Dětský spánek je jiný u každého děťátka a je třeba, aby rodiče tuto individualitu ctili. Některé děti si vytvoří pravidelný rytmus spánku už během prvních 6 až 8 týdnů, v noci prospí celé hodiny, jiným dětem toto může trvat i rok, dva nebo déle. Často stížnosti rodičů na nespavost malých dětí pramení spíše z problémů rodičů (stres, úzkost, deprese) a z neznalosti fyziologie dětského spánku a zkreslených představ o potřebách kojenců, než z reálných poruch spánku.
Na tomto poli se, bohužel, z dob minulého století traduje řada, dnes již našteští překonaných, mýtů. Kvalitní spánek malých dětí vypadá jinak než u dospělých, spánek dětí je mělčí a spánkové cykly kratší než si obvykle lidé představují a přejí, většinou miminka neprospí v kuse ani 2 až 3 hodiny. Naši předci spali a mnozí lidé v nerozvinutých kulturách, nomádi stále spí tak, že mají noční odpočinek rozdělen do dvou, někdy i více, bloků oddělených hodinou i dvěma tichého bdění, kdy stráží ostatní. Umělé osvětlení, používané ve vyspělých zemích, způsobuje pozdější ukládání se ke spánku a také spaní v kuse, genetické naprogramování lidského a tedy i dětského spánku ale zůstává stejné jako kdysi a neměli bychom proti němu bojovat.
Často jsou miminka (kojená i nekojená) večer neklidná. Kojená se mohou chtít i po dobu několika hodin před usnutím kojit dlouho nebo naopak krátce, ale velmi často, při kojení se mohou trhat od prsu a znovu přisávat, to vše je naprosto normální chování, nejedná se o známku slabého mléka nebo nedostatku mléka, nejedná se o důvod pro nasazení umělého mléka49 na noc. Často po tomto kojicím "maratonu" následuje nejdelší úsek spánku.
Častejší buzení kojených dětí5 na denní i noční kojení20 je přirozené, fyziologické, dané složením lidského mateřského mléka7 a nemá žádný nepříznivý a dlouhodobý vliv na spánek nebo chování dětí v pozdějším věku. Kojení nelze degradovat pouze na zdroj obživy dítěte, jeho funkce uklidňovací a uspávací je také velmi významná. Umělé mléko49 je hůře stravitelné, více zatěžuje trávicí trakt miminka a to pak obvykle spí déle, nelze to ale považovat za normu pro ostatní děti. Používání umělého mléka s sebou nese i vyšší riziko SIDS.
Vyspělé země Evropy a Ameriky byly z více důvodů od konce 19. století až do současnosti v přístupu ke spánku a potřebám malých dětí spíše výjimkou. Na konci 19. století byly objeveny způsoby přenosu infekcí a někteří lékaři proto začali hlásat, aby se pečovatelé dětí dotýkali co nejméně. Průmyslová revoluce narušila soužití rodin, rodiče, prarodiče a ostatní členové rodiny začali žít odděleně a většina péče o děti tak padla pouze na samotné rodiče.
Během 20. století také došlo k prudkému rozvoji psychologie a jiných oborů medicíny. Lékaři se snažili být lepšími odborníky v péči o dítě než jeho rodiče a zbytek rodiny, doporučovali děti odkládat do postýlek a kočárků, pevně zavinovat, příliš nechovat, nerozptylovat je, kojit podle harmonogramů a rodiče snadno těmto autoritám podléhali. Rozmach a propagace umělého mléka49 s sebou přinesl i zkreslení názorů na kojení a na to, co je fyziologicky časté krmení. Výzkumy spánku malých dětí probíhaly na dětech spících odděleně a krmených umělým mlékem a toto bylo pokládáno za normu zdravého spánku. Dnes už ale víme, že umělé mléko je výrazně hůře stravitelné než mateřské mléko a že postýlka22 či zavinovačka3 je (na rozdíl od těla matky) prostředí bezpodnětné, dítě upadá i na několik hodin do nepřirozeně až nebezpečně hlubokého spánku, kdy nemusí být schopné se při apnoické pauze probudit, zvyšuje se riziko SIDS.
Další odklon od přirozených instinktů matek přinesly lékařsky vedené porody v porodnicích a následná separace matek od novorozenců, narušení kojení. Společnost (nejen komunistická) vyžadovala po matkách, aby se brzy vrátily do práce, jenže většinu současných povolání je problematické vykonávat s dítětem u sebe a proto tedy bylo nutné, aby děti nebyly na matkách závislé a byly odložitelné do jeslí nebo k chůvě.
Zásadním problémem v tomto přístupu ala bylo, že závislost malého dítěte na matce je jev přirozený, fyziologický a tedy normální, žádoucí a v dospělosti jsou tyto "závislé" děti naopak sebevědomější, citově vyzrálejší, emocionálně stabilnější, snáz se samostatně rozhodují, nemají tendence se slepě řídit autoritativními osobami.
Během historie lidstva a ve většině současného světa stále převládá společné spaní29 dětí s rodiči. Situace se ale v řadě rodin vyspělých zemí navrací na základě posledních 30 let výzkůmů antropologů, psychiatrů, pediatrů, laktačních poradkyň10 a biologů znovu k přirozenosti, uspokojování základních potřeb dětí, tedy ke společnému spaní a vysoké míře těsného fyzického kontaktu17 i během dne a k citlivému nastavování hranic dítěti.
Lidské děti se rodí v takovém stupni vývoje, který je kompromisem mezi ideální připraveností dítěte na vnější prostředí a mezi velikostí lidského mozku (a tedy i hlavičky) a velikostí a stavbou pánve, která je uzpůsobena chůzí po dvou nohách. Novorozené miminko je tedy poměrně nezralé, zranitelné a naprosto přirozeně silně závislé na matce. Ideálním a nejpřirozenějším prostředím pro miminko je tedy tělo jeho matky, miminko je jemně stimulováno a zároveň konejšeno pomocí těsného fyzického kontaktu, kojení70, jemných doteků, tělesného tepla, rytmu matčina dechu a tepu, vůně a chuti matčiny pokožky, matčiny řeči, či pohupováním při chůzi.
Tyto vjemy na miminko působí jak ve dne, tak samozřejmě i v noci, dítě tedy pravděpodobně bude preferovat spaní těsně u matky nebo v její těsné blízkosti. Dochází ke sladění spánkových cyklů matky a dítěte, oba se tedy pravděpodobně lépe vyspí, sladí se i jejich dech, snižuje se tedy riziko SIDS. Byl také prokázán kladný vliv na kojení - děti společně spící s matkou bývají lépe a déle kojeny. Matka může na potřeby miminka rychleji a snáze reagovat. Více o prospěšnosti a bezpečnostních pravidlech tohoto typu péče o dítě naleznete v článku Společné spaní29.
Geneticky mají kojenci a mladší batolata dáno, že pláčem12 reagují na jakékoliv odloučení od matky, její těsná blízkost byla, a ve většině bodů stále je, nezbytnou věcí pro přežití dítěte. Je jen na rodičích, zda, přes dnes již známá negativa tohoto počínání, budou proti tomuto "naprogramování" bojovat nebo potřebu fyzického kontaktu vyslyší a to i během noci.
Ale měli by vědět, že ty základní, v dětství nedostatečně uspokojené potřeby má pak dítě tendence uspokojovat později a nebo v jiné formě. Bylo prokázáno, že vyplakávací metody "učení" samostatného spánku a usínání (včetně "kontrolovaného" pláče - Estivillovy a Ferberovy metody) jsou před 6. měsícem škodlivé, dle dalších výzkumů jsou škodlivé i v pozdějším věku. Sice mohou prodloužit spánek dítěte, ale nebyl pozorován žádný vliv na odpočatost dětí, kvalitu jejich spánku, celkovou plačtivost či budoucí mentální vývoj, nebylo pozorováno ani snížení míry depresí u matky.
U kojenců a batolat oddělování krmení od usínání a dodržování přesného rozvrhu nezávisle na unavenosti dítěte naopak vede ke zvyšení plačtivosti a míry stresu u rodičů, narušení usínání, spánku a kojení a zvyšuje riziko vzniku poruch chování. Oddělené spaní kojenců v postýlce22 či zavinovačce3, tedy v bezpodnětném prostředí, způsobuje i několik hodin trvající nepřirozeně hluboký spánek, kdy dítě nemusí být schopné se při apnoické pauze probudit, zvyšuje se tedy riziko SIDS. Dochází také k dezorganizaci cyklů spánku a příjmu potravy, miminko se budí příliš hladové, nemusí již být ochotné se přisát k prsu a to navíc správně. Během prvních dvou až tří let dítěte dochází také k zásadnímu vývoji jeho vnímání, emoční autoregulace (zvládání emocí), chování a sociálních interakcí, což by rodiče neměli podceňovat.
Podstatné není, jak přesně dlouho dítě spí, ale kolikrát byl úspěsně dokončen spánkový cyklus. Při přechodu mezi NREM a REM fází se můžou, obzvlášť kojenec, snadno budit. Noční spánek dětí může být narušen, pokud denní spánek probíhá ve tmě.
