Jak se smířit s tím, že nemůžu dělat práci, co kdysi?
Potřebuju radu, jak se vyrovnat s tím, že zatím nejsem schopna sehnat podobnou práci jako před dětma. Od začátku jsem pracovala na administrativních pozicích s cizima jazykama. Fakturantka, asistentka, později obchodní referentka, logistika, zákaznický servis. Měla jsem na starosti opravdu odpovědné věci, řešila jsem problémy s dodávkama, sháněla jsem papíry, kamióny, řešila jsem reklamace.... Vypracovávala jsem v Excelu všemožné tabulky na výpočty cen, bonusů, reklamaci, abychom si ulehčili práci...Jako jasně, není to asi žádná úplně zarna kariéra, ale byla to samostatná práce, odpovědna a hlavne většinou buď v AJ nebo NJ. Vždycky jsem měla velmi pozitivní odezvu od zákazníků i od nadřízených. Byla jsem spokojená.
No a pak jsem se zamilovala, odešla do Francie, musela se naučit nový jazyk. Hned jsem tu otěhotněla, brzo pak podruhé. Jenže syn má handicap a ja jsem kvůli tomu nemohla začít pracovat někdy po tom roce, roce a půl. Teď jsem doma víc než pět let. Děti, včetně syna, chodí do školky, ale skrz něho a žádnou možnost pomoci s hlídáním si nejsem schopna najít "normální" práci. Ale chci pracovat. Jenže potřebuju něco po,už,ctv a pátek mezi cca 9:15-16....a ne ve školní prázdniny který jsou tu každý 14 dní. Takže jen nějaký nárazový brigády.
Teď jsem narazila na agenturu, která se na to specializuje. Jedná se samozřejmě hlavně o úklidy, dozor ve školních jídelnách, pomoc tam s úklidem, doprovod děti atp.
Dneska dopoledne jsem měla hodinu a půl "školení" s paní ohledně úklidu. Vlastně se dívala, jak uklízím v kanceláři a říkala, co dělám blbě, co mám dělat jinak a tak. A na mě to najednou všechno dopadlo. Jsem si uvědomila, že se 4 jazykama a desetiletou praxi mě někdo napomíná, že jsem špatně utrela mikrovlnku. A není to o tom, že bych temahle typama práce opovrhovala, to vůbec...ale je to pro mě prostě hrozný, že nemůžu dělat co jsem dělala. Vyřídili jsme registraci, takže teď jen čekám, až mi zavolají, že něco mají...
A já teď sedím v autě a brečím, protože si připadám naprosto hrozně a k ničemu. 😭
Ale já fakt pracovat chci, chybí mi to...Vím, že prostě nemám na výběr....
Asi jen potřebuju čas na to, se s tím vyrovnat. Ale je to děsně těžké...:(
Tyjo moc nevím, co ti poradit...Je mi moc líto čím si procházíš a musí to být hrozný. Uplně mi bylo smutnu, když jsem to četla...:( přestěhovat se do ČR nejde nebo se upíchnout někde v jazykové škole?
Chápu, je to těžké. Kór, jestli dobře rozumím, pro cizince v cizí zemi (žijete ve Francii, že?) Je spousta žen, které kvůli dětem musí obětovat akariéru a třeba aspoň na pár let se s mířit s tím, že budou pracovat "pod svou úroveň", ale bude to ve propěch dětí a rodiny. Naprosto chápu tvému pocitu změru a nedoceněnosti, já se nejvíc děsila toho, že bych po RD měla skončit někde v Lidlu. Úklid, no to bych asi nedala vůbec (já nejsem uklízecí typ ani doma a rozhodně živit bych se tím nemohla). Moje mamka, inženýrka, po mateřské rok dělala pomocnou sílu v kuchyni ve školce za minimálku.Pak pár let asistentku v menší firmě, kde ji ojebávali a dělal tam vyloženě poskoka, holku pro všechno. Ale ona neuměla jazyky a jako holka měla stavárnu, s tím fakt jedině do kanclu dělat pomocnou sílu. Ty máš výhodu těch jazyků. Zkus se odpíchnout od toho, že toto ber jako přestupní můstek mezi tím, než si najdeš POŘÁDNOU práci, která tě bude naplňovat.
Moc s Tebou soucítím a virtuálně objímám, zní to hrozně smutně a taky bych byla nešťastná. Nebyla by šance na nějakou totálně remote pozici pro českou firmu, kde bys ty jazyky uplatnila? A i ty zkušenosti? Virtuální asistentka, fakturantka? Nebo třeba překlady - manuálů, obchodní texty, něco?
Chápu tě, taky bych nemohla dělat nějakou "podradnou" práci, když vím že mám navíc. Ale zkus to brat tak, ze ted to bude jen na přechodné období. Aby ses dostala že stereotypu děti, domácí práce, děti, manžel..pořád bych hledala. Jen ne tak intenzivně, dej si pohov. Odpočiň si od tohohle stresu, ale buď otevřená všem nabídkám. Uvidíš, něco se stopro objeví. S mužem jste to asi probírali, ať se taky pozepta. Jen tak, pro info, rozšířit si obzory. Drž se
A zkusit obepsat firmy v zaměření na tu logistiku apod.? To jsou dneska práce v naprosté většině s možností HO či flexibilní pracovní dobou. Doporučení v AJ/NJ do bývalého zaměstnavatele by mohlo pomoct 🙂
chapu te, tohle musi byt hrozny pocit. Heled a co ty jazykovky? Od Covidu dost frci vyuka online, se 4 jazykama, oslovit ceske jazykovky, ze beres studenty na online? Na plne uziveni toho asi nebude, ale neco malo spis alepson pro ten pocit seberealizace? Jak deti porostou, bude to lepsi!
Porad jsme "z vychodu" a je na nas tak nahlizeno :(
Taky , bych zkusila hledat českou práci s tím, že by se dělalo z domu. Moje kamarádka takto dělá práci v Japonsku. Důležité věci s vedením řeší přes Skype video hovorem a všechny dokumenty zpracovává doma na počítači. Žije s manželem v jeho rodné zemi a ona má český plat. S takovými znalostmi mi opravdu přijde škoda dělat uklízečku. 🙂
Znám pána, co dělá logistiku. Léta jezdil s kamionem a teď sedí za pracovním stolem. Co vím, tak sídlo je v Praze, on dělá z Moravy. A ani moc jazyky neumí, řeší to Google překladačem. Zkuste 🙂
Je to těžký. Přijde mi skvělý, že jsi zvládla najít aspoň tohle... co jsme pár let zpátky žili ve Francii několik let, přišlo mi, že sehnat práci je tam mnohem těžší než v Česku i pro místní (nebo lidi s komunitou) natož pro mě jako nově příchozí s omezenou francouzštinou. A to taky jsem se dívala hodně pod moje vzdělání a schopnosti. Jak už se píše výš, ty jazyky a to, že děláš administrativní práci, by ti mohlo pomoct hledat něco na dálku. Vůbec bych se neomezovala na práci v Česku, ale zkusila bych hledat informace a pak práci ve smyslu "digitální nomádství", akorát prostě necestovat. Umím si představit, že je dobré být zaměstnaná ve Francii kvůli systému (zdravotnictví, daně a tak), ale určitě to nějak půjde vyřešit, i když to bude třeba na nervy. Držím palce, ať si to sedne.
Panebože jak já ti rozumím. Teda ne úplně, já sem neměla žádnou super kariéru ani před dětma, ale ten návrat je na palici. Poslední dobou vídám učení jazyků formou videohovory s lektorem. Co překlady, to by taky mohlo být flexibilní. Já bych si strašně přála umět jazyky a mám dojem, že mi nějak není dáno 😒
Zkusím odpověď nějak hromadně. 🙂
Moc děkuji všem za pochopení, potřebovala jsem to ze sebe dostat. Už tak jsem měla co dělat, abych se nerozbrecela na místě.
Co se týče práce překladatele/výuky jazyků: já sice umím kromě ČJ i AJ, NJ a FJ, ale není to na úrovni, abych to mohla někoho učit nebo dělat oficiální překlady. Je to tak na úrovni C1, takže jako že domluvím jakkoliv, vyřídím vše potřebné, ale občas si potřebuju pomoct, neznám nějaký slovo a gramaticky to nebude úplně top strop. Takže na práce to bohatě stačí, ale abych někoho učila to ne...
Práce na dálku v ČR: to je bohužel hodně složité skrz to, že potřebuju francouzskou smlouvu skrz pojištění, důchod, daně...chceme si tu koupit s chlapem společně nemovistost a to by tak nešlo. I to zdravotní pojištění je teď mega komplikovaný... důchod...no prostě bych fakt ráda fr. smlouvu.
HO: jo, to by třeba bylo hratelný, ale nedovedu si úplně představit, že po takové době bez práce, jako cizinka by mi hned takhle někdo vyšel vstříc. Možná po nějake zkušební dobře nebo já nevím..navíc teda můj cíl není zůstat doma: já jsem doma furt, nemám tu žádnou svou sociální bublinu a kde jinde ji vytvořit, než v práci (a já trpím, jsem děsně společenský a extrovertní člověk).
No já se asi fakt musím smířit s tím, že je to na přechodnou dobu. Doufám, že se spíš než k tomu úklidu dostanu k práci s doprovodem děti na obědy a tak. No uvidíme. A taky doufám, že za rok, dva bude ten syn natolik samostatný, že bude moct být "sám" (bez asistentky co má ve školce) v družině, co je právě před/po školce a prázdniny. A pak bych mohla začít něco podobného co jsem dělala. I když vím že po tolika letech to bude mazec tak jako tak. Ale to udělám vše, abych se do toho vrátila. Mě to fakt vyhovovalo a bavilo. Vždy ten pocit uspokojení, kdyz jsem vyřešila nějakou složitou reklamaci, vymyslela nějakou tabulku...to se jaksi nedostavuje po té, co umyju záchod.
@pampeklec jo! Taky mám dojem, že získat práci je tu úplně mission impossible. A přesně jak píšeš, i pro místní. Jsem tu v kontaktu s ceskama, co tu ale žijí třeba už 20 let či víc,.FJ už uměly předtím, takže teď perfektní. Navíc spousta z nich tu dělala VS takže má titul místní a stejně co občas popisuji je šílený. Snad 5 pohovoru se vším možným...ale zas nevím, jak je to teď u nás..já si naposledy hledala práci u nás v roce 2016, to byl jeden pohovor s HR, přímou nadřízenou a obchodem a Rakouska, se kterým jsem pak dělala a hotovo. Za týden mi volali, kdy můžu nastoupit.
@me_druhe_ja V ČR je teď jedna z nejnižších zaměstnaností v rámci EU (ne-li nejnižší), kdo pracovat chce, tak práci má (samozřejěm musíš odpovídat profilu a nemít požadavky typu "tady mě máte, umím sice hovno, ale chci sto tisíc, firemní auto, mobil a tři dny v týdnu HO". Spousta firem naopak není schopná abolutně sehnat lidi, odborníky. Často se nabídka nesetkává s poptávkou. Velká poptávka po lidech je pořád hlavně ve strojírenství, průmyslu. Zde si požadavky kladou potenciální zaměstnanci, ne firmy.
Objímám na dálku. Chápu tvé pocity. A mě napadlo, co začít podnikat? (Absolutně netuším, jaké jsou možnosti.) Nějaké zázemí, kdy bys třeba hlídala a bavila děti, když mají ty prázdniny nebo když rodiče řeší, kam s nimi, když mají být v práci. Prostě taková chůva v něčem jako hernička pro děti. A mohla bys tam mít syna.
