"Zlatíčko, vypadá to na angínu2. Raději se půjdeme ukázat naší paní doktorce," říkáte dítěti při pohledu na jeho hrdélko. O to více zůstanete v ambulanci překvapená při verdiktu lékaře: "To není angína, ale aftózní stomatitida." Zděšeně se podíváte na lékařku s otázkou, co to proboha je. Ani ten strašný název nedokáže zcela vystihnout to, co za nepříjemnou nemoc sedlo na vaši ratolest. Co to tedy je a jak s aftózní stomatitidou bojovat?
Aftózní stomatitida je infekční nemoc, která má nejraději právě naše nejmenší. Jejich imunita2 je ještě nezralá a stále se učí bojovat s různými viry a bakteriemi, proto jsou děti v období do cca 3 let1 obecně náchylnější na různé druhy onemocnění. Navíc naši maličtí nemají ještě dostatečně vypěstované hygienické návyky, neustále si dávají do pusinky špinavé ručičky, hračky, s oblibou i dudlík85, který jim před chvilkou spadl na zem, atd. To vše jen nahrává nepříjemné infekci, jakou aftózní stomatitida je. I když se s ní nejčastěji setkáváme u dětí, ani u nás dospělých není ničím ojedinělým, o to víc, když máme oslabenou imunitu nebo jsme nemocní.
Jde o virové onemocnění, často vyvolané tzv. herpetickým virem, který způsobuje i běžné opary5. Šíří se kapénkovou nebo i kontaktní formou, což v praxi znamená, že stačí jeden dotyk s infikovaným předmětem, například hračkou, na níž se nachází zmíněný virus nebo polibek od dospělého, který má opar či aftu11.
Aftózní stomatitida je velmi bolestivé onemocnění. Poznáte ji podle toho, že bude mít váš drobeček pusinku zevnitř posetou puchýřky (afty). Ty mohou být na jazyku, podnebí, z vnitřní strany líček, na dásních, ale i v oblasti vstupu do krku či na rtech. Každý, kdo mívá problémy s afty, ví, jaké bolestivé a náročné je se jich zbavit. A to člověk mívá většinou v ústech jednu, někdy možná i tři afty najednou. Nebude tedy asi velmi těžké představit si, jaké trápení zažívá malý pacient, který má pusinku doslova posetou takovými bolestivými afty.
Onemocnění může provázet i zvýšená teplota až horečka, a to po celou dobu výsevu puchýřků. Přidat se může lokální zduření uzlin, dítě může odmítat jíst či pít, je plačtivé a mrzuté. Možná zaznamenáte i nadměrné slinění nebo neobvyklý zápach z pusinky.
Infekci si můžete v prvních dnech velmi snadno splést s angínou. Mrňous nemá 2 až 3 dny chuť jíst, je unavený a má vysoké horečky. Pak to ale začne: povlak na jazyku, zarudlé dásně a celá ústní dutina, tedy pusinka zevnitř.
Následně se začnou tvořit již zmíněné puchýřky, které praskají, a tak se i dále šíří. Bývá jich mnoho, často i těsně jeden vedle druhého, nejvíce se jich dá najít na podnebí, jazyku, spodním rtu a z vnitřní strany líc.
Většinou je léčba lokální, tedy taková, která se nanáší přímo na puchýřky. No u těžších případů může lékař navrhnout i celkové přeléčení malého pacienta.
Velmi účinné pro zmírnění průběhu onemocnění je podávání vitamínu B12 injekčně přímo do svalu. Možná si řeknete, že je to pro dítě jen další zbytečná bolest a stres, ale věřte, že mu to pomůže.
Puchýřky se obvykle potírají buď speciálním roztokem na lékařský předpis nebo volně prodejními přípravky (Tantum verde, Glimbax, Propolisová tinktura, ...). Použít se dají i gelové přípravky nebo tinktura z echinacey. Vhodné je například i cucání pastilek, které dezinfikují ústní dutinu nebo vyplachování heřmánkovým odvarem. V každém případě je vhodné, aby děťátko nejprve viděl jeho ošetřující lékař, zhodnotil jeho zdravotní stav a doporučil následnou léčbu. Pokud má mrňousek navíc oslabenou imunitu, může vám dětský lékař doporučit návštěvu infektologa, který vám nasadí léčbu proti množení virů.
Teploty, resp. horečky1 nad 38 ° C je třeba srážet pomocí antipyretik, tedy léků2 ke snížení horečky. Namístě je zvýšit i dávky vitaminu B a C. Raději ale volte volně prodejné přípravky vhodné pro děti, protože například takový pomeranč, by mohl bolestivost ještě více zhoršit.
A z toho už je asi zřejmé, že bude nutné upravit i celý jídelníček. První dny je vhodná převážně tekutá nebo kašovitá strava pokojové teploty. Nepodávejte děťátku nic velmi teplého, ani potraviny, které by ho mohly dráždit, například kyselé ovoce. Děti často odmítají pít, ale kvůli dehydrataci je třeba dodržovat pitný režim, nejlépe popíjením čajíku bez citronu. Ovocné šťávy mu v tomto případě nepodávejte. Aby nebylo pití pro děťátko velmi bolestivé, můžete mu pomoci brčkem, ale pokud přesto striktně odmítá tekutiny, měli byste sáhnout po rehydratačním roztoku, který zakoupíte v lékárně a podávat mu ho po lžičkách. Zabráníte tak případné dehydrataci malého pacienta.
Při těžším průběhu onemocnění bude nutné nasadit i hormonální léky nebo antivirotika (léky k léčbě virových onemocnění) a u pacientů s oslabenou imunitou případně antibiotika1, aby se zabránilo vzniku další infekce, v tomto případě bakteriální.
Při závažném průběhu, kdy už hrozí děťátku i dehydratace, se pobytu v nemocnici pravděpodobně nevyhnete. Proto je nutné hubeňourovi neustále nabízet tekutiny7 ať už přímo ze skleničky nebo brčkem, po lžičkách. Když už ale budete muset jít do nepříliš oblíbené nemocnice, budete mít alespoň jistotu, že je vaše malá ratolest pod dohledem lékařů a dostane všechny potřebné živiny i tekutiny.
Žádný stoprocentní recept jak nedostat aftózní stomatitidu bohužel neexistuje. Pomoci ale můžete dodržováním zvýšené hygieny, i když mnohých opatření se ne vždy dá dosáhnout, jako například toho, aby si děťátko nedávalo do úst ručičky nebo hračky. Co je ale určitě ve vaší moci, je dbát na čistotu hraček a povrchů, kde si děťátko hrává, papá či spinká. Pokud má kdokoli ve vašem okolí opar nebo afty, je potřebné omezit jeho kontakt s dítkem na minimum a zejména zamezit líbání. Vhodné je také zaměřit se na posílení imunity, ať už zdravou stravou1, otužováním nebo speciálními přípravky, které zakoupíte v lékárně bez lékařského předpisu, případně na předpis po dohodě s imunologem.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu