KočárkopedieLaktační poradkyně
Laktační poradkyně je zdravotnice nebo matka, která úspěšně absolvovala kurz laktačního poradenství. V České republice působí dvě sdružení laktačních poradkyň - Laktační Liga a Mamila. Prací laktačních poradkyň je seznamovat maminky a širokou veřejnost s prospěšností a funkcemi kojení70, s tím, jak má vypadat správné přisátí5 dítěte, jak předcházet a řešit problémy s kojením, jak kojit předčasně narozené děti10. Některé poradkyně se specializují na kojení dvojčat3, ty velmi dobře vyškolené a hodně zkušené poradí i s kojením adoptovaných dětí.
Kdy volat laktační poradkyni
Pomoc můžete využít hned v porodnici24. S přivoláním pomoci určitě neotálejte, pokud se miminko nepřisává, nebo se přisává špatně, málo přibývá na váze nebo pokud bojkotuje kojení8 (až do přibližně 2,5 roku se nehovoří o přirozeném odstavení, ale právě o bojkotu kojení), neváhejte, ani pokud jsou vaše prsa nalitá a zatvrdlá, pokud jsou horká a bolí, kojení je bolestivé12, máte popraskané bradavky, které se zásluhou špatné techniky kojení a nebo kvasinkové infekce12 nehojí. Pokud máte pocit, že kojení nejde jak má, že dítě dobře nesaje, máte problémy s prsy, potřebujete se naučit zacházet se suplementorem4, chcete se vyhnout kojení s kloboučky12, rovněž volejte laktační poradkyni. Jedna návštěva laktační poradkyně stojí přibližně tolik, jako jedno balení umělého mléka, nejedná se tedy o velkou investici.
Často návštěva dobře vyškolené a zkušené laktační poradkyně pomůže i s maličkostmi a nastartuje tak dlouhodobé kojení, které je pro dítě ideální volbou. Neváhejte se na ni obrátit ani v případě, že jde vše dobře, může vám dát kontakty na podpůrné skupiny kojících maminek v okolí. Laktační poradkyně vám může odpovědet i na otázky ohledně výživy kojící matky, zavádění příkrmů10, cvičení nebo možnosti otěhotnění24 v době kojení, podpoří v kojení do přirozeného odstavení21.
Jak poznat dobrou laktační poradkyni
Při vážnějších problémech se nespokojí s telefonickými radami, ale nabídne vám osobní návštěvu. Nebude tvrdit, že maminka si po porodu musí odpočinout bez miminka a je jedno, kdy se dítě přiloží, naopak bude podporovat samopřisátí, není-li možné, pak alespoň co nejdřívější přiložení. Nebude maminku první dny po porodu stresovat, že nemá mléko, protože ví, že po tuto dobu prsy produkují kolostrum. Při novorozenecké žloutence11 nebo refluxu4 nedoporučí přerušit kojení. Neřekne Vám, že problémy s kojením vyřešíte, až budete doma z porodnice. Při problémech s kojením nebude tvrdit, že stačí jen víc kojit, pro plačtivé miminko nedoporučí dudlík85 nebo umělé mléko (UM). Jako řešení bolavých bradavek nenabídne kloboučky12 nebo kojení s omezováním jeho délky či méně časté kojení, místo toho mamince pomůže se správnou technikou kojení. Nedoporučí dokrmování UM jako první volbu, poradí nejprve řadu jiných postupů, které by měly pomoci (stlačování prsu, bylinky nevo léky na podporu laktace, zvýšení doby těsného fyzického kontaktu). Ví, že kojení je důležité a UM je jen nedokonalá náhrada, pokud je dokrmování UM nutné, doporučí dokrmovat suplementorem4 či z pohárku a ne z láhve41 nebo stříkačky. Nebude mamince podsouvat, že dítě má velké přírůstky na váze a že má tedy kojení omezovat co do délky i četnosti, naopak jí vysvětlí, že má dál kojit na požádání. Ví, že děti krmené UM se chovají jinak než děti kojené, ví, že není vhodné dát večer UM, aby dítě spalo delší dobu v kuse, ví, že usnutí u prsu6 je přirozené a normální, ví, že i po 6. měsíci může mít dítě potřebu se kojit v noci20 a uspokojovat tak i své jiné potřeby než jen hlad. Při nemoci miminka nebo maminky nedoporučí přerušit kojení, naopak bude maminku v kojení nemocného dítěte podporovat, nemocné mamince doporučí léky vhodné při kojení. Nebude tvrdit, že po roce nebo dvou již dítě mateřské mléko nepotřebuje, že mu kojení nic nedává, naopak mamince vysvětlí výhody kojení i starších dětí, probere s ní kdy a jak probíhá přirozené odstavení.
Více o laktační poradkyni na modrykonik.cz
Použité zdroje
- https://www.mamila.sk/clanky-o-dojceni/ako-spoznat-cloveka-ktory-vam-pri-dojceni-skutocne-pomoze/
- http://www.zdravotnimagazin.cz/tehotenstvi-a-materstvi.19/laktacni-poradenstvi-a-priprava.10309.html
Externí linky - seznamy kontaktů na laktační poradkyně
Hodnocení a zkušenosti s laktační poradkyní
Skvělá poradkyně v Brně
Dobrý den, ráda bych se podělila o velice pozitivní zkušenost, kterou jsem nedávno měla s laktační poradkyní Zuzanou Humplíkovou.
Díky ní jsem se za pár dní dokázala vyléčit z nepříjemného zánětu obou prsou. Psychicky mi byla velkou oporou a přesně mi poradila postup, který skvěle zafungoval. Ochotně odpovídala na všechny mé dotazy. Rozhodla jsem se svoji zkušenost sdílet, jelikož vím, že v dnešní době není podobný přístup samozřejmostí. Případný kontakt se dá najít na stránkách prirozenekojeni.webnode.cz
Hodně štěstí všem! :)
Díky ní jsem se za pár dní dokázala vyléčit z nepříjemného zánětu obou prsou. Psychicky mi byla velkou oporou a přesně mi poradila postup, který skvěle zafungoval. Ochotně odpovídala na všechny mé dotazy. Rozhodla jsem se svoji zkušenost sdílet, jelikož vím, že v dnešní době není podobný přístup samozřejmostí. Případný kontakt se dá najít na stránkách prirozenekojeni.webnode.cz
Hodně štěstí všem! :)
Zkušenost s poradkyní z Laktační ligy
Kojení jsem ztěžka rozjížděla v porodnici od prvního dne s pomocí kloboučků. Po příchodu domů z porodnice se však ukázalo, že to nebude, bez pomoci sestřiček, tak snadné. Syn se hodně vztekal, klouboučky lítaly všude kolem, já neuměla zaujmout vhodnou pozici pro kojení a začínala jsem být pomalu zoufalá.
Po 3 dnech se mi podařilo naučit kojení bez problémů alespoň vleže, ale další den už syn odmítal i to. Na internetových stránkách Laktační ligy jsem našla poradkyni z městského obvodu blízkého tomu našemu. Telefon nebrala (i přes to, že měla uvedeno, že bere telefon kdykoli) volala jsem 3x v různou denní dobu. Vyhledala jsem další, ta mi telefon zvedla, řekla, ať se zeptám na co chci a položila mi telefon. Zpět nezavolala. Já, rozhozená na maximum, jsem jako způsob řešení situace zvolila pláč. ( nečekaně to vůbec nepomohlo :-D )
Následovala noc jako z hororu, kdy syn nepřestával plakat a my s mužem byli unavení a bezradní. Ráno už jsem muže s pláčem prosila, ať už někam zavolá, protože já už další hovor, kdy mi to někdo položí, nebo nezvedne, nezvládnu a zcela jistě tohle není v pořádku.
Manžel projel všechna fóra, diskuze, recenze s poradkyněmi a zavolal znovu Laktační ligu, paní Fisherovou z Prahy. Ta byla ochotná přijet k nám domů do dvou hodin od telefonátu. A byla anděl. Skutečně úžasná. Venku panoval týden tropických veder, tekly z nás litry potu, já dvakrát omdlela, ale ona neúnavně ukazovala polohy, měla 1000 a 1 skvělou radu, ze které čerpáme do teď, byla plná optimismu, chválila nás a měla skutečný zájem. Zodpovídala nám otázky nejen o kojení, ale o všem, na co jsem si vzpomněla, nebo chtěla jen ověřit. Několik týdnů po její návštěvě jsme i psaly emaily, jak se nám se synem daří.
Doporučila bych tedy Laktační ligu znovu, ale už ověřenou poradkyni, která Vás/kojení skutečně může zachránit. Je mi nesmírně líto, že takoví lidé nejsou přímo v porodnici u prvorodiček, které by jim za to líbaly ruce (nebo já tedy ano). Ukázalo se totiž, že 95% informací, které jsem v porodnici o kojení dostala, byly liché a kdybych věděla, to co vím teď, tak ani Ligu volat nemusím.
Po 3 dnech se mi podařilo naučit kojení bez problémů alespoň vleže, ale další den už syn odmítal i to. Na internetových stránkách Laktační ligy jsem našla poradkyni z městského obvodu blízkého tomu našemu. Telefon nebrala (i přes to, že měla uvedeno, že bere telefon kdykoli) volala jsem 3x v různou denní dobu. Vyhledala jsem další, ta mi telefon zvedla, řekla, ať se zeptám na co chci a položila mi telefon. Zpět nezavolala. Já, rozhozená na maximum, jsem jako způsob řešení situace zvolila pláč. ( nečekaně to vůbec nepomohlo :-D )
Následovala noc jako z hororu, kdy syn nepřestával plakat a my s mužem byli unavení a bezradní. Ráno už jsem muže s pláčem prosila, ať už někam zavolá, protože já už další hovor, kdy mi to někdo položí, nebo nezvedne, nezvládnu a zcela jistě tohle není v pořádku.
Manžel projel všechna fóra, diskuze, recenze s poradkyněmi a zavolal znovu Laktační ligu, paní Fisherovou z Prahy. Ta byla ochotná přijet k nám domů do dvou hodin od telefonátu. A byla anděl. Skutečně úžasná. Venku panoval týden tropických veder, tekly z nás litry potu, já dvakrát omdlela, ale ona neúnavně ukazovala polohy, měla 1000 a 1 skvělou radu, ze které čerpáme do teď, byla plná optimismu, chválila nás a měla skutečný zájem. Zodpovídala nám otázky nejen o kojení, ale o všem, na co jsem si vzpomněla, nebo chtěla jen ověřit. Několik týdnů po její návštěvě jsme i psaly emaily, jak se nám se synem daří.
Doporučila bych tedy Laktační ligu znovu, ale už ověřenou poradkyni, která Vás/kojení skutečně může zachránit. Je mi nesmírně líto, že takoví lidé nejsou přímo v porodnici u prvorodiček, které by jim za to líbaly ruce (nebo já tedy ano). Ukázalo se totiž, že 95% informací, které jsem v porodnici o kojení dostala, byly liché a kdybych věděla, to co vím teď, tak ani Ligu volat nemusím.
Jaké to bylo s Radkou z mamAkademie...
Laktační poradkyně Radka Jakubová ochotně přijela na konzultaci k nám domů, kde se pochopitelně já i miminko cítíme lépe. Dorazila navíc i o víkendu a udělala si na nás čas dvě hodiny (plus cesta k nám zabláceným lesem).
Vše probíhalo velmi spontánně a přirozeně, nicméně Radka byla pečlivě připravená. Probraly jsme teoreticky, ale především prakticky správnou techniku kojení, ukázala mi jak/kdy správně dítko pije, odhalily jsme potíž s bolavými bradavkami (bylo nám doporučeno jak a čím léčit), následovaly informace ohledně mé výživy, četnosti kojení a jiné přínosné věci. Na závěr jsem obdržela dvojstranu, kde bylo vše shrnuto, což jsem uvítala, protože novinek pro mne bylo mnoho.
