Třetí děťátko. Jak se se vypořádat s tím, že manžel už nechce?
Čím začít.. Především se omlouvám za anonym🙏🏻
Mam dvě holčičky 7 a 3 roky. Hrozně bych si přála třetí ale manžel nechce😞. Každá víme,jak jsou dětičky náročné jak by jsme je kolikrát nejradši přetrhly. Ale já se nějak nemůžu ztotožnit s tím, že už nikdy nebudu těhotná a že už nikdy nezažiji ten pocit😞
Teď ležím u nich v pokojíčku,koukám na ně a poslouchám jak chrápou. Miluju je nadevše,ale ty myšlenky na to třetí tam prostě furt jsou.
Jak se s tím vypořádat? Jak to v sobě nějak zazdít, ale hoodně hluboko😢
Děkuji za případné odpovědi
Srovnat se s tim( bohuzel neporadim jak)nebo to probrat a jit do dalsiho. Ale neznamena to, ze ta touha zmizi. Mame 4 chlapecky a ja to v sobe stale nedokazala uplne uzavrit.
Taky mě láká třetí, ale manžel se na to necítí, těch důvodů je víc - malý byt, ale vyhovuje nám jeho poloha, jsme rychle v centru, moje rizikové těhotenství, věk, měla bych už zase pracovat, abychom si finančně mohli více dovolit.
Máme to jako vy 7 kluk a za měsíc 3 holka. Zároveň se snažím být pokorná, být šťastná za dvě zdravé děti a vidět výhody i v tomto počtu, třeba co se týče finanční situace a cestování, což nás moc baví. Jen občas je mi líto, že nezažiju už těhotenství, porod - s malou byl úžasný, kojení. Ale těším se i do práce a na nové výzvy, čas pro sebe. Nemá cenu se trápit něčím, co třeba nejde změnit, leda by si to miminko k nám cestu našlo, to by manžel přijal a bral, tak jak to je. Naše děti by ještě taky chtěli a škemrají, byla by to super banda a líbí se mi to u kamarádů, kteří mají tři. Myslím, že pro děti je důležitější, že se mají než že mají vše. Mamky přítel je z pěti dětí, spali kde to šlo a dnes mají úžasný vztah, on jí pomáhá, je to poznat.
Měla jsem to podobně. Nějak jsem cítila, že bych chtěla tři děti a s mužem jsme to měli podobně. Ale chtěla jsem se vrátit do práce, muž změnil zaměstnání a finančně si pohoršil, splátky na dům... Prostě jsme to vyhodnotili, že třetí ne. A pak začaly tikat biologické hodiny, děti odrostly, finančně jsme si polepšili a na stará kolena jsme se rozhodli, že jdeme do třetího. Podařilo se hned napoprvé a je to to nejlepší rozhodnutí našeho života 🙂. Takže já doporučuji na základě vlastní zkušenosti odklad 🙂.
No já jsem na tom dost podobně, s tím že manžel říká, že třetí nechce, ale přitom si úplně nedává pozor.. Tak nevím.. Zároveň věk, riziko v těhotenství.. Nevím no
Ahojky,mám to úplně stejně. Zboznovala jsem ten pocit,že jsem těhotná,ty pohyby....bylo skvělé kojit a usínat unavená s dětmi v posteli,nuchnat to male miminko.....ale celkově prostě tři děti byl můj sen. Ale manžel to také vidí,že z rozumovych důvodu staci 2....
Taky mě trápí touha po třetím dítku a jak se s tím vypořádat, to bohužel nevím. Já jsem vždy chtěla tři děti, i jsme se s manželem dohodli, že budeme mít tři. Když se narodil druhý syn, řekli jsme si, že se třetím počkáme. Kluci jsou rok po sobě, začátky byly docela náročné a já se hned na další těhotenství necítila. Jenomže pak začal mít manžel psychické problémy, ze kterých se ani po několika letech pořád úplně nevyhrabal. A to je důvod, proč u nás třetí dítě nepřichází v úvahu. Manžel mi sice říká, že až se dá do pořádku, rád by mi ještě miminko dopřál. Ale já vím, že už na to nedojde, taky už nejsme nejmladší, a je pro mě dost těžké se s tím smířit.
Taky jsem dřív toužila po třetím, ale teďvim že už bych třetí nedala, starší syn nám dává dost zabrat a ten mladší bude asi stejný a hlavně nemáme možnost žádného hlídání abychom si odpocinuli a nabrali dech říkám siže mám 2 zdravé děti
Cítím to stejně, manžel v žádném případě další nechce. Rozumově vím, že má pravdu (velikost domů, finance, únava atd.atd.), pocitově tam ta touha je. Snažím se soustředit na holky a užívat si každý den, kdy jsou ještě malý ❤️, ale je mi to líto.
A u nás je to obráceně, manžel chce třetí, ale já už se na to prostě necítím, další by pro mě připadalo v úvahu tak za dva roky, to už mi bude 36 a když vím, jak jsem prožívala těhotenství teď v 33/34 letech, zdravotní stránka, fyzicka apod. tak prostě nechci.. Momentálně máme druhé a přestože ho miluju nade vše, tak si to furt nějak nedovedu užívat jako to první, takže tobě radu nedám, ale přečtu si ráda rady a ty předám manželovi, aby se smířil s tím, že třetí nebude 😀😀😀
city by 3. chtely, hlava rika jasne ne! a hlava bude muset byt tvrdsi nez city... duvody jsou jasne vlastne vse co tu zaznelo, jeden jeste i pridam : chci se vsem detem venovat naplno, uz u druheho vidim, ze to nejde tak jako to slo u jedinacka...
@lida9 Já si myslím, že pro děti je důležitější mít parťáka a že jsou banda než se jim každému věnovat naplno,do života mi to přijde užitečnější než že má jedináček rodiče jen pro sebe a vše mu dopřejí. V rámci možností se jim věnujeme, mladší celkově už méně, ale nemám pocit, že strádá, ona se i víc zabaví, starší potřebuje víc kamarády.
@lennus ja to nemyslela tak, ze kdo ma hodne deti, tak ze stradaji, protoze rodice se jim nevenuji, to vubec ne! jen kdyz jsem mela jedinacka miminko, tak jsem se mu mohla venovat jemu samotnemu. Ted druhemu, kdyz bylo miminko, tak uz to musim nakombinovat... nerikam, ze je na tom mimco hur, ale proste nemam jen a jen na nej 24h 😀 a se tremi si clovek ten cas musi mezi ne prerozdelit tez...
@lida9 Chápu, ale to tak prostě je všude a je to role prvního, druhého, dalších. Mně přijde, že dnes je tlak na to dětem se hodně věnovat, ale co vzpomínám, naši se nám nevěnovali vyloženě denně třeba hodinu, ale na to zásadní vzpomínky mám - pečení a mamkou, chození na dřevo s taťkou, barvení vajíček, o víkendu výlet k rybníku, dovolené. Vyrostla jsem v ulici plné dětí a vzpomínám na to ráda. Já nejsem typ matky, že by mě bavilo se s dětmi hrát a přiznávám to, ale snažím se je samozřejmě nějak rozvíjet, třeba s malou teď chvíli stavíme kostky, pak si jdu dělat svoje, vždy mi asistovalily v kuchyni, protože ráda a hodně vařím a peču, se starším už hrajeme hry, ale přijde mi největší benefit v tom, že mají sebe. Ale chápu, že každý rodič to má nastavené jinak, pro mě není prioritou se jim věnovat rovnoměrně, ale třeba pro vás ano a naprosto tomu rozumím. My máme daleko babičky a je pro mě třeba důležité uvařit jim kvalitní jídlo plus se u toho odreaguju.
Člověk nemůže mít všechno... Byla jsem v situaci, že jsem nevěřila, že vůbec kdy budu těhotná a vychovávat vlastní dítě. Díky bohu se zadařilo. původně jsem chtěla 3 děti, slavila jsem na 1, časem jsem chtěla pro syna sourozence a už se nepodařilo. Asi to tak má být. Nehodlám se z toho hroutit. A když přišla depka, vzpomněla jsem si na švagrovou, která se nedočkala ani jednoho. A u tebe - třeba to manžel přehodnoti, třeba ne...
Dala bych tomu čas. Nevím, kolik ti je, ale nikdy nevíš, co ti osud přípraví. Já zas hrozně chtěla ještě čtvrté. Manžel si klepal na čelo, jakože v dnešní době 4 děti, kupovat jiné auto, srovnat se doma, atd... Smířila jsem se s tím a nastoupila do práce.
Pak jsem začala mít zdravotní problémy a snad denně jsem manželovi říkala... ještě, že jsi měl tenkrát rozum a nepořídili jsme si další dítě.
A pointa je taková, že v tuhle chvíli, po sedmi letech, jsem opět těhotná. Neplánovaně. A paradoxně to byl manžel, který z toho měl radost a naopak já to zprvu nemohla rozdýchat.
Tím jsem chtěla říct, že nemá cenu to lámat přes koleno, stejně bys z toho asi neměla radost, když to každý cítíte jinak...
Manzel asi ma k tomu duvod, proc treti dite nechce, napr. financni nebo zdravotni,... Snazila bych se soustredit na to co mate a ne na to co Vam chybi, lepsi vrabec v hrsti nez holub na strese. U nas v rodine a u blizkych kamaradu jsou vsechny (!!!) deti adoptovane a vy mate uz dve zdrave vlastni deti. Takze zahnat chmurne myslenky a myslet pozitivne 🙂 Mozna k Vam casem dalsi detatko prijde kdyz to nebudete cekat. V jedne skupince ted jedna maminka resi, ze jeji maminka neplanovane otehotnela v 45 letech a ze je to pro celou rodinu sok.
@elvira Taky si někdy říkám, že člověk nemůže mít vše. U nás ta cesta k druhému dítěti byla složitá a já si proto říkám, že si vážím toho, co mám a možná už bych to neměla pokoušet. Nikdy jsem neměla problém otěhotnět, i když poprvé to trvalo rok, ale nijak zvlášť mě to netrápilo, pak už to vždy bylo docela rychlé. První syn se tedy narodil předčasně, ale vše bylo v pořádku, pak jsem zažila potrat v 11.t. a opět předčasný porod, ale ve 23., kdy chlapeček zemřel, protože byl moc nezralý, až z čtvrtého těhotenství máme donošenou dceru, narodila se dva dny před termínem. Těhotenství bylo sice hodně rizikové, furt mě kontrolovali, chodila jsem na injekce na imunologii, protože mi zjistili právě nějaký imuno defekt kvůli kterému mohly být ty předčasné porody a potrat, ale vlastně jsem fungovala celkem normálně a starala se o syna, i když hodně odpočívala a manžel se taky hodně zapojoval.
Ale mám pocit, že první jsem chtěla tak nějak z rozumu ve smyslu - bude mi 30, máme po svatbě, je čas, děti stejně chceme, druhé jsem chtěla hlavně aby měl syn parťáka a sourozence a třetí bych chtěla opravdu už kvůli sobě, té touze mít miminko. Po tom předčasném porodu v šestém měsíci se mi úplně rozplynula představa, že budeme mít více dětí, ale pak jsem byla v lázních, kde byly ženy, které měly za sebou roky neúspěšné snahy, ivf, často i různé zdravotní potíže jako po nádoru atd., tak jsem odtud odjela s tím, že jsem šťastná žena, že máme jedno zdravé dítě a začala vidět i pozitiva v jedináčkovi - více času na něj, začnu pracovat a dělat, co mě baví, budeme s ním cestovat a tak, ale stejně jsem hrozně ráda, že máme dvě děti, že se mají, i za cenu, že by ta finanční situace mohla být lepší, kdybych už pracovala a s tím bych šla i do třetího, protože stejně vím, že je to jen otázka času a špatně si nežijeme.
@mandala To je krásné překvapení a neplánované, držím moc palce! Znám hodně takových případů a ta dušička prostě ví, kam má přijít a která rodina ji přijme. Říkám si to samé - třetí neplánujeme, už vše prodávám, ale kdyby k nám miminko přišlo, přijmeme ho s láskou a otevřenou náručí. 🙂
Zakladatelko kolik ti je let? Dala bych tomu čas, možná si chce manžel potrebuje odpočinout od toho kolotoče kolem malých dětí.. Počkala bych si až mladší bude aspoň 5-6let a pak téma miminko nadhodila znova.
