Hledám si špatná zaměstnání?
Ahoj všem,
trochu si potřebuju někde ulevit ohledně práce. Protože to, co poslední dny zažívám už mi přijde neúnosné a nevím, jestli jsem jenom tak zhýčkaná, nebo jestli je normální tohle v práci prožívat. Je mi 28 let, do 22 jsem prezenčně studovala pedák, pak jsem šla pracovat a magistra jsem si dodělávala dálkově. Mám pocit, že každá práce, kam nastoupím, se časem změní v noční můru a já nevím, jestli je chyba ve mně, nebo si prostě vybírám blbý místa.
1. práce - servírka v pizzerii - tady jsem vydržela rok a měsíc, nastoupila jsem krátce po státnicích, praxi jsem měla z brigád, vzali mě hned. Dlouhé šichty (15 hodin, 3 dny za sebou, nic nenormálního), velice náročné víkendy (3 servírky na 150 hostů), peníze celkem slušné pro mě tehdy, ale ty dlouhé směny mě ničily, byla jsem šíleně utahaná a navíc buzerace v podobě kamer, které byly všude a majitel nás neustále šmíroval. Plusem byl fajn kolektiv, dost jsme se kamarádili, chodili spolu na pivo atd.
2. práce - pošta. Tady jsem vydržela 3 roky, vystřídala jsem 3 různé pozice - přepážka, pokladna, vnitřní služba. Kolektiv - jak kdo, ale byli tu lidi se kterýma se dalo bavit, kolegyně se kterou se dalo jít na víno. Peníze celkem ušly. Náplň práce mě moc bavila. Ale nedávala jsem to nucené nabízení nesmyslů a to byl hlavní důvod proč jsem odešla. Nebavilo mě poslouchat každé pondělí na poradě ten řev vedoucí, že neplníme plány prodeje simkaret, pojištění, losů, novin, účtů a kdečeho... Navíc jsem měla pocit, že si zasloužím nějaké lepší místo.
3. práce - PR asistentka - vysněné místo, kam jsem se dostala až na třetí pokus. Mělo mě varovat, že stále hledají nové lidi... Nápln práce fantastická - psaní textů, pořádání akcí pro odbornou veřejnost i pro novináře... Práce dost různorodá. ALE... málo peněz (15 tisíc čistého nepovažuju za žádné terno v oboru, kde tečou velký prachy), neplacené přesčasy (denně hodinka dvě, naprosto normální), ale především - šéfová magor. Majitelka a zároveň hlavní manažerka - evidentně byla na antidepresivech, měla šílené výkyvy nálad, když neměla den, veškerou práci nám vracela jako špatnou, přestože jsme udělali vše dle jejích pokynů. Bylo to absolutní psycho, člověk nevěděl, kdy zase bude všechno špatně. Po půl roce jsem každé ráno brečela cestou do práce, začala mě pálit žáha (permanentně), často jsem si cestou do práce představovala, jaký by to bylo, kdybych to narvala autem do stromu, jakej bych měla klid.... V téhle firmě nikdo déle jak rok nevydržel, já sama jsem viděla přijít a odejít několik lidí a ty odchody byly vždycky drsné, stejně jako nakonec ten můj. VYdržela jsem tam 10 měsíců. Pak jsem zůstala 5 měsíců doma - stavěli jsme s manželem svépomocí dům a tak jsem makala denně na stavbě a když byl manžel v práci, zařizovala jsem vše potřebné, nakupoala materiál, dělala doma zázemí atd.
4. práce - k té jsem se nachomýtla náhodou, životopis jsem jen tak zkusila poslat a oni mě vzali. Je to práce mistrové v potravinářské výrobě. Nejdřív jsem si to tam šla jen tak okouknout s tím, že se určitě na takovou práci nehodím a najednou jsem tam už rok. Náplň práce není špatná (vedení kolektivu, plánování výroby), ale poslední dobou se z toho stává zase psycho - máme dlouhodobě poruchové stroje a kvůli nim výpadky ve výrobě a ředitel pak chce abychom to nahnali, takže nás nutí chodit navíc víkendové směny, denně jsem tam přesčas, neustále řeším spoustu problémů, které ale vyřešit neumím, neboť to není v mé kompetenci ani v mých možnostech (třeba ten technický stav strojů). Plusem jsou peníze - přesčasy mám placené (až 40 hodin měsíčně), základ taky slušný. Na svém místě jsem se osvědčila, všichni si mě chválí, s lidmi vycházím dobře. Bohužel se tu nemám s kým družit, jsem v celém podniku zdaleka nejmladší, takže jsem sice mezi lidmi, ale sama. Trávím v práci až moc času a až moc mi to zasahuje do osobního života (telefonáty v 10 večer, pracovní víkendy navíc....). A já si říkám, zda se kousnout a vydržet to - přeci není možné, abych v žádné práci nevydržela. A když tady skončím, kam bych jako šla, aby mi to vyhovovalo?? Existuje vůbec práce, kde je člověk svých 8 hodin, je v pohodě a jde domů a není servaný jako pes?
