Nemůžu dítěti dopřát vše, co bych chtěla

Nesrovnávej a pokud ti to nedělá dobře, tak se s nimi prostě nestýkej anebo je pozvi k sobě ty kamarádky. Myslím, že nemá cenu s tímhle trápit a určitě tohle nemají všichni akorát ty možná máš pocit, že v tvém okolí jo.
Já tohle taky moc nemusím a taky jsem to snášela docela špatně a to ani ještě nemám děti ale možná by pomohlo se seznámit s kamarádkami, které jsou na tom podobně, jinak tě to bude vždycky žrát.

souhlasím s cabalkou ve všem, co napsala. Bohužel ti bohatší to maj jinak a snadno podlehnou dojmu, že je to normální a standart ale mě to přijde už na hranici vytahování a plýtvání peněz a rozmazlování...

Máma, která je tu pro své dítě,lásku a péči k dítěti nelze měřit věcmi které dítěti dopřejete!!Dítě chce vás a vaši lásku především,naše děti mají trampolínu,bazének a hraček že nevědí co s nimi,nosí kvalitní boty a stejně,nespokojenější jsou ušmudlaní u mámi v náručí jak jim vykládám pohádku,třeba na holém koberci...
Na co je dítěti máma honící se za penězmi,když ji dítě vidí jen z "vlaku" necítí její lásku a žije ve zlaté klecy??no k ničemu!!
rozhodně se neporovnávejte s jinými matkami,to že dítěti dořejí věci z nich ještě zaručeně dobré matky nedělá 🙂

Společně strávený čas (resp. jeho nedostatek)
@cabalkova tak přesně tohle jsi vystihla...to je většinou daň za to, že někdo ty peníze má...
A pak si stačí říct, co je důležitější materiální hodnoty nebo ten strávený čas s rodinou ..odpověď a´t si každý řekne sám 😉

@saminomimino přesně tak 🙂

@sarad tak zatim to jako problem nepocituji, malemu je pul roku a jedine nove veci na sebe jsou darovane, jinak ma vse z druhe ruky. dokud to nebude trapit jeho, tak me taky ne. vidim ve svem okoli, jak jsou plne pokoje drahych hracek a prckove se nejradsi dloubou v hline na zahrade. spis mam trochu obavu, co ve skole pak, az se decka zacnou srovnavat.. ty jeste nemas mobil? to ses socka apod. ale snad na tom budeme do te doby lepe 🙂 urcite stran meho (ne)vydelku.
ted jsou to spis zatim nesmyslna utraceni... kdo potrebuje mluviciho pejska? vsak mluvit ma na mrne mama. nejlepsi rozvijejici hra jsou drevene kostky a sada kelimku, ze kterych jde stavet vez. a nikdo nevi, ze to tricko z nextu je buhvi, po kom 😉

Pre dieťa je doležitejšie aby malo to čo potrebuje a nie to čo chce. Lepšie ak má milujúcich rodičov ako záplavu hračiekv detskej izbičke🙂

Netvrdila bych, že pracující máma je horší máma než ta, co je doma...záleží na tom, jak kvalitně s tím dítětem čas tráví...A když něco chci dítěti vážně dopřát, tak se budu snažit na to vydělat než si stěžovat 😅

Chápu, že to srovnání není příjemné, ale tím že by se nemusel dostatečně rozvíjet bych se vůbec netrápila. Stejně si myslim, že si s těma hračkama ty děti ani moc nehrají. Vidim u nás jak jsme nakoupili různý hračky a momentálně (15m) je stejně největší zábava strkat klíče do různých dírek a podobný blbosti. Řekla bych, že za posledních půl roku (včetně narozenin) jsem mu koupila obrázkový dřevěný hrací kostky a nějaký okýnkový leporela (ty ho teda baví hodně). Ostatní hračky od lamaze atd, tu leží a já se drbu na hlavě, proč jsem za to ty prachy vyházela. Dítě chce stejně nejvíc ze všeho pozornost a aby s nim máma blbla. Nepotřebuje žádnej tablet. Jak pise @ducik, stejne se pak nejradsi hrabou v hlíně a kýblu s vodou 😀
Kdybyste ale měla pocit, že by potřebovat nějaké pomůcky na rozvíjení bez větších finančních investic, pak velmi doporučuju skupinu https://www.modrykonik.cz/group/4138/.
Já se momentálně chystám na výrobu https://www.modrykonik.cz/blog/garzonka/album/q... a http://www.brighttomato.com.au/old/images/P/inf... Na obojí stačí prohrabat nepotřebný věci doma nebo u rodičů😉