U novorozence7 trvá jeden spánkový cyklus jen několik desítek minut (důvodem může být například i poměrně malá velikost žaludku miminka), začíná jinak než u starších miminek a dospělých a to REM fází místo NREM, REM fáze tvoří převažující část spánku. Doba REM fáze činí do 3 měsíců asi 30 minut, NREM fáze trvají 10 až 12 minut, při přechodu mezi fázemi se miminko může snadno probudit. Po spánku následuje desítky minut dlouhá doba bdění, celkem za 24 hodin bdí donošený novorozenec jen asi 6h a ještě nerozlišuje den a noc, nemá žádné spánkové návyky. Doba spánku se postupně zkracuje. V jednom týdnu probdí miminko asi 8 hodin, polovina spánku připadá na den a druhá polovina na noc. V jednom měsíci bdí miminko 9 hodin denně, celkem naspí zhruba 15 hodin, z toho 8 hodin v noci, přirozeně s několika probuzeními.
Dítě si kolem 6. týdne postupně začíná zvykat na rytmus dne a noci a oddělovat denní a noční spánek, během dne je častěji vzhůru, ale i v noci se budí na krmení. Do 3. měsíce se ustaluje cyklus spánku a bdění trvající 2 až 4 hodiny, tento cyklus je obvykle stejný ve dne i v noci. Jediné, co rodičům zbývá, je přizpůsobit se tomuto cyklu a spát v době, kdy spí také dítě, to ukládat ke spánku dle jeho potřeb, v žádném případě dítě nenechávat vyplakat, je možné s důvěrou v pláč dítěte12 začít jemně budovat režim dne a uspávací rituály. Nejjistější poloha pro spánek je na zádech na rovné matraci nebo na boku ve spacím pelíšku nebo mezi polohovacími válečky (boky je třeba střídat, aby nebyl narušen motorický vývoj dítěte) a nebo lze využít hacku, poloha na bříšku zvyšuje riziko SIDS. Polštář nepatří pod hlavu dítěte minimálně do 1 roku. Miminko může přes den spát i při nošení ve vhodné pomůcce na nošení8 (např. v šátku či ergonomickém nosítku).
Některým dětem může při spánku vadit ticho, protože v děloze3 9 měsíců ticho nebylo. Když má dítě problém usnout a spát, může maminka vyzkoušet nějaký z následujícich zdrojů bílého šumu (ale nejpřirozenějším zdrojem je tělo matky):
V kojeneckém věku spánek ovlivňují především genetické předpoklady, temperament a uspokojení potřeb miminka, poruchy spánku jsou poměrně vzácné. V pozdějším věku již začínají větší roli hrát usínací rituály, zážitky během dne a správná spánková hygiena (více se o ní dozvíte ve článku Nespavost6). Žaludek miminka je větší, ale obvykle i ti nejvýkonnější spáči se vzbudí v noci alespoň jednou, obvykleji ale dvakrát až třikrát za noc, některé děti i častěji, nejedná se o žádnou abnormalitu. Noční kojení20 není pro udržení laktace vhodné omezovat, maminka i miminko se pravděpodobně nejlépe vyspí při společném spaní29.
Po 3. měsíci se ustaluje rytmus dne s maximem spánku mezi nultou a pátou hodinou. V žádném případě ani nadále nenecháme miminko vyplakat, citlivě reagujeme na jeho potřeby, které vyjadřuje pláčem12 a jemně stanovujeme režim dne a udržujeme uspávací rituály, ty podle projevů miminka upravujeme. Dítě v tomto věku spí přes den v součtu asi 5 hodin a v noci celkem zhruba 9 až 10 hodin, denní spánek je rozdělený na přibližně 4 spánky po 1 až 2 hodinách. Postupně, když se jeho dítěte přibližuje k půlroku, spí během dne méně - denní spánek se snižuje na 4 hodiny, prodlužuje se ale noční spánek, ten trvá okolo 10 hodin (s několika probuzeními).
Miminku se můžou začít zdát sny. Rytmus spánku se může narušit fázemi rychlého růstu a psychomotorického vývoje8 či prořezáváním zoubků4, na potřebě společného spaní29 s rodiči není nic špatného, ve dne pravděpopdbně budu miminko spát nejklidněji při nošení49. Koncem tohoto období se objevuje i první silný strach z odloučení - separační úzkost11, která může komplikovat ukládání dítěte na noční spánek - zdravému vývoji dítěte ale nepomůže, když bude dítě ponecháno s tímto strachem samotné, více o rizicích metod založených na vyplakání dítěte (včetně Estivillovy a Ferberovy metody) naleznete ve článku Cvičitelé dětí1.
