Pojďte se vypovídat
Maminky,holky, ženy...nejdu snad ani pro radu. Nechci abysme se tu napadaly. Chtěla bych, abysme tu sdílely svoje pocity. Myslím, že každá z nás má občas pocit marnosti, nevíme kudy kam. Ať máme děti, či nemáme děti. Abych to lépe specifikovala...Je mi 30. Mám dvě děti (necelé 2 a 4roky). Dá se říct, že mi nic neschází. S manželem máme pěkný vztah. Finančně jsme na tom dobře. Bohužel mám už delší pocit právě té marnosti, o které píšu na začátku. Přijde mi, že se mi nic nedaří. Jsem neustále "vypruzená". Na děti vylítávám úplně zbytečně, jak čertík z krabičky. Neustálý pocit úzkosti. Absolutně čas nulový čas pro sebe. A když náhodou mám, tak se mi jednoduše nic nechce. Peče o zevnějšek šla totálně stranou. Připadám si jen jako bytost u plotny, která si střídavě hraje s dětmi a mezi tím uklízí a na nic jiného nezbývá energie a chuť. Víte ale co je na tom nejhorší...já se na tohle vždycky těšila. Já si sebe sama představovala jako tu pečující mámu, která si tu rodičovskou bude užívat. Byla jsem vyvedena z omylu... miluju svoje děti, ale asi nedokážu být bez dalších jiných podnětů a aktivit. A nějak to beru asi jako svoje zklamání, selhání, prohru.... že nedokážu být ta máma na 100%. Ač se snažím, ráda bych si od nich občas odpočinula. Když si tohle v hlavě představím, mám hned výčitky. Přepadá mě kolikrát taková apatie. Máte to také někdo tak? Jsem blázen jen já?
Mátee to někdo také ta
Těch pár kamarádek, kterým se člověk beze studu může svěřit s takovými pocity, mi vždy potvrdilo, že se cítí aspoň někdy stejně. Myslím, že to je úplně normální. Doporučuju na instagramu profil "nasranamama," vždycky mi to zvedne náladu.
@misicka1988 je super, že člověk ví, že v tom není sám. Ale strašně bych nám všem přála, aby to tak nebylo... strašně bych si přála umět pojmenovat ten důvod, co tohle vše spouští.
Mě pomohlo jít na pár hodin do práce když už jsem měla pocit že jsem opravdu mimo...
Jo. A jeste k tomu cekam planovane treti:D teda nevim, jestli bych nemela spis brecet. Verim, ze to je obdobim. Venku je tma, bahno, ani zadna zmena, ze by byl snih. Spolecenske akce zrusene. Sance na odreagovani mizerna, hlidani nemame uz pul roku ani na par minut. Verim ze ti chybi ta moznost vypadnout z domu bez deti (a zaroven s muzem) a nebyt chvili jen mama. Clovek by prisel na jine myslenky, taklhle je to proste tezke. Ja jen doufam, ze na jare bude lip a pomuze aspon hezke pocasi, kdyz nic jineho.
@pipi_puncocha mě právě přijde, že mám momentálně okolo sebe dokonalé mámy, manželky atd...a já jsem ten trotl, co nedokáže pořádně vychovat děti, udržet svoji domácnost čistou, starat se o sebe. Strašně si vážím těch, co dokážou říct...hele, tohle jsem fakt pos...a, nemám dokonale uklizeno. Dneska fakt malá zlobí. Manžel mě štve... nikomu nic zlého nepřeju, ale v tu dokonalost nevěřím a děkuji za typ, ráda se na nasranou mámu podívám 🙂
@gramar Často o tom přemýšlím. Bohužel zatím jsme nějak nepřišli na hlídání. Manžel nechce někoho cizího a já popravdě taky ne. Ale určitě by to bylo řešení.
Já chodila na pár hodin večer když přišel manžel z práce, abych přišla na jiné myšlenky 🙂
@nekiaxy přesně si to vystihla... chybí mi chvilku nebýt máma... když to takhle napíšu, zní to děsivě, ale věřím, že ostatní chápou. Jsem neskutečně ráda, za ty dva cvrčky, ale občas by bylo potřeba vypnout. S hlídáním jsme na tom podobně. Babičku máme jen jednu a navíc pracující a bydlí daleko. S manželem si alespoň vysníváme náš společný víkend, osamotě. Někde mimo domov. Někde, kde se běžně nevyskytujeme. Bohužel zatím v této době můžeme jen snít...
Ještě by mě zajímalo, jak u vás probíhaly vánoce? Já se po loňské zkušenosti, kdy začátek štědrého dne vypadal tragicky, následně se z toho vyklubal úžasný den/večer, strašně těšila. Realita ale byla jiná...nebyli jsme jen my čtyři, ale byli s námi i rodiče, za což jsem moc ráda, ale přiznám se, že jsem asi dala přednost dokonalosti před spokojeností. A asi se před nimi chtěla nějak vytáhnout, nebo já nevím co a nakonec to skončilo tím, že jsem byla furt pod tlakem, ve stresu... naštěstí mě přišlo, že dětem jsem to snad nepokazila. Poučila jsem se pro příště a určitě to chci udělat jinak. Je mi to ve finále strašně líto.
Ono totiž nejsi jenom máma. Jsi holka, žena, kamarádka, čtenářka, sportovkyně, tramp (dosaď si, co tě naplňuje). A alespoň kousek "tvého" světa musí fungovat i teď, kdy je to máma tvým hlavním posláním. Jednej - vymyslete s mužem společně strategii, jak ti dopřát nějaký čas pro tebe. Ta nespokojenost, uzirat se tim, ze bys vlastně spokojena být měla je fakt špatně.
@gramar z podstaty mé práce a místa bydliště by to asi moc nešlo, ale přemýšlím o tom čím dál víc
Hele já šla na kasu do KFC, potřebovala jsem ten pocit že něco umím (třeba souvislou větu na jiné téma než mixovaná brokolice) :D šla bych klidně zametat i chodníky, bylo jedno co budu dělat
Tak tohle není noc co by každá z nás neznala. Už 3 roky jedu jako šroubek od rána do jedné v noci kdy končím ne sholednutom filmu ale s mopem v ruce a umývat záchod. Pak padnu jako stepka a tak dokolečka. My to máme horší v tom že nemáme ideální bydlení a najít něco jiného je teď složité. Máme málo místa, děcka nevyboureny, divoký, ještě teď nechtějí spát. A tak dokolečka dokola. Myslím si, ze není se za co stydet. Ono ty obrázky krásných a nacancanych matek co mají na vaření, uhledne dětičky a dokonalý make up je jen lež.
@lv vyrůstala jsem na vesnici, ze které jsem, dá se říct, v 15 odešla a už tam jen dojížděla. Na střední a vysokou, jsem chodila ve velkých městech a následně se po skončení odstěhovala do Prahy. Tam jsem si zvykla na divadla, kavárny, sportovní aktivity... nicméně mě to vyhovovalo jako svobodné a s dětmi bych si život ve městě nedokázala představit. Bydlíme na malé vesnici, kde samozřejmě tyhle aktivity nejsou. Neskutečně se těším, až bude zase možnost a já si zopakuji ten městský ruch... následně se však budu těšit k nám do míst, kde dávají lišky dobrou noc,🙂. Co jsem teď znovu začala, je čtení. Snažím se najít alespoň pár chvil na knížku, to mi strašně scházelo. Člověk se do ní ponoří a neřeší alespoň chvíli svoje starosti.
@gramar je pravda, že teď vyhledávám kolikrát lidi, kteří nemají děti a tím pádem tématem často bývá něco jiného a to je fajn🙂
@orisek56 s tím bydlením to znám... třetí rok bydlíme ve starém domě, který si rekonstrujeme my. Jako častokrát jsem toho litovala🙂 nicméně, rozhodli jsme se pro to, tak to musíme nějak zvládnout. Jen doufám, že v probizoriu a věčném bordelu že stavby nebude žít dalších xxxx let
Ptáš se, co to spouští...1. přehnané nároky na sama sebe, odpočiň si, zkus se hodit do klidu, NIKDO nemůže být máma na 100%, to prostě nejde a je to tak správně, dokonalost prostě neexistuje a někdy dětem přehnaná péče a neustálá pozornost ubližuje. 2. vidíš kolem sebe na sociálních sítích dokonalé matky a rodiny, krásné fotky z Vánoc a věř, že realita je úplně jiná. Nebuď na sebe tak přísná a začni se realizovat i mimo svou rodinu, o to víc a lépe se pak budeš rodině věnovat.
Chápu, takže kotrmelec do jiného života a totálně - misto kavaren a ruchu do plínek a rustu zubů. No jo, musí ti alespoň kousek tebe zustat, to čtení, chat/videohovor s přáteli, zaznam divadelnich her, cokoliv.. A sem tam se vybrecet, postezovat si, nebrat jako povinnost byt skvela a nutne spokojena jen tim materstvim.
@lv možná spíš salto, než kotrmelec🙂 ale ano, bylo to úplně něco jiného. S mužem plánujeme, jakmile to bude s menším synem možné, začít dělat různé tůry po horách a celkově cestovat. Samozřejmě s ohledem na věk a schopnosti dětí. To bude zase další krok dopředu. Ale myslím, že ten velký krok bych měla udělat v hlavě právě v tom, že nemusím být spokojená čistě jen s (v) mateřstvím...to už je ale asi jen na mě.
Zacala bych tim,ze si udelas cas sama pro sebe.Psychohygiena je dulezita.Pak treba ostatni pocity vymizi.
Mám to úplně stejně,jedu na automat už skoro 6let,s manželem jsme nebyli sami od svatby před víc jak šesti lety. Fotky na netu nesnáším,většinou je to jen pozlátko,taky máme takovych fotek bambilion,ale do rodinného alba. Věčné protivná,startují na první tuknuti,vytahane tepláky... No fakt sexy kost🤦 se třemi dětmi doma už mě fakt nebaví číst dokola jednu a tu samou knížku,stavět lego,skládat furt dokola ty puzzle s Tlapkovou nebo Ledovým🤪🤯 Ale o tom se nemluví přece,všechny musíme být šťastné a růžoví jednorožci lítají po nebi. Navíc tahle doba tomu nenahrává . Takže ne,nejsi sama...
Jo tak tohle je úplně normální..vůbec v tom nejsi sama. chce to nějakou činnot, já na mateřské začala opět háčkovat, malovat... prostě něco tvořit a jak jsem se těšila do práce 😀... z jara mi při karanténě málem hrabalo.. taky jsem byla jak čertík, ale naštěstí jsem to na sobě pociťovala a prostě šla ven se psem, s koněm.. do lesa 🙂
Mě teda extrémně pomáhá se jich proste zbavit😇😅..s tatínkem ven na par hodin, k babičce na půl dne, a mám kamarádku, která je sama na mateřské a privydelek se ji hodi. Tak ji mám jako chuvu taky na půl dne 1x týdne.
Důležité je si myslím, nezatratit zájmy co byli před materstvim. Jít s kamaradkou do kina, na manikuru, na wellness, sama si jít zacvicit atd. Udržovat si vahu, nadále si kupovat nove věci na sebe, chodit ke kadernici. Takový ty běžný holčičí věci. Jinak je to fakt normální, to jak se citis. Ale na změnu je čas vždy!
Znáš koncept dost dobré matky? Ne dokonalé a 100%, prostě jen good enough. Fakt doporučuji si ho vygooglíš, je to ulevne poznání. Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale zlý pan právě tím tlakem na dokonalost, na splnění té typické ženské matko-hospodyňské role, která je mimochodem idealizovaný výmysl měšťanské společnosti 19. století. Prostě jsi v některé oblasti nespokojená, to je normální. Zkus zjistit, co přesně to je. Může to být něco, co je dočasné, třeba ta táhnoucí se rekonstrukce, s čím nejde dělat nic jiného, než přečkat. I takové věci se v životě přihazují, jsou normální a normální je i cítit se nespokojeně. Lepší varianta pak je, že důvod nespokojenosti má řešení, ať už je to trávit více času bez dětí, nebo naopak více času s nimi venku a ne úklidem, když tě prostě nebaví mít byt jak klicku, i když na instagramu ho všechny mamabloggerky mají načančaný. A chtít víc času sama pro sebe, zvlášť když děti už nejsou bezbranná kojená miminka, je přece úplně přirozené a zasloužíš si ho!
jsem úplně normální máma, rozhodně však nejsem dokonalá, miluju své děti, nejvíc však když usnou a já mám chvilku času jen sama pro sebe...
a že jsem občas nespokojená? no to víš, máma na mateřské či x let na rodičáku s dítětem potažmo dětmi není pro každého prioritou na první pohled....
Já si myslím že jsi shrnula pocity skoro každé z nás 😄 Mám to dost často stejně 😉