@xdany přesně, také mi přijde lepší snaha si něco vydělat než si stěžovat jak nemám a co se týká školy tak tam to děti dají hodně najevo

Když jsem byla dítě tak rodiče taky moc neměli. Brácha i já jsme neměli nikdy to co měli ostatní děti. Já si přála na Vánoce třeba fixy abych si je mohla vzít do školy, protože je měli ostatní. Nedostala jsem je. Když měli skoro všichni PC, tak ho brácha dostal až když ho přijali na střední školu a potřeboval ho ke studiu. Já jsem první mobil měla až v 16ti letech kvuli škole a dojíždění do Brna. Ikdyž jsme neměli to co ostatní, měli jsme kolikrát mnohem víc než jiné děti. Rodiče nás vychovali skvěle, k úctě a k tomu aby jsme si vážili obyčejných věcí. Nezáleží na tom, zda můžete dítěti dát mluvícího pejska, drahé hračky, bazén nebo trampolínu. Důležité je, že dítě milujete, že ho vychováváte s láskou. Uvidíte, že to syn jednou, až bude víc chápat, vše ocení 🙂

@sarad Můžeš mu zajistit mateřskou lásku a stabilní zázemí? To je totiž to nejpodstatnější. Je fuk, jestli máš nebo nemáš bazén, trampolínu apod.
Já se za chudou nepovažuju (mám poměrně nízké nároky na běžné potřeby, takže vyjdu i s málem financí a tímpádem mi při mém standardním výdělku vždycky něco zbude), i když jsem rozvedená, současný partner si mě nevzal a finance máme oddělené. Nicméně taky nemám doma bazén ani trampošku, a když jsem chtěla dopřát letos starší dceři jazykový zájezd do Anglie, makala jsem ještě v 9. měsíci a po porodu, abych na něj vydělala. Je to o tom, co považuješ za priority. Já považuju za prioritu kvalitně strávený společný čas (a to neznamená, že jsem s dětmi celé dny doma), a jestli je to na čundru pod stanem, nebo na luxusní dovolené kdesi v tramtárii, je úplně šumák (btw. čundr pod stanem je dobrodružnější a když jsem vzala tu starší poprvé pod stan, bavilo ji to víc, než dovolená u moře, kterou strávila s babičkou a dědou).

@evcann Doufám, že Teodora vychováme tak, že mu bude jedno, co si myslí ostatní 😅 Ale on asi outsider nebude...
(@aluskacz my jsme měli jako děti Pentium 2 a celá vesnice si k nám chodila hrát 😅 neb v tý doby to byl počítač tak za 60 tis...ale zase jsem nosila děravý boty...logiku svých rodičů nechápu dodnes 😅 )

@sarad -- já dětem taky nemůžu koupit vše co bych já nebo oni chtěla. Ale věšinou mě to trápí u blbostí 😅 😀 😀 U oblečení je mi to jedno -- nakupuju v sekáči a nikdo to ještě nikdy nepoznal 🙂 Zahrádka (klidně i bez trampolíny) by byla úžasná a naprosto dokonalá, ale bohužel žijeme v bytě a na domeček mít budeme možná tak v důchodu 😝 A hračky? Už jsem dávno zjistila, že si stejně s novou hračkou hrajou chvilku a pak stejně vymýšlejí kraviny 😉
Vím, že to zlehčuju, ale beru to prostě tak, že jsme v takové situaci v jaké jsme a protože momentálně není kapacita to měnit (jsem na RD), tak se tak musím naučit žít 🙂
A co se týče pracující nebo nepracující mámy...to se nedá takhle soudit, záleží přeci na tom, jaká ta máma je, jak se dítěti věnuje... a dokud je dítě malé, tak značkové věci, atd. stejně nepotřebuje a ani mu na nich nezáleží.