Jsem velmi ráda, že jsem tuto zkušenost absolvovala, protože není možné, aby se nemocniční personál po porodu intenzivně věnoval každé mamince. Individuální setkání s laktační poradkyní tedy vřele doporučuji všem maminkám, které mají zájem hlouběji a dle jejich potřeb pochopit jak to tedy s tím kojením doopravdy je :-o
Radka Jakubová je velmi příjemná žena se zkušenostmi s vlasními dětmi, což je moc fajn. Je přátelská, ale zároveň profesionální. Konzultace byla bez obtíží cenově dostupná i pro ženu na mateřské dovolené!
Ještě jednou velmi děkuji a mile ráda doporučuji :-)
Vše probíhalo velmi spontánně a přirozeně, nicméně Radka byla pečlivě připravená. Probraly jsme teoreticky, ale především prakticky správnou techniku kojení, ukázala mi jak/kdy správně dítko pije, odhalily jsme potíž s bolavými bradavkami (bylo nám doporučeno jak a čím léčit), následovaly informace ohledně mé výživy, četnosti kojení a jiné přínosné věci. Na závěr jsem obdržela dvojstranu, kde bylo vše shrnuto, což jsem uvítala, protože novinek pro mne bylo mnoho.
Jsem velmi ráda, že jsem tuto zkušenost absolvovala, protože není možné, aby se nemocniční personál po porodu intenzivně věnoval každé mamince. Individuální setkání s laktační poradkyní tedy vřele doporučuji všem maminkám, které mají zájem hlouběji a dle jejich potřeb pochopit jak to tedy s tím kojením doopravdy je :-o
Radka Jakubová je velmi příjemná žena se zkušenostmi s vlasními dětmi, což je moc fajn. Je přátelská, ale zároveň profesionální. Konzultace byla bez obtíží cenově dostupná i pro ženu na mateřské dovolené!
Ještě jednou velmi děkuji a mile ráda doporučuji :-)
1 člověk považuje za užitečné
Doporučuji laktační poradkyni
Když jsem chodila na předporodní kurz, tak jsme měly jednu hodinu věnovanou kojení. Tam jsem poprvé poznala paní Janu Dvořákovou z Tábora, vše nám krásně vysvětlila, ukázala obrázky a hlavně uklidnila.
V porodnici to už taková "sranda" nebyla. Ale setřičky byly úžasné. Malého jsem dostala po porodu, pak jsme spolu ještě dvě hodiny leželi (a s manželem), než nás převezli na pokoj, sestra mi ho dala přisát a on pil. Pak to ale tak jednoduché nebylo, byl maličký, dříve narozený a lenivý sát. Nicméně sestřičky se snažily, dokrm nikdy nedostal, kdykoliv během dne jsem za nima mohla přijít a ony mi pomohly malého přiložit. Po pěti dnech nás konečně pustili domů!
Byla jsem v klidu, ale první návštěva u pediatra mne totálně rozhodila. Malý vážil stejně jako v den propuštění (teď už vím, že to klidně mohlo být jiným typem váhy), jenže doktorka mne vyděsila, dala domů váhu a že musím vážit. Vydrželi jsme to dva dny, malý brečel, mně se zdálo, že nic nenavážím, "dobré" rady kamarádek, že 40 ml je málo. Jenže on pil často, tak to vůbec ani s vážením nevycházelo tak hrozně, prostě druhý den jsem se na to vyprdla a poté, co mi malý řval v kuse jsem zavolala již zmiňovanou paní Dvořákovou. Hned do telefonu mi řekla, že se máme oba svlíct a nechat ho, ať si sám rozhodne, kdy bude pít.
Když přijela, malý zrovna spal, nebudili jsme ho, vše jsme probraly, chválila mne (to bylo tak super v té chvíli slyšet :) ). Když se probudil, zkontrolovala přisátí, bylo v pořádku (to si myslím, že vychytali už v té porodnici). Říkala, že měl být ještě tři týdny v bříšku, tak je normální, že chce být se mnou a pít často. Tak jsme trávili léto společným povalováním, prokládané spánkem.
Podruhé mi pomohla, když nám malý začal brečet před usnutím. Přijela večer, aby viděla, jak se chová a zkusili jsme mu dát odstříkané mléko přes cévku k prsu. Nakonec se ukázalo, že brekot byla kolika a ne nedostatek mléka. Každopádně i za to necpat hned UM, ani flašku, jsem byla velmi vděčná.
Prostě paní Dvořákovou mohu jen a jen doporučit! A to nemluvím o tom, že je kdykoliv ochotná řešit drobné "problémy" po telefonu. Už jen to, jak člověka chválí, je super.
Já jsem bohužel po 5 měsících kojit přestala a malý je na Neocatu, ale to už je jiná pohádka :(
V porodnici to už taková "sranda" nebyla. Ale setřičky byly úžasné. Malého jsem dostala po porodu, pak jsme spolu ještě dvě hodiny leželi (a s manželem), než nás převezli na pokoj, sestra mi ho dala přisát a on pil. Pak to ale tak jednoduché nebylo, byl maličký, dříve narozený a lenivý sát. Nicméně sestřičky se snažily, dokrm nikdy nedostal, kdykoliv během dne jsem za nima mohla přijít a ony mi pomohly malého přiložit. Po pěti dnech nás konečně pustili domů!
Byla jsem v klidu, ale první návštěva u pediatra mne totálně rozhodila. Malý vážil stejně jako v den propuštění (teď už vím, že to klidně mohlo být jiným typem váhy), jenže doktorka mne vyděsila, dala domů váhu a že musím vážit. Vydrželi jsme to dva dny, malý brečel, mně se zdálo, že nic nenavážím, "dobré" rady kamarádek, že 40 ml je málo. Jenže on pil často, tak to vůbec ani s vážením nevycházelo tak hrozně, prostě druhý den jsem se na to vyprdla a poté, co mi malý řval v kuse jsem zavolala již zmiňovanou paní Dvořákovou. Hned do telefonu mi řekla, že se máme oba svlíct a nechat ho, ať si sám rozhodne, kdy bude pít.
Když přijela, malý zrovna spal, nebudili jsme ho, vše jsme probraly, chválila mne (to bylo tak super v té chvíli slyšet :) ). Když se probudil, zkontrolovala přisátí, bylo v pořádku (to si myslím, že vychytali už v té porodnici). Říkala, že měl být ještě tři týdny v bříšku, tak je normální, že chce být se mnou a pít často. Tak jsme trávili léto společným povalováním, prokládané spánkem.
Podruhé mi pomohla, když nám malý začal brečet před usnutím. Přijela večer, aby viděla, jak se chová a zkusili jsme mu dát odstříkané mléko přes cévku k prsu. Nakonec se ukázalo, že brekot byla kolika a ne nedostatek mléka. Každopádně i za to necpat hned UM, ani flašku, jsem byla velmi vděčná.
Prostě paní Dvořákovou mohu jen a jen doporučit! A to nemluvím o tom, že je kdykoliv ochotná řešit drobné "problémy" po telefonu. Už jen to, jak člověka chválí, je super.
Já jsem bohužel po 5 měsících kojit přestala a malý je na Neocatu, ale to už je jiná pohádka :(
1 člověk považuje za užitečné
Úžasná paní Kallusová
První dceru jsem kojila bez větších potíží 9 měsíců (není to moc, ale ani málo), proto jsem si myslela, že i u druhého dítěte půjde vše hladce.
Po porodu mi syna přiložili k prsu, ten se krásně přisál, ale prozatím nic neteklo. Po deseti minutách mi ho vzali s tím, že si ho vezmou k sobě a já si odpočinu. Po asi 3 hodinách jsem si syna vyžádala na pokoj. Byl hodný, moc neplakal. Kojila jsem zhruba co 2-3 hodiny. No abych to zkrátila, tak ani pátý den nepřibíral a tak jsme museli dát už dokrm. Ten mi sestřičky přinesli v láhvi a já to celé obrečela. 6-tý den nás pustili domů s tím, že mám dávat UM. Já se ale nevzdala a kojila dál! Kojila jsem hodinu v kuse, pak nechala hodinu malého vyspat a zase kojila hodinu + 2x denně 30ml příkrmu. Po dvou dnech jsme příkrm odbourali a já vesele kojila a kojení netrvalo už ani tak dlouho.
Jiřík krásně přibíral, ale v 6-ti týdnech dostal zápal průdušek. Byli jsme v nemocnici a už tam jsem musela začít kojit z obou prsů i když doma jsem kojila pokaždé z jednoho. Po příjezdu domů jsem se snažila laktaci zase navýšit. Užívala jsem homeopatika, ale malý dostal opět zánět průdušek, který jsme tentokrát zvládli doma. Ale stres udělal své a mléka bylo čím dál méně.
Proto jsem si zavolala laktační poradkyni paní Laďku Ryšavou. Řekla jsem jí, že mlíčka je málo, hlavně večer. Jenže paní přijela ráno, kdy mléka bylo dost, řekla, že vše je v pořádku, jen mi upravila techniku přisátí. Ale už ta technika se mi nezdála. Syna mi hroznou silou tiskla k tělu, jemu se to vůbec nelíbilo a celé kojení mi probrečel. Říkala mi, že syn musí o to mlíčo více bojovat. S paní jsem si ještě chvíli psala přes e-mail, ale nebyla schopná mi nějak poradit. Proto jsem na vlastní pěst začala užívat léky Motilium na zvýšení laktace.
Mlíčka bylo po týdnu více, ale abych se ujistila, že je technika kojení správná, zavolala jsem si jinou laktační poradkyni. Tentokrát paní Kallusovou. Ta mi ukázala lepší techniku, u které Jiřík vůbec neplakal a kojení bylo opravdu více efektivní. Cítila jsem, jak Jiřík mléko úplně hltá! Řekla mi, že kojení musí být pro oba příjemnou záležitostí.
Během kojení bylo ještě mnoho potíží! Nebudu to sem celé vypisovat, bylo by to opravdu na dlouho! Ale jen ve zkratce: Syn mi ve třech měsících začal bojkotovat kojení. Bohužel psychika opět udělala své a já začala dávat svoje mléko přes láhev. Postupně jsem začala kojit aspoň v noci. V 10-ti měsících syn dostal rotaviry, odmítal mi veškeré jídlo a pití a v nemocnici, kde jsme byli hospitalizovaní, jsem začala opět kojit. Nyní je Jiříkovi skoro rok a já kojím stále 10x denně a začínáme si to spolu zase užívat!
Paní Kallusová mi vždy ochotně poradila jak přes telefon, tak přes e-mail nebo facebook. Její rady mi vždy hodně pomohly a já cítila, že prostě ví o čem mluví! Vždy mě velmi podporovala a už to mi dodávalo sílu dál bojovat za to, co je pro mého syna nejlepší!
Paní Kallusovou moc všem doporučuji. Je to laktační poradkyně z Brna a najdete ji i na jejích internetových stránkách www.poradkyneprikojeni.cz
Po porodu mi syna přiložili k prsu, ten se krásně přisál, ale prozatím nic neteklo. Po deseti minutách mi ho vzali s tím, že si ho vezmou k sobě a já si odpočinu. Po asi 3 hodinách jsem si syna vyžádala na pokoj. Byl hodný, moc neplakal. Kojila jsem zhruba co 2-3 hodiny. No abych to zkrátila, tak ani pátý den nepřibíral a tak jsme museli dát už dokrm. Ten mi sestřičky přinesli v láhvi a já to celé obrečela. 6-tý den nás pustili domů s tím, že mám dávat UM. Já se ale nevzdala a kojila dál! Kojila jsem hodinu v kuse, pak nechala hodinu malého vyspat a zase kojila hodinu + 2x denně 30ml příkrmu. Po dvou dnech jsme příkrm odbourali a já vesele kojila a kojení netrvalo už ani tak dlouho.
Jiřík krásně přibíral, ale v 6-ti týdnech dostal zápal průdušek. Byli jsme v nemocnici a už tam jsem musela začít kojit z obou prsů i když doma jsem kojila pokaždé z jednoho. Po příjezdu domů jsem se snažila laktaci zase navýšit. Užívala jsem homeopatika, ale malý dostal opět zánět průdušek, který jsme tentokrát zvládli doma. Ale stres udělal své a mléka bylo čím dál méně.
Proto jsem si zavolala laktační poradkyni paní Laďku Ryšavou. Řekla jsem jí, že mlíčka je málo, hlavně večer. Jenže paní přijela ráno, kdy mléka bylo dost, řekla, že vše je v pořádku, jen mi upravila techniku přisátí. Ale už ta technika se mi nezdála. Syna mi hroznou silou tiskla k tělu, jemu se to vůbec nelíbilo a celé kojení mi probrečel. Říkala mi, že syn musí o to mlíčo více bojovat. S paní jsem si ještě chvíli psala přes e-mail, ale nebyla schopná mi nějak poradit. Proto jsem na vlastní pěst začala užívat léky Motilium na zvýšení laktace.
Mlíčka bylo po týdnu více, ale abych se ujistila, že je technika kojení správná, zavolala jsem si jinou laktační poradkyni. Tentokrát paní Kallusovou. Ta mi ukázala lepší techniku, u které Jiřík vůbec neplakal a kojení bylo opravdu více efektivní. Cítila jsem, jak Jiřík mléko úplně hltá! Řekla mi, že kojení musí být pro oba příjemnou záležitostí.
Během kojení bylo ještě mnoho potíží! Nebudu to sem celé vypisovat, bylo by to opravdu na dlouho! Ale jen ve zkratce: Syn mi ve třech měsících začal bojkotovat kojení. Bohužel psychika opět udělala své a já začala dávat svoje mléko přes láhev. Postupně jsem začala kojit aspoň v noci. V 10-ti měsících syn dostal rotaviry, odmítal mi veškeré jídlo a pití a v nemocnici, kde jsme byli hospitalizovaní, jsem začala opět kojit. Nyní je Jiříkovi skoro rok a já kojím stále 10x denně a začínáme si to spolu zase užívat!
Paní Kallusová mi vždy ochotně poradila jak přes telefon, tak přes e-mail nebo facebook. Její rady mi vždy hodně pomohly a já cítila, že prostě ví o čem mluví! Vždy mě velmi podporovala a už to mi dodávalo sílu dál bojovat za to, co je pro mého syna nejlepší!
Paní Kallusovou moc všem doporučuji. Je to laktační poradkyně z Brna a najdete ji i na jejích internetových stránkách www.poradkyneprikojeni.cz
2 lidé považují za užitečné
Laktační poradkyně - můžu jenom doporučit
Navštěvovala jsem předporodní kurz, ve kterém se kojení zmínilo, ale né do hloubky. Když jsem byla tázána, zda chci kojit, odpovídala jsem: „Samozřejmě. Minimálně do roku.“
Že to nebude jenom tak, jsem zjistila už na porodním sále. Sestřička mi A. přiložila k prsu a mnou projela bolest. Sestra ledově odvětila: „Kojení bolí, co jste čekala?“ „Navíc se mi zdá, že máte ploché bradavky, budete mít problémy“. Za pobyt na porodním oddělení mě navštívila ještě několikrát. Nezkontrolovala techniku kojení, jen se ptala. „Tak co, bolí, že?“ Domů jsem šla jako uzel nervů. Bradavky jsem měla krvavé, dcerka nám nepřibírala na váze, tak jsem šla na gyndu, abych se poradila. Doporučili mi, abych vyhledala sestru z nemocnice – tu která už ví, že já mám problém – že mi pomůže. Takže mi pomohla kloboučky a fialkou.
Zkrátím to. Za dva týdny jsem měla jednu bradavku odpadnutou a druhou krvavou, bohužel zrovna na prsu, ze kterého jsem měla minimum mléka. V tu dobu mi kamarádka poradila, ať zavolám laktační poradkyni. Zlatá osoba! Pomohla mi psychicky, uklidnila, když už jsem byla na dně svých sil. Jenom díky ní jsem mohla kojit „až“ do 3 měsíců naší A.. Bohužel, nastaly u mě zdravotní komplikace spojené s mnoha záněty v prsou, plísní (díky kloboučkům) a kojení pouze z jednoho prsu (na druhém mi dorůstala bradavka).
Jedno vím jistě. U druhého těhotenství budu připravená a když kojení nepůjde, nebudu spoléhat na personál v porodnici, ale při prvním problému vytočím číslo laktační poradkyně!
Že to nebude jenom tak, jsem zjistila už na porodním sále. Sestřička mi A. přiložila k prsu a mnou projela bolest. Sestra ledově odvětila: „Kojení bolí, co jste čekala?“ „Navíc se mi zdá, že máte ploché bradavky, budete mít problémy“. Za pobyt na porodním oddělení mě navštívila ještě několikrát. Nezkontrolovala techniku kojení, jen se ptala. „Tak co, bolí, že?“ Domů jsem šla jako uzel nervů. Bradavky jsem měla krvavé, dcerka nám nepřibírala na váze, tak jsem šla na gyndu, abych se poradila. Doporučili mi, abych vyhledala sestru z nemocnice – tu která už ví, že já mám problém – že mi pomůže. Takže mi pomohla kloboučky a fialkou.
Zkrátím to. Za dva týdny jsem měla jednu bradavku odpadnutou a druhou krvavou, bohužel zrovna na prsu, ze kterého jsem měla minimum mléka. V tu dobu mi kamarádka poradila, ať zavolám laktační poradkyni. Zlatá osoba! Pomohla mi psychicky, uklidnila, když už jsem byla na dně svých sil. Jenom díky ní jsem mohla kojit „až“ do 3 měsíců naší A.. Bohužel, nastaly u mě zdravotní komplikace spojené s mnoha záněty v prsou, plísní (díky kloboučkům) a kojení pouze z jednoho prsu (na druhém mi dorůstala bradavka).
Jedno vím jistě. U druhého těhotenství budu připravená a když kojení nepůjde, nebudu spoléhat na personál v porodnici, ale při prvním problému vytočím číslo laktační poradkyně!