Nepřijdu si, že bych byla nějak přecitlivělá, svou práci nedělám špatně, do práce chodím ráda. Ale nechci aby mě to takhle vysávalo. Koníčky mám (fitness, turistika, pes, knížky), odreagovat se umím. Ale když vstávám ve 4 ráno, přijdu domů v pět odpoledne a ráno zase nanovo, prostě to poslední dobou nedávám.
Asi ani nechci nic poradit, nevím, jen jsem si chtěla postěžovat, že si neumím najít práci, která by mi vyhovovala.
@malinkaelinka Proč nepracuješ v oboru? 🙂 Myslím, že obor máš vystudovaný fajn, na co jsi to pak studovala?
@lv návrhy na zlepšení předkládám neustále, bohužel hlavními brzdami celého provozu jsou faktory, které nemám šanci ovlivnit - poruchový stroj - je ve firmě 3 roky a stál 5 milionů, ředitel ho nevymění, ani kdyby čert na koze jel. Nedostatek zaměstnanců - ředitel další přijímat nechce. Večerní telefonáty - jedeme na 3 směny a noční směna je bez mistrové, pokud si neví s něčím rady, musí volat mě nebo kolegyni - třetí mistrová je utopie a zrušení nočních směn taky - nestíhala by se výroba... atd, atd....
@carolinca88 šla jsem studovat, protože se to ode mě čekalo. Nechtěla jsem, nevěděla jsem co, tak jsem šla na pedák. Nemám k tomu vztah a nevím, jestli bych to chtěla dělat.
@malinkaelinka taky mě to hned napadlo, proč nejsi v oboru pokud máš mgr? Pokud bych se vracela do práce tak do státního sektoru. Máš své jisté, pevná pracovní doba.
@malinkaelinka asi bys potřebovala něco kreativního. Ty profese se mi zdají jako nudné nebo zase na prd kolektiv. To se prostě stává, že člověk toho musí projít víc, aby se našel.
@malinkaelinka Pokud se nechceš stresovat v práci, tak bych spíš viděla pozici - dělnice než mistrové. Všechny taková místa, kde máš už někoho pod sebou s sebou nesou podle mě hodně zátěže. Jinak v tvém oboru se dá zkusit určitě spousta různých pozic, ale pokud tu práci nikdy dělat nechceš, tak ti asi moc neporadím. Jinak málo stresová práce je u nás ve firmě recepční. Ta může jít domů přesně na čas a nic víc se po ní nepožaduje.
@malinkaelinka ahoj, napadlo mě to, co už dvě holky přede mnou 🙂 a dokonce @fandysek_1 napsala to, co jsem ti chtěla napsat i já 🙂 státní správa, magistrát, atd.
Myslím, že to souvisí trochu s tím, že jsi šla studovat prostě něco, protože se od tebe očekávalo, že budeš studovat, a tím pádem... se nabízí otázka, co by jsi ty sama chtěla dělat. A podle toho si pak vyber, vejšku máš, ve státním sektoru tedy nepřeberné množství nabídek s pracovní dobou od do, víkendy volné.
@malinkaelinka Tak základní problém podle mého tkví v tom, že si nehledáš / neděláš práci, která tě baví a bude tě naplňovat. Co jsi vždycky chtěla dělat? Jestli to PR, tak jen zkus jinou firmu. Anebo volná noha?
@penelope87 TAk ta aktuální práce mě baví, ale prostě mi vadí ty přesčasy a bezmoc, když vyvstávají problémy, které nejsou v mých možnostech je vyřešit... Jinak z PR už jsem vyléčená a na volnou nohu určitě ne, potřebuju pevný režim a nemám podnikatelského ducha.
@xxx3d To se přiznám, že me vůbec nenapadlo, jít někam úředničit... možná se po takovém místě začnu dívat...
@malinkaelinka No, není to třeba práce snů, ale má svoji pevnou, pracovní dobu, alespoň ve většině úřadů. Otázkou je, jestli by tě to bavilo, když jsi psala, že práce PR bylo vysněné místo.
@xxx3d No bylo vysněné, ale střet s realitou byl hodně tvrdý. Asi s jinou šéfovou, v jiné firmě, v jiném kolektivu... ale už bych neměla odvahu to zkoušet, navíc by to znamenalo někam dojíždět desítky kilometrů, tady u nás v okolí 50 km žádná taková firma nesídlí.
