Smysl života. V čem ho vidíte, Vy?
Moje mamka nebyla nikdy příliš přemýšlivý typ. Ne, že by snad byla hloupá, ale je typickým zástupcem generace našich rodičů, kdy se příliš nefilozofovalo nad životem, spíše se dělalo, co bylo potřeba. Chodila do práce, starala se o nás, o domácnost, chalupa, občas nějaká dovolená, posezení s přáteli. Nemyslím si, že by měla špatný život, ale spíš že se vždycky tak bála vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit něco nového. A proč to sem píšu... Bude jí 60 let a najednou začíná bilancovat a zamýšlet se nad životem a smrtí. A když si o tom povídáme, tak povídá: "pořád si říkám, to je jako všechno, to už nic víc nebude?" Pořád čeká, že ještě něco musí přijít a má strach, že nepřijde. Potom jsem o tom přemýšlela, jak snadno se tohle stane. Život s dětmi tak letí, člověk pořád něco řeší a najednou se otočí a zjistí, že půl života je pryč a přemýšlí, jestli ho využil naplno. Tak mě napadlo tohle téma k diskuzi, jak vy pracujete na tom, aby váš život byl bohatý a naplněný? 🙂 Umíte si užít každou maličkost, každý okamžik, nebo máte nějaké velké sny a plány, na jejichž uskutečnění pracujete?
@peleta sny a plány jsou. Ale člověk míní,život mění 😊kdyby bylo vše,jak si nalinkujeme,nebyla by to taková zábava (i když někdy spíš k vzteku) rozhodně nesedím na zadku a nečekám,co přijde. Někdy je den rozlítaný a někdy si prostě sednu a nechám to kolem sebe plynout. Jsme hodně na přírodu a i když jdu dva dny po sobě stejnou trasu,vždy se objeví něco,co mě zaujme - lesní kvítí, zvláštně tvarovaný strom, kouzelně prosvítající slunce skrz koruny stromů ...
Jinak ja vidím smysl zivola v tom, uskutecnit sve sny a opravdu delat, co cloveka baví. A udela si zivot podle svého, a ne podle druhých. To je pak ,
nejspíše, naplneny zivot..
S tím delanim, co me baví... Mno... Rekmeme, ze momentálně to tak moc nemam, neziju zrovna teď svůj sen. Každodenní pece o deti, vaření, úklid me nebaví, rikam na rovinu. Na konicky je casu malo a ja se tesim na tu nasi vysnenou cestu kolem světa,, az budou deti větší 🙂🙂🙂
Můj smysl života je bejt šťastná. Tzn. vydělat do prachů na to, abych byla svobodná, mohla se svobodně rozhodovat co chci, ať se mi to líbí nebo ne, bez prachů svoboda není - v tom smyslu, že se můžu sebrat a cestovat nebo prostě dělat, co mě baví. Cokoliv mě zrovna nadchne. Být absolutně nezávislý svobodný člověk je z velký části můj naplněný život. Je to ryze praktická část, protože všechno se odvíjí od toho, jak to mám doma a tam by měla být zdravá spokojená rodina, abych mohla mít prostor pro ty věci, který chci já a nemusela frustrovaně přemýšlet nad nemocí, chudobou, problémy z partnerem a neustále se trápit tím "co kdyby". Jsem tady, jsme tady a teď. Když se člověk dokáže odprostit od strachu "co kdyby" je volný. Asi je to hodně o povaze člověka, někoho uspokojí péče o rodinný zázemí, někoho osobní ambice. Univerzální model štěstí neexistuje. Svět je obrovský nádherný místo plný skvělejch lidí, zvířat a věcí, stačí si vybrat 🙂
@neomenia díky za odpověď. Já právě jsem nikdy nějaký životní sen ohledně povolání, nebo cestování neměla, ani jako dítě, ani jako svobodná. Vždycky jsem si jen přála mít hezký život, s fajn lidmi kolem a být zdravá 🙂 Teď si ale právě říkám, že by člověk asi měl mít nějaký konkrétní sen, cíl, ke kterému bude směřovat. Ty píšeš cesta kolem světa a más to tak, že jako jednou bych byla ráda, kdybychom..... Nebo na tom už pracuješ, třeba že šetříš peníze, plánuješ postupně itinerář cesty.... 🙂