Velká spokojenost s laktační poradkyní
Já osobně jsem s kontaktovanou laktační poradkyní, paní Pavlínou Kallusovou, byla nadmíru spokojená. :-)
V porodnici jsem se nádherně rozkojila a malá přibírala nadmíru dobře. Ovšem po "zásahu" pediatra, který mě obvinil z toho, že "dítě překrmuju a díky tomu mu škodím tím, že malou bolí bříško z nestráveného mléka", jsem měla svou dcerku kojit jen omezeně a z jednoho prsa. Pro prvomámu, pod vlivem hormonů po porodu a víře, že lékař má mít hlavně na paměti blaho dítěte, jsem se dle rad dr. zachovala. No, jak se dalo čekat, tak jsem o mléko málem přišla. Malá mi přestala přibírat a začala plakat. Rada dr. byla slabé mléko, nedostatek, apod. s jediným cílem - zavést UM. :-(
Neboť jsem dosti tvrdohlavá a nadneseně "líná chystat a piplat se s lahvema", tak jsem hledala, jak vše napravit. Kontaktovala jsem tedy laktační poradkyni Pavlínu Kallusovou. Její přístup ke mně i k malé byl velice příjemný a obětavý. Nejen během návštěvy, ale i po telefonu mi byla oporou.
Služeb LP jsem využila ještě okolo třetího měsíce. Dr. mi poté řekla, že jsem se neměla namáhat, když by to vyřešily zanedlouho příkrmy. Když jsem měla okolo šestého měsíce větší problémy s mlékem, doporučila mi LP bylinky, které zabraly a já spokojeně kojím i dnes, kdy má dcerka 15 měsíců.
Jsem šťastná, že jsem vytrvala a myslím, že i malá je spokojená a řádně nacucaná dle svých potřeb ;-)
V porodnici jsem se nádherně rozkojila a malá přibírala nadmíru dobře. Ovšem po "zásahu" pediatra, který mě obvinil z toho, že "dítě překrmuju a díky tomu mu škodím tím, že malou bolí bříško z nestráveného mléka", jsem měla svou dcerku kojit jen omezeně a z jednoho prsa. Pro prvomámu, pod vlivem hormonů po porodu a víře, že lékař má mít hlavně na paměti blaho dítěte, jsem se dle rad dr. zachovala. No, jak se dalo čekat, tak jsem o mléko málem přišla. Malá mi přestala přibírat a začala plakat. Rada dr. byla slabé mléko, nedostatek, apod. s jediným cílem - zavést UM. :-(
Neboť jsem dosti tvrdohlavá a nadneseně "líná chystat a piplat se s lahvema", tak jsem hledala, jak vše napravit. Kontaktovala jsem tedy laktační poradkyni Pavlínu Kallusovou. Její přístup ke mně i k malé byl velice příjemný a obětavý. Nejen během návštěvy, ale i po telefonu mi byla oporou.
Služeb LP jsem využila ještě okolo třetího měsíce. Dr. mi poté řekla, že jsem se neměla namáhat, když by to vyřešily zanedlouho příkrmy. Když jsem měla okolo šestého měsíce větší problémy s mlékem, doporučila mi LP bylinky, které zabraly a já spokojeně kojím i dnes, kdy má dcerka 15 měsíců.
Jsem šťastná, že jsem vytrvala a myslím, že i malá je spokojená a řádně nacucaná dle svých potřeb ;-)
1 člověk považuje za užitečné
Laktační poradkyni vděčím za kojení
Již dlouho před otěhotněním jsem věděla, že pro mě kojení nebude úplně snadné, protože mám ploché bradavky, ale nijak jsem to moc neřešila. Poslední týdny těhotenství jsem sem tam doma nosila posilovače bradavek a říkala si, že přece nejde o to, odkud mléko je, že se nebudu stresovat a když to nepůjde, tak Nutrilon byl vynalezen právě k tomuto účelu.
Po porodu byla Barunka přiložena a nic extra se nedělo, nepřisála a nevěděla moc co dělat. Byla celkem neklidná, nevěděla jsem moc, jak, v jaké poloze kojení zkoušet, mlela sebou a já si fakt nevěděla rady (teoreticky jsem měla nastudováno, ale v praxi jsem fakt pohořela). Sestry samozřejmě neměly čas (jestli chuť to nevím, nechci to svádět na ně), aby se mi věnovaly a jen mi to občas ukázaly, mléko se začalo tvořit, ale Barunce sání nešlo. Nakonec jsem si řekla o příkrm, plakala hlady a já byla v porodnici hrozně pod tlakem, chtěla jsem domů, do klidu, za manželem. Byla jsem si jistá, že tam to kojení, pokud se má podařit, zvládnu. V porodnici jsem nespala, brečela a byla čím dál víc vystresovaná.
Barunka nakonec přibrala a po 4 dnech jsme šupajdily domů, už jsem odsávala a moje mléko se míchalo s Nutrilonem a dávalo se jí stříkačkou. Hned po příjezdu domů jsem zavolala do Studia pro ženy, kde jsem byla párkrát na těhotenském cvičení a za dva dny za námi přijela první laktační poradkyně. Pomohla mi strašně moc. Uklidnila mě, byla jsem fakt už uzlíček nervů, ukázala co a jak, polohy při kojení i nošení jsme spolu nacvičili (i s manželem) na panence, zhodnotila prsa a poradila skvělý figl - aby Barunka začala sát, pořídili jsme tenounkou hadičku, kterou jí Honza přistříkl mlíčko do koutku pusinky a ona začala (v té době jsem se o kojení pokoušela s kloboučkama, což byla sice pruda, ale nějak jsme začít musely. :) Fungovalo to, ale pořád byl problém, protože plakala a doktorka za pár dní zjistila, že Barunka nepřibírá, nebo přibírá málo.
