Život se třemi dětmi bez podpory rodiny
Milé ženy,
prosím vás o radu a názor.
Žijeme s manželem se dvěma dcerami (5r a 3r) v Praze a další mrně je na cestě. Přála bych si odstěhovat se z bytu do domu se zahradou, abych mohla pěstovat zeleninu a holky by chtěly psa a spoustu dalších důvodů. A ta hlavní myšlenka je, že se třemi dětmi to v domě a se zahradou bude snazší žití, ne? A nechci už žít v Praze.
A pak je spoustu věcí, které jsou proti a říkám si, jestli nedělám chybu. Například. 1) V Praze žijí manželovi rodiče, kteří občas (1x týdně, 1x za 14 dnů) pomůžou a máme s nimi fajn vztah. A teď se od nich vlastně odstěhuju dál a dojíždění za námi by bylo obtížné. A navíc stárnou....
2) Stejně tak se zhorší dostupnost mojí rodiny, když by za námi chtěli jet. Jestli se teď cítím sama, nebude to ještě horší?
3) Pro starší dceru máme už vybranou mimopražskou školu - to je ok. Ale co ta mladší - bude muset měnit školku.....
4) Místo, kde bychom chtěli bydlet není ve stejném místě jako škola - dceru bude muset někdo vodit/vozit/doprovázet, zatímco tady v Praze by šla do školy pár ulic. Jak to s miminkem zvládnu? Jak úplně mimo jsou tyto úvahy?
Jsem z toho poměrně zoufalá, protože se všechny změny musí stát do léta. Budu ráda za jakýkoliv názor a postřehy, které vás k tomu napadnou.
Děkuji.
Nejsem z Prahy, jsem hodně daleko, ale žila jsem tam nějakou kratší dobu a stačilo. Rodinu tam mam z menší části, takže vím, jaké to tam je. My jsme na děti sami, i když máme jen dvě, je to záhul. Každopádně pokud rodiče občas vypomohou i tak, je to super a stačí to. I v Plzni je klid, natož někde v menším městě, vesnici. Je to dle mě úplně jiný styl života. Né spěch, prostě klídeček. A jaké si to uděláte...takové to bude. Na zahradu děti vypustíte, projdete se v přírodě, zvířat kolik chcete,...svoboda není špatná. A za nouzového stavu jako když najdeš. Držím palce pro dobré rozhodnutí.
Asi to chce srovnat priority a uvedomit si, ze nekdy nejde mit vsechno. My jsme se z bytu do domu stehovali letos a jsme z toho nadseni, nemenila bych. Ale nase stehovani bylo v ramci stejneho bydliste.
Ano, cim se syn starsi tim vic jezdim po okoli, ale jsem soudna a vim, ze skola je bydlistem jasne dana a ja nejsem ochotna a schopna ho kazdy den vozit do jine skolky/skoly.
Nejvetsi nebyhodu vidim v tom, az budu hledat praci po rodicaku. Cely uvazek nepujde a v okoli spis nepocitam ze najdu. Takze budu muset dojizdet do Prahy a bude to dost casove narocne. Ale s tim do budoucna pocitam
A proč je škola na jiném místě než budete bydlet? Bude moci dcera jezdit sama až bude větší?
My se prestehovali z centra Brna do okresniho mesta, kde je v podstate vsechno dostupne. Nechteli jsme moc na vesnici, protoze jsme nechteli delat detem taxikare. Stehovali jsme se teda v roce nejstarsi, ted mame deti tri (skoro 6, 3,5, 1,5). Mame svoji firmu, pracujeme z domu, ale pracujeme oba. Moje rodina bydli 300 km daleko, jeho 60 km. S nasima si v podstate kazdy den volame. Co se tyce zmeny skolky, tak nejstarsi uz je ve treti skolce a zmena ji nikdy nevadila (sla z detske skupiny do statni skolka a pak jsme ji prehodili do blizsi statni). Mesto, kam jsme se prestehovali, jsme si vybrali na mape, nikoho jsme tu neznali a byli tu predtim tak jednou. A nemohli jsme udelat lip, jsme tu fakt spokojeni. Vubec si nedovedeme uz predstavit, ze bychom bydleli v byte a uz vubec ne v centru velkeho mesta. Mame statni skolku i detskou skupinu tri minuty pesky, to same pak skola, dokonce i vyberova trida tu je. Jezdi k nam Rohlik i Tesco, mame tu nemocnici, velke i male obchody atd. Je to sice vsechno s detma narocne, ale mame tu spoustu vyhod. Je ale teda fakt, ze luxus v podobbe hlidani od rodiny jsme nemeli nikdy (tchyne za ten rok v Brne, co jsme uz meli nejstarsi, vozila kocar tak dvakrat).
@thinuska3777 Asi neřeknu nic nového, ale záleží na spoustě věcí a nikdy nemůžeš mít všechno. Moje zkušenost - život na vesnici v domě by byl fajn, kdyby....exmanžel trochu normálně fungoval a nebyl pořád pryč (na služebkách v zahraničí). Naprosto úžasná byla parta maminek dětí ze školky, krásná přátelství vznikla, a spousta věcí byla jednodušších (vyzvedávání z kroužků, přátelská podpora a podobně). Tohle mě velice mrzí, že jsem o to přišla, odstěhováním se kontakt hodně oslabil. Teď, coby rozvedená bez možnosti hlídání z rodiny, jsem šťastná za život ve velkém městě, s fungující MHD, a vše relativně dobře dostupné. Jo, ranní vypravování může být peklo. Cokoli, co Ti usnadní život, je fajn. Toho hlídání od prarodičů bych se nerada vzdávala, na tvém místě. Nehoníš se za nějakou představou, která není reálná? Nevím, rozhodnutí nebude lehké... Na druhou stranu, když nejde o život.. kolikrát je pak stejně všechno v životě jinak...
Pochazim z vesnice, s uplne malymi dvojcaty jsme zili v byte, pak jsme se prestehovali do domu na vesnici. Tak jen teda takovy muj poznatek, samozrejme je jednodussi byt pres leto s detmi na zahrade hned u domu nez muset jit do parku, balit veci atd.,atd.,ale mas dost jasnou predstavu, kolik je prace s tou zahradou, pestovanim, zalivanim, plenim... sekanim travy apod.? Ja bych to za nic nemenila, ale neni na tom jen to "jednodussi" ohledne deti 🙂 jde o to, jestli mas jen tu romantickou predstavu, ze budete zit podle kucharky ze Svatojanu nebo jste ty nebo muz nekdy tu realitu pece o dum a zahradu zazili 🙂.
No, souhlasím s @mdch91, život v domě není rozhodně jednodušší, naopak.
Chápu tvou touhu odejít z města, taky jsem utekla, nemohla jsem tam "dýchat". Ale hlavně bych si to neidealizovala, realita je, že na baráku se nezastavíš, prostor na uklízení je daleko větší plus zahrada, starost o zvířata, pěstování zeleniny a taky přijdeš o dostupnost všeho, což v Praze máš v rámci MHD "za rohem".
Žijeme na vesnici v domě a jsme spokojení, takto nám to vyhovuje. Jen někdy, když jsem unavená, trošku závidím příbuzným v Praze tu jejich pohodičku. Žádné starosti v bytě, raz dva uklizeno, vše u nosu a víkend jen zabouchnout dveře a tradá 😉
Všechno má své, záleží jak je kdo nastavený a jaké má životní priority. Jen jsem psala svůj postřeh.....
Myslím, že to nejdůležitější už tu stojí. Priority.
Za sebe, každým okamžikem čekáme páté dítě. Bydlíme na vsi, kde není ani hospoda nebo obchod, stejně jako škola a školka jsou ve vedlejší - 2 km vzdálené. Nejstarší dcera (11) dojíždí od letoška 20 km. Jedni rodiče bydlí asi 40 km a nemají auto, druzí 60. Hlídání jen tak neznám, ale berou si děti na prázdniny. Chováme drůbež, kozy, měli jsme pár let prasata. Pěstujeme všecko možný... Jo, je to jiný, než když jsme měli jen dvě a žili ve městě... Ale já bych neměnila.
@thinuska3777 pak ještě si odpověz - v čem očekáváš, že to bude jednodušší? Co vlastně od té vesnice a zahrady chceš? 😉
@thinuska3777 přestěhovala jsem se z města na vesnici. A pro mě je to děs. Vždycky jsem se těšila jak budu s dětma chodit pěšky, jak se budeme courat, dám jim čas. Místo toho všude jezdím autem protože naše malá vesnice nemá obchod, hospodu, pořádné hřiště, nic. Syn chodí do školky, která necelý km a musíme jezdit autem, protože je to celé po silnici, kde jezdí naklaďáky a není se kam vyhnout. Všechno taky s mladším. Když jdem někam na procházku, musíme vytáhnout auto, často mi cestou zpátky někdo v autě usne. A podobně. Za mě bych se odstěhovala do města hned!!!
ALE děti jsou tu spokojené, zvyklé. Je to jejich domov.
Spíš si rozmysli, jestli máš v místě obchod, nějaké základní služby. Jestli to zvládneš bez pomoci. Budeš se navíc starat o zahradu, ale na zahradě zase můžeš děti celkem bezpečně vypustit. Co budoucí dojíždění do práce? Budeš ji mít v okolí nebo budeš mít alespoň cestou školu? Jezdí tam mhd, aby časem děti byly samostatné?
Tady se resi dva extremy - Praha vs mala vesnice kde nic neni, ale pani v uvodu nepise jestli chce az takovou zmenu 🤔
Ja mam jen jedno dite, takze leccos je jinak, ale pro me osobne ten zivot v dome i jednodussi je. Zahradku mame malinkou, ale nam staci. Syn zahradu miluje.
Taky dost zalezi na tom, jaky dum chcete koupit. Novostavbu? Starsi domek? Jak to bude s rekonstrukci? My mame novostavbu a treba uklid a udrzba je mnohem jednodussi nez v byte. Dum je velky, vse ma sve misto a zakladne uklizeno mam za chvili. Je prakticky navrzeny, takze toto je opravdu v mnohem snadnejsi. Pokud se zde ale bavime treba o postupne rekonstrukci, vesnici a do toho tri male deti, tak do toho bych nikdy nesla.
Ja chtela zustat na malem meste v dostupne vzdalenosti od Prahy s obcanskou vybavenosti (skola, skolka, lekar, potraviny, kavarnou se zmrzlinou…) 🙂
Takze ano, muze to byt jednodussi, ale taky to muze byt ohromne tezke
@thinuska3777 před 3 roky jsme si postavili dům na vesnici a od té doby se ze mne stal taxikář, každý den vozim deti do a ze školy a školky a pak odpoledne na kroužky, které má každé z dětí někde jinde, s tím, že to tak bude jsme počítali, ale někdy je to zahul. Práce okolo domu a na zahradě je doopravdy hodně, ale baví mne to a hodně se zapojuje i manžel. Bydlíme na kraji vsi, takže kolem je krásná příroda a je tu klid. Neměnila bych.
Za mě sama mínus - přijdete o hlídání, budete muset děti vozit, pridelate si práci navíc (zahrada je fajn, ale musí ji někdo udrzovat).
V čem čekáš, že to bude jednodušší?
Bydlíme v Praze v lokalitě plně zelene, s dostupností všeho MHD nebo i pěšky, děti budou počítám tak od půlky 1. třídy docházet do školy samy. Nestěhovala bych se ani za nic.
