Pohlaví děťátka si tajíme do porodu, jste na tom stejně?

@partyzanka91 - s manželem jsme se rozhodli, že ani u jednoho těhu si říct pohlaví miminka nenecháme. A taky jsme to tak udělali. Když se nás někdo zeptal, co čekáme, tak jsem odpovídala, že miminko. Výbavičku jsme u prvního kupovali v neutrálních barvách, kočárek jakbysmet, povlečení, osušky, dudlíky, prostě všechno.
I doktor se mě pokaždé ptal, jestli nechci opravdu vědět, co to bude. Protože on to v kartě i v těhu průkazce poznamenané měl.
Bylo to pokaždé krásné překvapení a řekla bych, že jsem měla i takový jiný pocit, než kdybych věděla, co to bude. Nedovedu to dost dobře popsat, ale možná trochu bych to srovnala s tím, když jsem byla malá a kupovaly se Štěstíčka z pouti - pokaždé jsem čekala prstýnek (miminko), ale nikdy jsem nevěděla, jakou barvu bude mít kamínek (pohlaví miminka) a radost jsem měla z úplně každého... A vždycky jsem se hrozně moc těšila, až pytlíček otevřu a byla jsem nadšená, šťastná. Možná trochu infantilní přirovnání, ale přišlo mi to nejvíc podobné.
Pěkný zbytek těhulkování přeji a zdravé šťastné miminko 🙂 😉 🙂 .

@partyzanka91 u prvni dcery jsme si to nenechali rict, ale naprosto zadna euforie z prekvapeni se po jejim narozeni nedostavila, takze jsme si druhou rict dali a nechame si rict i ted. Koneckoncu to nemusime rikat okoli. Nam znat pohlavi ditete pomaha se na nej psychicky napojit in utero.

Ale chapu, ze to nekdo ma jinak. Ja naopak mam kolem sebe vice a vice matek, ktere si to rict nenechaji, nebo nechaji, ale okoli to nepriznaji a mlzi az do porodu.

A take mam sousedku, ktera mela tolikrat potvrzenou vysnenou holcicku, az se ji narodil v unoru chlapecek 😀

Já jsem byla také rozhodnutá pro překvapení, resp. od začátku jsem na 100% "věděla", že je to holka. Strašně moc jsem si ji přála a i k bříšku mluvila jako k holčičce a nakupovala růžové apod. S klukem jsem vůbec nepočítala a vymýšleli jsme jména jen pro holku 🙂 Na ultrazvuky jsme chodili s manželem spolu a sdělovali, že nechceme znát pohlaví dítěte. Jednou jsem šla na ultrazvuk v 7. měsíci a šla sama a Dr. mi nabídnul znát pohlaví a já kývla a dozvěděla se, že je to kluk 😅 Pak jsem chodila 2 hodiny po městě a vstřebávala to 😝 Díky Bohu, že jsem se to dozvěděla v předstihu, kdyby se to stalo až na sále, nevím, jak bych to vzala. I tak jsem až do porodu doufala, že je to holka 😀 Syna to ale poznamenalo a dlouho jsme si k sobě hledali vztah. Odmítal moje prso, moje mlíko i mou přítomnost. V porodnici byl zlatý, ale jen do chvíle, než jsem se přiblížila já. Od začátku je na UM. Našli jsme se až kolem 3 měsíce. Takže tolik za mě 🙂

v dnešní době to maminky chtějí znát hlavně z ekonomického hlediska si myslím, já to u prvního věděla už asi od 14 týdne že to bude kluk, ted čekáme další a to ještě neví a schovává si to pro sebe 🙂 ale opět to chci vědět, okolí to neřeknu ale já chci být připravená