@izz76 je mi 27 let
Možná je to na manžela velký tlak, musí rodinu zabezpečit, a tři větší děti už jsou náročné, tábory, kroužky, lyžáky, dovolené. Záleží jak jste na tom finančně. Zkuste nastoupit do práce, třeba zjistíte že to nakonec není taková hrůza, že je v tom určité kouzlo kdy děti jsou už větší a otevírají se nové možnosti. Já jsem po prvním dítěti byla víc než tři roky v práci a maximálně jsem si to užívala (druhé bylo v plánu, ale my museli na umělé oplodnění takže se to protahovalo). Dovolené bez kočárku, společenský život-zase jsem mohla s mužem na plesy, s kamarádkami do kina, do divadla.. Teď čekám druhé a vzhledem k věku (já 32, manžel 45) jsme se dohodli na dvou. Tím že děti budou tak daleko od sebe nemám pocit že to rychle uteklo. Tak to zkuste taky, a třeba na to třetí po létech ještě přijde řeč 😉
No tak vidíš, 27 to jsi ještě mládě, dost času na to aby manžel třeba změnil názor.
@izz76 kez by☺
Taky bych ráda ještě třetí dítě, manžel nechce ani slyšet. Argumentem nejsou ani finance, bydlení nebo zdraví, ale jeho pohodlnost. Já ho v tomhle nechápu, několikrát se vyjádřil, jaká to bude pohoda, půjdu do práce, dětem v té době bude 3 a 6. V tomhle je fakt mimo, jinak inteligentní chlap. Vůbec se mi nechce brát ohledy a jít nejprve do práce na 1/2úvazek, když tohle slyším.ach jo.
Ráda bych oživila téma ,,řeším" to samé... máme dvě děti (11a14), nemáme žádné materiální potíže, ale manžel prostě nechce. Občas se mnou na téma mluví, dojde k tomu, že proč vlastně ne a pak se vrátí na téma sám s tím, že vlastně ne.. někdy z legrace mezi známými prohodí takové ty rádoby vtipné poznámky o třetím, ale popravdě mě je z nich k pláči, protože vím, že to má být jen vtip pro okolí a pak přijde reakce na ty jeho vtipy v podobě ,,tak ještě bude třetí" ,,radši byste chlapečka nebo holčičku" ,,a opravdu nepřemýšlíte ještě o jednom".. nepřemýšlíme.. většinou řeknu, že mám dvě, nebo si toho nevšímám s tím, že prostě jsem to jako přeslechla. Ví, jak moc bych si ještě jedno přála a stejně to dělá -okolí se směje a o to šlo..
Co vám pomohlo se vyrovnat s tím, že už opravdu další nebude?
@bettyx Neporadim. Ja to v sobe zasunula nekam uplne hluboko a cekam co bude. Hlavne takhle doba zdrazovani apod ...me od toho odrazuje.🤷🏼♀️
Ach jo... u vás je aspoň čas na rozmýšlení, nás už tlačí věk a tolik jsem toužila to celé prožít ještě jednou.. dřív jsme se bavili o třech.. že až budou první děti větší, tak si ještě pořídíte jedno a teď když už větší jsou, tak ze všeho sešlo.. nejhorší je, že jsme se k tom celé ty roky bavili! Jaké bude, komu bude podobné tentokrát, jména padla... A když přišel čas, tak najednou otočka a jen se o tom vtipkuje před přáteli a padají ,,vtipná slova"
Na tohle ti bohužel nic neporadím... začínám to cítit stejně... mám 3 letou holčičku, v srpnu čekárně druhé miminko, ještě jsem nebyla ani podruhé těhotná a už jsem si pokládala stejnou otázku... budou mi stačit dvě děti? Nebude mi ještě chybět třetí miminko? Co jsem těhotná, tak se to ve mně pere ještě víc. Zda je to posledních těhotenství nebo ho ještě jednou prožiju.
Manžel by proti nebyl, ale já si pak uvědomím hůř dát 3 sedačky do auta, větší finanční zatížení pro rodinu, když jsou děti větší. Zkrátka větší výdaje.