Já se snažím naučit se žít TADY a TEĎ, myslím, že nezáleží na tom jestli se splní všechny sny a plány, ale umět se radovat a být šťastná i z obyčejných, běžných věcí a to není tak jednoduché jak se zdá..umět to co umí děti ty žijou naplno...Jinak mám samozřejmě nějaké svoje plány a sny ale nechci se k nim upínat ve smyslu jako nebudu šťastná dokud se mi to nesplní. Smysl života vidím v rodině, aby byli děti zdravý a šťastný, a já jim vytvořila láskyplný prostředí a krásný dětství , abych měla práci, která mě naplňuje, má nějaký smysl, a abych pomáhala lidem, zvířatům, přírodě, abych nežila život" po mě potopa"
@tinaprofi To jsi napsala dobře, protože prachy jsou fakt alfa omega k plnění našich snů, ať si říká kdo chce co chce. Já zrovna nedělám práci svých snů, ne že bych v ní byla nešťastná, ale rozhodně mě to nenaplňuje tak, jak by asi správně mělo. Ale na druhou stranu je poměrně dobře placená, takže máme finance na to, abychom ve volném čase mohli dělat to, co nás baví. To samé ohledně mojí mámy. Kdyby člověk měl pořádný prachy, vezmu jí na nezapomenutelnou cestu po světě a bude mít zážitek na zbytek života. Takže je to tak, peníze nás jak svazujou při jejich pořizování, tak ale úžasně osvobouzují 🙂
@kackacka37 hezky napsané.
Po vyléčení z rakoviny si užívam i vůni ranne kávy,i úsměv mích děti .Když mi bude 60 tak si sednu a poděkují bohu za to že jsem.Smyslem mého života je být zdrava.Před dvěma lety jsem se podívala smrti do oči a vyděsila jsem se že už nikdy neuvidím svoje děti.A uvědomila jsem si že není nic krásnějšího a smysluplného než prožit život ve zdraví. Nikdy jsem nebyla bohata nikdy jsem nedělala práci co by mě bavila nikdy jsem nebyla na dovolene u moře jako samoživitelka na to nemám a přesto jsem šťastna mám kolem sebe úžasné přátele,perfektní kolegy i nadřízené v práci.
Mám úžasné zdravé kluky.Co si více přát než zdraví. Všechno pak plyne samo.☺
,,Dělat malé věci s velkou láskou". Právě v tom vidím smysl, až tam hluboko v duši. Nikdy nepřestávat hledat a bojovat za dobro. Poklesky svoje i jiných nechat rozpustit v milosrdenství.
Pak ani jeden jediný den nebude bez smyslu, i když se to tak třeba může zdát. Všechno se uloží jako do pokladnice, která se otevře až na konci.
A pokud jde o nějaký smysluplný úkol, tak se snažím, aby z dětí vyrostli dobří, milující a odvážní lidé.
Vždy už ,,jen" se probudit, dýchat, vidět přírodu, rozkvetlé stromy,.. je celý soubor zázraků.
Mám ještě spoustu snů a plánů, ale snažím se k tomu přistupovat s pokorou. Už jsem spoustu věcí zažila a viděla spoustu míst. Délka mého času není v mých rukou. Žiju, jak bych měla jen tento den a už žádný jiný na této Zemi.
@shaun40 ano zdravý je základ..o tom žádná..a je fajn , když si člověk tohle uvědomuje i když předtím nemá smrt na jazyku...to je to tady a teď... momentálně prožívám krásný dopoledne, s dětma, čeká mě vaření, úklid, odpo procházka😁, je fajn ,že jsme zdravý .Tento rok byl pro mě zvláštní, těžký, vše co jsem považovala nejdřív za špatnou variantu za to jsem nakonec byla jeste ráda...o tom jsem se snažila napsat, nemusí být smysl života ve velkých věcech. Ale mít nějaký fakt top sen ,taky není na škodu. Ale to už je zase o penězích no
@kackacka37 Žel jsem byla ve styku při léčbě z maminkami které už nikdy neprožijí s dětmi krásné dopoledne museli navždy odejít. Je to život. Někdo slovo život bere jako samozřejmost a ja to beru jako dar.
