Umírání. Jak se s tím vyrovnat?

@neomenia souhlasim…
Bolest ze smrti milovaného nikdy neutichne, časem bude pouze snesitelnější…
Důležité je ten smutek a truchlení prožít. Plakat, zoufat, bědovat.
Časem se ty mraky rozplynou a zase budeš moct volně dýchat a žít. Už se vzpomínkami v srdci.
A když říkám časem, je to individuální… měsíc, půl roku, roku…?
Pokud ti to situace dovolí, zkus s tatínkem trávit čas, který na sebe máte… je to těžké to přijmout, ale i to je součástí života ❤️ Drž se…

Přeji hodně síly 🧡 před par lety jsem byla v podobné situaci, dokud tatka žil, tak jsem se snažila s nim trávit co nejvíc času, po tom mi hodně pomohlo mluvit o smrti s lidmi, kteří si prošli něčím podobným. Takže kdybys chtěla, klidně mi napis.
Je to sice hrozne smutná a náročná situace, ale z mého pohledu je velké štěstí, že mas možnost se aspoň rozloučit.

Někde jsem četla, že většina lidí ocení upřímný a otevřený rozhovor, takže jestli máš něco, na co se chceš zeptat, je to jedna z posledních možností.
Pokud chceš udělat něco pro něj, tak s ním prostě a jednoduše buď.

Patří to k životu, že naše existence ve fyzickém těle je časově omezená a ztráta milované osoby bolí. Kdo věří v existenci lidské duše, má to o trošinku jednodušší.

Smutek se musí odžít, nejde hledat zkratkovitá řešení a snažit se to potlačit. To se pak stejně projeví jinde. Můžeš zkusit psychologa, který ti pomůže se s náročnou situací vyrovnat.

Další věc je, že smrt je něco jako sprosté slovo, nemluvíme o ní, žijeme jako bychom nikdy neměli zemřít, ale stejně na nás občas vykoukne.

Jak to zvládnout vyrovnaněji? Nevím, možná být vděčná za chvíle, co jste spolu mohli prožít. Ocenit to pěkné.

Smutek má svoje fáze, tak si dopřej čas na truchlení až to přijde.

S tím se nejde vyrovnat. Musíš být oporou pro něho, pokud ještě vnímá. Zažila jsem to před 4 lety a loni s tchyní. Přeji hodně síly.. ❤️

Na smrt blízkého se připravit nedá. Vždycky to bude těžké a bude to bolet, jen to časem otupí a naučíš se s tím žít, přijmeš to. Je mi to moc líto. Buď silná kvůli němu, aby odcházel s vědomím, že může odejít. Až se tak stane, tak breč, křič, uzavři se do sebe... cokoli, co v tu chvíli budeš cítit a potřebovat. Není žádný daný čas ani postup. Truchlení je proces, kterým kazdý projde po svém. Přeji hodně sil tobě i celé rodině.

Zkus tuhle knížku, psala jí maminka dvou dětí, které zemřel manžel, když čekala třetí dítě. https://www.databazeknih.cz/knihy/moje-mila-smr...

Každý to má jinak, rozhodně je potřeba se s tím smířit.

9 let zpatky mi odesel pritel. truchli jak dlouho budes potrebovat. co se tyce mne, nechtela sem otevrene rozhovory s lidma, spis sem se se ztratou vnitrne vyrovnavala sama. zrejme to bylo I tim, ze mi vadila veta od nasich znamych "to das, cas zahoji vsecky bolesti"... "hojeni" trvalo cca 2 roky... ale vim, jak se citis

Moc všem děkuji, za vaše slova. Moc mi ta podpora pomáhá. Budu se snažit s ním teď trávit co nejvíce času (i když o to moc nestojí). Má velké bolesti - rakovina plic s metastázami v celém těle. Už 3 měsíce nejí- nechutenství. V nemocnici ho nechtějí a žije sám.

I to ticho mezi vami bude mit zmysel... ak budes u neho...drz se

A co paliativní péče, dneska se dají napsat hodně silné tišící prostředky na bolest, nebo třeba tráva?

Také tvůj tatínek může mít pocit, že je na obtíž.

Mému manželovi umřel děda. Manžel o něm vždycky mluvil tak, že to byl silný chlap, plný síly a elánu. Já jsem ho poznala, když byl jako věchýtek a všem říkal, že chce umřít, že ho to tady nebaví. Věk na to měl, bylo mu přes 80. Nikdo ho neposlouchal, každý mu říkal, že musí bojovat a snažit se žít, ale on už neměl důvod. Miloval květiny a péči o zahradu, chalupaření. Hodně jeho kamarádů už umřelo. Zjistili mu problém se srdcem a lékaři mu řekli, že se nemá namáhat. Tak mu jeho manželka zatrhla práci na zahradě. To mu vzalo zbytek elánu. Možná tím, že mu zakázala pracovat na zahradě, žil o pár měsíců déle, ale ten život ho nenaplňoval. Možná, by ho umřel při okopávání záhonků, ale jeho život by mu dával smysl.
Myslím si, že v určité době potřeboval slyšet, jestli jsi připravený můžeš odejít, ale nikdo mu to neřekl, respektive jak byl v LDN, tak jsme za ním s manželem byli a on říkal, že chce domů, že chce umřít doma. Sice jsem říkala, že to proberu s jeho dcerou, ale věděla jsem, že mu to přání nesplním. Manžel ho držel za ruku a v duchu mu posílal sílu a možná mu i duchu říkal, že může odejít.

Já se zařekla, že takhle fakt skočit nechci. Nechci dlouho umírat a nenechám takhle dopadnou ani manžela. Svého muže miluji, těším se až se uvidíme, až přijdeme z práce, ale až přijde den D, kdy už nebude cesty zpět, chci ho nechat volně jít, ne ho tady držet, pro pár dní navíc, protože jsem to já, kdo tady zůstanu a budu čelit samotě.

A kdo se o něho bude starat když žije sám? My jsme měli mobilní hospic, každý den k nám dojela sestra, píchnout mu morfium a zkontrolovat.

nemocnice mu ma zajistit aspon paliat. peci.... ne, ze ho nechce. ja se voci tomu jejich tvrzeni pred 9 lety ohradila a vecer uz byl pritel na paliative... a mela sem moznost pokoj sdilet s nim az do konce...

S tim se nejde vyrovnat.. Jedine co jde, je byt u nej co nejvice do poslední chvile. Moje maminka prisla minuly rok o tatinka (meho dedu). Milovala ho.. odesel v den jeji narozenin, cekal na ni tyden nez se vrátí z lázní..Bylo mezi nimi zvláštní spojeni. V den kdy odesel se ji ulevilo, spadl z ni kamen a kdyz u nej byla kdyz zemřel, citila z nej klid,pokoj.. Dával ji najevo, ze je vse jak ma byt a ona ma byt v klidu. Vse vyplakat ven, nic nezadrzovat je potřeba..Je to tak moc tezke a bolest je šílená, ale musíš vnímat to co mezi vámi bylo, že ti dal život a miluje te. Vždy tu bude pro tebe, v srdci navždy. Je to bohužel součást života.. narození, umírání.. Držím palce.

@levandule_k On nikam nechce, v pátek ho strejda vezl na domluvu ozařování, v pondělí bude mít první radioterapii, kde mu spálí hlavní nádor, ale metastázy už má všude. Léky má Morfium, buď mu dají injekci, nebo si lepí náplasti, ale moc mu od bolesti nepomáhají.
@rendulik82 Nikoho domů nechce, je to s ním složité. Před týdnem byl týden v nemocnici,že už bolesti nemůže vydržet, dostal jen atb, ani výživu mu nedali, když nemůže nic jíst a po týdnu ho vykopli, že nemají lůžka, kvůli covidu. Nic mu nezařídili.
@atraps viz výše. Dnešní covidová doba... ☹

On trpí bolestí, vyhlídky má nevalné. Bojí se, je z toho frustrovaný, proto kolem sebe kope a nechce nikoho k sobě pustit.

I když je to nesmírně složité, nevzdávej to s ním. Vím, o čem mluvím. Taky si v rodině jedna osoba prošla rakem.

To je smutný😢Bohužel nepomůže nic,člověk si tim musí projít vypořádat se s tou ztrátou a smutkem a ikdyž si to teď třeba nedovedeš představit,tak bude líp.Když mi zemřela babička,brala jsem ji jak druhou mámu,tak jsem si snad stokrát přehrávala náš poslední rozhovor,kdybych věděla,že je to naposledy,chtěla bych jí toho ještě tolik říct,tak moc jí obejmout...Udělej,řekni,rozluč se, všechno,tak jak cítíš.