Stěhování daleko od současného bydliště. Někdo podobně?

My jsme se takto stehovali na chalupu. Dlouho jsme o toms manzelem mluvilI, tak jsme si to chteli vyzkouset. Po tri ctvrte roce jsme se vratili. Psychicky jsem to nedala. Sama s ditetem, nikoho jsem tam k sobe nemela. Hrozne se mi styskalo po rodine a kamaradech. Tim ze jsem nechodila do pracr, tak jsem ani nemela moznost si nekoho najit. Ted jsem rada ze jsem zpatky u Prahy. Muzu jit kdykoliv s kamoskama ven, rodice pohlidaji deti kdyz je potreba i treba akutne. Nemusi za nama jezdit. Jsem rada ze jsme si to zkusili, ale uz bych se daleko od korenu nestehovala. Ale kazdy to ma jinak, nekdo je schopen zapustit kdekoliv a nekdo ne🤷🏻‍♀️

Jak píše
@lufak, každý to má jinak. Já nebyla schopná se přestěhovat i do jiné části Prahy, protože mám obě babičky a všechny kamarádky na jednom sídlišti, takže jsme rok čekali, než se v té lokalitě bude byt k mání 🙂 Je to moje priorita, moc nesnesu samota, takže představa, že si někde bůhví jak dlouho hledám nové přátele je pro mě smrtelná. A tady jsem četla spoustu komentářů a diskuzí o osamělých holkách, které v novém bydlišti nikoho nemají.... Ale zase člověk nikdy neví, třeba na tebe čeká zase úplně nový a ještě lepší život. A jako rodina pod jednou střechou byste nemohli žít v místě Vašeho současného bydliště?

@zuzineckah
@lufak Takže půl na půl 🙂 Díky moc za reakci. Já to mám tak, že za všemi musím jezdit já, i přesto, že jsme všichni ve stejném městě. A samozřejmě jsem na výhody města zvyklá - obchody, infrastruktura atd. Zároveň, ale naše dítě zná jen model, že se rodiče navštěvují. Což už teda přestává vyhovovat mně.

když jsem byla dítě, žili jsme vždycky daleko od prarodičů a teď nikdo z nás (já a sourozenci) taky nežijeme k našim rodičům blíž než 150 km. Asi máme to nehlídání v krvi, ale někdy by to bylo snažší. Na druhou stranu nevím jestli bych s nima vydržela, mít je blíž :D Ani jako sourozenci nejsme většina z nás blízko sebe... já zůstala s malou sama a třeba takové vodění do školky, vyzvedávání, vše je komplet na mně. Volno mám jen když je malá u ex.

@irmamala bohužel nemohli, ceny nemovitostí jsou tady v řádech nesmyslů, na to nikdy nebudeme mít. Přesně toho se taky bojím, už takhle jsem dost introvert a nové lidi si jen tak do života neumím pustit, takže i ta obava ze samoty tu je

@jahodi rozumím, pokud je člověk zvyklý na tento model, asi se s tím funguje nějak líp. Já jsem od narození prcka taky sama na vše. Rodiče své vnouce miluji, ale zdraví nedovoluje se starat. S otcem prcka se k sobě snažíme najít cestu a jednou z nich je se přestěhovat.... A klobouk dolů, že to zvládáš 🙂

100km je jako plivnuti,vubec bych neresila

Odstěhovala jsem se za mužem přes 400km, po měsíční známosti...nechala jsem tam kamarády, byt, práci...prostě vše. A nelituju...bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Ale to člověk nezjistí, dokud to neudělá 🤷🏻‍♀️

Mi se s manželem odstěhovali taky z jiného města pryč, asi o 60km dál a nelituji, naopak nemohla jsem se dočkat, poznávat to nové neznáme, fakt jsem se těšila! 🙂 Sice je to blbý, že člověk za sebou nechá práci, známý, ale na druhou stranu přijde nová práce a nový známý, kamarádi 🙂 Život je změna tak proč ne 🙏 Za rodinou jezdíme cca 1x měsíčně na celý den nebo přijedou občas naši na oběd a stačí to 🙂

