forma se často, až u 70% dětí, nalézá v horních cestách dýchacích, hlavně v nosohltanu, nezpůsobuje zdravotní obtíže. Pokud se na stejném místě vyskytne i Heamophilus influenzae, převládne. Problematická je zapouzdřená forma pneumokoků, kdy je celá dvojice streptokoků obalena polysacharidovým pouzdrem (kapsulí). Zapouzdřené pneumokoky se mohou dále šířit dýchacími cestami, Eustachovou trubicí, do dutin dýchacích cest, množit se v krvi a putovat do celého těla, kde vyvolávají infekce.

Video (ENG): Množení pneumokoků

Šíření pneumokoků

Pneumokoky se šíří pomocí kapének, zdroji infekčních částic jsou bacilonosiči (lidé bez projevů nemoci) nebo nemocní. Inkubační doba je pouhé 1 až 3 dny. Nejrizikovější z hlediska možné nákazy jsou místa, kde se vyskytuje více lidí v úzkém kontaktu, jako jsou mateřské školky⁹, kasárna, domovy důchodců apod. K rozvoji pneumokokové infekce ale obvykle dochází pouze u lidí s nedostatečnou výživou nebo s narušeným imunitním systémem² - např. po jiné infekci, u lidí s onemocněním slinivky či jater, při hepatitidě C, srpkovité anémii, u HIV pozitivních a při jiných imunodeficitech. Rizikovými faktory jsou i chronická obstrukční plicní choroba, kouření a užívání drog.

V České republice je roční výskyt všech druhů pneumokokových infekcí v rozmezí 3 až 4 případy na 100 000 obyvatel, invazivní formy v přibližně 330 až 420 případech v celé republice. Nejčastěji pneumokoky onemocní lidé starší čtyřiceti let, ve skupině nad 65 let se jedná až o 8 až 10 případů na 100 000 osob za jeden rok. V této věkové skupině je také nejvyšší úmrtnost na invazivní pneumokokové infekce a to přes 20%. O něco méně často než u starých lidí, ale častěji než v ostatní populaci, se pak pneumokokové infekce vyskytují u dětí do 5 let, jedná se o 2 až 9 případů na 100 000 dětí za rok, z toho v roce 2013 to bylo v celé republice 28 případů invazivní infekce (12 těchto dětí bylo proti pneumokokům očkovaných). Invazivní pneumokokové infekce mají u malých dětí nízkou úmrtnost, za rok jde celkem o nula až tři děti mladší pěti let.

Průběh pneumokokové infekce

Mezi první příznaky nákazy pneumokoky patří náhlá vysoká teplota¹, třesavka, zimnice. Následuje vykašlávání rezavě zbarvených hlenů, případně i rýma⁹, bolest na hrudi, ve vážných případech také dušnost či poruchy srdečního rytmu. Pneumokoky spotřebovávají z krve cukr, vyčerpávají zásoby glykogenu a vytvářejí kyselinu mléčnou, následkem může být až hypoglykémie a acidóza. Pneumokoky produkují peroxid vodíku a toxiny, které zpomalují některé metabolické procesy, podporují rozvoj zánětů a mohou mít i nekrotizující účinky.

Podle toho, kam se pneumokoky stihnou rozšířit, se může objevit zánět spojivek, zánět středního ucha⁸ (otitis media), sinusitida (zánět vedlejších dutin dýchacích cest), bronchitida (zánět průdušek), zápal plic⁷ (pneumonie), bakteremie (průkaz bakterií v krvi), hnisavá meningitida (zánět mozkových blan, v ČR méně než 1 případ na 100 000 obyvatel za rok) či mozkový absces, dále také sepse (otrava krve), perikarditida (zánět osrdečníku), endokarditida (zánět vnitřní výstelky srdce), osteomyelitida (zánět kostní dřeně), septická artritida nebo celulitida. Invazivní pneumokokové infekce, tedy pneumonie, meningitida, sepse a případně artritida, jsou velmi málo časté.

Léčba pneumokokové infekce

Stejně jako při většině ostatních onemocnění je třeba dostatečný odpočinek (klid na lůžku), příjem tekutin⁷ a lehké stravy. Pomoci může i megaskorbická léčba⁵ či užívání betaglukanů². Pokud to situace vyžaduje, je třeba nasadit antibiotika¹, značná část pneumokoků je ale dnes vůči nim rezistentní (odolná). Používá se penicilin, cyklosporin, makrolidy (erythromycin), tetracyklin, vankomycin, klindamycin, quinolony nebo cefalosporiny. Při invazivních pneumokokových infekcích bývá nezbytností hospitalizace v nemocnici.

