Se třemi chlapečky. Jste šťastní?
Mám tři malé krásné chlapečky. Ale zdá se mi, že jsem nenaplněná, že mi něco chybí... Zažili jste taky ten pocit? Manželovi tři děti stačí. V mém srdci mi ta holčička bude navždy chybět... Co byste mi poradili. Omlouvám se za anonymitu, své chlapečky miluju.
já mám zatím jen jednoho, ale holčičku si strašně strašně strašně moc přeju. V pondělí jsme byli na IVF a samozřejmě chlapečka nepůjdu reklamovat :D :D :D ale je mi jasné, že pokud to nebude holčička, budu se cítit stejně jako ty.
Já tě plně chápu, myslím že pro nás ženy je holčička moc důležitá (i když i pro některé chlapy, můj manžel si ani nechtěl připustit že by naše mimi bylo něco jiného než holka 😄) Naštěstí se nám to splnilo a máme holčičku, a i když bych i kluka měla ráda, holka je prostě holka. A nedokážu si představit že bych měla tři kluky jako ty 😣
Jsme šťastní i se čtyřmi chlapečky. Už jsem na podobné dotazy reagovala několikrát. U nás nešlo nikdy o pohlaví, ale počet. Vždy jsme chtěli hodně dětí... 😉 Pocit toho, že bys chtěla holčičku chápu, ale nebrala bych to jako hlavní důvod k pořizování dalšího dítěte. To zda byste měli opět kloučka je prostě padesátiprocentní šance. ( Když se mě někdo zeptá, zda bych chtěla holčičku, tak když nad tím hodně přemýšlím, tak je tam ten důvod, že v dospělosti tíhne víc jakoby k mámě, aspoň podle mě... takže ano byla bych ráda i za holčičku samozřejmě. Ale kluci jsou k sobě úžaní a skvěle se doplňují, myslím, že ta holčička u nás by byla spíš trochu jako kluk v takové partě).
Mám dva kluky a jsem tak spokojená...původně jsme si s manželem říkali, že by bylo super mít páreček, ale teď bych neměnila...jsou to parťáci a doufám, že i zůstanou...já jsem se ze dvou holek a máme skvělý vztah, manžel ma bráchu a stejně tak...co vím z okolí tak smíšené dvojice to tak často nemají (ne že by se neměli rádi a netvrdím že nejsou výjimky tak i tak)...zatím mám mazlivé oba dva (starší víc)...navíc ségra má dvě holky, ke kterým mám hodně blízký vztah, takže se můžu případně"realizovat" na nich...ale popravdě je mi ten klučičí svět nějak bližší...ségra (švagr) naopak chtějí ještě kluka pro zachování rodu...no pevně doufám, že je švára na ty čtyři ženský doma připraven 😀
Mam dva kluky..treti neplanujem ale kdyby, rozhodne nechci holku..jsem klucici mama, vim to..
Uz jsem to tu jednou psala, jediny proc me.to mrzi jspu vnoučata, holka vetsinou pujde za svoji mamkou..ale kdyz nebudes tchíča ale dobra tchynka ty vnoucata uvidis jak budes chtit..ber to tak..mas 3 deti, a kdyz kazdej kluk bude mit 2 deti a holky tak mas 6 vnucek😊 Jeste si to uzijes neboooj..
Cekame tretiho kluka a jo, trosku to zamrzi, ale spis z toho duvodu, ze proste nepozname i tu druhou stranku, tu holcici. Uplne stejne by to bylo, kdybychom cekali treti holku.
Driv jsem si neumela predstavit, ze bych mela syna, vzdyt kluci jsou divni a co bych s nim delala. Dnes, kdyz vidim treba neter a jeji zalibu v ruzove, panenkach a Ledovem kralovstvi, tak si rikam, ze zlaty auta a bagry 🙂
Co se tyce jejich dospelosti, vnoucat a preferovani babicek, tak to zatim neresim. Rika se sice, ze holky ke sve mame i v dospelosti vice tihnou, ale neni to pravidlo. Ja sama nejsem typ, co by svou mamu nejak vyhledaval, volal si s ni, nebo s ni chodil po kafickach ci nakupech. Vidame se, ale uplne stejne, jako manzel se svou mamou, vnoucata vidaji taky nastejno - bydlime vsichni ve stejnem meste a tim se to zjednodusuje. Nicmene i manzelova sestra, ktera bydli jinde vozi deti k tchanovcum stejne jako ke svym rodicum. Vic nez o pohlavi jde dle meho o povahu a rodinne vztahy obecne. Navic i holka se muze odstehovat na druhou stranu zemekoule a mas po zizalkach.
Takze ano, trosku me to mrzi, nemam svou "kopii", svou nasledovnici, ale holt to tak je a asi to tak melo byt.
Mám tři kluky a vždycky jsem po holčičce toužila. U každého těhotentví jsem doufala v holčičku, ale bohužel nám nebyla dopřána. Své kluky miliju, jsem spokojená a šťastná, ale ta touha po holčičce a nenaplněné přání tam pořád je. Kluci jsou úžasní, je jim ted 8r, 6r a necelé 4r, ale je mi jasné že za pár let to bude o něčem jiném. Sestra ma teď 15 letou dceru a zavidím ji ten vztah matka-dcera. Je mi líto že do budoucna budu jen ta tchyně.
Já mám sestru a obě se často stýkame u rodičů a travímě společně spoustu času, i děti u babiček společně s bratrancem a sestřenicí. Manžel má bratra a je to úplně o nečem jiném jak sourozenecký vztah, tak vztah k rodičům. Já mám s jeho rodiči dobrý vztah, ktaže se stažím tam jezdit taky pravidelně, ale více méně je to z mé strany, ne ze strany manžela.....Ale co se dá dělat. Já bych do ctvrtého klidně šla, ale musel by mi někdo na 100% slíbit že to bude holčička. čtvrtého kluka už opravdu ne :D :D takže zůstaneme u tech tří raubířů a budu doufat v dobré vztahy tchyně-snacha.
@leniczka23 tchíča 😂😂😂já z tebe občas učůrávám 😂😂😂
@balogis 😁😁
Asi to úplně nepochopím, protože sama tu holčičku mám- dcera 11,syn 2,5 a syn 2 měsíce,ale pocity prostě neovlivnis.Dceru mám z předchozího vztahu, nynější partner ji vzal za svou a je pro ni fajn táta,před dvěma a půl lety se nám narodil syn a v červenci 2019 sem otěhotněla neplánovaně znovu.No doufali,resp cítili sme,že to bude děvčátko a ono prd, Mareček to je a jsme za něj rádi.Muzu říct (za sebe) že s těma holkama to není úplně jednoduchý,člověk se o ně boji jinak než o kluky.
Devcata, mam temer 3 tydenniho chlapecka a silene jsem touzila po holcicce, mam jen jedno dite, ovsem pritel (46 let) ma i s nasim celkem 3deti, 3 syny a ja pochybuji, ze by chtel jeste 4 dite. Uprimne, az do porodu jsem tajne doufala, ze tam ten camprlik nebude a mela jsem i uprimne strach, jestli synka budu mit rada, jestli ho dokazu prijmout, kdyz jsem tak moc touzila po holcicce. Ty obavy se rozplynuli hned, jak mi ho dali do naruci, ale ta prazdnota po holcicce ve me zatim stale je. Uvidim, jak to bude dal, jestli tam ta prazdnota stale bude a nebo jestli se mi pritele podari premluvit k nasemu druhemu detatku, jeho ctvrtemu s tim, ze to bude opet 50 na 50, nebo spis 90 na 10, dost pochybuji o tom, ze umi holcicky 🙄
@leniczka23 u nás doma se termín "tchíča" celkem uchytil po tvém vzoru.😃😃
K nám to třetice holčička přišla, ale úplně tě chápu. Kdyby byl 3.chlapeček, tak bych taky neustále cítila, že mi něco chybí. Miluju všechny své děti ale stejně, to vytoužené pohlaví je jen bonbonek. Když jsem ještě nevěděla pohlaví, tak jsem si říkala, že si když tak pořídíme časem fenečku, abychom měli v rodině nějaký ženský element...ale já jsem prdlá 🙂
Celý život jsem chtěla tři dcery. U prvního, kde mi na UTZ řekli, že je to kluk, jsem to obrečela. U druhého jsem si říkala, že první kluk potřebuje parťáka, takže klidně kluka a byl. Třetí přítel nechtěl, že jsme staří a dva stačí. A ejhle přišlo další a byla to holčička, nikdy bych tomu nevěřila ale vztah k s ní mám jiný už od malička. Kluky miluji, ale ona je prostě jiná. A aby toho nebylo málo, tak při jedné preventivce u dr na mně mávalo další a zase holčička. Takže to máme dva na dvě. Poslední byla fakt překvápko. Sex jednou, skoro plné kojení a věk šílený. Přesto jsem za děti ráda. Vím že další nebude, 4CS mi daly zabrat a ještě nejsem OK.
Jsem, máme s přítelem syna a musím říct, že jsem spokojená, když je zdraví a spokojený. Dostává pravidelně doplňky zdraví a v této době se nemusím bát.
Já jsem vždycky chtěla chlapečka a mám chlapečka 😊 teď bych si moc přála ještě jedno stejně zdravé a úžasné dítě, jako je on, na pohlaví mi teď už nesejde. Vidím výhody jak v tom mít dva kluky, tak v tom poznat co to je být mámou holčičky 😊 Holčička se brzo narodí mojí sestře, tak možná to ve mně vzbudí touhu...zatím ale nemám pocit, že by mi holčička chyběla.
Mám tři a jsem šťastná. Jsou zdraví, šikovní, milující.. Holčičku jsem čekala,ale přišli jsme o ni v 19 tt. Po ni se narodil do roka zdravý kluk. Za toho jsem vděčná a vůbec mi nevadilo,že je kluk, je krásný, zlatý, úžasný. Už ani nevím,co bych s holkou dělala, už jsem nastavená na kluky. Nechybí mi ( ta moje ano,ale obecně dcera ne), jsem šťastná za zdravé děti.
Kazdy to ma jinak, to je v pořádku...osobne si myslim, ze kluci jsou super. Vubec nemuzes vedet, jak to bude ci by bylo v dospelosti. Rika se, ze holky tihnou k mame ale nemusi. Co kdyby bydlela v jine zemi ci proste nejak vas vztah byl nevrely... To se stava, at to je kluk ci holka🙂Myslim, ze pri tolika detech se nejaky maminek (v dobrem smyslu slova najde) 🙂Ja chtela 2 kluky, 2 rostaky, 2 partaky. Když nam Mudr řekl, ze to bude kluk byla jsem staaastna. Pak jsem v porodnici chvilku zpracovavala kdyz vylezla holka😁Miluju ji a vim, ze to proste tak vse byt melo🙂 a ma.
Já asi popírám všechno, co tu bylo psáno. Ano, holčičku jsem si moc přála, ale už v půlce prvního těhotenství mě to přešlo, máme 2 kluky a ani trochu mi to líto není, jsou bezva. 😀 Muž má v rodině samé kluky a holčiček se teda tchánovi nedočkali ani v podobě vnoučat. Naštěstí jsou rozumní a tohle fakt neřeší, naopak je dostatek klučičího oblečení a hraček. Jako holka k mámě netíhnu vůbec. Je to vztahem, ne pohlavím. Tak vřele doufám, že každý na tom vztahu zapracuje a bude se k vám jednou rád syn obracet i se snachou a ne, že se bude chudák cítit odstrčený, že holčička je přece lepší. 🤦
Nemám sice tři kluky, ale rozumím tomu, i když byla doba, kdy jsem absolutně nechápala, že to tak někdo má, ale dospěla jsem k tomu postupně.
Jako dítě jsem vyrůstala mezi kluky, jak v ulici, tak v rodině, byla jsem jediná vnučka, nějak jsem k těm chlapům víc tíhla a i když mi bylo jedno, co čekáme, vždy jsme měli překvapení, představa mít kluka se mi líbila. Máme prvního syna. V jednom z minulých těhotenstvích jsem předčasně porodila chlapečka, který bohužel zemřel, dozvěděli jsme se pohlaví den předem, chtěla jsem to vědět, když už to bylo špatné a v tu chvíli jsem byla moc ráda, nikdy jsem neměla velkou touhu mít holčičku. Teď naposledy se nám narodila holka a upřímně mi lezly krkem řeči - jé, holčička, to ti přeju, to ti závidím, páreček! Bylo mi to jedno, ze čtyř těhotenství máme dvě děti a ona byla první donošená, takže jsem pohlaví neřešila a byla ráda za zdravé dítě. Ale když se jí blížil rok, přišla jsem tomu na chuť, vzhledově si ji občas pletou s klukem, nemá náušnice a dědí věci po bráchovi, ale je to duší holka jak vyšitá, parádnice, ráda se obléká, miluje boty, hodně mě učí a vnímám, že jsem za ten ženský element ráda a naprosto chápu, že když to není někdy v rodině vyrovnané, že to může chybět, ale opravdu mi trvalo, než jsem to pochopila. Chlapi si taky většinou přejí syna, i když jsou pak z holek poprdění! Jinak kamarádka má tři kluky a říkala, že i kvůli tomu, co máme za sebou, jí třetí bylo jedno, ale že po porodu si uvědomila, že jí dcera chybí, i když miluje všechny tři kluky a jsou to úžasní chlapíci, krásní a roztomilí!
Citim se podobne. Mam teda opacne dve holcicky ale pokazde kdyz mi nekdo znamej v okoli rekl ze ceka kluka, zastesklo se mi. Dalsi mimco si nemuzeme dovolit. Ja je obe miluju nadevse, ale mam pocit jakoby kus srdce nebylo zaplnene. Vim ze dalsi uz nebude ale taky vim ze to prazdno nezmizi to uz bude navzdycky.
@aronek jeej, to je super, že máš za sebou 4CS, já teď měla první SC (a první dítě) a obrecela jsem to, protože si přejeme hodně dětí. Vím, že po SC nemusí být další SC, ale pravděpodobnost je o něco vyšší, takže... Je fajn slyšet pozitivní příběhy o více sc (i když uff, mě dal zabrat i ten jeden - akutní... Ale stejně)
Jinak zatím mám jen kluka a nevadilo by mi mít samé kluky 😉 a opravdu nelžu, fakt to tak cítím. Klidně i 4 kluky 😁 Holčička by ale byla taky super, jak psaly holky, kvůli kontaktu v dospělosti. To je ale asi jediný důvod, jinak mi to je upřímně jedno 🙂 Každé pohlaví má výhody a nevýhody, třeba s holkou musí být puberta kříž... A kluci jsou zas raubiri, že jo 😁
Zkušenost nemám, jen pochopení. Já bych to cítila stejně a určitě spousta dalších. Sama vidím, jak je jiný můj vztah k matce a vztah mých bratrů, i když ji milujeme všichni.