Spánek po 6. až 9. měsící začíná stejně jako u dospělých NREM fází, ale stále obsahuje velký podíl REM fází, dítě se může, naprosto přirozeně, v noci budit i poměrně často. Spánek se s rostoucím věkem dítěte mění, pravděpodobně se bude dítě v druhém půlroce budit častěji, jak v tom prvním, protože pochází obdobím rychlého rozvoje hrubé i jemné motoriky, rozvoje řeči, separační úzkosti a růstu zoubků. Separační úzkost dítěte je přirozeným stupněm vývinu, není to rozmar nebo trucování. Strach, úzkost a obavy se malým dětem zdají reálné a je tedy je třeba brát velmi vážně. Rodiče by se měli připravit na chaos ve svých emocí (lítost, strach, hněv, ...), naučit se s nimi pracovat, jednat s dítětem citlivě a vytvořit mu klidné prostředí ke spánku, umožnit mu ve dne i v noci tolik fyzického kontaktu, kolik jen potřebuje.
Půlroční dítě spí obvykle během dne dvakrát (obvykle uprostřed dopoledne a těsně po poledni) a to dohromady 3 až 5 hodin. Děti okolo 6 měsíců jsou obvykle unavené asi po 2,5 hodinách od vzbuzení. V noci spí děti tohoto věku obvykle v součtu 10 až 12 hodin, můžou se i několikrát za noc budit, nejde ale o žádnou poruchu spánku. Obzvlášť u kojených dětí se celonoční spánek a schopnost samostatně usnout po probuzení ustanovuje později, je to ale naprosto přirozená věc.
V 9. až 10. měsíci začne dítě vynechávat dopolední spánek, takže spí už jenom po obědě. V noci spí stále celkem asi 10 až 11 hodin, obvykle ale ne v kuse, noční kojení20 není nic neobvyklého nebo snad dokonce špatného. Mnoho dětí bude nejklidněji spát společně s rodiči29. Avšak všechno jsou to jen statistické průměry, délka a potřeba spánku jsou individuální. Některé děti spí přes den stále dvakrát, jiné zase jen po obědě a i více než 3 hodiny. Spánek může být narušený tím, že se dítě učí chodit a chce to zkoušet ve dne i v noci to chce zkoušet.
Postupně klesá čas prospaný ve dne, noční spánek zůstavá stejně dlouhý, trvá zhruba 11 hodin, ale často i s několika probuzeními. V 18 měsících se alespoň jednou za noc budí 40 až 60% dětí, mezi druhýma třetím rokem 10 až 15% dětí, nejedná se o žádnou manipulaci s rodiči či vypočítavost. I batolata mohou usínat u kojení, nejedná se o nic nepřirozeného, špatného, uspávání je důležitou fyziologickou funkcí kojení, na společné spaní s rodiči ani v tomto věku není nic neobvyklého nebo snad škodlivého. Ve 12 měsících děti průměrně spí 3 hodiny během dne, ve dvou letech bývá denní spánek dvouhodinový a ve třech letech průměrně hodinový. Děti většinou potřebují dopolední spánek do 18. měsíce. Ve třetím roce už ale skoro čtvrtina dětí odmítá spánek během dne, není potřeba je nutit spát, když nejeví známky únavy. Ve 4. roce už jen polovina dětí spí i přes den.
Do šesti let jsou poruchy spánku poměrně málo časté, obvykle pramení z únavy, silných emocionálních prožitků, narušeného denního režimu a nebo stresu. Po 1. roce věku dítěte ve spánkových cyklech přibývá doba NREM fází spánku, během nich a při jejich přechodu do REM fáze se mohou objevovat noční děsy, objevují se obvykle do třech hodin po usnutí. Noční děsy se vyskytují u 3% dětí předškolího věku. Dítě se při nich budí s úzkostným křikem, zrychleně dýchá a má zrychlený srdeční tep, může být i zpocené, po zklidnění bez problémů dítě usne a noční zážitek si nepamatuje. 10 až 15 % dětí trápívají noční můry, jedná se o děsivé sny během REM fáze spánku, dítě si je může pamapatovat. Asi polovina předškolních dětí mluví ze spánku, 1 až 2 % postihují apnoické pauzy, některé děti bývají náměsíčné, kdy obvykle do 3 hodin po usnutí opouštějí postel a neúčelně a nekoordinovaně se pohybují.
Postupně se zkracuje noční spánek, v 5 letech trvá okolo 11 hodin, v 9 letech 10 hodin, ve 14 letech 9 hodin a v 18 letech již odpovídǎ spánku dospělého člověka, trvá tedy průměrně 8 hodin. U dospělého člověka trvá jeden spánkový cyklus jednu až dvě hodiny a za noc by jich mělo proběhnout 3 až 5. V dospívání se objevují i vážnější poruchy spánkového rytmu, kdy pubescenti spí během pracovního týdne méně, než je fyziologicky potřebné, a spánkový deficit dohánějí o víkendu. Relativně časté také bývá pozdní usínání, leckdy až v popůlnočních hodinách. Více o tomto typu poruch spánku se dozvíte ve článku Nespavost6.
Únava se u dětí projevuje různě, své dítě zná nejlépe rodič.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu