Oslovování dětí. Jak oslovujete své děti?
Ahoj, jak doma oslovujete svoje děti?
Hlavně tatínci. Mám tříletou neteř a švagr jí říká kočičko. Pořád. Zlatíčko nebo tak něco by mi třeba nevadilo, ale ta kočička mi od něj zní nějak divně. Až trošku uchylně.
Mame dva syny... Manzel jim rika píďo, cvrčku, ale taky treba broucku a nevidim na tom nic uchylneho... Ja klukum rikam vselijak a casto i broucku, pusinko nebo milacku... a neni v tom nic vic nez laskyplne osloveni milovaneho ditete 💙 jeste podotknu, ze klukum jsou 3 a 1 rok
Tohle je ještě dobrý, ale nedávno jsem potkala rodinku a paní řekla dceři "tak pojď,prcino " 😮😣
Jinak,mě táta občas taky řekl kočko. Asi to měl naposlouchane ze srazu motorkaru 😁
A rozhodne by mi, kdyz uz, prislo vic uchylne osloveni "kotě" nez kočičko 😉
Já v tom tedy neshledávám uchylného nic. Přijde mi spíš uchylné vidět v tom něco uchylného 😃😃
@amazonkajanik To teda 😅
@amazonkajanik tak to už mi teda divné přijde dost 🤣.
Věřím, že to nemyslela paní uchylně, ale zní to děsně.
@gruyerre taky jsem si nad tím lámala hlavu. Jestli to mělo být jako prcek,ale holka🤔
Tak kočička mi přijde v pohodě. Znám rodinu, kde se dcerce říká jedině panenko a princezno. To mi tedy přijde ujeté. Ale je to jejich věc.
Pak mi vadí oslovování prcino a curino, to jsem taky zaslechla a z toho jsem rostla. To mi přijde už hodně za hranou.
My máme kluky a jedu kotě, kocoura, čudlu a brouka.
Manžel říká dcerám všelijak a když nad tím přemýšlím, tak jménem nejméně často 😂😂 kocicky jim taky říká. Přijde mi to krasne, miluje je a rozhodne za tím nehledam nic divného. Spis mi přijde divné, ze to někoho vůbec napadá....
Mluvím na ní jménem. Jak mluví ostatní mi je jedno, i když jsem už někde zahlédla "moje pičinky" nebo tak něco a to mě přijde silně trapný.
Já taky občas řeknu dcery kočičko....asi jsem vadná 🙈🤣🤣🤣🤣
Mám dvě malé dcerky a říkáme jim zlatíčka, berušky, koťátka, ťulíci.. Manžel většinou zlatíčko nebo oslovuje zdrobnělým jménem. Kočičko jsem také slyšela u známých a nevadilo mi to, ale chápu, že určitým tónem to asi může znít divně. Oslovení prcino nebo čurino mi trhá uši, to prostě nechápu..
My dceři říkáme různě. Nejčastěji potvůrko, princezno a babička jí říká beruško. Jinak samozřejmě jménem. Naštěstí na její jméno je spousta odvozenin a zdrobnělin 🙂
Jménem 😁
jménem, Vítě jako kombinace "dítě" a jména, no a pak "ty rarachu", "ty lumpe / lumpíku" občas i "ty příšero mrňavá" 🙂 (závisí na množství práce s odstraňováním škody 😀 ).
Dřív jsem hodně říkala "broučku", ale to už teď spíše použiju zdrobnělinu jména.
ja vidim, jak tady oslovuje matka decka čuriny a klepu si na celo 🙂) to je tak trapny, az to praska dverma... kdyby to bylo aspon roztomily, ale je to tak ujety, ze bych se nedivila, kdyby je za to I pozdeji sikanovali, kdyby se to nekam prosaklo 🙂))
Manžel říká dceram většinou jménem, občas lumpajdo a tak, já používám hodně druhů oslovení, jméno různých tvarů, lásko, beruško i kocicko. Úchylné mi to nepřijde. Prcina atd. už mi v pořádku nepřijde, ani ne, že by v tom byl nějaký sexuální podtext, spíš mi to přijde hanlivé.
Já říkala dceři jako malé šmudlinko nebo boubelko 🙂) teď už by to neprošlo
Klukům říkám pupíku a piškote.
O všech dohromady někdy mluvím jako o skřítkách. Manžel jim říká většinou jmény nebo háďata.
Ono to asi nebude o tom osloveni samotném, ale spis “jak” se to řekne 🙂
Noo... tak moje tchýně občas řekne mojí holčičce "ty si moje devka (myšleno děvka)"... Za toto oslovení bych jí nejradši vyhodila balkonem ven!!!
považuju to za ztrapňování děcek 🙂 doma je doma, ať si jim matky říkaj jak chtěj, ale tohle se podlě mě nedělá 🙂 je to úchylný, matka je úchylná 🙂 to je jako kdybych synovy před lidma říkala ko....tku 🙂 tvl si neumím ani představit...
Doma klidně pinďo, prcku, vopice, skřete (ale rozhodně častěji fakt jménem). . . Na verejnosti zásadně Járo, Jaromíre, Luky, Lukáši. . .stejně jako manžela oslovuji na veřejnosti jménem, doma povětšinou řeknu táto a nebo myšáku. Nesnesu jak tchýně oslovuje mého muže Pájo a našeho mladšího Jájiku. . .Divím se, že Lukymu neříká Luliku, když tak pitvoří jméno Járy.
Jmény, doma třeba bobísku a to jen tomu mladšímu, starší už si to nepřeje.
Ale jinak je mi naprosto u prdele kdo komu jak říká, pokud tak neříká mým dětem 😁😁
Kocicko mi nepřipadá uchylne.. Říkáme naší 6lete dcri všelijak, nejčastěji samozřejmě jménem, ale i milacku, zlatíčko, broučku, kocicko.
Mně třeba přijde pitomý řešit, jak kdo říká svým dětem, a to i když je oslovuje zdrobnělinou nějakého slova, které se běžně (v dospělém světě) používá k jaksi jiným účelům.
Děti jsou děti, neřeší to a nebo ono, když jsou pak větší, některá oslovení samovolně z rodičovského slovníku zmizí.
Jinak my nerozlišujeme na doma a venku, manžel malýmu říká jménem, já povětšinou slůvkem miláčku a jménem.
Úplně natajno mám pro malého ještě jedno oslovení - cipísku - ale tak bych mu venku nikdy neřekla jen proto, aby to nepoužíval i někdo jinej na něj. Cipísek je jen můj a jeho 🙂
Mě osobně to "zlatíčko, miláčku, princezno, broučku" apod. nejde přes pusu. Oslovujeme jménem. Samozřejmě že někdy mu řeknu - pojď sem, ty lumpíno, nebo ty kluku ušatej :D vše samozřejmě v legraci. Z 99% ale voláme jménem.