@zelenaesmolda je fakt, že pro někoho asi ano 🙂 Já jsem bohužel konzerva, proto nad tím tak přemýšlím

@izzylka wow, tak to je velká a odvážna změna. Ale jak se říká - risk je zisk. A je super, že ti to takhle skvěle vyšlo 🙂 Máš pravdu, dokud se ta změna nestane, člověk neví, jaké to bude

@petulles to je pravda, že to lze pojmout jako jsi to udělala ty, jako novou příležitost poznat nové lidi, nové prostředí. Já se s našima vidím 1-2x týdně, aby si užili prcka. A to si nejsem jistá, že do budoucna budu schopná udržet, i když bych chtěla. A šli jste z města do města, nebo na vesnici?

Já bych se třeba nestěhovala na vesnici, ani kdyby to bylo 15 km. Jsem městský typ.
Práce, kamarádi - to se dá najít nové, to nevidím jak problém. Blbé je, že hlídání už nebude tak dostupné. Plus, že konečně budete spolu.

@levandule_k take cely zivot ziju ve meste a vesnici znam jen z prazdnin a vikendu, coz proste neni to same jako tam zit. Takze v tomhle to mam podobne jako ty, na to mesto a s tim spojene vyhody jsem denodenně zvyklá. Ono ani teď to s tím hlídáním není žádná hitparada, ale nově by to bylo ještě komplikovanější. I kdyz nově by asi víc hlídal táta.

Ja se odstehovala 120 km daleko. Vydržela jsem to 3, 5 let a jsem zpet.

Sla jsem z Ostravy do vesnice on700 lidech. Uz nikdy více

@barulina a co byl největší problém? Stesk po blízkých, vytržení z komfortu? Nebo něco jiného?

Já se od rodičů dokázala odstěhovat jen do protějšího baráku🙈 ač jsem v životě měla mnohokrát chuť sbalit kufry a jít, nikdy jsem se nedostala dál než do stádia fantazírování. A dneska už vím, že se stěhovat nikam nebudu. Já i muž jsme na rodiče oba dost vázaní, moje dítě miluje oboje prarodiče, mám v našem škaredém městem kamarády, kolegy, stejně tak muž. A já si moc kamarády hledat neumím, jsem dost introvertní, uzavřená, nespolečenská. Takže bych se asi ustýskala i ve vedlejší vesnici. A stejně tak bych si nechtěla zvykat na ztrátu městského komfortu ve službách a možnostech

Mi jsme šli z města do města 🙂 Tak třeba kdyby jste se vídali po týdnu, jednou vy, jednou oni to by nebylo tak hrozný ne? Ale chápu to, když jsem se stěhovala poprvé od našich pryč a dál bylo to zvláštní nevidět je pořád, je to o zvyku mno 🙂 Tak držím palce v rozhodování 🍀

Jestli ten chlap bude stat za to, tak se vse da. Kamaradi - najdes si par krouzku skrz dite a uz to pujde samo, napr...
Jestli to bude s prominutim nejakej magor, tak to nebude dobry. Asi je i dobre myslet na to, ze kdyby vam to nevyslo, mozna tam zustanes sama bez vsech, aby bylkontakt ditete s otcem.
A zas je to o tom, pokud uz tam budes mit sve zazemi a budes to tam mit rada, tak i tak se to da. Tak to mam ja tady. Jsem tu 15 let.

Bydlím 20 km od rodiště už 11 let a nikdy jsem se s tím úplně nesžila, chybí mi častější kontakt s rodiči i širší rodinou, kamarádi, sousedi, cítím se tu dost sama (neřídím). Ale je to o každém, známá se odstěhovala 200km a je úplně spokojená.