To je zajímavá diskuze. Jako bys psala příběh mojí maminky. Ale ona byla zrazená první láskou, našim otcem a ji se život změnil s novým partnerem, který se objevil UŽ v jejich 36 letech. Porad spolu někde cestují po světě. 😆 Často nad takovými věcmi přemýšlím, jako ty. U mojí mamky nastal životní obrat, ale musel přijít někdo, kdo ji životem bude vést. ♥️ Já jsem bádavý člověk a udělá mi radost i maličkost. Mám pocit, že život prožívám na 100% jak chci. VŠ, dobrá práce, skvělý manžel, 3 děti, dům se zahradou, dovolené. Porad děkuju tam nahoru, protože když jsem byla malá a v pubertě, žila jsem v obavě, že budu mít zlý život jako maminka... 🙏
v ničem
Tahle diskuze mi připomněla mého tatínka. Před sedmi lety zemřel na rakovinu v nějakých 55 letech. Byl profesorem ekologie, jeho práce ho velmi bavila a vlastně "od rána do večera" seděl u počítače a bádal. Měl spoustu článků, takže měřeno vědou, byl úspěšný, ale nikdy nedosáhl nějakého přelomového objevu nebo se třeba nestal slavným. Po revoluci hodně cestoval, vychoval mě a ségru, měl spokojené manželství... Vzásadě docela normální život, co se točil kolem rodiny a práce. Ten den, co umřel, jsme s ním seděli v nemocnici a on vzpomínal, kde všude byl a co zažil. Jeho poslední slova byla "měl jsem krásnej život". A vlastně tohle je pro mě … no, možná ne smysl, ale určitě cíl života: žít tak, abych jednou mohla říct "líbilo se mi to" a ještě líp "stálo to za to". A tohle "stálo to za to", se pro mě neskládá z velikých výzev a přelomových okamžiků, ale z klidného, každodenního štěstí, ke kterému potřebuju především spokojenou rodinu a nějaké ty společné zážitky.
@cilkat přesně tak..a i když jsou problémy, různý životní peripetie a výzvy, který znesnadnujou život tak to vyřešit a jít dál a i pak si člověk může zpětně říct, že prožil krásný život.
To je opravdu pěkná otázka, donutilo mě to se zamyslet i si uvědomit, že mi vlastně měsíce i dny hodně splývají, nevím jestli je to zcela normální jev když je člověk na mateřské s půl ročním dítkem nebo jsem jen upadla do stereotypu :/ mě by asi ke štěstí stačilo mít zdravou rodinu, najít k sobě hodného chlapa, který mi bude oporou a bude se hezky chovat k moji dceři. Vést aktivní sportovní život, ale umět i odpočívat. Prostě spokojený život bez věčného trápení a nenaplněné lásky, kde jeden dává a druhý jen bere. Těžko říct ale jestli je to reálný sen. 🙂
@peleta jak říká můj tchán... Lituji každého dne kdy jsem se nezasmal. 😊 Takze každý den se snažíme, abychom se smáli a byli šťastní. Mým smyslem života je má rodina. Ať už mamka nebo sourozenci s rodinami a hlavně mé děti a přítel. Když mi bylo 20 chtěla jsem už děti, no první se mi narodilo ve 33. Když se podívám zpět, tak těch 13 let jsem se opravdu vyřádila a teď můžu být na 100% pro svou rodinu. Samozřejmě mám své koníčky, kterým se věnuji po chvilkach když děti spí. Loni jsem si udělala papíry na účetnictví a daně a příští rok se chystám na vysokou,abych pak mohla mít lepší práci s lepší mzdou (ikdyz ani v mě práci nemám vůbec špatné peníze) a tím i dopřát dětem co za mého dětství nebylo možné.
Jinak mám vše co jsem kdy chtěla. Skvělou rodinu, super partnera, dvě nádherné a zdravé děti, velký dům.... Teď už jen aby nám zdraví sloužilo jak nejdéle to půjde
Já měla vždycky strašně moc plánů a představ. Napřed ohledně práce jako teenager, pak ohledně vztahů a rodiny, cestování.... Ohledně vlastního bydlení, přátel.... Člověk míní, život mění. 🙂 Důležité je, nechat se životem vést a ne se urputně držet svých představ. 🙂 Po narození syna vidím smysl života udělat vše proto, aby mohl v rámci své nemoci prožít co nejlepší a "nejnormalnejsi" život. Po ničem víc vážně netoužím. 🙂
Čím jsem starší, tím častěji zažívám okamžiky, kdy mi probleskne hlavou, že to je ono. Ten okamžik, pro který se honíme a stresujeme. Je jedno, jestli je to při procházce s manželem a dětmi, vyjížďce na kole nebo třeba při příjemném posezení se sousedy. To je jedna stránka mojí životní spokojenosti a naplnění. Druhá, ale ne druhá v pořadí, je partnerský život, kdy je mi manžel opravdu partnerem. A třetí je profesní, kdy dělám práci, která mě naplňuje. Abych to shrnula, mým cílem je mít těch TO JE ONO okamžiků co nejvíc. Takže v těch šedesáti už třeba budu mít kolem sebe vnoučata, vedle sebe snad stále manžela a po světě budou fungovat ty elektrárny, co jsem pomáhala projektovat. To bych si přála. No člověk míní, život mění. Nezbývá, než se nechat překvapit.
Já cíleně nehledám smysl života, jen si život tvaruju tak, abych ho žila ráda. Dlouho jsem si myslela, že mojí jedinou náplní bude mých několik prací, které mám moc ráda, našla jsem se v nich a i po letech při práci zažívám takové ty všednodenní chvilky radosti (jak jednou komentovala jedna sestřička můj výraz po vybojované kanyle do tepny: “ to je skoro lepší než sex, co?”). Mám úžasnou rodinu, mám koníčky a jednoho koně, takže i po práci jsem si vždycky uměla dělat radost. Pak jsem potkala skvělého muže a svému životu dala nový rozměr (a ne, píchlá tepna nebo rourka v dýchacích cestách jsou super, ale sex je lepší). Těším se na něj, když s ním nejsem, těším se z něj, když s ním jsem. A společné dítko dalo životu zase ještě jiný rozměr. Ačkoliv mě rutina matky na rodičovské (na které defakto nejsem) nenaplňuje, tak i s mrňousem se dají dělat věci, co baví i malé a velké a i s mrnětem se dá pracovat. A pozorovat pokroky vlastního dítěte je taky úžasný.
Můj táta říká, že “být šťastný” je lidská vlastnost nikoliv dočasný stav mysli nebo něco podobného, s tím opravdu souhlasím a myslím, že mám tu vlastnost umět být šťastná v tom, co zrovna dělám (a nepochybuju, že kdybych se nedala dráhou medicíny, že by mě úplně stejně naplňovala ekonomie nebo pěstování tuřínů nebo šití ubrusů, že i v tom bych si našla to pěkné).
Jeee, já měla tolik snů a představ, jak bude můj život vypadat. Něco se povedlo, více se nepovedlo. Vystudovala jsem, ale ne školu mých snů. Práce je v oboru, vcelku mě i baví, ale prostředí je strašné. Zdraví se sype, jsem pořád unavená. Teď jsem v blbém životním období a nějak ten smysl života ztrácím 🤷🏻♀️
Mým smyslem života je má rodina a chvíle strávené s ní. Teď když jsou zavřený školy a školky, tak si mé děti užívám docela dost, až jich mám někdy plný zuby 😂. Ale večer si řeknu, že jsem moc vděčná, za to že je mám ❤️.
A abych byla doopravdy šťastná a spokojená ve vztahu, tak jsem po 13 letech odešla od manžela. A teď už 7,5 let žiju krásný a spokojený život s partnerem, který mě doopravdy miluje. Mám práci, která mě moc baví. Můj život je krásný a vím, že až jednou bude končit, a otočím se zpět, tak si to i řeknu.
Nikdy jsem nešla za nějakou kariérou, nebo mě nikdy nelakalo velké cestování.
Snažím se žít teď a tady. A když se mi něco nechce, tak prostě lenošim. Snažím se nic si nevyčitat, když se mi něco nepovede. Prostě v tu danou chvíli jsem to udělala tak jak jsem to udělala a minulost nelze změnit, můžu se z chyb poučit a už je neopakovat.
Kromě děti mě vlastně nikdy nic nebavilo, neměla jsem žádný koníček, a před 5 lety jsem se naučila háčkovat, a od minulého týdne se učím šít. A moc mě to baví, a když se mi to povede mám ze sebe velkou radost.
Pro mě bylo i hodně důležitý najít samu sebe a mít se doopravdy ráda, a s tím vlastně souvisí i odchod od ex.
Ve svém životě ničeho nelituji, i když by se někomu mohl zdát nudný 😊
Mym smyslem zivota je dobre vychovat deti,mit manzela se kterym si sebe vazime a pak cestovani.klidne 1denni vylety v cr nic velkyho ale to je pro me neco zazit a to me naplnuje.ve stari doufam budu mit rodinu se kterou se budeme navstevovat...
Po ztrátě dítěte jsem si uvědomila, že děti jsou to, co má v životě ORAVDU smysl. Potom zdraví, čas, který můžete strávit se svými blízkými, pochopení a odpuštění pro sebe i ty, které máte rádi, spokojenost se sebou. Co si myslí ostatní, není důležité. Práce není důležitá, peníze nejsou důležité. Když to je, je to fajn, ale dá se žít i bez toho.
Dřív byl můj cíl přežít školu, mít děti, rodinu. To už mám. Teď bych ráda vychovala co nejlépe děti, trávila s nimi co nejvíce smysluplne čas a vylepsovala bydlení. Pak po rodičovské najít slušnou práci co mě bude bavit, nějaké ty dovolené a jedním obrovským snem je mít dům se zahradou, ten je ale v nedohlednu. Tam bych chtěla zestarnout, po boku manžela, těšit se z vnoučat. Tak uvidíme jak to půjde. Myslím, že je důležité mít v životě nějaký cíl, aby se člověk někam posouval. I v těch šedesáti, třeba pomáhat mladým s dětmi, nějaké koníčky na které nebyl dřív čas. Prostě nepadnout do depresi a vždycky najít důvod proč žít. Jakmile člověk jen počítá dny, je to jako čekat na smrt. Život není jednoduchý, často nedopadne vše jak si vysnime, ale měl by se užívat ten čas co tu máme smysluplne a neplytvat s ním.
Ziji ted a tady, snazim se neohlizet zpet, jsem takovy clovek ktery se rano vzbudi ( tedy, kdyz ma volno) a rekne si, dnes je hezky, chci ten den naplno prozit, sednu do auta a jedu. Jako prvni cil mam vzdy nejaky urcity bod, kam se chci podivat- hrad, zamek, zricenina, vodopad, mam rada historii a prirodu a pak uz, kam me cesta zavede, vidim neco v dalce nebo takovou tu turistickou smerovku, vyhodim blinkr a jedu tam. Takove dny mam ve svem zivote nejradeji, ty me naplnuji stestim i svobodou. Dokazu tak najezdit klidne i 400 km za ten volny den. Jen ted ty dny jaksi nejsou, ale to mi ted vubec nevadi, protoze se pripravuji na novou etapu zivota, na novou zivotni roli, na roli mamy, ta 5 tydnu mam termin a jen co maly povyroste, coz vidim tak na pristi rok, tak se na ty cesty za dobrodruzstvim budu vydavat s nim a mozna i na delsi dobu nez den - stan, spacak a varic to jisti ( a nebo trampske pristresky) 😉. Jsem takova svobodna a zaroven zadana. Partner je povolanim ridic MKD, takze prez tyden si vlastne muzu delat co chci a jemu se libi, ze jsem takova akcni a i impulsivni, ze nesedim doma na zadeli.
Minulý rok jsem prodělala zamlkle těhotenství, což mi ukázalo, že smyslem mého života jsou (momentálně) děti, protože jsem byla hodně nešťastná a věděla jsem, že kdyby mi dítě nikdy nevyšlo, nebyla bych šťastná. Do roku od revize jsem pak porodila svoje první dítě, takže štěstí si mě přece jen našlo, a ani na sebe nenechalo dlouho čekat 🙂 Dlouhodobě je ale důležité pěstovat také partnerský vztah a vztahy s jinými lidmi (příbuzní, přátelé), mít nějaké koníčky a/nebo práci, která nás naplňuje... Jinak hrozí deprese ve chvíli, kdy děti vyletí z hnízda. Takže moje mantra zní : děti / manželství na prvním místě, ale hned za tím něco, co mě baví, ať se nadále rozvíjím jako individuální bytost.
Dobrá diskuze. Jsem zvědavá na odpovědi, hackuju se🙂