Představy o mateřství - očekávání vs. realita

@meronym když musíš, tak musíš 😀 znám to 😀 jako novorozenec to měl často až na zádech

Já bych spíš řekla naivní představy. 😀 Kromě některých už zmíněných třeba, že příkrmy budu jen mačkat vidličkou. Ať si zvyká na kousky od začatku. Samozřejmě mám nejedlíka a byla jsem ráda, že mi snědla alespoň něco málo mixovaného. 😀

Moje představy se splnily do puntíku. Já dohanim noc a spím s miminkem přes den, a v bytě bordel 😂
Zato teď to podle mých představ není. Děti si nehrají pokojně, neustále se hádají a perou o hračky, nebo po mně skáčou, a když je v pokojíku ticho, jdu je zkontrolovat 😂

Taky jsem si představovala, že druhý syn bude stejně krásně papat jako první. Omyl, od dvou měsíců s jídlem valcime. Měl tehdy trochu rýmu a nechtěl moc pít mlíčko, a už mu to vymrcovani zůstalo. Má téměř 2,5 roku, vidím na něm, že je mrzutý z hladu, ale donutit ho k jídlu je nelidský úkol, on radši jde spát...

Já se jako bezdětná dívala zkrz prsty na všechny matky kojící do dvou let a víc, no momentálně to u nás vypadá, že tu moji prsomilka budu kojit ještě ve školce 😁 taky jsem předpokládala, že dítě bude usínat pokojně samo v postýlce a v žádném případě nebude spát s námi v posteli...😂

@no_title Myslím že tyhle naivní představy má 90% prvorodiček 😁 Realita je většinou úplně jiná 😁 Hlavně ta změna dosavadního života o 100 % - minimálně první rok...

Já jsem aktuálně ve fázi těch naivních představ, neb očekávám svého prvního potomka. Já nemám žádné kamarádky s dětmi, takže informace beru od mamky nebo tady z webu, tak uvidíme. Nicméně si nepředstavuju romanticky načančané miminko v kočárku spící 20 hodin denně, ale určitě jsou věci, které si myslím blbě. Ale beru to tak, že až to přijde, tak se všechno uvidí. Kdo byl ale asi hodně naivní a tvrdě prozřel, je moje švagrovka. Před porodem oslavi jednadvacáté narozeniny a dítě si s přítelem pořídili, protože jí nebavila vejška... tvrdě prozřela už když jí začalo růst bříško a začala pociťovat první omezení v rámci těhotenství a nesla to velmi velmi nelibě, de facto až do porodu to byla nástražná mina plná vzteku :D Teď jsou mrňousovi dva měsíce a ona je stále zavřená doma, pořád kojí, nikam nemůže, na nic se nepřipravila, pořád jí něco chybí a nedokáže se srovnat s tím, že je s dítětem tolik práce. Nevím, jaké konkrétní představy měla, ale asi žádné, protože se diví všemu, od financí (najednou jaksi nejsou), přes chod domácnosti (vlastně až teď sama hospodaří) po péči o dítě, u kterého si myslela, že bude prostě spinkat, usmívat se na ni a bude to príma jezdit s kočárkem....

Taková ta klasika, ze nebude spat se mnou v posteli, že ji nechám vyrvat a tak :D no, nenechám vyrvat, spí s námi v posteli :D skákání kolem ni, jak slečna piska :D

Já si po vyprávění svých kamarádek představovala, že to bude hrůza, dítě bude pořád řvát a vyset mi na koze. Nebudu vědět, co s ním mám dělat. Prostě katastrofa 😁 Opak je pravdou, měla jsem spící hodné miminko.

Moje kamarádka měla představu, že prvního půl roku bude dítě jenom ležet/spát a ona nebude muset nic dělat 🙂
No a mně asi teprve měsíc před porodem došlo, že vlastně moje dítě bude mít i nohy a mohla bych mu ke kompletní výbavě nakoupit i ponožky 😃

Já jsem si představovala, jak to hodné miminko bude celé dny jenom spokojeně spinkat v košíku, zatímco já budu číst knihy, koukat se na televizi, háčkovat apod., (všude kolem to bude krásné a uklizené), občas miminko malinko fňukne, já ho nakrmim, prebalím, pomazlím, miminko se bude spokojeně mazlit, přičemž mi během chvilky usne v náruči.

Mne sa zrútila celá moja predstava o materstve. :D Všetky tie veci typu nikdy s nami nebude spat v posteli, nikdy jej nedám kupované jedlo v skleničke, nikdy jej nepustím televízor a v neposlednom rade nikdy nebudem kričať na svoje dieťa. 🙈 Pri druhom, verím, že budem mať reálnejšie predstavy :D

@kittyy17 ticho je vždycky podezřelé 🙂, nebo věta "já mám nápad"

Žádný dudlík, zadne společné spaní v posteli, jist jedině v židličce, šátek či nositko? Nikdy 😅😅😅 ehm. .. a vše je jinak 😅😅😅😅

Měla jsem představu, že děti se nejpozději v půl roce kojí co tři hodiny a spí celou noc (max. se dvakrát probudí). Tak nás to učili na škole. V půl roce se syn budil co hodinu a ve stejném intervalu pil. Myslela jsem si, že už od třech měsíců nám bude pomáhat chůva, ale ověřený kontakt selhal a novou chůvu jsme nenašli (naslepo nikoho nechci). Taky jsem netušila, že se syn bude ještě v roce probouzet klidně co půl hodiny, pokud u něj nejsem - myslela jsem si, že dítě uspím a stihnu něco udělat do práce nebo do školy.

Z pozitivního hlediska - bála jsem se, jak zvládneme s miminkem cestování, a v tomto u nás není naprosto žádné omezení. Ukázalo se, že s dítětem jde opravdu dělat prakticky cokoliv (alespoň v našem případě). A nikdy jsem neplánovala spaní v postýlce nebo vyřvávání a podobné praktiky.

Zenske me tu sezerou, ale moje predstavy byly (zatim) minimalne 10x horsi nez je realita. Takze za me zatim 👍🏻
Ale je to hodne tim, ze jsem byla cele tehotenstvi strasena kamaradkami - jak bude strasne tehotenstvi, sedtinedeli, hormony, prdy, tchyne, spanek... pravda, nejsem mama dlouho, ale podle proroctvi kamaradek by to melo byt aspon 10x horsi. A taky mi dost naivity vzala dlouhodoba zkusenost s jinym miminem. Takze ja si jako naivni bezdetna zpetne nepripadam.

Mna polka konika vysmievala, ze mam predstavy, ktore su uplne scestne. No, nieco vyslo podla predstav, nieco menej, ale rozhodne to neni tak "zhave", jak mi to niektore mamicky popisovali 🙂

Moja sesterka caka kazdym dnom miminko a vyhlasila - ona nosit nebude, dietatu je najlepsie v kociari. Tak som sa v duchu zasmiala, jak moje dieta polku casu odmieta byt aj v kociku aj v nosici a chce sa proste nosit na rukach. Ale nepovedala som jej nic, lebo si spominam, ako ma mamka vysmiala za moju predstavu, ze maly bude krasne spat celu noc u seba v izbe a hla, akurat toto sa mi splnilo a od 3 mesiacov skutocne spi sam v izbe kludne aj 12 hodin vkuse. Tak mozno sesterka bude akurat v tomto "ta stastna" a dieta jej naozaj vydrzi furt v kociari. Priala by som jej to, lebo mne uz odpadava ruka a na celodenne vylety chodime jak blazni s dvoma nosicmi, kocikom a ku konci aj tak dieta nosime na rukach.

Zrovna vcera mi moje bezdetna znama rekla, ze diteti je potreba vytycit hranice a dat mu rad, a pak to vsechno pujde jako po masle, dite se bude samo oblekat, nikdy neudela scenu aj. Tak to jsem premyslela, jestli mam zapotrebi tohle poslouchat. Nutno podotknout, ze doma mam nemocne 3,5lety pytel vzdoru a 1,5lete batole a do toho jsem v 6.mesici a vcerejsek byl jeden z velmi pekelnych dnu. Pak jsem nad tim mavla rukou, ona nejspis nikdy deti mit nebude, tak jsem si pomyslela cosi o zadeli a sla jsem dal. Ale dobre minene rady od bezdetnych kolemjdoucich jsou pri dobrem nacasovani jako kudla v zadech..

@no_title nejhorší bylo asi kojení ze začátku. Prakticky celé šestinedeli jsem měla malého u prsu. To byl prvotní šok. Myslela jsem si, že budu víc stíhat v domácnosti a v práci. Teď u druhého je to nejvíc nedostatek spánku a fungování s dětma celý den bez odpočinku. Jsou po roce.

Tak já se, po varování známých i rodičů, hlavně bála jak se rok vůbec nevyspím, že se k dítěti musí co hodinu vstávat. Naštěstí ale malá od 2 měsíců spí v podstatě celou noc, budí se nad ránem, to si ji vezmu do postele na kojení, a spolu ještě na 2-4 hodiny usneme.
Naopak jsem si ale malovala jaká bude pohodička že budu do půl roka jenom kojit a že ji budu pořád nosit v šátku, takže ji budu všude tahat s sebou, protože miminka přece milují být u maminky v šátku a hezky tam spinkají, že, a jenom jí co 3 hodiny na 10 minut nakojím...a když ji nebudu moct vzít s sebou, že prostě jen odsaju a postará se manžel, takže v půl roce už klidně budu moct chodit na částečnej úvazek do práce - třeba jednou v tejdnu, a dva dny v tejdnu mít home office... No realita je taková že skoro do 3 měsíců bylo kojení peklo, kromě něj jsem přes den stíhala maximálně občas dojít na záchod a najíst se a i tak bylo třeba občas dokrmit umělym, odsát zvládám tak max. 90 ml když to jde fakt dobře (ale půlroční dítě na jednu dávku vyzunkne pomalu dvojnásobek), v šátku mi vydrží tak 10 minut než se začne vztekat, tak jsme koupili nosítko a tam už vydrží AŽ půl hodiny... no a poslední dobou už přes den občas i stihnu umýt nádobí a vynést koš, ale svým představám o tom jak budu pracovat se fakt nahlas směju.

Malý se narodil v červnu, takže moje představa byla celé léto venku na zahradě pod pergolou, malý bude spinkat v kočárku, občas ho nakojím, budu si číst, popíjet nealko koktejly, odpočívat v zahradní houpačce...
A realita? Pche... malý od porodnice jaksi nespal, a když, hodil si šlofíka 20min po kojení a matko bav mě. V kočáře řval a řval, v jedoucím i nejedoucím, až do doby, než šel do sporťáku. Takže léto jsme trávili oba zpocení v nosítku, v něm mi občas i spal. Hodně ublinkával, takže co dva dny, to pračka, nervy jestli nehubne. Ale společné spaní jsem přiznám se nikdy nechtěla a nepraktikujeme, i když jsme to zkusili, malý byl víc nespokojený jak v postýlce. Do jeho roka jsem byla přesvědčená, že bude jedináček. No, budou mu v červnu 2 roky a jsem v 11.tt. 😀
Tak se modlím za hodnou a hlavně spavou holčičku 😀

Nechtěla jsem společně spaní v postely,dudliku,a kojit tak do roku cca. Ji ak jsem moc představ neměla.
A mám to tak.
Děcka od začátku spí ve své postýlce,nejdřív u nás v ložnice,pak už u sebe v pokoji. Dudliku ani jeden neměly. Kojila jsem dceru do 14 mesicu, syna do 10 ( odstavil se sam )
V noci spí oba celou noc, a vstávají kolem 10:00 hod.
Mají nastavený večerní režim a ten funguje už od sestinedeli.

@alicie_k vidim, ze mame podobne deti, jak keby som citala o mojom malom. Ja predstava, ze novorodena predsa musi spat.. no, nie nemusi a sam sa nezabavil ani omylom :D nastastie ma teraz 5 mesiacov a asi dospava lebo spi furt :D a kvoli ublinkavaniu mame kvantum oblecenia a pracku so susickou na 10kg pradla, lebo odmietam obden prat. Len maly ma kvoli tomu cez 25 bodycok, aby mu to +-vydrzalo na tyzden

Já neměla romanické představý jako spíš netušila, jak příšerný peklo je šestinedělí a jak dokáže položit na kolena. Navíc já jsem přeci superžena, takže pořád musím mít uklizeno a dělat aspoň maličko externě do práce a navařeno a vyžehleno a tak. Nevadí, že dítě má žloutenku a je mrňavoučký, takže kojení po dvou a půl hodinách, půl hodiny budím dítě a přemlouvám k jídlu, hodinu uspává a hodinu zase, po měsíci jsem se složilá asi dva dny v kuse brečela a nebyla k utišení. Pak si na jednu noc dítě vzal muž a já jen kojila a jinak spala, ukončili jsme režim bez sexu a tyhle dvě věci stačily, abych se dala do kupy. A předsevzetí, že dítě spokojeně spí ve své postýlce a usíná v ní, ty nám pořád drží, mám totiž zlatou holčičku.

@no_title Kamarádka ohledně spaní v noci zas tak nereálné představy nemá. U nás se manžel opravdu staral v noci, i když jsem kojila. Když se syn vzbudil, vzal ho z postýlky, přiložil mi ho, já v polospánku nakojila, manžel přebalil a uložil do postýlky nebo uspal. Dělal to sám od sebe a byl rád, že je součástí těch začátků. Dnes, když se syn v noci vzbudí, jde tam automaticky manžel, protože ví, že já spánek potřebuju víc než on a nejsem schopná dlouhodobě fungovat nevyspalá. Takže záleží, jak to mají doma nastavené🙂

Co se týče rodičovství, tak to bylo v pohodě, ale já jsem s dětmi byla hodně i předtím, takže jsem +- věděla do čeho jdu. Co mě ale odrovnalo byla ta zášť a zloba se kterou jsou na sebe schopné matky plivat. Často i kvůli kravinám, maličkostem... To jsem vskutku nečekala. Ze začátku mě to dost šokovalo ale, uvědomila jsem si, že je to vyjádření jejich nejistot a mindráků a mě se to, co říkají, vlastně netýká. Což je dobré do života =)

Tak já můžu říci, že jsem si jak těhotenství, tak porod, tak šestinedělí i péči o miminko představovala daleko hůř. Mám miminko 6 týdnů. Ale musím to zaklepat abych to nezakřikla.

Nějaké představy jsem měla jiné, ale to už je život, ale stálo to za to 😉

Já měla představy, které jsem teď zpětně vysledovala i u svých těhotných kamarádek, hlavně třeba v situaci, kdy něčí dítko dělalo kravál a bylo protivné. V takových chvílích jsem měla tendenci pronášet věty typu: "Uklidněte si to dítě!" aniž bych měla zkušenost, že děcko je naprosto nezávislá jednotka, která si dělá co chce, ať se budu na hlavu stavět, a ideálně právě v okamžicích, kdy budu ve společnosti a všichni hned nasadí hodnotící pohled 🙂. Ovšem tehdy jsem si arogantně, a v těhotenství obzvlášť, říkala, že moje dítě žádný takový Satan nebude, jak na sebe budeme láskyplně hledět, až ho budu chovat v náručí, budeme si tiše a mírně stavět z dřevěných kostek, popřípadě se mi stulí v náručí, až mu budu číst knížku, zatímco venku za oknem se pokojně budou snášet sněhové vločky. Z tohohle omylu mne vyvedl už náš syn, který souvislejší čtení pohádek začal zvládat až někdy po 4. roce života, a i tak u toho nevydržel mít zavřenou pusu 😀. Ale zas třeba u holčičky jsem se trochu upokojila, protože ta si sama od sebe už jako miminko hrála s různými takovými látkovými a montessori hračkami, které jsme měli nakoupené pro syna a které ho zanechaly zcela lhostejným (nejlepší byl třeba šroub a matka, to vydržel hodiny a hodiny jen šroubovat 😀), a já si tehdy říkala, pro jaké děti to ty firmy vyrábějí 🙂.