Tak já jsem si pohlaví nenechala říct v prvním těhotenství ani teď. Lékaři mi od 12. týdne říkali, že je pohlaví krásně vidět a byla jsem i na amniocentéze,, ale vydržela jsem se nepodívat 😉 Před šesti lety i teď jsem tak na 80% přesvědčená, že bude holčička tak uvidím, jestli to zase vyjde. Manžel to tentokrát nevydržel a pohlaví si říct nechal, ale až teď na konci. Nejhorší je to s šestiletou dcerou, která to chce vědět za každou cenu, je schopná naslibovat kdeco, jen aby to věděla. Má ale smůlu, dozví se to, až mimi naživo uvidí 😉 Já pracuji v porodnici a pohlaví ví jedna kolegyně (kamarádka), pro případ, že bych musela akutně na sekci by mi to před uspáním řekla, abych nebyla poslední, kdo se pohlaví dozví 🙂 Jinak maminek, které neznají pohlaví předem zase není tak málo, podle mě stojí zato odolat a nechat se překvapit 😉

My to nevedeli ani u jednoho, i kdyz manzel vzdy uz pri pohledu na tehotensky test prohlasil co to bude, za tim si stal a mel pravdu🙂 ale bylo to super prekvapeni
A mam hned 2 kamaradky, ktere si to taky u obou deti nenechaly rict

@linda.r ty bys chtěla v případě sekce celkovou narkozu? Já bych se jí asi bála a navíc by mě to úplně připravilo o požitek z porodu to prospat. No ale jinak ono je to i tak pěkně nespravedlivý, maminka dítě 9 měsíců nosí, je s ním pořád 24 hodin denně a pak když jde na sekci, tak se vzbudí na JIP bez miminka. Okolí ho vidí, hýčká, je s ním a mamka nositelka se musí spokojit s fotkou co jí přinesou ukázat (právě tady na MK jsem četla jeden takový příběh mamina se vzbudila a taťka jí ukazoval na mobilu co celou dobu nosila 😀 všichni ho viděli dřív jak ona). No mě naštěstí zatím sekce nehrozí takže se těším na klasický porod, ale už bych mohla být poučená vzhledem k tomu že mě císařem strašili ve 21 tt kdy jsem měla dole placentu

@partyzanka91 Jinak je super dělat v porodnici a rodit ve známém prostředí, jistě budeš mít mezi kolegy jistá privilegia 😀

@partyzanka91 to je prave to, co nikdy predem nevis...ja nemela sekci, ale mela jsem velice dlouhy a slozity porod a mala sla okamzite na JIPku a take jsem ji videla prvne na mobilu, trvala jsem na tom, ze tam s ni pujde alespon on...strasne jsem chtela krasny porod a houby s octem...mozna i proto ta euforie nebyla, proste se ten porod udal tak, ze mi bylo nejak uplne jedno, co se narodilo, hlavne, ze se narodilo zive.

Ale jak o tom tak premyslim, tak me spis prekvapuje, ze lide vyzradi jmena predem. To je pro me vetsi prekvapeni, nez samotne pohlavi...tam je na vyber jen ze dvou moznosti 😀

Takze, ac pohlavi si zjistime, tak jmena nebude znat nidko az do narozeni🙂

ahoj, taky nepatříme mezi ty, kteří zjištují při jaký kontrole už bude vidět pohlaví... nám je to úplně jedno co se narodí, hlavně aby bylo dítko zdravý 🙂 dr je taky jen člověk a může se stát že se splete a maminka celé těhotenství čeká holčičku, má vše růžové a nakonec je to kluk 🙂 tohle se stalo mému dr a pak mu dotyčná přišla vynadat a od té doby to radši neříká 😀 což mě vyhovuje, že jsem na UTZ nemusela hlásit, že pohlaví znát nechceme... ale jak říkáš, taky jsem si byla jistá, (a nebo jsem si spíš víc přála, ) že to bude kluk 🙂

Mě se také líbí překvápko, připadá mi to naprosto super. A zažila jsem oboje a oboje má něco do sebe. U prvního prcka jsme vůbec netušili, co to bude a u druhého jsem měla nějaké komplikace, tak jsem se rozhodla, že si to nechám říct 🙂. Ale jen já 🙂. Manžel to vědět nechtěl, tak jsme se domluvili, že to budu vědět opravdu jen já. Takže jsem si užila oboje. A fakt super prožít oboje.