Nakonec jsme pořídili váhu a za pár dní jsem si pozvala další poradkyni, tentokrát z centra Anahita a to byl opravdu anděl. Klobouček dala okamžitě pryč, Barunku prostě k prsu přitiskla a ona sála jak o život :-) Eva Barešová mi opět dodala sebedůvěru, když to teď píšu, tak se dojímám :-) poradila i v dalších věcech a povzbudila. Obě poradkyně se shodly, že se kojení bere jako samozřejmost, ale z jejich praxe vyplývá, že je to těžké, maminky pomoc potřebují a málo se o tom mluví (prý z výzkumů vyplývá, že kojení se nepovede 5% matek - podle nich a i podle toho, co vidím třeba na koníkovi, je to tak 30%).
Takže za mě peníze vložené do návštěvy dvou laktačních poradkyň byly jedny z nejlépe investovaných peněz a doporučuju vřele všem!
Už jen to, že někdo uklidní nervy maminky po porodu udělá hrozně moc!
Po porodu byla Barunka přiložena a nic extra se nedělo, nepřisála a nevěděla moc co dělat. Byla celkem neklidná, nevěděla jsem moc, jak, v jaké poloze kojení zkoušet, mlela sebou a já si fakt nevěděla rady (teoreticky jsem měla nastudováno, ale v praxi jsem fakt pohořela). Sestry samozřejmě neměly čas (jestli chuť to nevím, nechci to svádět na ně), aby se mi věnovaly a jen mi to občas ukázaly, mléko se začalo tvořit, ale Barunce sání nešlo. Nakonec jsem si řekla o příkrm, plakala hlady a já byla v porodnici hrozně pod tlakem, chtěla jsem domů, do klidu, za manželem. Byla jsem si jistá, že tam to kojení, pokud se má podařit, zvládnu. V porodnici jsem nespala, brečela a byla čím dál víc vystresovaná.
Barunka nakonec přibrala a po 4 dnech jsme šupajdily domů, už jsem odsávala a moje mléko se míchalo s Nutrilonem a dávalo se jí stříkačkou. Hned po příjezdu domů jsem zavolala do Studia pro ženy, kde jsem byla párkrát na těhotenském cvičení a za dva dny za námi přijela první laktační poradkyně. Pomohla mi strašně moc. Uklidnila mě, byla jsem fakt už uzlíček nervů, ukázala co a jak, polohy při kojení i nošení jsme spolu nacvičili (i s manželem) na panence, zhodnotila prsa a poradila skvělý figl - aby Barunka začala sát, pořídili jsme tenounkou hadičku, kterou jí Honza přistříkl mlíčko do koutku pusinky a ona začala (v té době jsem se o kojení pokoušela s kloboučkama, což byla sice pruda, ale nějak jsme začít musely. :) Fungovalo to, ale pořád byl problém, protože plakala a doktorka za pár dní zjistila, že Barunka nepřibírá, nebo přibírá málo.
Nakonec jsme pořídili váhu a za pár dní jsem si pozvala další poradkyni, tentokrát z centra Anahita a to byl opravdu anděl. Klobouček dala okamžitě pryč, Barunku prostě k prsu přitiskla a ona sála jak o život :-) Eva Barešová mi opět dodala sebedůvěru, když to teď píšu, tak se dojímám :-) poradila i v dalších věcech a povzbudila. Obě poradkyně se shodly, že se kojení bere jako samozřejmost, ale z jejich praxe vyplývá, že je to těžké, maminky pomoc potřebují a málo se o tom mluví (prý z výzkumů vyplývá, že kojení se nepovede 5% matek - podle nich a i podle toho, co vidím třeba na koníkovi, je to tak 30%).
Takže za mě peníze vložené do návštěvy dvou laktačních poradkyň byly jedny z nejlépe investovaných peněz a doporučuju vřele všem!
Už jen to, že někdo uklidní nervy maminky po porodu udělá hrozně moc!
7 lidí považuje za užitečné
Moje zkušenosti s laktačními poradkyněmi
Na předporodní kurz jsem chodila k soukromé porodní asistentce a současně laktační poradkyni Laďce Ryšavé z Mamicentra v Brně.
Byla u nás asi týden po porodu a velmi mi pomohlo už jen to, že jsem jí zavolala, uklidnila jsem se a když dorazila, tak mi "jen" pomohla doladit techniku kojení a ujistila, že jinak vše dělám dobře, že mám dál kojit na požádání, ať je doba od předchozího kojení jakákoliv. Malou mám chovat, klidně si ji vzít do postele (aneb někdy tehdy začala moje cesta ke kontaktnímu rodičovství a úspěšnému kojení až dosud).
Později jsem čerpala z rad slovenské Mamily, několikrát jsem zašla i na podpůrnou skupinu jiné laktační poradkyně, MVDr. Anny Musilové, můžu také jen doporučit (byla na školení Mamily i Laktační ligy, v jejich seznamu ji najdete, jen pozor - v Brně se vyskytuje ještě jedna Anna Musilová, ale na tu mám reference, že je to "poradkyně" škodička kojení).
Byla u nás asi týden po porodu a velmi mi pomohlo už jen to, že jsem jí zavolala, uklidnila jsem se a když dorazila, tak mi "jen" pomohla doladit techniku kojení a ujistila, že jinak vše dělám dobře, že mám dál kojit na požádání, ať je doba od předchozího kojení jakákoliv. Malou mám chovat, klidně si ji vzít do postele (aneb někdy tehdy začala moje cesta ke kontaktnímu rodičovství a úspěšnému kojení až dosud).
Později jsem čerpala z rad slovenské Mamily, několikrát jsem zašla i na podpůrnou skupinu jiné laktační poradkyně, MVDr. Anny Musilové, můžu také jen doporučit (byla na školení Mamily i Laktační ligy, v jejich seznamu ji najdete, jen pozor - v Brně se vyskytuje ještě jedna Anna Musilová, ale na tu mám reference, že je to "poradkyně" škodička kojení).
1 člověk považuje za užitečné
Není poradkyně jako poradkyně
V porodnici mi sestry ukazovaly, jak dítě přikládat, nicméně jak už to tak bývá, každá ukazovala něco jiného (a mimochodem všechny špatně - žádná mi neřekla, že správné přisátí je asymetrické).