Za mě určitě domeček.. děti i psa vypustíš na zahradu, ve finále rodiče třeba i rádi přijedou hlídat na domeček, můžou to pojmout jako malou dovču na vsi - spousta prarodičů takhle funguje.. domácí zahrádka je úplně top a není pravda, že je pak člověk jak pes u boudy.. držím pravidlo jaký si to uděláš, takový to máš.. nechtěla bych s dětma bydlet v bytě ani za zlatý prase 🙂 a taxikaření dětem? Záleží na úhlu pohledu, já jezdím moc ráda a rozhodně se necítím jako taxík
@marimanta asi jo, asi je to malovano dost naruzovo, ale zaroven toho bylo v uvodu popsano velmi malo, takze tezko rict. Pro kazdeho znamena dum, zahrada, bydliste za Prahou a pestovani uplne neco jineho. Ja treba jednodussi zivot mam, ale byt to tak v jinem pripade vubec nemusi. Tezko rict jakou ma pani predstavu…
Kazdopadne jestli do leta ma byt rozhodnuto a provedeno (?) tak to bude mazec a skoro si i myslim, ze to ani realne neni. Ale samozrejme zalezi na ocekavani a penezich…
My ti tady kazda muzeme napsat, co preferujeme my, ale ve vysledku to je o tom, co vic vyhovuje tobe.
Ja sem vyrostla u rodicu ve velkem dome se zahradou ve meste a o vikendu jsme jezdili pomahat na velke hospodarske staveni, na chalupu, babicka s dedou uz sice nezijou, ale na chalupu se stale jezdi, delat drivi, tata chalupu postupne opravuje, vsude prace jak na kostele.
My si s muzem koupili byt ve meste. Fakt nemame na to, pomahat rodicum na jejich baraku, pomahat rodicum s chalupou a jeste se starat o vlastni dum a zahradu. Rada stiham i svoje konicky ve meste. Mame kam utyct, za nasima, na chalupu za mesto, kolem naseho bytu je dost mist, kam se jit reakreovat a prochazet. Nemela bych na to, celej zivot ztracet cas a penize dojizdenim, nemit komfort toho si jit vecer zaplavat do bazenu atp., nakoupit prakticky kdykoli cokoli.
Život na vesnici = hodiny za volantem. Tak to prostě je... Kor se třema dětma... To máme školku, školu kroužky, nákupy, ZUŠka... každé konci jinak a nechat dítě stát hodinu před školou nenecháš... Některé dny jedu do města a zpět i čtyřikrát - máme to 12km... Jakákoliv změna v rozvrhu mě pak štve, protože musím přehodnotit svůj peclivej program.
Nemít chlapa na HO, s prací to absolutně nedávám - to vyzvedani je problém i u 10ti leté dcery, natož školačku...
Jako dítě jsi bydlela v bytě, nebo domku se zahradou?
Bydlela jsem v rodinném domku se zahradou, práce na zahradě mě nikdy nebavila. Moje pěstitelské schopnosti jsou žalostné, jsem schopna zabít i kaktus, buď ho zapomenu zalívat, nebo o něj pečuji až moc a přeliju ho.
Teď bydlím v bytě ve větším městě a chrochtám si blahem. Přiznávám, že domácí ovoce a zelenina jsou plus, ale fakt se mi nechce trávit můj volný čas pletím záhonků a manžel se taky nemá potřebu seberealizovat rýpáním v hlíně.
Podle mě je hlavní, že nechceš žít v Praze, ale musíš počítat s daní v podobě taxikaření. Také záleží, kam se stěhujete, je to vesnice a co v ní všechno je, nebo je to menší město. Jaké je spojení do Prahy.
Ja jsem Pražák kovanej. Bydlíme v bytě uprostřed zeleně, výhled na stromy, na trávníky, na pražský Hrad, Petřín... jsem tu ráda,, na maloměstě nebo na vesnici bych se citila osamělá, hlavně v zimě, jdy se brzy stmívá, všude tma a za lidmi daleko....Neuměla bych si představit být někde, kde je nulová vybavenost, kde bych musela vsude autem. Naplanovat každý nákup, protože všechno daleko.... Tu vysnenou zahradu, co všichni řeší, bych si uzila leda tak o víkendu a dovolené, protože jinak bych taxikarila- práce, skola, kroužky.... teď asi pichnu do vosiho hnízda, ale ze zkušenosti z okolí ten venkov většinou děti ocení asi tak do 15 let. Pak uz chtějí do měst , kde je toho víc co dělat ( prostě v patnácti jim ie štěstí zahrada a les nestačí). Ale mluvím z pozice někoho, kdo v rodině má nějaké rekreační nemovitosti, kam se jezdí na hory, na chatu. Pokud bych tyto možnosti neměla, možná bych uvazovala taky o domku se zahradou. A jako u všeho, určitě se najde hodně lidí, kterým to 100 procent vyhovuje a nemenili by...je to o prioritách...