@malinkaelinka tak hodně štěstí, třeba už je to teď lepší.,ale když jsem před 4lety hledala místo ve státní správě, bylo to těžce o známostech. Já mám vysokou v oboru a měla jsem i jakousi praxi, ale nakonec vzali vyučenou krejčovou...
@malinkaelinka měla bys tu výhodu, že más titul, takže bys mohla pracovat i ve vysoké platové třídě, takže i slušné peníze. Žádné miliony, ale jde to.
Já vůbec nevím, co řešíš. Je to práce a pravděpodobnost, že tam nebudeš na 100%spokojená, je dost vysoká. A pokud je ta nespokojenost velká, tak si hledej jinou, zejména, pokud víš, že se uplatníš a nemusíš se někde držet za každou cenu. Už nejsme v socíku, aby člověk musel strávit celý život v jednom zaměstnání a ze zaměstnání neodcházíš pravidelně po 2 měsících, aby na tebe kvůli tomu někdo blbě koukal 🙂
@suzanna123 Co řeším? Že nechci pořád někde začínat znovu. Třeba mám nereálná očekávání, já nevím. A tak si přemýšlím, jak dál...
@malinkaelinka Podle mě je problém v tom, že se hlásíš na pozice, kde primárně pracuje jiný typ lidí. Všechny, které jsi popsala, jsou pro vyučené, maximálně pro středoškoláky. A podle toho vypadají požadavky na tebe a vedení. Je to logické. Byť se to tu nebude kde komu líbit, tak práce s lidmi s určitým typem vzdělání (vyučení) je prostě dost specifická. Žádná volnost, žádný vlastní projev, žádné vlastní invence a tvrdý režim. Na těchto pozicích dělají často dost zvláštní lidé, kteří mají co dělat, aby vůbec zvládli chodit pravidelně, takže se od tebe vůbec neočekává nic navíc. A nic navíc také nedostaneš. A co se týče PR asistentky, to je opět středoškolská pozice, je to vlastně spíš o jednoduché administrativě, tedy opět pod vedením a bez vlastní invence.
Doporučuji se podívat po vysokoškolských pozicích. Buď v administrativě, nebo někde v marketingu. Ale ani tam to není sranda, budeš muset hodně makat, abys získala praxi.
Šla bych na rodičovskou 😉
@malinkaelinka Ještě jsem dočetla tvé odpovědi. Pokud potřebuješ režim, opravdu doporučuji státní správu. Tam se prostě dělá od-do, maká se tak nějak... no, maká. A budeš mít jistoty státních zaměstnanců.
@sudylichozrout tak jako PR asistentka nebyla o žádné jednoduché administrativě, sice se ta pozice takhle jmenovala, ale bylo to hlavně o psaní textů, zpracování podkladů, pořádání akcí (kreativně vymyslet, jak ta akce proběhne, aby zaujala, ne jen objednat sál a chlebíčky). A moje současné místo - nevím, tady požadovali vysokou. Není to práce pro vyučeného, to určitě ne.
@klea81 Díky za radu, rok a půl se mi nedaří otěhotnět, takže tudy cesta nepovede.
@malinkaelinka no asi bych hledala dal, je to sice blby si porad hledat praci, ale ja bych nechtela delat neco co me nebavi, co mi stve, spatnej kolektiv atd. No, bohuzel delam na poste (ted jsem na rodicovsky), takze dost dobre vim o cem mluvis. Prace jako takova me strasne bavi, ale nebavi me poslouchat tu buzeraci za neplneni produktu atd. U posty jsem zamestnana 6 let. Zacinala jsem jako administratorka (to me hodne bavilo), ale kvuli vedouci (buzerovani) jsem dala vypoved. Bohuzel prace nebyla a tak jsem po dvou mesicich nastoupila zpatky na postu (na jinou, pod jinou vedouci) k prepazce a zaroven do pokladny. S kolegyni jsme se stridaly po mesici, takze jsem byla mesic u prepazky, mesic v pokladne. V pokladne to byla parada, proste jsem delala svou praci a mela svatej klid, zadna buzerace. Ta moje kolegyne nakonec odesla a do pokladny na stridacku nikdo nechtel, tak jsem rekla, ze tam budu porad (blba pracovni doba, delena smena s tim, ze rano od 6:00-9:30 a odpoledne od 14:00-18:00,takze rano jsem vstavala v pet a vecer jsem jezdila domu pozde.) Ja si ten klid uzivala, fakt me to strasne bavilo. V pokladne jsem byla dva roky. No jo, ale ted mam dite a na takovou pozici se vratit nemuzu (kvuli casu) tak vubec nevim co budu delat. Chtela bych to zkusit na urad, ale tot otazka jestli se tam vubec dostanu. Zkus hledat, verim, ze najdes praci, ktera Te bude naplnovat, bavit, do ktere budes rada chodit a hlavne budes stastna 😉 hodne stesti 🙂
@malinkaelinka ja teda co znam PR asistentky, tak je to spis oriprava podkladu a vyhodnocovani. Kreativity poskrovnu. A znam jich celou radu. Klasicka PR pozice uz je o necem jinem. Treba to u vas bylo jinak, ale vseobecne je asistentka asistentkou, ne samostatnym PRistou.