jsem na tom jako ty, ale tolik se netrápím těmi pocity. taky mají všichni okolo víc peněz než my, žijí jinak, ale mě to až tak netrápí. svému dítěti dávám co můžu a i kdybych měla zdroje neomezené, tak bych mu vše nepořídila. podle mě je teda rozhodně lepší být mámou na plný úvazek, věnovat se mu, být s ním, budovat si vztah, než být pořád v práci, nosit peníze a drahé dárky a vztah nemít a z dítěte mít rozmazleného fracka, který si ničeho neváží 😅 malému dítěti je jedno, že má tričko ze sekáče a tepláky po sestřence 😉 důležitější je strava a ta obuv a to si jistě většina maminek hlídá podle svého nejlepšího svědomí. kvalitní botičky se dají pořídit i za 700,- nemusí stát nutně 1500,- a třeba na odrážedlo nebo písek nemusí mít ani ty extra kvalitní 😅 jediné, co je mi občas líto jsou právě ty kroužky...to plavání, dopolední mini školičky, více výletů a programu s kamarády...ale pak se zamyslím a zase si to odůvodním a nevadí mi, že to není. já bych stejně kvůli zánětům do bazénu s prckem nešla a přítel by tam taky nešel, a školičku a výlety? vždyť se dá domluvit i s kamarádkami, jinými maminkami, střídat se v návštěvách, vymýšlet program a soutěže, na výlety jezdit ve více a využívat plně auto nebo hromadných slev v jiných dopr.prostředcích a na vstupy. někdy jsou děti v teplákách lítající po lese mnohem šťastnější než děti podnikatelů, které mají vše, ale rodiče ani neví, co jim chutná a jakou mají oblíbenou barvu. tak se tím tolik netrap. jistě jsi nejlepší mámou, jakou dokážeš být a jednou to ocení i tvé dítě. neřekne ti, že jsi dělala vždy vše správně a tak jak chtělo, ale pokud ho vychováš dobře, tak ti řekne, že ví, že jsi ho milovala, že jsi dělala vše co jsi mohla a vše co sis myslela, že je pro něj v danou chvíli s danými možnostmi nejlepší. a hlavně...rádo se bude domů vracet, bude se ti svěřovat, budete spolu vzpomínat na krásné ač "chudé" chvíle. to je to, co jsem zažila já a co chci i pro své děti 🙂

@ducik přesně tak. hůř bude až ve školce, škole. ale já stejně nesouhlasím s tím, aby měly malé děti tablet nebo mobil. i kdybych na to ty peníze měla, tak je za to prostě nedám. vím, že pak v kolektivu budou problémy, ale holt se budu snažit svým dětem vysvětlit, jak to je. že ne každý na to má peníze, ne každý to nutně v tom samém věku potřebuje, že to o kvalitě člověka nic nevypovídá atd atd...

@nika_sp páni, ta bedýnka s těmi různými klíčky a zavírátky je super!

@sarad jinak věci ve stylu trampolína, bazének, skluzavka...to jsme u nás vyřešili přes prarodiče. jelikož syn je dost akční a tyto věci jsou prostě dražší, tak jsme si vždy řekli o nějaký takto větší dar k vánocům a narozkám nebo příspěvek na něj. je to lepší než dostat věci 2x stejné, oblečení malé, pamlsky na kažení zubů nebo deset malých hraček, které se pak někde válí na prach. je to přece o domluvě 😉 my jsme sice chudí, ale mám pocit, že náš syn má vše, co mu chci dát, co si přeje a potřebuje. to, že člověk jinde vidí pak jiné věci a zamyslí se, je normální. ale občas je lepší některé myšlenky rovnou logickou a srdcem zahnat jako nesmysl.

@sarad ahoj, nevím, jestli tě uklidním, ale ani naše děti nevyrůstají v přepychu, zahrnuté horou hraček a ve značkovém oblečení. Většinu kupuju v bazárcích, kromě bot, hraček máme oproti jiným taky tak polovinu. Bazének pouze malý dětský a nemyslím si, že by tím nějak strádali. Popravdě, s žádnou hračkou si nevydrží dlouho hrát, takže dřív nebo později se válí v koutě bez povšimnutí. A co se týká vymožeností typu mobil a tablet, tak my jsme taky bez toho vyrůstali a nemyslím si, že bychom měli horší dětství. Dnešní doba nabízí spoustu věcí a děti jsou tím mnohdy bezmyšlenkovitě zahrnovány, což ve výsledku znamená pouze to, že si ničeho neváží a vše je pro ně samozřejmost "chc=dostanu". Není nad to, raději vyjet někam na výlet nebo na dětské hřiště, kde dítě potká další vrstevníky a vyřádí se daleko víc, než doma obklopené horou hraček.

@sarad Musím říct, že se mi nelíbí ta otázka na konci. ,,Co myslíte, že je důležitější, máma, která je doma a chudá nebo máma, která chodí do práce a může všechny tyhle věci zajistit?" Taky může být máma, co je doma a má tátu, co chodí klasicky na osmičky a i tak vydělá dost na všechny ty blbinky. My zatím dítě nemáme a jsme oba z rozdílných poměrů. Moji rodiče se po revoluci docela vypracovali, jako úplně malí jsme toho moc neměli, ale do školy už jsme šli jako děti ,,bohatých rodičů". Při pubertálních hádkách mi bylo často vyčítáno, že jsem přece měla vždycky všechno, co jsem chtěla. To je pravda. Ale víc jsem chtěla, abysme měli hezký vztahy, a to bohužel moc nefungovalo a žádný věci to nenahradí (dodnes dostávám na Vánoce několikanásobně větší dárky, než jsem dala já jim, ačkoli jsem několikrát řekla, aby to nedělali). Manželovi rodiče mají podobný příběh, prvně nic neměli, pak docela dost, ale byli a jsou hrozně skromní. Tchyně nosí furt to samý, nejezdí na dovolený, u moře byli snad jednou, interiéry vypadají už 35 let stejně, žádné zbytečné utrácení, ale manžel na svý dětství vzpomíná rád a neodnesl si z něj žádný trauma, narozdíl ode mě.:-/

Naše domácnost rozhodně není nízkopříjmová, přesto máme všechny oblečky na mimino poděděné po příbuzných, postýlku v dobrém stavu z druhé ruky a v obchodech s dětskými potřebami valím oči, jak si dovolují účtovat tisícovku za vaničku, ve které se dítě "cítí jako v děloze". Usmívám se i nad některými fotoblogy tady. Přestaňte se srovnávat s ostatními, štěstí dítěte opravdu nespočívá v tom, kolik předražených zbytečností mu nakoupíte, ale v tom, kolik času a lásky mu věnujete!

já si osobně myslím že děti nepotřebujou spoustu věcí a značkové oblečení. Ne že by jsme nemohly dát dětem co chtějí, ale když vidím že holce koupím panenku za 700Kč a ona jí válí po zemi a vůbec si toho nevšimne a šlape po ní tak nemá cenu jí nic drahého kupovat. Dostala k 7 narozeninám foťák a taky si toho neváží. S manželem jsme se dohodly že k narozenimám a k vánocům bude dostávat jen věci na kraso které bude potřebovat a hotovo. Mi jsme si věcí co jsme dostaly vážily, ale dnešní děti si ničeho neváží.

I kdyz si myslim, ze jsme domacnost s dobrymi prijmy, rozhodne nekupuji a nehodlam kupovat detem znackove ani drahe veci. Obleceni ma podedene - proc bych mela utracet takove penize za nove obleceni ( jasne, mela nove obleceni na cestu z porodnice), kdyz mohu poridit zcela krasne oblecky za par kacek ci podedit. Stejne v tom jsou deti jen chvilku, pak vyrostou a alespon nemusim porad mit na ocich, jestli je umazana ci ne. Drahe darky - a proc, nase dite vypada jako nebozatko, co ma jen jednu krabici hracek v 15 mesicich - a s cim si hraje, s jednou panennkou a kocarkem. Pak s mistickama a dava do nich kosticky. A pozna dite, ze spi v postylce za 5 tisic nebo 1 z Ikey - pochybuji o tom. Snazime se vybirat detem kvalitni veci, ale zaroven koukame i na cenu.
Kdyz se manzela ptam, zda bych nemela mysicce nasi poridit jeste dalsi veci, ze v porovnani s ostatnimi toho ma desne malo, odveti - nejdulezitejsi je, aby si s ni stravila cas a venovala se ji. Neni dulezite ji zahrnovat hrackama, ale laskou.
Jeste ohledne darku a poctu k Vanocum - ma jeden ode me, jeden od tatky (samozrejme to kupujeme spolecne, ale jako na pocty) a pak mam babi a deda nakazano jeden, max 2 a tim slecna konci.

@sarad neřeš konzum ale rozum-máš své dítě v čistém,je spokojené a jsi Ty spokojená když jsi s ním-pak je vše v pořádku,ano trampolína,bazén-super věci,ale na druhou stranu dítě se obejde i bez nich a na návštěvě si tak takových věcí užije o to víc a jednoho krásného dne si třeba přečteš co já,jak Ti dítě poděkuje veřejně za to,jakou má výchovu-i když chudou na majetek,tak rozhodně ne na zážitky,ano ostatní děti jezdily k moři,za tisíce měly značkové oblečení,ale u nás se věci dědily a jezdily jsme pod stan-ale děcka si to užily,k moři jely k ségře a tak jsou vlastně bohatší o to,že jsem s byla s nima a věnovala se jim místo kariéry,neříkám že si žijeme v luxusu,ještě nějakou chvíli si nedovolíme pořádnou dovolenou,díky sledu událostí je to bohužel tak,ale stačí nám to a vím,že děcka si kdyby na věc přišlo poradí i ve složitých situacích a nebudou tak lehkovážný jak jejich tatínek,který nás dostal tam kde jsme

Nesrovnávej 🙂 Zrovna takhovýhle prcek je šťastný, že má rodiče, co ho mají rádi a věnují se mu. Je mu jedno, jestli má hračku Lamaze nebo nějakou "neznačkovou". O oblečkách bych už vůbec neuvažovala, jestli jsou z bazaru nebo z H&M, Ušpiní to úplně stejně, sluší mu to úplně stejně.... A třeba ohledně té trampolíny - ani bych ji malému kupovat nechtěla. Já vždy byla natěšená někam na hřiště, kde byla houpačka, pískoviště a tak, o trampolíně ani nemluvím. To si radši pak s malým udělám výlet tady do vedlejší vesnice, tam mají veliké dětské hřiště i s tou trampolínou. Lepší se projít a aby se prcek těšil, než vylézt jen na zahradu a aby po čase říkal "hm, trampolína no"...

Vždycky se má někdo líp a někdo hůž než my. A @tifanyt to krásně popsala - není co dodat 😀 A i kdybych byla milionářka, tak děckům žádný kraviny kupovat nebudu, pokojíček zakramařenej taky nebude. 😀 Vidím v mém okolí, co způsobuje, když má dítě tisíce hraček. Neví s čím si má hrát, s ničím si dlouho hrát nevydrží a pak si stejně nehraje s ničím 😔 A to stejný s oblečením. Malej z toho během měsíce vyroste tak k čemu by mě bylo, kdyby jeden obleček stál 400 Kč a používala bych ho měsíc??!! Jo, to jsou ti, co machrují a pak si stěžují že nemají peníze 😝

I my máme stejný problém. Snažím se dětem dopřát s rozumem (žádné zbytečnosti), ale třeba dovolená u moře je u nás taky hudba daleké budoucnosti, byť by dcerka strašně chtěla jet (je jí 6 a vidí to u vrstevníků). Jenže já jsem po rodičáku, nemám práci, hypotéka na krku....tak holt musíme všechno propočítávat a promýšlet. Ale dospěla jsem také k názoru, že jsou kolikrát důležitější a vzácnější společně prožité okamžiky a zážitky, děti drží při sobě, nějak to paradoxně i stmeluje rodinu. Mám kolem známé, jejichž děti (jak už tu bylo psáno), mají tablety a mobily, dárky k narozeninám třeba za 3000 a....neudělají si ani rodinný výlet. Za tohle bych nějak neměnila. Nehledě na to, že když dítě má vše (a kor tak zbytečně brzy), může to "sakra" zkazit charakter. Teď si i troufám tvrdit, že by moje děti nenáročností a vděčností ledasjaké bohaté strčilo do kapsy...a věřím, že tyto vlastnosti se jim jednou budou hodit.....

Já tohle vidím z druhé stránky. Ještě pár měsíců zpět jsme problémy s penězi neměli... Drahé dárky, výlety na drahé atrakce (Dinoparky, aquaparky...) a takovéto větší dopřávání u nás bylo na dením pořádku. Manžel programátor vydělat uměl, já měla vysokou mateřskou i rodičák, žilo se nám dobře... Pak, na začátku roku, přišla tak trošku jak rána z nebe hypotéka na dům (a velké investice na opravy) a k tomu začal mít muž finanční problémy v práci (ne z jeho strany). Najednou jsem musela točit každou korunou, dárky si rozmýšlet a kupovat jen nezbytnosti. Upřímně vidím, že našim dětem to je vlastně fuk - na výlet místo drahých atrakcí jezdíme po keškách, hračky mají stejně nejraději mnou vyrobené a starší se teď nejvíc raduje z domečku, kytiček na zahradě a toho, že si vypěstuje vlastní jahody. Myslím, že to je o prioritách dospělých - a ne dětí... Jasně, ve škole a pubertě to bude horší, ale zase si myslím, že pak už bude zase jiná finanční situace - pracují oba rodiče, případně děti můžou na brigády a podobně...

@netanel Musím souhlasit, že ta poslední otázka se mi taky úplně nezdála.
Třeba já pracují nonstop celé těhotenství, v porodnici jsem byla s pracovním telefonem a notebookem a co jsem děti přestala kojit a nejsou na mě tak fixované, tak musím jezdit i na služební cesty a využívat hlídání babiček nebo hlavně zapojit manžela, který dělá na směny a některé dny mi tak pokryje.
Se synem bych oficiálně měla být ještě přes rok doma, ale nemohu si to dovolit. Podnikám, dělám sama na sebe a nemohu se spolehnout na to, že mi po skončení mateřské někdo dá práci.
Ale při tom všem, nemám pocit, že bych své děti zanedbávala. Jsem s nimi v podstatě doma. Pokud to jde, pracuji z domu, když to nejde, mají za mě odpovídající náhradu - hlavně a nejčastěji tatínka. A i tak, když se vrátím domů, začíná mi druhá "šichta" doma. Vykoupat, uvařit, nakrmit, pohrát, uspat a splnit manželské povinnosti 🙂
Chci tím říct, že takový nějaký vzorec být doma=být chudá a chodit do práce=nevěnovat se dětem asi úplně nefunguje a platí hlavně pravidlo: Jaký si to uděláš, takový to máš. Mluvím o práci, domácnosti...

A jinak se omlouvám za dlouhatánské příspěvky. Já toho i hodně nakecám a když pak můžu psát a nikdo mě nezastaví, tak jsem smršť 🙂