Pro někoho jsou důvody, které jsi uvedla banality. Záleží jenom na tvé povaze... Buď si budeš chtít zvyknout byt víc sama nebo ne. Je to hlavně o zvyku a ze začátku to nemusí bejt úplně lehký, pokud jsi hodně zaměřena i na rodiče, tchany apod...
Pokud jsi pražská, tak si myslím, že bys mohla být dost překvapená, jak to ve skutečnosti je. Jo, barák a zahrada je prima, ale bez auta si většinou naprosto marná. Barák není jen zahrada. Já byla celý život v baráku, teď jsem na maloměstě v bytě a do baráku bych šla na hned. Ale já už vím, co to obnáší.
Obě varianty mají pro i proti, ale přimlouvám se za jednu věc - ať už se usadíte kdekoliv, nechte děti chodit do školy v místě bydliště. Komunita dětí ze sousedství je klíčová, děti se ve školním roce už samy navštěvují, chodí po škole spolu ven, účastní se stejných obecních akcí...přijde mi jako blbost převážet dítě někam, kde nežije a nedovolit mu tak zapustit kořeny.
Já vyrostla v domě na samotě... celé dětství jsme chtěla do města ( kde bude přístupová cesta, ústřední topení a teplá voda kdykoli chci...). to se mi na nějakou dobu splnilo, ale pak jsme měli děti a já s bytu prostě chtěla do domku se zahradou, myslím že není nic lepší, když můžou děti vyběhnout ven. Zahradu máme menší, ale vejdou se tam věci pro děti, venkovní posezení i skleník a plácek na pěstování... Žádné velké množství, ale tak akorát pro nás.
Jinak vybírali jsme vesnici nalepenou na městě, takže sem zajíždí autobus i vlak ( nechtěla jsme už samotu, kdy jsme na vlak chodila z domu půl hodiny pěšky), školku máme hned vedle domu ( v podstatě si koukáme do oken) a škola tu je do páté třídy. Hlídání prarodičů téměř nevyužíváme. Manžel má rodiče v Praze, moje máma je blíž, ale stále chodí do práce a má toho sama až až. Teď jsme musela začít jezdit autem, protože nejstarší chodí do školy ( sice tady, ale pěšky půl hodiny). Asi to časem bude náročnější, takže to vidím tak, že budu řešit vše kolem dětí a doufat, že seženu nějaký polovičák - na plný úvazek nevím jak bych to zvládla, protože manžel odjede ráno a vrací se po sedmé večer. Rozhodujte dobře, protože za mě - dům má velké plusy, ale jestli jste zvyklý pouze na byt a na to, že vše ve dostupné v řádu minut - tak můžete být nemile překvapení.
@mdch91 To je dobrá poznámka. Ano, zažili jsme realitu péče o dům a zahradu a Kuchařka ze Svatojánu je dobrý milník 😀
@marimanta Zjednodušení očekávám v tom, že dětem nebudu muset plánovat program řízené vycházky na vzduch. Budou mít mnohem více volnosti - i já. Snadněji se dostaneme do přírody. Těším se na větší klid oproti městu. Taková blbost, ale že pověsím prádlo na zahradě? ....Hm, já se slyším, trošku si zním jako romantik idiot.
@thinuska3777 Vím, že budu asi výjimka, ale pro mě je představa, že odejdu z Prahy z bytu (nám taky 3 děti) někam, odkud budu muset 2x denně pryč kvůli škole doprovázet dítě spolu s miminkem děsivá. Úplně mi ta rána se třemi dětmi a doprovázením dcery do školy stačila, i když máme školu 5 minut od domova a představa delší cesty by mě děsila. Rodinu tady taky nemáme ani jednu a že by se její hlídání alespoň jeden den v týdnu hodilo. Psa máme v bytě, problém v tom nevidím. Jaký je tedy hlavní důvod krom zeleniny a psa? A jak se k tomu staví manžel?