Pokud máš úroveň C1, tak to na učení začátečníků do B2 bohatě stačí a těch je valná většina...Já sice na škole C2 udělala, ale po letech už tuhle úroveň reálně nemám. V C2 běžně nikdo nekomunikuje, takže udržet si ji bez neustálého studia a procvičování prakticky nejde...
Tím chci říct, že pokud seženeš online výuku a že je to teď dost v kurzu, tak budeš flexibilní a nebudeš dělat práci pod tvou kvalifikaci.
Posílám aspoň malé objetí ❤️ Já svoji práci miluju, byť to není žádná kariéra ani nic vysoce kvalifikovaného. Ale skoro tři roky, kdy jsem řešila hlavně jídlo, úklid, rozvoj a potřeby dítěte, tak jsem strašně strádala. Chyběl mi ten pocit uspokojení z vyřešení zapeklité situace nebo reklamace, chybělo mi plánování i administrativa spojená s mojí prací, chyběla mi zpětná vazba zákazníků... Prostě ten pocit z dobře odvedené práce. Už rok jsem zpátky, logisticky je to náročnější než když jsem byla bezdětná, fyzicky jsem mnohem víc unavená, ale konečně se zase cítím sama sebou. Miluju svoje dítě, ale být jen máma mi nestačí. A rozvoji v mém oboru jsem věnovala čas, je to kvalifikovaná práce. Z představy, že jdu uklízet kanceláře nebo hlídat děti (moje noční můra) je mi úzko...
Nemám radu, ale moc ti držím palce, ať je tahle situace dočasná a co nejdřív se najde možnost vrátit se k práci, která tě naplňuje 🍀
Soucítím. Šla jsem do práce, kde jsem jediná měla VŠ, byla pod holkama co si udělaly nějakej kurz “na chvíli” a uklizela záchody, pomáhala oblíkat a tak. Ale prostě jsem měla v hlavě, že kvůli synovi - dostal místo v jedný skupině, já měla aspoň nějaký peníze (v životě jsem neměla tak málo) a vydržela jsem to rok. Rovnou říkám, že kdyby nabízeli víc, tak tam zůstanu, abych měla dítě nablízku a byl tam fajn kolektiv, na práci jsem si nějak zvykla (jako nevadí mi “normalne” uklidit, ale tohle byla práce, kde člověk dá za půl den klidně 22000 kroků a neni konec směny) Kdyz jsem si ale srovnala co všechno dělám a kolik dostanu, prostě to neslo. Manžel mi vždycky říkal, že tam nemůžou nikoho sehnat, protože za ty peníze bych mohla mít v poho někde půl úvazek a ne plnej. Takze jsem “povýšila” mezi ty s kurzem. Ale jak mi rekla jednou kolegyně “všichni jsme tady stejný ho*na, i kdybys byla inženýr” :D Myslim, že pokud je to vidina pár let, tak to nějak jde udržet (že jako málo penez, “nižší pozice”) ale nějaký “výhody” to chce. Kdyz uz ne penize, tak treba kratší pracovní dobu, nebo že tam někde poblíž mam dítě nebo neco. Kdyz tohle neni, tak je to boj o to nevybouchnout a neseknout s tim. Zkusila bych asi vic uplatnit co umíte. A to čistě jen proto, že máte navic. Někdy člověk hledá zoufalý řešení v zoufalý situaci. Věřím, že byste našla lepší uplatnění. Posílám 🍀🍀🍀
@me_druhe_ja Moc soucítím a držím palce, ať se to nějak vyřeší. Já jsem byla v Isere, kde je pro mladé úplně šílená nezaměstnanost a fakt jsem nebyla schopná najít ani ten blbý úklid (protože tam jsem zase nebyla v komunitě...). A vzdělání a zkušenosti mám na učitelku (haha 🙂 ) a nebo výzkum, volnočasové vzdělávání atp. což prostě bylo úplně mimo nabídku. Ale chápu, že potřebuješ tu smlouvu a být součást místního systému... já jsem měla vyhlídku, že je to dočasné, tak to šlo. Každopádně možná ty překlady by se našly... na to nemusíš umět perfektně, spíš jde o cit. I profi překladatel si hledá spoustu informací vedle. Překládala jsem jako brigádu na střední, z angličtiny do češtiny, a úplně v pohodě to šlo, protože jsem uměla trochu anglicky a dobře česky (a rozuměla jsem tématu textu). Jo a socializace byla nejlepší v kurzech francouzštiny pro přistěhovalce, zvlášť v nízkoprahovém queer centru, chodila jsem tam i když už mi to jazykově tolik nedávalo, ale měla jsem kontakt s lidma 🙂 Ale to už jsi určitě taky objevila.