Malou jsem i přes bolest plně kojila, vlivem špatné techniky (a i infekce - o které jsem se ovšem dozvěděla až o hodně později - tak o měsíc) se mi udělaly ragády. Kojení bylo opravdu bolestivé - byl čas zavolat laktační poradkyni.
Zavolala jsem tedy poradkyni, která pracovala jako laktační i v porodnici - dojela jsem za ní (!) do laktační poradny, řekla svůj problém. Na schůzce jsem nekojila - dostala jsem homeopatika, kloboučky (!) a radu mazat fialkou. Důvěřovala jsem ji, tak jsem vše aplikovala. Abych to zkrátila - vydržela jsem to s malou a kloboučkama dva týdny - malá nepřibírala (nehubla, ale nepřibírala ač v porodnici přibírala vzorně) - pediatra doporučila dokrm. To jsem samozřejmě nechtěla, tak jsem jela znovu za tou samou laktační poradkyní a říkala jí, že malá přes ty kloboučky špatně saje (nesála, jen dudlala) a že je potřebuji odbourat (mimochodem ragáda na jednom prsu stále zůstávala, obě se hojily velice pomalu) - začaly jsme tedy stříhat klobouček. Na schůzce jsem laktační poradkyni ukázala kojení (techniku neupravila), prohlásila, že se jí zdá, že miminko saje dobře. No, tak jsem odešla a kojila s odstřihlou špičkou kloboučku - a hle, vlivem dudlání a měkčího kloboučku se mi ragáda zhoršila na tom "lepším" prsu a to dost výrazně.
Po dni totální depky, kdy jsme co kojení převažovali malou a bolestech i při kojení s kloboučkama, jsem se naštvala a volala jiné laktační poradkyni (vyškolenou mamilou) - přijela ještě ten večer a začali jsme malou učit sát z prsa - správnou technikou. Prso odmítala, zvykla si na ten klobouček. Byl to dvouhodinový boj s dokrmem cévkou u prsu a pak přes prst, aby nebyla úplně hladová, ale nasála aspoň jednou to mléko z cévky u prsa. Přes noc se však malá už přisála a pochopila, že prso je mléko. Nicméně trvalo celé další dva dny, než se začala kojit sama (do té doby dokrm cévkou u prsu).
Tato laktační poradkyně dorazila po dvou dnech a doupravily jsme techniku kojení, nicméně jsme ještě odhalily tu infekci, skrz kterou se ragády hojí pomalu a kojení bolí po celou dobu a bylo třeba zahájit léčbu infekce.
Závěr a poučení: Není laktační poradkyně jako laktační poradkyně. Ta první byla vyškolená Laktační ligou, druhá Mamilou. Ta první mi způsobila ještě větší problémy s kojením, což vyústilo v nepřibírání miminka. Ta druhá v podstatě vše napravila během jediného víkendu ukázáním správné techniky.
Pokud bude některá zlínská maminka potřebovat laktační poradkyni, opravdu dobrou, můžu doporučit paní Radku Vyoral.
Malou jsem i přes bolest plně kojila, vlivem špatné techniky (a i infekce - o které jsem se ovšem dozvěděla až o hodně později - tak o měsíc) se mi udělaly ragády. Kojení bylo opravdu bolestivé - byl čas zavolat laktační poradkyni.
Zavolala jsem tedy poradkyni, která pracovala jako laktační i v porodnici - dojela jsem za ní (!) do laktační poradny, řekla svůj problém. Na schůzce jsem nekojila - dostala jsem homeopatika, kloboučky (!) a radu mazat fialkou. Důvěřovala jsem ji, tak jsem vše aplikovala. Abych to zkrátila - vydržela jsem to s malou a kloboučkama dva týdny - malá nepřibírala (nehubla, ale nepřibírala ač v porodnici přibírala vzorně) - pediatra doporučila dokrm. To jsem samozřejmě nechtěla, tak jsem jela znovu za tou samou laktační poradkyní a říkala jí, že malá přes ty kloboučky špatně saje (nesála, jen dudlala) a že je potřebuji odbourat (mimochodem ragáda na jednom prsu stále zůstávala, obě se hojily velice pomalu) - začaly jsme tedy stříhat klobouček. Na schůzce jsem laktační poradkyni ukázala kojení (techniku neupravila), prohlásila, že se jí zdá, že miminko saje dobře. No, tak jsem odešla a kojila s odstřihlou špičkou kloboučku - a hle, vlivem dudlání a měkčího kloboučku se mi ragáda zhoršila na tom "lepším" prsu a to dost výrazně.
Po dni totální depky, kdy jsme co kojení převažovali malou a bolestech i při kojení s kloboučkama, jsem se naštvala a volala jiné laktační poradkyni (vyškolenou mamilou) - přijela ještě ten večer a začali jsme malou učit sát z prsa - správnou technikou. Prso odmítala, zvykla si na ten klobouček. Byl to dvouhodinový boj s dokrmem cévkou u prsu a pak přes prst, aby nebyla úplně hladová, ale nasála aspoň jednou to mléko z cévky u prsa. Přes noc se však malá už přisála a pochopila, že prso je mléko. Nicméně trvalo celé další dva dny, než se začala kojit sama (do té doby dokrm cévkou u prsu).
Tato laktační poradkyně dorazila po dvou dnech a doupravily jsme techniku kojení, nicméně jsme ještě odhalily tu infekci, skrz kterou se ragády hojí pomalu a kojení bolí po celou dobu a bylo třeba zahájit léčbu infekce.
Závěr a poučení: Není laktační poradkyně jako laktační poradkyně. Ta první byla vyškolená Laktační ligou, druhá Mamilou. Ta první mi způsobila ještě větší problémy s kojením, což vyústilo v nepřibírání miminka. Ta druhá v podstatě vše napravila během jediného víkendu ukázáním správné techniky.
Pokud bude některá zlínská maminka potřebovat laktační poradkyni, opravdu dobrou, můžu doporučit paní Radku Vyoral.
2 lidé považují za užitečné
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce
