Problémy s přítelovou dcerou - nemůžeme najít společnou řeč
Ahoj holky,
musím se Vám svěřit se svým trápením a pokud byste měly jakoukoliv radu nebo názor, budu ráda. Problém se týká přítelovy 7,5 roční dcerky. Abych nastínila situaci v rodině, maminka malé dcerky (říkejme dcerce třeba Johanka) odešla od jejího tatínka (mého nynějšího přítele) asi před dvěma lety k jinému partnerovi. Johanka šla samozřemě s ní, přítel neměl a nemá ani tendence je jakkoliv oddělovat. Johanka je na tatínka hodně fixovaná, má ho fakt strašně moc ráda, na víkendy s ním se vždycky těší. Od loňského podzimu jsme se s jejím tatínkem dali dohromady a Johance jsme náš vztah dávkovali postupně. Znám ji od miminka, nikdy jsme spolu neměly problém. Maminka je spokojená se svým novým životem, tedy do dcerky nijak nevandruje.
Ze začátku, když jsme jí o nás řekli, tak dokonce moji přítomnost jednou za 14 dní o víkendu, když byla u tatínka, vysloveně vyžadovala. Žadonila, abych tam spala a pořád se mnou chtěla něco dělat. Postupem času jí asi došlo, že to není jen na občas a že s nimi trávím víc a víc času a začala se chovat úplně jinak. Nesnese, když s přítelem sedíme vedle sebe, hned musí mezi nás, v podstatě před ní na sebe nemůžeme ani sáhnout, hned vyvolává konflikt. Poslední dobou se ke mně začala v přítelově nepřítomnosti chovat řekla bych až hnusně, má neustálou potřebu mě srážet co já neumím a že maminka to dělá jinak a hlavně LÍP (což bych chápala, ale ona to mnohdy není pravda, to, co já podle ní dělám špatně, vím zcela jistě, že maminka vůbec nedělá, znám ji celý život). Vždycky to mistrně předvede, když tam přítel není. Naposledy jsme cestou z výletu zastavovali u lesa na záchod, tatínek zůstal v autě a my s Johankou a její kamarádkou šly nahoru do lesa. Holky mi pak utekly zpět k autu a najednou je vidím, že se vrací zpět. Ptám se jich, kam se vydaly a Johanka mi s klidem odpoví: "Do prčic" a běží dál do kopce. Vařila se ve mně krev, ale už fakt jen čekám kdy mně pošle do p*dele. Musím ale říct, že jindy je zase ohromný mazel, přijde, sedne ke mě na klín a povídáme si. Čím dál častěji ale převládají situace, kdy si na mně vylévá svůj vztek nebo kdy mne odmítá, že já s nimi nepůjdu tam a tam a já se úplně děsím chvíle, kdy zase budeme spolu.
S přítelem jsme to probírali, o tomhle problému ví, sám si toho i všimnul, že je mezi námi trochu dusno, ale neustále argumentuje tím, že ví, že Johanka není s maminkou, novým přítelem a jeho dětmi šťastná a že jí v tom prostě nemůže nechat (což jsem po něm nikdy nechtěla a ani slůvkem jsem se o tom nezínila) a že se musíme pokusit najít všichni společnou řeč. Nechce o mě přijít, chce se mnou být. Já se fakt snažím, nechci ji vychovávat (nejsem rodič), ale zase bych chtěla nastavit nějaké meze, aby bylo jasně stanoveno, co si dovolit může a co už je přes čáru.
Mě už to tak strašně trápí, že se mi už i zdají sny, že na mě Johanka zase nějak zaútočila a já jsem na ní třeba křičela. Ráno se po takových snech přiznám, že ji fakt nemám ráda, přitom to tak není, mám ji ráda a vím, že je součástí přítelova života a strašně chci aby to fungovalo. Už jsem dokonce udělala i to, že na část neděle odcházím k rodičům, aby měli i nějaký čas jen pro sebe, abych tam pořád nebyla, ale je to jak na houpačce..jeden víkend je to skvělé a další přijde nějaká rána. Já za sebe si myslím, že by s Johankou měl tatínek promluvit a pokusit se jí vysvětlit, že tím, že má rád mne se pro ni nic nemění, vždycky bude jeho holčička, protože já jí tohle říkat nemůžu, ničemu by to asi nepomohlo...Omlouvám se za sáhodlouhý výlev a kdo dočetl až sem a nedejbože by přispěl čímkoliv, máte můj dík.
M.
mám skoro 7mi letou dceru a je asi stejně protivná, jako na houpačce, jsou dny, kdy je t sní úžasný a dny kdy je tzv. na ranu, hele asi takhle, zkus se oprostit od toho, že to dělá úmyslně, co se pak snažím s dcerou mluvit a vysvětlovat, co že zase kde přepískla, ona si to neuvědomuje, nevím, jestli je to věkem, měla jsem za to, že malá puberta už je za námi, ale asi je to na delší dobu, určitě by s ní měl promluvit táta, pokud to nepomůže, tak pak už jen přeji hodně trpělivosti, chápu že vlastní dítě a dítě partnera je veliký rozdíl, ale stůj si alespoň za tím, že se k sobě budete chovat slušně, na tom bych stavěla
@michaela_2 @svha Holky moc děkuju, je možné, že si to příliš beru, asi je to způsobené tím, že ze začátku to fungovalo krásně (a můžu říct, že jsem se fakt bála, přítel mne přesvědčoval, že to bude v pohodě a bylo) a teď poslední měsíc strašný propad. Už jsme se s přítelem bavili i o miminku, krom toho, že se bojím, že by to případné malé Johanka nepřijala, mám hlavně strach, aby to nevzala jako útok na sebe a nepřestala mít tátu ráda. Možná se na to dívám moc dospěle a psychologicky, nevím, už mi z toho hrabe 😀 a třeba to až tak složité není, uvidíme co přinese čas, zatím tedy zatnu zuby a vytrvám 🙂 díky díky díky
@mata2hari tak tady jen řeknu, já mám dítě jen jedno, ale stačí synovec na hlídání a malá .... no koment 🙂 fakt to chce odstup, musím ji srovnávat , hledá si mantinely, jakmile někde ustoupím, začne válcovat, jako je to moje zlato, ale rozmazleného spratka nechci, je to těžké i pro mě jako pro mámu, můžu pro ni udělat první poslední, ale předně chci, aby jednou stála na vlastních nohách, tož uvidíme, jak se mi přání vyplní
ještě jen tak okrajem, jak píšeš, že prvně to šlo, to bych viděla, že si okoukala terén a teď zkouší kam až to může jít, to mi příjde naprosto normální
plus u babiček nebo tet - hlídání, je malá naprosto jednička, dojedu já a hukot, ale to tak mají asi všechny děti, najednou nejde co normálně zvládá
Má to klasický průběh od - hodná zábavná teta- až po nechci s ní být - z pohledu holky. Děláš to dobře, dej prostor jim dvěma, přítel at ji ujišťuje o své lásce a ze o ni nikdy neprijde, ani tebou, ani nikym (miminko bych samozřejmě nezminovala), hranice co si k tobě smi/nesmi dovolit stanoví otec, i ty, už není 3-4letá, mluvit s ní na rovinu "já" způsobem - např. "nelíbí se mi když.., potřebuju.. " ne ty jsi řekla, udělala (=ty jsi nemožná).
@mata2hari a zkusila jsi jí to normálně říct, samozřejmě přiměřeně jejímu věku, jako: když říkáš tohle, tak mě to mrzí. Jsem s tebou ráda a mám ráda i tátu. Je to jen můj pohled, s takto starými dětmi mám zkušenost jen z hlídání, ale vím, že nejlíp se mi s nimi vždy jednalo napřímo, měli rádi, že je beru za parťáky...
@cherris Zkoušela, ne ve všech situacích, ale když už to ve mně moc vřelo, řekla jsem jí, že mě mrzí, že mi tohle říká a že na mě křičí, že jsem jí nic neudělala..to pak vždycky za 10 minut přišla, přinesla obrázek nebo něco co vyrobila a omlouvala se, že to tak nemyslela. Poslední dobou mi ale přijde, že to dělá fakt naschvál, ta posměšná jiskřička v oku..no možná si to fakt jen moc beru nebo už vidím za vším trávu růst. Uvidíme jak proběhne tento víkend.
@mata2hari mám dceru 8 let a několik kamosek s podobně starými dcerami a můžu ti říct, ze se takto občas chovají i vlastní dcery k matkám. Moje dcera vyloženě visí na manželovi, když si má vybrat, vždycky jde raději s nim, když sedíme na sedačce tak se nacpe mezi nás a pod. Taky na mě zkouší svoje naladičky, kam až může zajít a pod. To samé u kamarádek. Mám jednu, která obě dcery vychovává vlastně sama, tatínka vidí tak jednou dvakrát za měsíc (pracuje mimo ČR) a její starší 8 léta dcera je na ni tak neskutečně drzá až to bolí. Takže podle mě je to tak trochu věkem a rak trochu tip vztahu ženská-ženská, jak dva kohouti na hnojisti. Akorát ta mladší, tedy ta dcera, nechápe, že o tátu bojovat nemusí.
Mam ten sami problem s tim rozdílem ze pritelovo dcery maminka je hrozná s prominutim krava a očkuje holku proti me i proti tatinkovy vzdy se desim dne kdy k nam ma prijed a upřímně kdybych mohla dostane par facek za to jak se ke me chová maminka tahá z přítele vetsi a vetsi penize i presto ze čekáme ted spolu ted miminko a potřebujeme každou korunu ji je to ovšem jedno takže to resim tak ze když přijede pritelovo dcera na vikend tak ja odjizdim na vikend pryc
Holky a nemůže se na těch dětech projevovat to, že už je konec škol. roku a jsou unavené? Na svém synovi pozoruju to psychické vyčerpání fakt hodně. Reaguje poslední dobou hrozně zlostně - a to jde přitom o celkově velmi hodné a rozumné dítě.
@mata2hari ahojky! Teď se tu proti mně asi strhne lavina .... Aleeee! Já mám taky svojí ,,holčičku,, můžeme jí říkat třeba Ája. Seznámila jsem se s jejím tatínkem před třemi lety, když Áje bylo 8let (táta už s nimi 3/4 roku nebydlel). Ája taky ze začátku vyžadovala abychom spolu trávili všichni 3 co nejvíce času, měla mě šíleně ráda, byla to taková fajn rodinná pohodová atmosféra. Už zhruba po roce jsem začala pozorovat naschvály, které mi malá milá Ája začala dělat, začala být hnusná, vždy když to tatínek neviděl, pak se vždycky přišla tulit a mazlit, takže jsem ve finále vypada jako ta největší sketa. Když se s tulila s tatínkem, házela po mně držky a vysmívala se mi, jakože ONA zase vyhrála. Noooo já díky bohu nejsem typ člověka, co by se vzdával. Rozhodně jim nebráním aby se vídali, ale na druhou stranu se nenechám šikanovat a malé milé Áji, smrada, který si myslí, že vyhraje a dosáhne toho, abychom se my dva hádali 🤷🏽♀️. Jejího tatínka jsem si v říjnu vzala a čekáme miminko. Tatínek je úžasnej, najednou vnímá, že Ája není žádný chudáček a víc se upnul na naše společné mimčo, které je teda stále v briše 😬. Věřím, že až se miminko narodí, bude připrděnej ještě víc a na Áju bude mnohem přísnější, což jí jen a jen prospěje. Už teď když mu ,,požaluju,, co mi Ája dělá za prasárny, jí vždycky sjede a oznámí, že pokud k nám nechce jezdit a chovat se slušně, má raději zůstat doma s maminkou. (Momentální stav je, že jezdí na víkend zhruba 1x za měsíc) My dva se totiž k sobě chováme vždycky slušně a s úctou a vyžadujeme to od všech členů domácnosti. 🙏🏼. Přeju Ti hodně sil a hlavně prosím, nenech se šikanovat !!! 🍀🍀🍀🌷
@mata2hari necetla jsem prispevky, jen uvodni. Holcicka na Tebe zarli. Chce pozornost otce pro sebe a ma pocit, ze mu ho krades. Odpovedela sis sama na zaver. Ano tatinek by si s ni o tom takto mel promluvit a uz davno.... Co se tyce Tebe, taky by sis s ni mela v klidu sednout a ujistit ji, ze ji mas rada, ze mas rada jejiho tatinka, ze tatinek ma rad Tebe, ale ze ona vzdy bude jeho nejvetsi laska, jeho dceruska a ze Ty ji to rozhodne nechces vzit. Nechces byt jeji nepritel, ale pritel. Respektujes jeji maminku a proto ji nabizis, ze Te muze brat jako tetu, nebo velkou kamaradku. Ono se to zda, ale deti jsou mega vnimave.... Bude lepsi, aby jste to urovnali ted, nez neni v puberte, protoze pak by teprve zacalo toco a nadchvaly.... a pokud se snazite o mimi, tak urovnat to jeste pred mimim, jinak to pak teprve bude boj... mimco muze mit rada, ale Tebe bude nesnaset, pokud do te doby nezakopete valecnou sekeru. Pokud se Vam to podari, muzete mit opravdu moc hezky vztah. Kazdopadne nesmi z Tebe citit, ze ji chces vystipat z vysluni u jejiho otce.
@priefi ale to ze mne cítit nemůže,protože to já nechci..spíš si myslím,že cítí z tatínka,že se chová malinko jinak..dřív se jí ptal jestli pozvou tetu na odpoledne a tak a teď už to s ní neprobírá,chce mne tam,tak tam jsem..uvidíme,budu se snažit to urovnat,protože chci s přítelem zůstat a nechci se ho vzdát.
@b91 no to si taky myslím,že to může přerůst do pěkného hnusu,na druhou stranu si ale pořád říkám,že by jí to měl vysvětlit tatínek,že se pro ní nic nemění.On naštěstí vidí,co mi ona dělá,navíc já mu to vždycky řeknu a on mi věří.Ona se prezentuje,že je doma strašnej chudáček,že jí maminka všechno vyhodí,že jí nevlastní brácha sní všechny mlsky a tak..já ale nevěřím,že by byla až taková chudinka,už sem to příteli i několikrát řekla že se mi to nezdá a už se k tomu taky staví trochu jinak než dřív..je jedináček a je zvyklá na veškerou pozornost.Způsobem,kterým si onu pozornost vymáhá ale u mě narazila..Přítel si miminko moc přeje a já myslím,že mladé slečně to může jedine prospět,ale zase jí to nechci dělat úplně naschvál..Přítel si ještě taky myslí,že malá by pořád chtela vrátit (pochopitelně) zpátky mámu s tátou k sobě,i když se má teď líp než když žili spolu a hádali se...nu asi se s ním domluvím,že jim někdy nechám celý víkend,aby to s ní zkusil probrat,že se pro ní nic nemění i když tam budu já..
@mata2hari naše Ája byla kvůli chování i u psycholožky, ta potvrdila, že je s rozchodem rodičů vyrovnaná. Miminko naschvál jí přece určitě neuděláš, uděláš si ho pro sebe a pro partnera ♥️. Myslím, že to máme podobné. Naše Ája taky dělá chudinku, dovoluje si co kde může a u mě prostě narazila, proto se staví na zadní. Vždycky když to vidím, si říkám, že svoje si vychovám jinak. Sama vím, jak to může být těžké, ale nevěš hlavu, bude líp. 🍀
@mata2hari ahoj, poradím ti jeden trik, který u nás zafungoval a možná by mohl i u tebe. Dceři je potřeba říct, že ty tam jsi pro ni a kvůli ní, ne kvůli tátovi a tak i konat. Když si budete sedat, tak křičet , já chci sedět vedle “Marušky”, uvaříme, co si přeje “Maruška”, tohle je pro “Marušku lepší. My měli s dcerou taky hrozné problémy, vůbec nikoho vedle mě nesnesla, až právě mého druhého manžela, když pronesl tu památnou větu: Já sem chodím hlavně za tebou “Kačenko”, ne za mámou a byla jeho 🙂. Exmanžel představil dceru své přítelkyni, se kterou v dcery přítomnosti , po sobě neustále lezli, mazlili se, vodili se za ruce, dcera byla úplně hotová. I se jí ptal, co jí vadí, tak mu to řekla, ale on si to stejně tak vedl dál. Tátu odepsala ba dlouhá léta, Dceři je 25 let, do 24 let jeho přítelkyni nenáviděla, až nyní ji jakžtakž může.
@b91 Ježiš to je přesně ono!!! 😀 Už teď vím, jak svoje dítě vychovávat nechci a nebudu (snad to tak i dopadne, známe to, že si můžu cokoliv říkat, ale skutečnost bude jinde...). Já už sem i přemýšlela, že si o tom popovídám s maminkou, jestli třeba doma nedělá to stejné, jestli prostě nezkouší, co jí kdo dovolí a nechce z toho vytěžit pro sebe maximum. Docela často poroučí jako "podej mi, přines, udělej" atd. ale na to já naprosto nereaguju, dokud neřekne prosím, protože nejsem její sluška. Už jsem jí i několikrát řekla, že tohle na mne neplatí a jestli něco chce, tak si pro to má dojít a nebo aspoň poprosit..docela to funguje...ale možná právě od té doby začaly ty problémy. Ze začátku to bylo tak, že byl přítel na její straně - co řekla, to bylo, teď už je to ale jiné, jednak ji i občas okřikne, aby těhlech svých výlevů nechala a hlavně je tam znát to, že už nežije jen pro ni, ale že chce žít se mnou. Johanka třeba pořád tvrdí, že se bojí, nechce v 7,5 letech chodit sama ani na záchod..někdy vyžaduje mne a hrajeme třeba co si myslím, někdy tatínka, ale já už sem mu říkala, jestli mu přijde normální chodit s takhle velkým dítětem na záchod a je to fakt jen o tom, abysme nedejbože třeba nezůstali spolu sami v pokoji..když jsem já v kuchyni a přítel v pokoji, tak jde na záchod klidně sama a úplně bez řečí. Teď nás čeká víkend se skupinou dalších dětí a rodičů na chatě, tak mám v plánu jí nechat trochu víc prostoru, prostě se budu ke všem dětem chovat stejně, i když tohle je oproti těm ostatním "tak trochu moje". Snad to dopadne, případně, když bude zase hnusná, asi jí to prostě řeknu, že mě moc mrzí, že mi tohle říká, že jsem z toho pak smutná atd. třeba se něco změní...díky moc 🙂
@rosalline My se s přítelem v její přítomnosti vůbec nedotýkáme, dáme si tak akorát pusu na dobrou noc a to už malá obvykle spí. Já když sem si všimla, že jí vadí, když jsme vedle sebe, tak jsem to začala řešit tak, že prostě nesedíme vedle sebe, ale kousek dál. Co budeme vařit, to rozhoduje vždycky ona. Možná bych jí měla opravdu přímo říct, že ji mám moc ráda a že s ní ráda trávím čas..děkuju za rady 🙂
@priefi na mě to tak právě působí..že zkouší, co jí tatínek dovolí, tak radši kydá špínu na děti přítele maminky a na maminku vlastně taky..ona teda jako její maminka je trochu svéráz, je děsnej nervák a psychouš na úklid, takže je z ní holka trochu vydeptaná, ale pořád se mi nechce věřit, že by tam na ní byli všichni tak zlí jak ona tvrdí..S maminkou se bavíme vzhledem k tomu, že se známe celý život, tak se jí na to asi zeptám..
@mata2hari ony plány jak vychovávat své dítě a skutečnost, jak ho vychovávat budeš jsou většinou dost rozdílné.
A že se Johanka bojí na záchod - moje starší 10-ti letá dcera se bojí jít na sama na záchod! Když jdeme s manželem za ruce, tak se stejně pořád mezi nás cpou holky (a to jsme jejich rodiče). Když si mají sednout tak nejlépe na nás.
Byla zvyklá mít rodiče jen pro sebe, teď se o ně musí dělit s novými partnery a s novými sourozenci. Sama píšeš, že se ti o tom už i zdá, Chápu to, ale přijde mi, že už čekáš a vyhledáváš chyby.
a jak psala @ivular - konec školního roku je s dětmi na zabití. Obzvlášť, když je venku takové horko.
Nemůžeme ještě tak malé děti posuzovat ze svého - dospělého hlediska. Jsou to pořád ještě děti - mají své myšlenkové pochody a rozhodně je nesrovnávat s Aničkou od vedle, která má taky rozvedené rodiče.
A rada - ujistit jí, že jí máš moc ráda, že víš, že tatínek je její, že je u vás kdykoliv vítána a co by třeba chtěla. Je možné třeba i napsat pravidla ...
Jen k tomu argumentu “ja budu vychovavat sve deti jinak” - nema na tom podil i otec ditete? Pripada mi, ze vina se v techto pripadech casto svadi jen na byvalou partnerku, ale ten chlap u toho byl taky...
@baris já sem to ale napsala, že je mi jasné, že teď bych vychovávala nějak, ale skutečnost se může dost lišit, nedělám si iluze, že budu jednou dokonalá matka nebo ženská s aspirací na matku roku.
Ano, děti se můžou bát různých věcí a vlastně nejen děti, i dospělí mají své strachy, tady ale jde o to, že její strach je účelový. Někdy se strašně bojí a nechce jít sama vůbec nikam a za půl hodiny jde klidně sama na zahradu natrhat pažitku na brambory nebo na záchod o patro níž. Mám vyzkoušené, že často pomůže se s dětmi o strachu bavit, aby ho dokázaly popsat a tím ho třeba překonat. Jednou jsem se jí ptala, čeho se na tom záchodě bojí, ať mi to řekne, jestli je tam strašidlo nebo pavouk nebo z čeho je ten strach, že tam půjdem spolu a strašidlo vyženeme a ona mi řekla, že tam jen nechce být sama, že jde na velkou a nudila by se.
Uznávám, že prostě po těch všech příhodách už možná vidím a slyším i trávu růst, ale jde mi o to, že se tím mění můj vztah k ní a to já nechci..chci jí mít ráda, chci aby byla naší součástí...
@mata2hari ahoj,
jak dlouho spolu jste a máš v plánu mít vlastní děti?
totiž to co popisuješ, může být jako na houpačce ještě další xx let. Věk 7,5 je něco jako první puberta... a potom, holky jsou na tatínky jinak a víc fixované, to chování, že nechce, aby jste byli blízko sebe... a veškeré kontakt mezi vámi je vlastně jen pusa na dobrou, když už ona spí... přijde mi to hrozně úmorný, vyčerpávající, pro tebe myslím.
Za jejím chováním může být i nevinně vypadající věta z domova, třeba že maminka řekla, že je fajn, že táta taky někoho má a třeba bude mít sourozence (vycházím z toho, co jsi psala, že malou neštve proti tobě, nebo vám, že má spokojený, fungující nový vztah), dítě si potom tu informaci přeloží pro sebe jinak, už nebudu mít tátu jen pro sebe, bude tu někdo nový, kdo s ním bude pořád, a na mě zapomene, už mě nebude mít tak rád, jako teď, když jsem jen já, jestli mi rozumíš jak to myslím.
Já jsem něčím takovým, horším, prošla. Manžel měl dceru ve své péči, k mamince chodila o víkendech, čili, máma byla nejlepší, táta byl nýmand, já tak nějak do počtu, to už v té finální vrcholící fázi konce.
Já jsem se teda nemusela snažit ji mít ráda, já ji prostě ráda měla automaticky, protože jsem měla ráda jejího tátu a všichni, kdo k němu patřili, myslím z rodiny, jeho, jsem automaticky brala jako jeho součást, tedy hezky. Pak to byla katastrofa, říkám si, že kdybych to věděla, jestli bych to absolvovala znovu, nevím. Každopádně teď jsme v pohodě na všech frontách 🙂
Jí bylo v době, kdy jsem s manželem začala žít 12, když od nás odešla k mamince tak mám pocit že 16, začalo se to s*át tak po třech letech, kdy se to kupilo až to vyexplodovalo do toho jejího odchodu k druhému rodiči, čili k matce. Já jsem byla ta nejhorší pro manžela, pro ni, pro její mámu, prima život.
No ustáli jsme to. Asi ani nevím jak.
Drž se, jestli ti za to ten chlap stojí a on o tebe stojí, tak se připrav na řeholi. A jestli ne, tak odejdi.
@xxx3d jsme spolu rok,ale všechno je tak nějak urychlené tím,že se známe téměř celý život..už když jsme do toho vztahu šli,věděli jsme o sobě téměř všechno..Myslím,že maminka ji proti nám fakt neštve,dokonce to byla i ona,kdo nás po nějakém čase přiměl k tomu,že bychom to malé měli říct,že se jí na to ptá a ona chce,aby jí řekl táta..Ono to bude podobné,s mamkou žije,tedy tatínek je nejlepší,protože se jí o tom víkendu plně věnuje..Já ji mám taky ráda,vždycky sem měla,beru to tak,že když chci s přítelem být - a to fakt chci,je automaticky ona součástí našeho života - je jeho součástí.Stejně jako s jeho rodinou,s těmi třeba bývalá vůbec nevycházela a nesnášela je,já vycházím výborně.
Akorát mi to po těch posledních příhodách trošku nemyslí,všechno asi až moc otáčím proti sobě.
Děti spolu mít chceme,teď minulý měsíc už to vypadalo že se zadařilo a já celou dobu myslela jen na to,co bude,jestli to není vůči malé bezphledné a není to podpásovka.Plakala sem příteli na rameni co budeme dělat,že nechci aby se kvůli tomu jejich vztah pokazil a on mi řekl,že sem praštná a že mám konečně taky myslet trochu na svoje štěstí a ne na štěstí ostatních. A že jak malou zná,že by z miminka měla radost.
V tomhle je to u nás zatím tak,že on mi věří,že mi malá dělá co dělá,ale tak trochu neví jak se k tomu postavit a jak to v tuto chvíli řešit a hlavně ví,jaká jsem a že ji mám ráda.Po těhlech výstupech ho vždycky utvrzuju v tom,že ji nechci odhánět,nechci aby ji přestal mít rád,ale že by bylo potřeba stanovit jasné hranice.Odejít nechci,chci se tomu postavit a vyřešit to,tady jsem se asi jen potřebovala vypsat z toho co se ve mně děje a paradoxně se mi hrozně ulevilo..
@mata2hari Ahoj, přečetla jsem do konce a myslím si, že jsi zaujala skvělé stanovisko 🙂 dáváš příteli a dcerce prostor a čas, který mohou využít sami pro sebe, snažíš se, ale nechceš si ji zase nechat přerůst přes hlavu. Takže bych doporučila jediné - přestat se těmi stavy trápit. Ono i u vlastních dětí se člověk leckdy čeká něčeho, co ho zamrzí - oni to prostě zkouší. Chápu, že ve tvé situaci je to o to složitější. Ale věřím, že se to časem ustálí 🙂 Prostě bych se dál chovala tak, jak píšeš a nebrala bych si to tolik. Hodně štěstí! 🍀