Šestinedělí a první měsíce života miminka často idealizuje nejen společnost, ale také samotné nastávající maminky. Ve skutečnosti však období krátce po porodu nemusí působit jako procházka růžovou zahradou – kromě toho, že se jisté změny týkají těla, někdy nepříjemně překvapí také duše. Jak tedy pečovat o psychiku po porodu a které signály ti mohou dávat najevo, že něco není v pořádku? To se dozvíš v našem článku.
Zatímco tzv. baby blues obvykle odezní samovolně, poporodní deprese už vyžaduje odbornou pomoc.
Duševní zdraví ženy po porodu
Příchod miminka na svět představuje pro novopečenou maminku velký šok, a to i tehdy, bylo-li děťátko vytoužené. Její potřeby jdou do pozadí a soustředí se na naplnění potřeb dítěte. Už v prvních dnech proto může zápasit s různorodými pocity – od strachu přes pochybnosti, zda stát se matkou byl správný krok, až po zoufalství, psychické vyčerpání a beznaděj. Tyto stavy se navíc mohou střídat s kratšími či delšími okamžiky štěstí a radosti, což ještě více v ženě vyvolává zmatek.
Hormonální změny, tělesný diskomfort, nedostatek spánku či málo času na psychohygienu totiž vytvářejí předpoklad pro narušení vyrovnaného psychického stavu. I proto různé stupně psychické nepohody zaznamená po porodu více než 80 % žen.
Baby blues
Poporodní blues neboli tzv. baby blues je název pro nejméně závažnou formu psychického zmatku nebo diskomfortu během šestinedělí. Jsou pro něj charakteristické plačtivé stavy, které přicházejí bez zjevné příčiny a mohou tě překvapit jak ve chvílích výrazné únavy a citového vypětí, tak v okamžicích, kterým předcházela pohoda a klid.
Jedná se o kratší a rychle pomíjivé epizody, které jsou často vystřídány radostným odhodláním čelit novým mateřským povinnostem. Pokud se objevují jen v kratším časovém horizontu, tedy v prvním týdnu šestinedělí, a nemáš pocit, že by výrazně omezovaly tvůj život, není třeba vyhledávat odbornou pomoc. Obvykle tak jak přišly, tak i odezní.
Na druhou stranu: při jakémkoliv psychickém diskomfortu se můžeš kdykoliv obrátit na psychologa nebo psychiatra. Mnohdy je lepší podchytit problém v jeho začátcích, než přeroste do větších rozměrů.
Něco jiného je situace, kdy baby blues přichází opakovaně i ve druhé polovině šestinedělí a znepříjemňovalo by tvé první chvíle s miminkem, případně by se časem stupňovalo nebo by trvalo stále déle. Tehdy se určitě někomu svěř – partnerovi, blízké kamarádce, ale klidně i dule.
Poporodní trauma
Specifickým psychickým problémem po porodu je dále posttraumatická stresová porucha neboli tzv. poporodní trauma vycházející z nepříjemného a stresujícího zážitku, kterým si žena prošla na porodním sále. Typickým příznakem jsou „návraty“, co se neustále objevují v mysli, přičemž se může jednat o věty, které během porodu zazněly, nebo konkrétní úseky traumatizujících vzpomínek.
Poporodní trauma vede k neustále vynořujícím se pocitům smutku, selhání a sebeobviňování. Tyto emoce pramení ze skutečnosti, že se porod ubíral směrem, kde nad ním žena neměla kontrolu, případně z mylné domněnky, že je to celé vlastně její vina a selhala.
Víc se poporodnímu traumatu věnujeme v samostatném článku:
O poporodní depresi se dá mluvit už tehdy, pokud se k pocitům zahlcení, vyčerpání a smutku přidají i jiné příznaky, které přetrvávají více než tři týdny – nechutenství, beznaděj, citová vyprahlost, pokles energie, nespavost či naopak nadměrná spavost.
Sílu poporodní deprese je poměrně obtížné definovat, protože u každé ženy se může projevovat specificky. Každopádně zde platí, že dlouhodobé emoční vypětí, ze kterého už několik týdnů nemůžeš najít cestu ven, není dobré podceňovat. Čím dříve se tyto stavy podchytí, tím nižší je možnost, že se rozrostou do závažné psychické poruchy.
Příznaky poporodní deprese by tě měly nasměrovat k vyhledání pomoci, přičemž jednou z dostupných možností je například psychoterapie.
Přečti si článek, ve kterém se poporodní depresi věnujeme:
Poporodní psychóza, které se také říká laktační psychóza, představuje nejzávažnější stav s největšími riziky pro ženu, miminko i jejich vzájemný vztah. Žena nedokáže odhadnout hranici mezi vlastními obavami a realitou. Jsou pro ni příznačné silné úzkosti, které živí nerealistické strachy zasahující do každého okamžiku jejího bytí. V některých případech dokonce dochází k tomu, že ztrácí kontrolu nad svým jednáním a podléhá myšlenkám ublížit sobě nebo děťátku.