@malinkaelinka to si nemyslím. Prostě jsi nespokojená, tak je na místě porovnat plusy a mínusy a možnosti, jaké máš a podle toho to vyhodnotit. Jak říkám, je normální nebýt v práci spokojená a pak je to o té míře nespokojenosti. Očekávat, že bude všechno sluníčkové, je samozřejmě mimo 🙂 Ale když si vezmeš, kolik člověk musí potkat chlapů, aby našel toho, s kterým si sedne, tak by asi nebylo normální být spokojená v první práci, která se namane - tam je to navíc o mnohem víc lidech. Možná bych se zamyslela nad tím, co mi na předchozích pracích vadilo a co bych očekávala dál a podle toho hledala, ale určitě bych neřešila, že někde dost dlouho nevydržím.
Mimochodem, moje historie: pracovala jsem porůznu od 15 -brigády, pak jsem dělala v Anglii, potom při vysoké. Nikde jsem nebyla úplně extra spokojená, všechno mělo pro a proti. Pak v ČR při VŠ v restauraci (peníze a práce fajn, lidi nic moc), reklamka (tak nějak - nic zásadního špatně, ale žádný zázrak. Hlavně na pozici jsem nechtěla zůstat), obchodní asistentka (práce naprosto super, šéfová magor), znovu obchodní asistentka (nejdřív celkem fajn, i když peníze nic moc a práce nuda, pak se vystřídala šéfová a kolegyně a děs), teď obchodní asistentka a super. Jo, vyjmenovala bych věci, co mi vadí, ale nemám potřebu - když se mě někdo zeptá na práci, chvílím, protože to dobré prostě převažuje
@sudylichozrout tak já nikoho jiného z tohoto oboru neznám, jen tu firmu, kde jsem pracovala a náplň práce byla taková, jak píšu 🙂
@malinkaelinka a jeate doplním, prace od do, kde se moc nepredres jsou, ale nejsou dobre placene. Cim vyssi pozice, tim lepsi penize, ale vic naroku. To je treba, aby sis uvedomila a vybrala si, kde chces byt. A na nizsich pozicich nikdy nebudes samostatna, peotoze nizsi pozice potrebuji vedeni.
@malinkaelinka jasny, no. Chapu. Ja jsem s piaristama v celkem zivem kontaktu, tak mam zas jinou zkusenost. Ale z te asistentky uz praxi mas, tak co zkusit jit vejs, do jiny agosky?
@sudylichozrout mě nevadí jet v práci na plný plyn. Sem tam přesčas se dá taky pochopit. Ale nařízená pracovní sobota ob týden, plus přesčasy v týdnu, to už mi prostě dost zasahuje do osobního života a vadí mi to. A vadí mi, že se to tam považuje za normální a kdo nechce dělat navíc, je divnej, línej a každej by přeci měl práci obětovat život.... Když přijdu do práce, přestávám řešit své osobní věci a ráda bych, ve chvíli kdy z práce odejdu, aby se mi pracovní věci přestaly plést do soukromého života. Nechci si někde 8 hodin lakovat nehty, ale nechci ani žít jenom prací, prostě bych ráda našla rovnováhu.
@malinkaelinka
Me teda naprijde, ze by si tech zamestnani mela hodne, ale chapu, ze se ti nechce porad nekde zacinat. Jen si myslim, ze by si se mela podivat po jine praci. Neni nekde v okoli nejaka fabrika? Da se tam sehnat celkem solidni misto. Nevim jak v jinych fabrikach ale tam kde jsem delala pred materskou se dalo sehnat misto v kancelari a na urcitych pozicich stacila jen maturita. Sice nekteri i s vysokou skolou museli zacinat jako delnici a jeste pod externi firmou, casem se stali kmenovym zamestnancem a hledani prace v kancelari byla pro ne o dost lehci.Nebo se poptat na obecnim urade. Uz jen, ze tu vysokou mas, mas mnohem vice moznosti, nez ti co maji vyucak, tak toho vyuzij. Hodne stesti.
Servirka a pošta - bohužel obvyklé, to PR - co zkusit jinou firmu v oboru? Ad mistrova - jsi jejich šéf, kamarádit se nebudou.. tady bych zkusila jít za vedením s jasným plánem - rozbor úspěchů, kladnych hodnocení, negativa práce a návrh zlepšení, s termíny.
Práce na 8h bez stresu, to je asi utopie.