Já jsem tak šťastná...!! 😊 Syn je 3 a půl měsíce po úraze nohy, přetrhal si hlavní i vedlejší vazivo v kotníku když sportoval, hrál basketbal. Basketbal je pro něj strašně důležitý, syn má určité psychické obtíže a basket mu strašně pomáhá tyto stavy překonat. Jak jsem již kdysi psala, sport mu také velmi pomohl snížit velkou nadváhu kterou měl po lécích. Basketem začal žít, sleduje zápasy, čte knihy, zajímá se. Takže úrazem se vše podělalo, deprese se vrátily, mohl jen ležet nebo chodit o berlích, bez možnosti chůze. Byl jako hromádka neštěstí 🥺. Po úraze se řešila i možná operace, nakonec ortéza kterou bude muset nosit ještě hodně dlouho a píchání kolagenu. Nyní před pár dny už dostal povolení trochu nohu zatěžovat, pomaloučku polehoučku. Basketbalové hřiště máme přímo před barákem, dnes vyrazil na první krátké oťukávání. Je jasné že to je ještě běh na dlouhou trať, ale už na hřiště nemusí jen smutně koukat z okna. Ta jeho radost v očích byla tak emotivní !!! Snad bude ten smutný kluk kterým teď několik měsíců byl, opět šťastný 😊