Mesto - za me je to treba o tom, ze tady je nekolik moznosti skolicek uz pro malinke deti.. Krouzky, plavani, maminkovske kluby.. Ja nejsem nejaky velky konzument toho, ale vlastne nam to s byvalym prestalo klapat, kdyz bylo maly par mesicu, a takhle jsem si vytvorila svoji podpurnou sit... To obvykle na vesnici neni, nebo ne tolik, podle me. Hlidacky se najdou asi vsude. Pak je to i o penězích, kdyz je moznost si privydelat, da se zaplatit hlidani atd. Jo a ze "bude tatinek snad hlidat vic", to bych se snazila vyjasnit si presneji predem.. Ale jak, ze jo.. Oni toho naslibuji... Realita pak muze byt kdovijaka

A jak že máte staré děti?

ja se odstehovala pres celou republiku,z Ostravy k Usti nad Labem,do vesnice s 20baráky. A nelituju. Za rodicma jezdime zatim na tyden tak co dva mesice,dokud sem na rodicaku tak je to pohoda. Kamaradky,i kdyz nejsem uplne seznamovaci typ,sem si tu taky nasla.Jako nerikam,kdyby se dal vymenit barak za chalupu v Beskydech a chlap by chtel tez,tak nevaham. Ale stredohori ma taky neco do sebe.

Žádná kultura, nejbližší městečko 5tis obyvatel 5km daleko, ale v tom městečku jeden pajzl. Sem tam v létě letní kino, večer absolutne žádná možnost si jít posedět. Zlín 50 km od bydliště, a to ani Zlín me nebavi. Dojizdela jsem 40 km a pak 50 km do práce. Uplne jiný život, než jsem zvykla. Nevím jestli je to typické pro Valassko, ale 0okid je toto v každé vesnici, tak za mne fakt ne. Ja mela víc aspektů, ale to pak už soukromých.

My bydlíme cca 100 km od města, kde jsme oba vyrostli, ale u nás byla situace trochu jiná, stěhovali jsme se ještě před dětmi. Nejdřív manžel za prací, pak já za manželem. Občas mě štve, že jsou rodiče daleko, s hlídáním je to složitější, navíc jsem byla zvyklá chodit aspoň jednou týdně k babičce na návštěvu, s mamkou na kafe. O všechny kamarády jsem přišla, ta vzdálenost je prostě problematická (ale znám lidi, kteří zvládli přátelství udržet). A je pravda, že dokud nezačaly děti chodit do školky, žádné kamarádky jsem tu neměla a ta samota mi dost lezla na mozek (a manželovi taky, protože jsem mu dost visela na krku). Ale už jsme si ty kontakty vytvořili a jsme tu tak zvyklí a spokojení, že bychom se vracet nechtěli. A přestože bychom potřebovali větší byt, nechce se nám stěhovat ani do jiné čtvrti, natož mimo město. Kvůli financím jsme zvažovali i vesnici, ale vyhovují nám městské služby a nechceme taxikařit, takže jsme to vzdali.

@drep přesně tyhle věci mě nutí k přemýšlení - rodiče + jejich vztah s prckem, ta městská volnost a možnosti. Takže ti určitě rozumím, proč je varianta, kterou jste zvolili pro tebe ideální a že ji nechceš měnit

@petulles rodiče k nám asi nikdy neprijedou, i teď za nimi jezdíme my, oni k nám ne. Ale s tím zvykem máš asi fakt pravdu 🙂 A děkuji 🙂

@jahodi jak nám půjde společné bydlení je otázka. Tu zkušenost nemáme, jen fungujeme na bázi návštěv a pak společných aktivit. Kdyby nám to nevyšlo, já se určitě vrátím zpět, to bych tam nezůstala. Ani nemám v plánu si měnit někam jinam trvalé bydliště, ale on ano, abychom mohli pak řešit skolku a školu. Přesně jak píšeš, realita může být ve výsledku jiná, než si teď maluju.