Držím palce a soucítím. Nežijeme v zahraničí. Věřím, že tam ty podmínky pro přistěhovalce mohou být špatné. Ale vhled do toho nemám. Každopádně vím, jaké to je dělat práci , pohoršit si o několik levelu, cítit se z toho špatně, bojovat s vlastním egem a pod. Je to velmi těžké a kdo v takové situaci není, těžko toto pochopí. Já jsem se také musela přizpůsobit zcela rozdílným podmínkám a trápilo mě to mnoho let, a trápí dodnes. Na druhou stranu věřím, že dělám to nejlepší pro mé děti. To mě drží nad vodou. Snažím se věřit tomu, že jednou bude lépe.
A co zkusit podnikat? Děda v 89. odešel do Francie, taky se nemohl chytit, tak začal podnikat. Dneska je mu 85 a pořád podniká a má zakázky. Tenkrát neuměl ani jazyk, všecko se naučil a teď neví, jak to celé skončit a vrátit se. Nebyla by to cesta i pro tebe, dělat na sebe?
@me_druhe_ja kamarádka dělá virtuální asistentku, udělala si nějaký online kurzy a jede... Jak sama potřebuje, v podstatě na to nic neumí. Nechceš to taky zkusit..?
@aedoss Na tohle musíš mít taky určité vzdělání/kurzy. Navíc jsou dost přísná kritéria, jak musí dům/byt vypadat, abys tohle mohla dělat. 🙂 a taky: tohle je pro mě ještě horší představa než umývat záchody 🙈
@emillyhk ano, přesně jak píšeš...to uspokojení z toho, že člověk něco zvládl, vyřešil....ta pozitivní zpětná vazba od zákazníků...to mi chybí strašně.... člověk si vždycky připadal hrozně dobře, když něco takovýho přišlo. A dávalo mi to vždy nové impulsy do další práce a složitějších problémů...
@properjoey Jo to mi už navrhoval kámoš....Jenže na podnikání taky musíš mít buňky a talent. A to ja bohužel nemám. Ani nevím v čem bych podnikala. A je pravda, že já nemám moc ráda riskantní věci s nejasným výsledkem, což podnikání je..taky bych tam mohla utopit zbytek mých peněz a k ničemu:/
@nazka to vůbec nevím, co je a jestli to existuje i tady. 😀 jdu googlit, díky za tip 🙂
@me_druhe_ja predpokladam, ze manzel ma ve Francii dobré misto nebo proste z nejakeho duvodu na te Francii trvate... Pomoct neumim, posilam objeti na dalku. Muj nazor je, ze Francie je diagnoza. 😁 Ale jsou lidi, co ji proste miluji. Nechapu, ale nikomu neberu. Drzte se. At vam to vyjde.
Co třeba virtuální asistentka? Vzít si třeba jednoho klienta a pak postupně přidávat podle časových množností. Jazyky bys využila.
Jdu te obejmout! A hele, ty umis jazyky! A od toho se odpichni! V dnesni dobe internetu muzes pracovat z domu a klidne i pro ceskou firmu v ramci HO. Muzes prekladat texty - u toho mas ryze flexibilnipracovni domu. A tady v Cesku to za to utrhnou ruce. I kdyz by jsiz pocatku mela malo, tak porad lepsi, nez vubec nic. Drzim ti palce, urcite neco najdes!