Proč jsme se nevzali-resp. proč spolu žijeme bez svatby
Potřebovala bych dát dohromady možné odpovědi na tuto otázku a nějak si s tím nevím rady. Pomohlo by mi, kdyby jste mi napsali jak to máte vy. Např.: žiju s přítelem 6 let, máme spolu _ dítě/děti a nevzali jsme se protože... např.: přítel má dluhy, oba považujeme svatbu za zbytečnou, na svatbu nemáme peníze, nevzali jsme se kvůli tomu že jako matka samoživitelka jsem na tom finančně lépe atd. Mě už toho moc nenapadá, co může být důvodem. Kdo nechcete psát veřejně, piště klidně do IP (slibuju anonymitu!). Všem předem děkuju!
Já osobně vdaná jsem, ale mám kamarádku, která je s přítelem už cca 15 let, mají 6-ti letou holčičku a svatbu neplánují (alespoň o tom nevím). Kamarádka říkala, že se ji do toho nechce, plánovat to, zařizovat. Že to k životu nepotřebuje. Z legrace říkala, že by pro ni bylo ideální, kdyby šel oddávající okolo, stavil se u nich a zeptal se, jestli se berou a bylo by to. 😀
S přítelem jsem 7 let.Máme 3letého syna a čekáme druhé miminko.O svatbě jsme sice už mluvili,že do budoucna se vezmeme,ale spíš jen z důvodu,abych měla stejné příjmení jako děti,né že bych se nějak toužila vdávat.Postavili jsme si spolu domeček,takže mám společnou hypotéku a děláme si legraci,že ta nás svazuje víc než nějaký papír o vdavkách 😀 Zkrátka mě svatba v dnešní době nepřijde až tak důležitá a partner to má stejně.Takže až ten den přijde,bude to stejně jen maličkatá svatba o svědcích na úřadě a pak nějaká menší hostina u nás na zahradě s nejbližšíma. V dnešní době je to co druhý pár to rozvod,my si alespoň za ty roky ujasnili,že spolu být napořád chceme,už víme,že spolu dokážeme vychovávat děti a to je asi ta nejlepší zkouška.Teď už se svatby nebojím 😉
S bývalým přítelem jsme spolu žili přes 10 let a nevzali se. Důvod - on nechtěl - tvrdil, že svatba je zbytečná, jen kus papíru, bla bla bla. Teď spíš vidím, že si nechtěl vzít MNĚ - s novou přítelkyní mají svatbu už naplánovanou. Taky tehdy argumentoval tím, že společná hypotéka je daleko větší závazek, ale to je fakt blbost. Když jsme se rozešli, tak jsme dům normálně prodali, hypo doplatili a zbytek si rozdělili, fakt hypotéku jako nějaký extra závazek nevidím.
Já teď vdaná jsem, a můj manžel to měl zřejmě s bývalou přítelkyní podobně, jako můj bývalý přítel se mnou - žili spolu taky přes 5 let, ona se chtěla vdávat, on se na to ještě necítil. My jsme měli svatbu po roce a půl, ale to jen pro to, že si myslel, že od požádání může být svatba za týden - já jsem chtěla na plánování aspoň půl roku (kdyby bylo po jeho, byla by svatba po roce).
Jinak škoda, že jsi nezaložila diskuzi, ráda bych se tě zeptala, proč potřebuješ dát dohromady ty odpovědi. Když jsem byla s bývalým přítelem a ptali se mně na svatbu, tak jsem jim říkala - "Není kam spěchat", nebo "Až to bude aktuální, dozvíš se to jako první" (co jsem taky měla říkat - "Vdávala bych se, ale doprdele nevím proč si mně on nechce vzít"? 😀 )
Třeba pro mě svatba není důležitá.. a jméno se dá změnit i bez ní a v konečném důsledku i za méně peněz.. Já třeba nepotřebuji mít "papír" na to, že s někým chci být.. a druhak, nemám ráda zařizování.. 😀 a malej se navíc jmenuje po mně, protože přeci nejsme vzití a nevim, proč by se měl jmenovat po chlapovi, takže ani u doktorů, školce, kdekoliv není nějaké trapné, něco 😀. Mě by třeba zajímalo, proč by se mělo vlastně dítě jmenovat po chlapovi, když nejsou rodiče vzití.. 🙂 Ale odpověď na tvoji otázku, prostě to nepovažuji za důležité.
Nebdavam se protoze to proste nepovazuju za dulezite. S otcem malee jsem byla beez mala 10 let a papir jsem nepotrebovala. Ted se soucasnym partznerem do toho asi nekdy prastiine ale spis kvuli nemu. Je vic romantik nez ja.
Já bych řekla, že u nás jsme oba líní tu svatbu zařídit :D Jsme spolu skoro 10let, dvě děti, plánujeme další. Vzít se chceme, i o tom mluvíme, ale zatím nejsme schopni dotáhnout to k oltáři. A ano, nejvíc to stojí na partnerovi. Až donese prstýnek a poklekne, tak se posuneme dál :D
Já jsem s přítelem už 12 let, teď se nám narodila druhá dcerka, obě mají jeho příjmení. Na otázky typu kdy do toho konečně prašíte jsem vždycky odpovídala, že pro nás svatba není důležitá. Za ty roky už stejně fungujeme a jsme v podstatě jako manželé, jen se jmenuji jinak. Pak se mě lidi ptali, proč pro mě svatba není důležitá a na to mám názor ten, že i když má svatba taky určité výhody, je to hodně zavazující a podle mě je právě svatba to, co může zničit vztah :D znám hodně párů, co spolu byli opravdu dlouho než se vzali a po svatbě to šlo jak se říká do kytek. Myslím, že je to tím, že bez sňatku jsou lidi spolu, proto že chtějí. Ne, že by po svatbě už spolu být nechtěli, jen je tam už prostě něco, kvůli čemu spolu být "musí" a to je pro někoho možná děsivé. Samozřejmě tohle neplatí pro každého a znám i spoustu lidí co jsou svoji a mají krásné manželství. Jeden pár se dokonce vzal asi po půlroční známosti a jsou spolu už sedm let a vypadají opravdu šťastně 🙂 každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného. Potom ještě přichází otázka jestli mi nevadí, že mám jiné příjmení než dcery a to vnímám tak, že se jmenují po svém otci, stejně jako já po tom svém. U doktorů a i jinde mě většinou oslovují jejich příjmením a na to jsem si zvykla a nevadí mi to, vždy řeknu že se jmenuji jinak, ale nikdy jsem s tím neměla problém. Jinak bych tedy chtěla říct, že já se vdávat budu, ač pro mě svatba nikdy nebyla důležitá, před nedávnem mě přítel požádal o ruku a nemohla jsem mu říct nic jiného než ano :D za tu dobu co spolu jsme, jsme toho zažili a společně překonali už tolik hezkého i zlého, že ze svatby strach nemám. Ale pořád pro mě není důležitá 🤷♀️😃
@bayt a proc zrovna po zene? Navic vzdy si brala zena jmeno muze( ted moderna i jinak, vim) rody se jmenovaly po muzich. Je to davnoveke a ja mam tradice rada. A navic v dnesbi dobe kdy si prijmebi zmenis za par kacek. Malovhernost vubec se tim zabyvqt. Me je spis lito tech vedlejsich rodicu. Fakt ze jo kolikrat
@bayt no. To mozna aale dneksa ani t svatba nezaruci ze matka feministka nebude trvat n jejim prijmeni. Za me je to hpavme uplne zbytecne. Ale rict oatce ze je hpavni rodic a otec vlastne ne... ja jsem s tatou male od sebe ale nikdy jsem jeho praca nesnizovala. A nutit nekoho k svatbe kvulo prujmeni. Nekdy by to chtelo at zenske nejsou takove kravy s prominutim a nic osobnoho, mluvim obecne
@barulina Jeste si zapomnela na to kojeni. A o tom to je. Ja nejsem klidna. Jsem zenska, myslim na tisic veci co byly, budou, mohly byt. Vim presne, co tim mysli, kdyz na sekundu zaknikne. Jak to vypadalo, kdyz mel hlad (jako miminko nepatrne hybal pusinkou). Ja vybiram boticky, prikrmy a zubni kartacky. Tohle by muj chlap nedal a umi to sam priznat. Cest vyjimkam.
Tak ja teda uz vdana jsem, ale cca 6 let jsme byli s muzem bez svatby-dve deti....zasnoubeni jsme teda byli,ale ja jsem svatbu nepovazovala za nejak extra dulezitou.....pak jsme cekali treti miminko a ja si rekla,ze dve deti jdou uzivit i bez vdovskeho duchodu,u tretiho by to bylo uz asi na stiru.....takze jsme se behem mesice vzali-mala svatba-jen rodinna......takze ted uz jsme dva roky svoji.......ja jsem verny typ,takze i bez svatby vim,ze bych s muzem byla naporad....rozhodnuti bylo spis z toho ekonomickeho hlediska........
Haha, tak vedlejší rodič mě pobavil, teda @bayt :D :D
Ale víc mě pobavila @barulina ... mám ráda tradice, ženy si odedávna berou jméno po chlapovi... ale svatba nene 🙂)
Já to mám zatím tak, že když bych se jmenovala třeba Nováková, tak Dvořák ze mě prostě nevyleze 😝
Samozřejmě je to na domluvě, jak to oběma vyhovuje.. proč automaticky předpokládat příjmení po otci/matce..
A pokud někoho svatba (manželství!!) nebere, tak taky super, když se na tom shodnou
A pocitate vy, vecne pritelkyne, ze kdyby se partnerovi neco stalo, treba by byl po autonehode v nemocnici v bezvedomi, tak vam zadny doktor o jeho stavu nic nerekne?
@malanoha tadaaa : Jaká práva má osoba blízká pacientu v souvislosti s poskytováním informací o jeho zdravotním stavu?
Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé (rodiče, prarodiče, děti, vnoučata), sourozenec, manžel/ka a partner (dle zákona o registrovaném partnerství). Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.
My jsme s chlapem 8 let... máme pětiletou a rok a půl letou dceru - obě se jmenují po něm, nemám s tím problém - ony dávají kdykoliv a kdekoliv velice jasně najevo, že jsou moje, bez ohledu na příjmení 🙂 Svatbu měl chlap tendenci řešit během mého prvního šestinedělí a to jsem měla fakt jiné starosti... a teď už mi to přijde zbytečné... fungujeme jako pár i bez svatby, já jsem introvert, nepotřebuju být středem pozornosti a peníze raději investuju na něco jiného... svatba by na našem vztahu stejně nic nezměnila. Ale jo - svatební šaty bych si někdy ráda oblékla - jen tak na zkoušku 😀
@barulina poznamecka T. Kdyz uz jsme u te "dávnověke tradice". Ono to prechylovani ve slovanských jazycich to ukazuje pěkně novák- novákova, stejnej důvod jako třeba "pejsek- pejskova" - je to PRIVLASTNOVACI genitiv damy. Žena si brala muzovo jméno protože odchazela z otcova domu kde byla jeho majetkem resp. pod jeho právní a ekonomickou ochranou, do domu muzova kde zase byla jeho majetkem. Sama mohla jít buď do kláštera nebo do nevěstince, pozdeji se stat ucitelkou. nebo z ni byla rychle socialni a později kompletní mrtvola. Neříkám že to bylo takhle explicitne stanoveno (s tou ženou- majetkem) ale vzhledem k tomu že až do 20.stoleti neměly třeba ženské volební právo, to nebylo s jejich sociálním statusem mimo vztah k muzi nějak zvlášť veselý - radši bych se na "tradice" neodvolavala pac nejsou moc romantický :D a vůbec manželství dřív mělo s romantikou máloco. ;) zlatý 21.století 🍾 off topic 🙊
Jsme s přítelem skoro 15let (bydlíme spolu 11let) , máme spolu jedno dítě a druhé čekáme, nevzali jsme se kvůli tomu, že má poslední dobou přítel furt nějaké výmluvy - je to drahé, musí se spousta věcí zařídit, atd. prostě mu to vyhovuje, nemá důvod to měnit, malá se jmenuje po něm, mě má jistou, když máme spolu dítě a ví, že jen tak bych ho neopustila. Dokud jsme byli jen my dva tak mi to nevadilo (i když zrovna v té době když jsem ještě chodila do školy mi pořád říkal, jak si mě vezme, kdy si ho vezmu atd.) ale teď spolu máme děti a já se prostě nechci jmenovat jinak než oni, je mi to nepříjemné i u lékaře, na úřadech, kde mě oslovují jejich příjmením a já se prostě jmenuju jinak, pro mě to není prostě uplná rodina.