U prvního dítěte jsme si pohlaví říct nenechali, taky jsme tipovali kluka, stejně jako naprotsto všichni v okolí, takže jsme s klukem počítali na 90%. Když mi na sále řekli, že se mi narodila holka, byla jsem v úplném šoku a nebyla schopná to strávit. Pamatuju si, že až při odpoledních návštěvách druhý den jsem se na ni dívala a říkala si - no jistě, že je to holak, co jiného taky? Ale těch prvních 24 hodin jsem se na ni dívala podezřívavě a nemohla jsem se s tím srovnat.
U druhého jsem si pohlaví říct nechala, tchánovci si po třech vnučkách moc přáli kluka a když mi doktor řekl, že by ladil výbavičku do růžova, zaslzela jsem. Nejdřív zklamáním, že se manžel kluka nedočká, že pro tchány nebude čtvrtá vnučka vůbec zajímavá, ale tyhle myšlenky jsem měla jenom asi pět sekund, pak jsem se dívala na monitor a říkala si, jak je ta moje holčička nádherná. V autobuse jsem se celou cestu usmívala a slzela štěstím, byla to najednou strašná úleva, že je to zase holka, že prostě zapadne do party a nebude si ji nikdo přehnaně nárokovat, jako by se dělo u kluka 🙂 Tu druhou půlku těhotenství jsem prožívala jinak, než první, věděla jsem, na koho se těším a že jsem se těšila teda hodně!

@partyzanka91 Myslela jsem v případě akutní sekce, komplikace můžou nastat kdykoli během porodu, to se nedá naplánovat a když jde o vteřiny, tak se vždy volí celková narkoza. Pokud by šlo o plánovanou sekci, já osobně bych raději epidurál, ale to je individuální. Každopádně doufám, že se mi komplikace vyhnou.

My si to nenechali říct ani u jednoho. U prvního jsem byla přesvědčená, že to bude kluk a byl a u druhého jsem tipovala slečnu a vyšlo to 🙂

Taky se necháváme překvapit 🙂. Už podruhé 😀. U prvního jsem si myslela, že to bude kluk a taky se to potvrdilo. Teď si myslím na holčičku, ale čím dál tím víc si říkám, že to je nejspíš jenom moje sugesce, protože holčičku bych moc chtěla a on to určitě zase bude klučík. 🙂 No ale jak se říká... hlavně aby to bylo zdravé! 🙂 Ve finále je to vcelku jedno. 🙂

ja jsem pohlavi chtela vedet, protoze manzel chtel kluka a ja tusila, ze to bude holka...rekli holka...myslim, ze to bylo lepsi, nez aby se muz cele tehu tesil na kluka....druhe si rict nenechame, holcicka je zlata, takze by si tatku zase obmotala a kluk by byl skvele prekvapeni ;)

Tak mi zažijeme oboje. U prvního jsme si to říct nechali, za prvé jsem byla hrozně zvědavá a pak teda kvůli pořizování výbavičky. Musím říct, že teda obdivuju, že zvládáte nakupovat neutrál.... Štve mě, že třeba i na zeleném bodýčku je třeba auto a letadlo a na žlutém koníček, motýlek apod. 😠
Teď u druhého těhotenství jsme se s manželem rozhodli, že si necháme překvapení až do porodu. Je pravda, že každý se hned ptá, co to bude a pak tak docela mile kouká, že to nevíme. Dneska se to moc nedělá, mi přijde. U nás co chodím do soukromé diskuze, tak jsem asi s jednou maminkou jediná, co pohlaví znát nechceme, a že nás tam je požehnaně 🙂
Jsem ráda, že jsme se takhle rozhodli, pořizovat nic nemusíme, holčina může klidně v začátcích chodit v modrém. Alespoň mám nějakou změnu a můžu se o to víc těšit na porod.
Je fakt, že jak se to teď všem říká, rovnou i se jmény, tak pak se vlastně už jen čeká na konkrétní datum porodu a možná někdo na míry (ale to podle mě moc nikoho nezajímá) a prostě se ví, že vyleze "Honzík". Takhle to je zpestření i pro okolí 😉

Tak my jsme pohlaví vědět nechtěli, ale já jsem si ho na ultrazvuku někdy ve třináctém týdnu sama poznala. Bylo to tak jasné, že se to nedalo přehlédnout. A na několika dalších ultrazvucích jsem si pohlaví jen potvrdila. Od malička jsem si myslela, že jednou budu mít chlapečka, asi před šesti lety jsem byla těhotná a těhotenství se zastavilo asi v jedenáctém týdnu, a tenkrát jsem si byla na 1000% jistá, že je to klučík. Tentokrát jsem měla jaksi pocit, že to chlapeček nebude ... no a není, je to holčička. Partnerovi jsem řekla že vím co to bude, ale neřekla jsem mu co. Růžové oblečky jsem připravovala když nebyl doma, abych tajemství neprozradila.Těhotenství jsme oznámili okolí až někdy v šestém měsíci a samozřejmě hned padaly dotazy co to bude a jak se bude jmenovat. Popravdě jsem řekla, že pohlaví vím, ale nebudu ho říkat. No a vybraná jména už vůbec ne! (měli jsme vybranou holčičí i klučičí verzi stejného jména, takže miminku by se dalo říkat jeho jménem už když bylo v bříšku). Spoustě lidí jsem připadala divná, protože jsem nechtěla nic prozradit. Prý že se snažím být zajímavá a že se chovám jako celebrita 😀 Pro mě to byly ale naprosto intimní věci, nehodlala jsem se o ně s nikým dělit. Ani sama jsem malé v době očekávání neříkala jménem. Mám pocit, že jméno má dítko dostat až když se narodí. No a abychom byli divní ještě víc, tak jsme nikomu neřekli ani přesný termín, řekli jsme, že malé se narodí o prázdninách a hotovo. Takže někteří lidé nás považovali za naprosto divné osoby. A divní jsme byli i po narození, protože do sms zpráv jsme napsali neutrální verzi vybraného jména, takže si nikdo nemohl být jistý, jaké pohlaví se vlastně narodilo 😎 Prostě když divní, tak pořádně 😀 😀 😀

Tak já šmejdila před Vánocema a hledala dárky (navzdory mámině historce, kterou mě odkojila, kterak ona jednou OMYLEM našla dárek a úplně jí to zkazilo radost) a nikdy jsem neměla pocit, že by mi to zkazilo radost nebo že bych se radovala víc, kdybych to nechala jako překvapení. Prostě jsem nedočkavá. Takže na doktorovi jsem vyzvídala pohlaví už při UZ ve 13.tt. A taky nemám pocit, že bych se o něco ošidila. Holt to každý máme jinak. Pro mě bylo těhotenství dlouhé k nepřežití a to ujišťování se, co to bude, mi to aspoň trochu "zpestřilo". Překvapivé bylo u porodu všechno - porodem samotným počínaje a tím, jak to miminko vypadalo konče, takže velké překvapení CO TO BUDE mi nechybělo.
A ještě k těm Vánocům - přestala jsem šmejdit, když mi bylo víceméně lhostejné, co dostanu, tak možná až budu čekat 4., 5. dítě, tak si to taky říct nenechám... 😀

Já to mám tak napůl. U prvního jsme to věděli hned, u druhého jsme to chtěli také, ale miminko si postavilo hlavu. A také u 2.těhotenství těch ultrazvuků bylo hodně poskrovnu, tak ani nebyla moc příležitost. A pak už jsem si říkala, někdy kolem 30.týdne, teď kdyby to snad najednou vidět bylo, tak už to vědět nechci, dyž už jsme to tak dlouho museli vydržet, tak to ještě vydržíme a budeme mít prostě překvapení. DNes jsem za to ráda, bylo to moc pěkné, když se až na porodním sále ukáže pohlaví.
U prvního miminka jsme to věděli, ale říct nechtěli, ale nakonec jsme to nevydrželi, okolnostmi a lidmi jsme byli nuceni to prozradit, hlavně moje mamka na mě byla tehdy dost nepříjemná.
No a co se týče toho oblečení, nemám moc ráda takové zastaralé ale stále se držící rozdělování na kluk-všechno modré, holka-všechno růžové. Naše holčička nosí různé barvy, a něco má po bráchovi, něco jsem kupovala neutrální nebo jsem to prostě riskla, a něco jsem koupila i holčičí pro ni, až když se narodila, aby byla víc jako holka, když nemá a nebude mít náušnice, nosí třeba hodně červenou, to se mi líbí, já ji v dětství nosila taky.

ja si taky nenechala rict co cekame.. strasne sem chtela holcicku.. takovou tu vysnenou princeznu ale nejak sem tusila s ze to bude kluk a taky to kluk byl... dalsi tehu nevim co bude.. mozna si to necham rict.. ale prekvapko to bylo krasny 😵 😵 😵 😵 😵 .

Ahojky...nam sa narodila dcerka pred dvoma mesiacmi a do poslednej chvile sme nevedeli co to bude...aj ked manzel mi stale tvrdil, ze to bude holka, lebo ze on vie co robil ;)))) ...kazdy mi tvrdil, ze to bude kluk lebo som stale pekna, brucho mam spicate a tie podobne reci...tiez som si myslela, ze to bude kluk a nakoniec nadherna princezna...ked sa nas niekto spytal CO TO BUDE? ... tak sme odpovedali, ze proste cechoslovacek alebo cechoslovenka ;))) ...mena sme tiez vymyslali na poslednu chvilu...a ked sa mala narodila? Bol to nadherny pocit dozvediet sa co mame az na porodnom sale...a prekvapko to bolo pre vsetkych ktori sa tesili s nami...nikto nevedel co cakame ani ake mame vymyslene mena...o to krajsie to cele bolo...vsetci cakali na spravy od nas a nemohli sa dockat...urcite by som zase urobila to iste a nedala si povedat pohlavie...sice sme pre vela ludi boli uplne divni, ale my sme si to blaznovstvo uzivali moc...🙂)

@kvakuska Pokud jeste budu nekdy tehotna, udelam to presne takto jako Vy. Nechteli jsme rict jmeno, vsichni to z nas tahali, taky nas castovali na "chcete byt zajimavi", pak se to nejak prokeclo a jenom nasledovalo zklamani na nasi strane. Priste ani pohlavi, ani jmeno, ani termin. Je to krehka, intimni vec, kterou si ma prozivat pouze samotny par, ostatni az po porodu 🙂

Tak ja za sebe musim rict ze vedet pohlavi je hezke pkus v tehotenstvi, stejne ja treba na ultrazvuku vidim mezi nozky , doktorka to vzdy kontroluje, takze by mi to stejne docvaklo🙂 jinak me na tom neprijde nic divneho kdyz vim co cekame je to o to hezci clovek se s tim nejak smiri uz dopredu-znam plno tatinku a maminek co citili ze cekaji kluka a nakonec nemohli pobrat ze se narodila holka mozna jsou i opacne pripady... muj mi taky u prvni rikal ze to bude kluk i ja se tak citila podle chuti a milion lidi mi furt rikalo to bude kluk dokonce i kdyz jsem uz mela dvakrat potvrzenou holcicku😀 me to bylo uplne jedno byla jsem stastna a nikdy jsem pohlavi neresila a navic jsem mela holcici vybavicku po neterich🙂 takze mi spis nez otazka co cekate slo trefit z reakci to bude urcite kluk! Pritom ja kluky nikdy nejak nechtela😀 ale na to se uz nikdo neptal🙂 🙂 , jo a pritel u prvniho byl tedy zaskoceny ze bude holcicka ale jak ten zmeknul jak si to uvedomil! Je z ni pokakany doted a to ma 3a pul roku, druhe jsem si chtela nechat na porod ale pak sem kvuli vybavicky ktera je fakt holcici nechala rict ze co kdyby nahodou kluk abych pak nekupovala zbytecne nanovo🙂 cekame druhou holcicku a ja jsem vklidu ze mam pro ni vse v cem se ted nechavam prekvapit je jeji oblicejicek, nesla jsem na 3D jako u prvni dcerky- stejne byla krasnejsi nazivo nez na fotce🙂 takze pro me je prekvapeni spis to jaka bude celkove nez pohlavi ktere se zbytecne strasne resi...

Musím se přidat, nechtěla a nechci vědět dopředu co to bude. U první holčičky to bylo krásné překvapení, takovej nádherný dárek, že se o to nechci připravit ani teď po druhé. Popravdě mě to vůbec ani neláká vědět dřív, proč se připravit o krásný moment překvapení. Oni na ultrazvuku cosi ukáží a řeknou kluk nebo holka, ale to je takové oničem.
Každej se mě na to ptá a já už odpovídám, že je to sice trapné, ale já to vědět nechci tak nevím. Moje mamka to při prvním těhotenství hodně špatně nesla a i ted občas rýpe, ale ta intenzita už není taková. Před tím byly výčitky a zkoušela na mě i že půjde semnou k doktorovi, aby jí to doktor řekl a mě ne, když to teda nechci vědět, ale že ví že to stejně vím 😀
Podle mě je toto nedůležité, důležité je aby miminko bylo zdravé.

Já si to taky říct nenechala, jednak je mi úplně jedno co to bude a jednak mě baví představa nad tím přemýšlet.
Co mě štve, tak že můj gynekolog si to pro sebe očividně nechce nechat a vždycky mě přemlouvá, že mi to poví, pak se mě vyptává jaká máme jména a řeší, jestli se mu líbí nebo ne... Já se vždycky stresuju, že mi to poví, když to vědět nechci.

On je jinak výbornej, ale tímhle mě hrozně štve. A čím mě naštval nejvíc. Když jsem tam byla minule, vzala jsem s sebou i mamku, řekla jsem, že to vědět nechceme, mamce jsem taky řekla že nechci, aby to věděla no a on jí to tam vyslepičil, když jsem šla do kabinky. To mě zlobí, že nerespektovali(nevím, jestli si o to máma řekla, nebo jestli jí to prostě bez ptaní řekl-radši jsem to nezkoumala) co si přeju. Jestli se zadaří a budeme čekat jednou další děťátko, tak ji tam brát už nebudu. 🙄 Každopádně máma to nikomu říkat nesmí, ale moc nevěřím.

Jinak lidi se mě taky ptají co to bude, ale nevadí mi to, dneska to prostě většinou lidi ví, tak je to podle mě takový standardní dotaz. Naopak mi lidi fandí, že si to nechci nechat říkat. Reakce jsou veskrze pozitivní.

@partyzanka91 my jsme si sice pohlaví nechali říct (nevydrželi bychom čekat 😀 ),ale znám docela dost rodičů,kteří si to říct nenechali. A co? Vždyť obojí je krásné- důležitá je láska,kterou to miminko od vás vnímá.

my jsme si s manželem hned na začátku řekli že to nechceme vědět. Doktora jsem na to upozornila při prvním větším ultrazvuku, tak si to poznamenal do karty a byl nadšený, že má aspoň jedny rodiče co nechtějí vědět pohlaví pomalu už z těhotenského testu... Oba jsme si s manželem moc přáli holčičku, ale protože víme že funguje zákon schválnosti, počítali jsme spíše s klukem. Růžovou barvu nemám ráda, takže růžového bych stejně nic moc nekupovala i kdybych věděla že to bude holka - výbavičku jsme tedy pořizovali celou v zelené a modré barvě. Jména jsme vybrali pro obě varianty už někdy ve dvanáctém týdnu a na obou jsme se shodli během několika minut, takže tam taky žádný problém nebyl. Nikomu jsme jména neřekli, protože jsem se bála že se najde někdo kdo nám je bude rozmlouvat a zošklivovat . Takže to všichni měli překvapení se vším všudy. A taky téměř všichni začali tipovat co to bude a jak se to bude jmenovat. A devadesát procent lidí nám prorokovalo kluka... No a když přišel ten okamžik porodu - narodilo se miminko, položili mi ho na prsa a já byla tak šťastná, že mi v tu chvíli bylo uplně jedno co to je. Hladila jsem toho drobečka po hlavě a vůbec mě nenapadlo zkoumat pohlaví. Až když mě doktorka došila, tak se tak zarazila a říká: Řekli jsme vám vůbec co to je? já zavrtěla hlavou že ne, tak se omluvila a pogratulovala mi k holčičce... V tu chvíli to žádnou euforii nevyvolalo, byla jsem tak šťastná že by mi snad bylo jedno i kdyby to byla opice, ale potom na pokoji mi to postupně docházelo, že já mám DCERU a byla jsem moc ráda, že jsem si to překvapení nechala až na konec🙂