Očkování proti pneumokokům

V současnosti jsou na trhu dva typy vakcín. Prvním typem jsou konjugované vakcíny Prevenar (proti 7 kmenům, dnes již nepoužívaný), Synflorix (proti 10 kmenů) a Prevenar 13 (proti 13 kmenům) pro očkování dětí od 6 týdnů, vakcína Prevenar 13 je použitelná i pro dospělé. Od roku 2010 je očkování kojenců³⁸ proti pneumokokům sice dobrovolné, ale v případě Synflorixu plně a v případě Prevenaru 13 částečně hrazené zdravotními pojišťovnami, pokud jsou první tři dávky aplikovány do 7 měsíců věku dítěte a čtvrtá do 15. měsíce nebo později, pokud bylo očkování odloženo kvůli zdravotnímu stavu dítěte. Z důvodu vyššího rizika nežádoucích účinků a nemožnosti určit původce reakce se nedoporučuje podávat víc jak jednu vakcínu současně. V roce 2010 byla proočkovanost některých věkových skupin dětí do pěti let proti pneumokokům až okolo 80%, v roce 2012 byla průměrná proočkovanost u dětí do pěti let 50%. Délka ochrany není známa, pouze se odhaduje, že bude delší než v případě polysacharidové vakcíny. Účinnost očkování konjugovanými vakcínami proti invazivním pneumokokovým infekcím se v různých zdrojích značně liší, závisí na řadě faktorů, např. na výskytu konkrétních vakcinačních a nevakcinačních kmenů a jejich vzájemném nahrazování (replacement). Z důvodu replacementu prakticky nemá význam v našich podmínkách očkovat staršími konjugovanými pneumokokovými vakcínami, které obsahují méně než 13 sérotypů pneumokoků.

Druhým typem vakcíny je polysacharidová vakcína Pneumo 23 určená pro očkování dětí od dvou let (u mladších nevyvolává odpověď imunitního systému) a dospělých, na trhu je od roku 1983 a je proti 23 nejčastěji se vyskytujícím kmenům pneumokoků. Její účinnost proti vakcinačním pneumokokům je minimálně 56% protektivní účinnost, proti všem jakkoliv vážným pneumokokovým infekcím jen okolo 47%, s věkem očkovance účinnost vakcinace klesá. Pro starší děti a dospělé není Prevenar 13 hrazen, doporučuje se podat jeho jednu dávku a 8 týdnů až 1 rok po ní jednu dávku Pneumo 23 a další dávky Pneumo 23 kvůli očekávané době trvání ochrany aplikovat každých 5 let.

Před očkováním by měla být sepsána anamnéza dítěte a pečlivě zvážit možné kontraindikace, především některé nemoci, poruchy imunitního systému a alergie. Očkování v žádném případě nechrání před jinými původci onemocnění než před některými kmeny pneumokoků. Ne u všech očkovaných dětí se po vakcinaci vytvoří protilátky a ani vysoká hladina protilátek není zárukou imunity vůči infekci některými pneumokoky. Problematické je, že při plošném očkování proti některým kmenům pneumokoků (a je to pozorováno i u jiných infekčních onemocnění) dochází k vyššímu výskytu infekcí nevakcinačními kmeny či jinými bakteriemi a viry (celková nemocnost). Významná je i četnost a závažnost možných nežádoucích účinků vakcín. Toto vše je potřeba důkladně zvážit v porovnání s pravděpodobností a rizikem onemocnění a podle toho se rozhodnout, zda očkovat či ne.

Nepovinné vakcíny proti pneumokokům

Více o pneumokokovi na modrykonik.cz

Otázka: Pneumokok. Prodělaly vaše děti toto onemocnění?
Diskuze: Dcera má pneumokoka. Bojím se, že se to rozšíří.
Diskuze: Pneumokok - očkovat či ne?
Diskuze: Očkování proti pneumokokovi. Doporučily byste?
Diskuze: Proč jste se rozhodli neočkovat proti pneumokokům?
Diskuze: Očkovali jste proti pneumokokům a rotavirům?

Použité zdroje

Hodnocení a zkušenosti s pneumokokem

Máš zkušenost s pneumokokem?

Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.

Napiš svou zkušenost

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Zásady ochrany osobních údajů

Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce