Učitelské děti - kdo má osobní zkušenost?
Mám otázku na všechny, kdo měl v rodině učitele, se kterým sdílel stejnou školu. Co vás na tom nejvíc štvalo? Co jste rodičům "vyčítali"? Co vám přišlo nejhorší?
Otázku mám i na ty, co to mají opačně. Pro učitelky, co mají své děti na své škole. Maji vaše děti nejake výhody nebo nevýhody? Udělaly jste nějaké opatření?
Klidně pište i vy, kdo jste měl za spolužáky učitelské děti. Jak jste to vnímali a vnimate to teď? Nebo jak vnímáte učitelské spolužáky svých dětí?
Toto téma mě velmi zajímá. Po mateřské jsem šla raději učit na jinou školu, než kde mám dcery, ale nejmladšího benjamínka bych si z logistických důvodů chtěla vzít k sobě. Jsem zvědavá na postřehy - ať vím, čemu se vyhnout...
Moje mama ucila na skole, kam jsem chodila. Snazila se ake vzdycky, aby moji tridu na zadny predmet nemela. Kdyz se to dozvedeli moji spoluzaci, tak se mi kvuli tomu akorat vecne posmivali, blbecci. Deti jsou zli.
Za kolegyně: každá jinak nese "žalování", jako "Co ten tvůj Šimon dneska napsal ve slohu!!? Kdy chodíte spát, je celej unavenej. Dal pusu Adriance a víš co mu na to řekla?" atd. Prostě věci, který řekneš v kabinetě, ale cizí matce bys to nijak nesdělovala. Někdo je rád, že o svém dítěti ví, ví lépe co prožívá, co se děje a tak, jinému to vadí.
Malé děti (do 3.tř.) jsou za mámu ve škole šťastné, starší to nesnášej (hlavně tohle donášení 🙂 ). U těch malých fakt neznám žádné, kterémby tím nějak trpělo. Rodiče mají snazší to, že ví co se kdy děje, co co znamená, co má mít a tak.. někdy mají ale nervozitu, aby to jejich dítě nezlobilo, nebylo to "špatné", hlavně zase u starších. Např. jsem měla žáka průseráře, jeho maminka pak k nám nastoupila, a jeho průšvihy nesla mnohem hůř ve smyslu "co mi to děláš za ostudu! v práci!" Jiným je tohle fuk.
@takyjedna my jsme třeba docela malá škola (nebo ne velká, sídlištní) a snad v každé třídě je někdo, kdo má mámu/tátu (nebo dokonce oba) učitele u nás. Nebo aspoň tetu atp. Že by se někdo někomu vyloženě posmíval... neznám. Nejdřív mu závidí "Ty se máš, že si pro to můžeš zajít za mámou..", vidí ty výhody, starší vidí ty nevýhody a max. slyším "Nechtěl bych...!" 🙂
tak třeba se doba mění..
Měla jsem mamku učitelku na zakladce, na stejným patře a o pár tříd dál. Už bych to nikdy nechtěla. Výhody jsem neměla žádný. Jen máma věděla všecko dřív než jsem udělala.
Děcka jsou šíleně zlý. Od 2.-8. třídy šikana.. hnus. Nerada na to vzpomínám. Rozhodně bych dítě nedala takto do stejné školy.
@billi já měla to štěstí, že mámu učitelku mi spolužáci nedávali sežrat🙂 jinak výhody to pro mě mělo jen ty, že když jsem něco zapomněla (peníze, podpis úkolu apod.), tak jsem zaběhla k ní do kabinetu a bylo vyřešeno. Ale jinak nic víc.... Strašně mě štvalo, že jsem si nemohla lakovat nehty a malovat se jako ostatní holky ze třídy (když jsem to jednou na truc během poslední vyučovací hodiny udělala, tak první, na koho jsem v jídelně narazila, byla pochopitelně máma), nemohla jsem vlastně nic. Všechno věděla ještě dřív než já. A ještě doteď potkávám pro mě neznámé lidi a když se seznámíme, tak slýchávám "jo ty jsi té Novákové dcera, že?" 😀 Ale jinak to ve mě traumata nezanechalo.... mám ale dost odstrašující příklad a to je mamčina kolegyně, která učila na 1. stupni a učila postupně všechny 3 své dcery. 1. docela zvládla, nad druhou už držela hodně nápadně ochranitelskou ruku a 3. to byl absolutní vrchol - přestávky trávily tak, že jí dcera seděla na klíně u učitelského stolu přede všema dětma, když tam někdo suploval, tak odcházel naprosto zhrozený z toho, co si ta malá k učiteli dovolí a jaký je to strašný bonzák, no děs. Když to shrnu - sama teď stojím před touto otázkou (taky jsem se dala na učitelování), protože u nás ve vesnici jsou na 1. stupni takoví učitelé, že bych jim dítě do třídy s klidným srdcem prostě nedala. Takže řeším, kam jít k zápisu za těch pár let (nevypadá to, že by se do nástupu naší malé do školy měla personální situace změnit) a právě jsem si říkala, že bych ji zapsala na školu, na které učím. Učitelky tam znám, jsou dobré, s dětma to fakt umí, ale prostě malá škola, myslím si, že tam by byl syndrom učitelského dítěte náročnější než když nás bylo 60 dětí v ročníku....
@billi manžel byl na menší vesnické škole celou základku, otec zástupce ředitele, matka přírodopis, chemie. Dávali mu to sežrat jak učitelé tak děti,byl to fakt chudák co vypráví, v životě bych to neudělala a už vůbec ne kvůli me pohodlnosti,že se mi nechce dítě někam jinam vozit . Je tím strašně poznamenaný. 😯
já si nikdy nemohla stěžovat 😉. Máma učila ve stejné budově ale v jiné škole. Samozřejmě jí všichni znali a měla jsem z toho spíš výhody. Pár let druhou polovinu naší třídy učila moje teta, která byla celkem postrach... takže jsem byla ráda, že neučí mě a spolužáky jsem celkem politovala 😎.
Já chodila na školu na základku, kde učila mamka, po mě, resp. se mnou současně tam byla i ségra..ve třídě se mnou byl taky spolužák, který tam měl mamku učitelku. A já si nestěžuju..jediný co, tak si zařídila, aby nás nedostala na žádnou hodinu a bylo všechno v klidu. Když jsem měla hlad, přišla jsem ji vyjíst kabinet, když mi došlo pití, peníze, došla sem si do kabinetu, když sem zapomněla omluvenku, hned jsem ji měla, apod.🙂 Navíc jsem nedostala žádnou poznámku nebo tak, protože vždycky akorát řekli, že to řeknou mamce a pak ji někde potkali, tak si "postěžovali". Jednou jedinkrát se stalo, že jsem kvůli tomu měla nepříjemnou situaci, a to když se losovalo, kdo pojede na výlet do Vídně (mohlo asi jen 10 dětí ze třídy) a já byla vylosovaná, tak pak jsem si vyslechla, že to bylo protekčně apod. ale jinak nikdy nic..🙂
No tedy. Malý má ještě 3 roky, než půjde do školy, ale po vašich příspěvcích opravdu váhám...
Učím ve městě, ZŠ tu máme celkem 3 + jednu speciálku. Škola, na které učím, je dle mého úsudku nejlepší vzhledem k poloze, velikosti, možnostem zájmových kroužků... ale nevím, nevím...
Já chodila na stejnou ZŠ, kde učila moje mamina. Nikdy jsem neměla protekci, a když jsem něco provedla, tak na mě ihned vlítla :D :D A vyřídila si to se mnou :D :D Za mě to bylo v pohodě, a myslím, že i pro ni 🙂
@katerinap1978 srovnej si, jaká ty jsi (budeš) matka, jestli si dokážeš svého dítěte "nevšímat", nikde to neventilovat způsobem, že by tvému dítěti mohl někdo závidět nebo něco zazlívat, ať z dětí nebo kolegyň. Jestli jsi spíš protektivní typ, radši se rozdělte. Zvládneš-li za ním nechodit, nic za něj neřešit/nežehlit, nevidím problém.
Tedy, mamka ucila na stwjne budove nikdy me
Ale nikdy me nenapadlo za ni chkdit do labinetu, kdyz ksem neco zapomnela. Prave proto nemaji ostatni ucitelske deti radi a vznikaji pak ty nazory, ze se jim nadrzuje. Moje zkusenost je opacna, jakykoliv prusvih se hned donesl, od druhe tridy se nektere deti posmivaly. A ostatni ucitele cekali, ze budu mit jen dobre znamky a budu jen hodna. Kdyz byl problem, o to vetsi radost nekteri spoluzaci meli. Od 6. tridy jsem sla i z toho duvodu na gympl, ale pulku mych novych spoluzaku mamka ucila,takze jsem tomu uplne neutekla. Nikdy vic bych to nechtela zazit.
Jsem z ucitelske rodiny 🙂)) meho tatku ucila babicka a rikal,ze na nej byla prisnejsi nez na ostatni......ja byla cca 1.5 na stejne skole,kde ucila moje mamka-nic moc fajn.......vedela o vsem,co se mi stalo nebo jsem udelala uz pri obede 🙂))) a ucitele meli tendenci mi nadrzovat ci co.......ale ja to nechtela......ja sama jsem taky ucitelka a moje deti na sve skole tedy nechci-myslim,ze to neni profesionalni,par kolegyn sve deti na skole mely,ale dle me to neni dobre.......dite i ostatni zaci se musi citit blbe-furt resit,zda ma znamky takove proto,ze tam ma mamku.......za me ne......jediny pripad,kdy se uci na vesnici a neni jina moznost.......
Dala jsem syna na stejnou školu, kde učí mamka, je nejblíž a mohla ho hned po vyučování vyzvedávat z družiny, když jsem byla v práci. Myslím, že se mu děti neposmívaly, spíš záviděly, že se může s babičkou pomazlit o přestávce (samozřejmě, když měl náladu 😉). Výhoda byla, že ho mohla babička brát na svoje výlety, když jela se svojí třídou do školy v přírodě a podobně a hlavně jsem ocenila, že mi vždy včas hlásila, kdy budou třídní schůzky, divadlo a takové akce, protože ten můj expert si to zásadně nezapisoval a pravidelně zapomínal. Teď jsme se přestěhovali a po prázdninách jde do nové malé vesnické školy, tak se děsím, co za katastrofy s jeho zapomínáním mě čekají :D
U nas si vybavuji akorát, že kámoš na tom, že tam ma mámu byl vlastně bit, ani ne spolužáky, ale tak celkově, všechno hned věděla. Je pravda, že jeho mamka byla taková ta všemi oblíbená učitelka, tak neměl nikdo duvod se mu smat, nebo ho nějak urážet kvůli tomu.
Já bych to brala tak, jak to přijde. Když jsem hledala místo, žádala jsem všude v okolí, jen na té škole co je syn ne. Ale když se místo neobjevilo skoro ani po roce, tak jsem se samozřejmě přestala ohlížet na takovýhle věci a zkusila to i tam. A šup, hned jsem tam mohla být asistentka, což z časových důvodů bylo pro mě číslo jedna. Zvládám totiž jen částečný úvazky. No ale naštěstí se tou dobou krátce předtím poštěstilo, že jsem získala ten částečný učitelský, a na jiné škole, takže ta nabídka ze synovo školy přišla jen o trochu pozdě. Ovšem kdybych nebyla váhala a nevyhybala se tomu požádat o místo i tam hned, tak zas vím, že jsem mohla pracovat minimálně už půl roku..asistenta tam hledali už v září prý. Takže je hezký si to plánovat, ale pracovat se musí a ne vždy si člověk může vybírat. A že bych syna po letech přendavala do jiné školy jen proto, že jsem tam nastoupila, to tedy také ne. Prostě bysme se s tim museli nějak taky poprat. Klady a zápory má všechno. Když učíš mimo místo kde žiješ, aspoň nejsi pořád pod drobnohledem, žáci všude, kam se hneš...ale zas musíš dojíždět no. Nakonec se to vždy nějak semele. Opravdu se mi nestalo, že by všude hledali pedag.pracovníka a já si mohla vybírat. Ne ne, je to o štěstí. Co vím tak nedostatek je jen národkářek.
Já mám jedno dítko na 2.stupni,druhé na 1.stupni a každý má ve třídě spolužáka,jehož mamka tam taky učí.. takže jen z jejich vyprávění.. ten mladší je dle spoluzaku rozmazlený spratek,který si v podstatě dělá co chce a kdy chce,jeho mamka mu vždy vše omluví a vyřídí,nikdo si s ním nechce ve třídě ani sednout.. ten starší na tom 2.stupni pravý opak,když je průser,nechá ho v tom vykoupat,zapomínky a poznámky dostává úplně stejně jako kdokoliv jiný,prý je na něj kolikrát i tvrdší než na ostatní spolužáky.. takže to bude spíš o přístupu těch matek,ne těch dětí 😉
Jsem učitelka a syn bude za rok nastupovat do první třídy. Mezitím já nastupuji na MD a budeme se stěhovat, takže cca za 3 roky mě čeká hledání nové práce. Budu hledat nejdříve všude jinde, jen ne na škole, kde bude syn. On by si sice strašně přál, abych ho učila, ale on si to právě představuje tak, že bych mu ve všem pomáhala a měl by výhody, což bych já nedělala.
Na druhou stranu, pokud bych dostala skvělou nabídku právě na školu, kde bude syn, tak bych ji asi neodmítla...Míst pro učitelky 2.stupně není zas tak moc, to jen prvostupňařky si mohou vybírat🙂
Jinak moje zkušenost ze školy, kde jsem učila dosud - bylo tu několik dětí učitelek. V první třídě fakt hodně zpomalený chlapeček, jeho maminka oblíbená kolegyně za něho stále chodila orodovat, ať mu nedávají dvojky, ale jedničky...zdálo se mi to takové nedůstojné, kolegyni je těžké něco odmítnout....Ve třetí třídě pak měla bezproblémového syna, takže tam se nemuselo nic řešit, jeho spolužáci podle mě ani nevěděli, že maminka je učitelka anebo jim to bylo jedno. Pak další kluk, jehož mamka byla učitelka - drzoun a průšvihář, jeho mamka ho nekryla, nechala ho ve všem vykoupat, ale litovala jsem ji, že na něho musí pořád poslouchat stížnosti. A pak na druhém stupni holčina, jejíž mamka byla fakt poměrně hodně neoblíbená mezi dětmi, té mi bylo fakt líto. Holka sama byla pohodová a mezi dětmi oblíbená, takže žádná šikana nehrozila, ale bylo mi jí líto, když ostatní na její mámu nadávali a ona byla třeba u toho.
Já sama bych jako rodič nechtěla pokaždé chodit po chodbě s obavou, že si mě odchytne nějaký kolega a začne si stěžovat na syna, ani bych nechtěla syna uvrhnout do té pozice, že by on musel od spolužáků poslouchat stížnosti na mě. Zatím jsem ještě oblíbená učitelka, ale za deset let může být všechno jinak🙂
Syna chci dát navíc do školy, kterou budeme mít nejblíže bydlišti a já sama bych raději učila v jiné obci. Dojíždění mi vůbec nevadí, ale nerada bych narážela na žáčky na každém kroku. Je sice milé, když se ke mně hlásí, ale přece jen ve volném čase bych měla radši klid. Navíc na malém městě vždy kolují drby a fámy a učitelkám se samozřejmě nevyhnou. Když jsem slyšela, co všechno se povídá o kolegyních, které bydlely na dědině, kde jsem učila, mezi dětmi, vždycky jsem byla ráda, že dojíždím....
Všem moc děkuji za zkušenosti a postřehy.
Moje mamka ucila na zs, kam jsem chodila. Me mela jen na jeden predmet asi 2 roky. Nijak mi to nevadilo. Vyjmecne se stalo, ze jsem chtela "zatlouct" nejakou znamku, ale mamce to rekli. Nebo nekdy vedela znamku driv, nez ja a dostala jsem spuca, ze se nepriznam (same jednicky jsem teda fakt nemela). Kazdopadne to vse bylo vzdy doma. Spis mi vadilo, ze ji jako ucitelku vsichni znali, a tim padem i me, takze se zadne moje neplechy neututlaly. Navic jsem drzela partu se spoluzalem, co mel taky otce u nas na ZS.. Nicmene on to mel horsi. Pamatuju si, jak ho napr v jidelne tata pred vsema proplesknul za to, ze si v hodine posilal psanicka..
Měli jsme ve tride spolužáka, jehož máma byla naše velmi neoblibena učitelka a on tím chudák fakt trpěl celou ZŠ.
Musel poslouchat, jak ostatní jeho mámu pomlouvaji, stejně si všichni mysleli ze mu nadrzuje (teď zpětně myslím, ze to nebyla pravda), nikdo s nim moc nekamaradil a nikdo nechtěl jít k němu domu na oslavu atd.
Je hezké, že má každý trochu jiný pohled. Moc děkuji za reakce.
Ja mela na zakladce mami kamaradku ze skoly a bydlela u nas na vesnici..ze zacatku to bylo fajn v lete to bylo ahoj teto, kdyz k nam chodila..
ve skole dobry den...pak zacla donaset kdyz jsem byla starsi a zacli jsme po sobe pokukukovat s klukama a donasela i jen to co slysela..dopadlo to zle,mama vedela i to co jsem "prisaham" neudelala ..no nakonec jsem musela prestoupit..
Ja jsem asi natvrdla ale proc by to meli decka davat sezrat kvuli tomu ze rodice uci na stejne skole?
Ja chodila do tridy s holkou co jeji otec byl reditel skoly a dejepisar a mati ucila cestinu a spoluzacka byla prumerne oblibena, nikdo ji to sezrat nedaval, mela spoustu kamaradek jak u holek/ kluku.
Pak tam byla dalsi spoluzacka- ta byla v cecku a jeji stryc nas vsechny mel na prirodopis a ta byla dost oblibena a popularni.
Myslím, že hodně záleží na tom, o jakou školu se jedná a jaké je to dítko. Učím na větším víceletém gymnáziu, mám tam dceru, která je v polovině studia. Kolegů, co ji učí, se nikdy na nic neptám, občas ji oni sami chválí. Jenže dcera je premiantka a perfekcionalistka🙂. Navíc je velmi kamarádská. Občas mě informuje, že jí studenti říkají - jé, ty jsi XY? Tvoje maminka mě učí a je skvělá🙂. Jsem ráda, že mám zpětnou vazbu. Tento školní rok tam nastupuje i syn. A učí se tam spousta dětí kolegů. Takže za mě v pohodě🙂.
Jsem z ucitelske rodiny,mamka ucila v druzine a schvalne sla jinam nez chodil bracha,kdyz pak sel na gympl tak nasi nechteli at jde na stejny gympl kde uci tatka.Ja osobne bych to taky nechtela byt na stejne skole a citit se porad pod drobnohledem jak ostatnich ucitelu tak rodice a spoluzaku
Co mě štvalo? Mamka mě nenechala nic dělat samotnou a natlouct si nos,protože jsem musela mít sami jedničky (podle mě i v očích ostatních učitelů). Takže slohovky, co jsme si měli připravit doma, vymyslela za mě. Úkoly jsem musela mít bez chyby. Po odpoledních se mnou trénovala hvězdy v tělocvičně. Neříkám,že je špatně,že se mi věnovala, ale že sem si to nemohla dělat sama. Na svoje triko. Tím se přece dítě učí nejvíc. I zodpovědnosti. Píšu asi zmateně, omlouvám se.