Naštěstí je poporodní psychóza výjimečná, ale o to více potřebuje zásah odborníka – ať už mluvíme o psychiatrické pomoci, medikamentózní léčbě, nebo hospitalizaci.
Víc o poporodní psychóze píšeme v samostatném článku:
Nepřipouštět si nevyžádané rady – poznámky okolí, přestože mohou být myšleny dobře, dokážou v té nesprávné chvíli pořádně rozhodit. Snad nikdo není vystaven komentářům a nevyžádaným radám v takové míře jako čerstvé maminky. S prvními náznaky nevyžádaných poznámek se setkáš už v těhotenství, a proto se snaž předem se vůči nim obrnit. Ať už se budou týkat péče o děťátko, tvé postavy, výběru kočárku nebo (ne)kojení, můžeš si být jistá, že lidé nepřemýšlejí, jaký dopad jejich slova mohou mít. V případě, že by ti poznámky rodiny či širšího okolí pravidelně kazily náladu, neváhej se proti nim ohradit.
Neočekávat, že láska k děťátku přijde hned – i přesto, že se na děťátko v těhotenství těšíš, euforický příliv lásky nemusí přijít už na porodním sále. Každá žena je jiná, a zatímco jedna maminka se do svého dítěte skutečně zamiluje už na první pohled, spousta jiných tento okamžik pocítí až pár týdnů po porodu. Ať už bude tvoje zkušenost jakákoli, neznamená to, že jsi lepší nebo horší matka. Pouto matky a dítěte je sice jedinečné, ale přece jen je to vztah... a všechny vztahy se budují postupně.
Neidealizovat si blížící se porod – idealizovat si zážitek, který je charakteristický svojí proměnlivostí, není zrovna nejlepší nápad. Jedna věc je udělat si představu o tom, co chceš a nechceš, ale druhou – nebezpečnější – jsou detailní a neměnné představy, jak bude porod probíhat. Ano, psychika a pozitivní nastavení mysli udělají hodně, ale vždy se připrav i na možnost, že všechny tvé představy se nejspíš nenaplní. Vyhneš se tak výčitkám a pocitu selhání, kterým maminky často konfrontují samy sebe právě v případech, kdy se při porodu vyskytne něco, s čím nepočítaly. Průběh porodu nesvědčí o tom, zda jsi dobrá nebo špatná matka.
Žádné srovnávání – určitě přijde mnoho chvil, kdy budeš mít pocit, že jsi v porovnání s ostatními maminkami ta, která v něčem „zaostává“. Možná tě k těmto domněnkám přivede neustále plačící miminko, tvá postava, hádka s partnerem či zanedbaná domácnost. Můžeš si však být jistá, že příchod miminka na svět je obrovským šokem pro všechny ženy a každá z nich čas od času zápasí s pocitem, že něco nezvládá. Rozhodně proto nevěř tomu, co najdeš například na sociálních sítích, nikdy nevíš, co předcházelo konkrétní fotce a jestli ji čerstvá maminka nepřidávala na internet se stejným, dokonce ještě horším pocitem beznaděje.
Požádat o pomoc není ostuda ani selhání – ať už jde o pomoc s domácností, vařením nebo péčí o miminka, nemůžeš to vnímat jako náznak vlastní neschopnosti. Tvé tělo si po porodu prochází výraznými změnami, které tě obírají o síly, a proto je přirozené, že nedokážeš plnohodnotně fungovat ve všech životních oblastech. Určitě proto na sebe nevyvíjej nátlak a nesnaž se vše stihnout a udělat na 100%.
V těžkých chvílích můžeš využít krizovou linku – možná si po porodu nebudeš mít s kým popovídat a možná ti tvé problémy přijdou tak absurdní, že ani nebudeš vědět, komu z tvých blízkých by se s nimi měla svěřit. A možná se o to i pokusíš, ale narazíš na poznání, že ti nikdo nerozumí. Můžeš si být jistá, že přesně v těchto chvílích můžeš najít oporu na krizových linkách, které poskytují psychologickou pomoc. Proto, ať už bude jakákoli denní či noční hodina, nebuď na své tíživé pocity sama. Dispečeři na těchto linkách jsou školeni k tomu, aby s tebou uměli vést profesionální, ale zároveň lidský rozhovor.
Připrav se na změnu, i když nejsi prvorodička – často si vícerodičky myslí, že už z příchodu druhého miminka na svět nebudou tak překvapené. Realita jim však může dokázat opak. Ke staršímu dítěti přibude sourozenec a oba se budou dožadovat maminčiny pozornosti. Rozložení sil, lásky a péče o více dětí je stejně náročné jako příchod z porodnice s prvním miminkem.
VIDEO: Psychické problémy po porodu. Co je OK a kdy už vyhledat pomoc?
Rozhovor s Mgr. Kristinou Zemánkovou – psycholožkou a porodní asistentkou