Náhlá smrt maminky - jak to zvládat?

@betnika Upřímnou soustrast. Mně zemřela žena při autonehodě, bude to rok a půl. Měla 38 let a nechala tu malou holčičku. Nejhorší jsou první dny, první měsíce. Postupem času se s tím smíříš. Můžu se tě zeptat, kolik ti je let? A jak to nese tvůj táta? Držte se oba.

Upřímnou soustrast. Byla ještě hodně mladá..
Mě už odešli oba rodiče, taťka to bude 5 let, mamka 2 roky. Pořád mi chybí.

Mně umřela maminka loni v červnu, bylo jí čerstvě 61. Byla nemocná, ale přesto jsme to nikdo nečekal. Nesrovnala jsem se s tím doteď, synovi byly v té dobře 3 měsíce, takže opravdu maličké miminko na mě závislé, nemohla jsem se zhroutit, musela jsem být silná pro něj. Takže v tu chvíli jsem to vlastně zvládla dobře, ale o to hůř to nesu dlouhodobě. Upřímnou soustrast, podpořte se navzájem v rodině :*

Maminka mi zemřela před čtrnácti lety, bylo mi 26, mému staršímu synovi rok, babičku zná jen ze společných fotografií. Loni odešel i můj tatínek, pořád chybí oba a bolet to nepřestává. Manžel na tom není lépe, jeho tatínek zemřel ještě než jsme se seznámili, maminka před devíti lety. Naše děti nevědí co to jsou třeba prázdniny u prarodičů, mladší šestiletý pamatuje jen jednoho dědu, babičkám a dědečkům chodíme jen rozsvěcet svíčky na hřbitov. Upřímnou soustrast...

Taky už nemám maminku, je to rok ☹. Pokud cítíš, že o tom potřebuješ mluvit, tak zkus napsat, nám co to prožili tady nebo do SZ. Na smutek moc léků neexistuje, snad jen ten čas ☹.

Upřímnou soustrast! Tatínek mi odešel před 5 lety a bratr před 17lety. Krátce po smrti jsem žila v takovém kvazi-světě, prošla jsem si různými fázemi - od smutku, přes lítosti až po vztek. Pořád mi to příjde nespravedlivé a v den vyročí to vždy obrečím. S bratrem jsme byli o 1 rok - jako dvojčata, velmi silné pouto. Trvalo mi to rok než jsem se srovnala, tatínkovou smrt jsem přijala mnohem lépe. Úpřímě, já jsem se nejvíc bála toho, že na ně časem zapomenu.

Mě zemřel tatínek před necelým rokem a půl. Bylo mu necelých 74let. Mě bylo v té době 33. Do dnes mi hrozně chybí. Jsem z dětí nejmladší a nesu to také nejhůře. Mrzí mě, že se nedočkal ani mě svatby ani vnoucat. Teď čekáme druhatko a bude to chlapeček. O to víc to na mě doléhá, protože u nás v rodině to bude první vnuk. Zemřel hrozně náhle na rakovinu.

Upřímnou soustrast! Mě zemřela máma před šesti lety na rakovinu. Bylo jí 60 let. Chce to prostě čas. Bolí to pořád, ale časem tak nějak méně. I když se občas přistihnu, že mám chuť jí zavolat... jenže...už není kam ☹

Vždy to hrozně zasáhne. Vím, že takový je život, že každý tam jednou musí, ale bolí to... Za já dlouho se vám o nich zdálo? Mě zatím vůbec 😢😰. A dali vám někdy najevo, že tam jsou s vámi?

@betnika Mě umřel manžel už to bude 4,5 roku-pořád je to naprd .Pořád jsem myslela,že se se mnou přijde rozloučit aspoň ve snu ,ale nic .Poprvé se mi o něm zdálo tak po půl roce a pak už se mi o němzdává často ,kolikrát se budím s tím ,že je to skutečnost a že žije .

@mrav Jak jsi se s tím dokázal smířit,poraď prosím. Já jsem pořád vyřízená a jako ve špatným snu .

Upřímnou soustrast.
Mně maminka zemřela před 10 lety na štědrý den. Měla rakovinu, ale furt jsme si mysleli, že to bude dobrý.
Bylo mi 27 a mamince 57.
Já jsem to teda nesla hodně špatně, brala jsem léky na nervy a na spaní. První rok byl hrozný, nesmířila jsem se s tím, ale naučila jsem se s tím žít....
pár let jsem nedokázala o mamince mluvit, teď už dobrý, jen když se vyptává syn, jaká byla moje maminka, tak mi je do breku a mám co dělat.
Pak jsou chvíle, svatba, narození syna, když mi je smutno, kdy mi maminka strašně chybí😔

@sweet81
Taky beru sem tam léky na nervy a skoro každý den na spaní. Nekdy jsou dny, kdy je mi fajn a můžu se o mamince bavit a nekdy jsou dny, kdy prostě nemůžu, pouze vzpomínat, jiná mi není dobre.

@betnika dva měsíce je ještě krátká doba a každému to trvá jinak dlouho....
Já bych bez léků na spaní nemohla usnout, ale i tak jsem se kolikrát budila hrůzou. Jen bacha, já je brala až moc dlouho😏

@sweet81 jak hrůzou? Já vím, že jsou návykové, snažím se.

@betnika myslela jsem to tak, že ikdyž jsem měla léky na spaní a myslela, že budu spát bez buzení do rána. Zdál se mi vždy živý sen, jak jsem s maminkou a najednou umírá, nebo znovu ten telefon, jak volali, že je konec, vždy jsem zažívala znovu tu bolest v srdci, až jsem se z toho probudila.

Mně se sny začaly zdát brzy, po pár týdnech (čekala jsem na to, tak si to pamatuju), bohužel, tím jak jsme se o ní poslední týdny starali, byla v těch snech většinou nemocná. Až pak časem (půl roku) začaly převažovat sny, kde bývá jako před nemocí. Ale moc často to stejně není ☹

@pavlak5 Chce to čas. Pomohla rodina - a vlastně jsem ani neměl čas o tom moc přemýšlet, protože Anička měla 2 roky a potřebovala - potřebuje mě.

Ahoj je mi lito ze ti odesla maminka tak brzo. Me umrela pred dvema lety, bylo ji 62. Mela jsem ji tu na svete dyl nez ty ale presto to je pro me strasna ztrata. Byla to moje nejblizsi a nejmilejsi odoba. Nejvic to na me dolehlo az rok po jeji smrti. Do te doby jsem si to nejak nedovedla naplno uvedomit. Preju ti at mas ve svem okoli nekoho s kym o tom muzes mluvit. Ja nikoho takoveho nemam a proto se v tom porad placam.

@betnika predem uprimnou soustrast. Jedine co pomaha je cas a mit moznost o tom s nekym mluvit. Hodne mluv a pokud potrebujes,brec,kolik poteebujes.Hlavne to nedus v sobe...

@mrav Klobouk dolů , před tvojí statečností .Já jsem na antidepresivech a lítám po léčebnách :(

@pavlak5 někdy jsem taky hodně v prd..., ale prostě se snažím, nic jiného mi nezbývá. Kdy tvoje maminka odešla a bylo to náhlé? Kolik jí bylo?

@betnika mi zemřel manžel na rakovinu mozku v 48 letech , tak to bylo asi v něčem jiné než s maminkou ,přesto myslím , že truchlení je v mnohém stejné ,když umírají tak blízcí lidé .

@pavlak5 bolest je to tak i tak, ať člověk umře nemocný nebo náhle... Ale přece jen, ten kdo je nemocný, tak pro nej je to vysvobození, kdo umře náhle, tak je to šok a moc velký. Každopádně by takhle mladí lidé neměli umírat 😢

@betnika asi je rozdíl v prvních dnech, týdnech. Pokud zemře těžce nemocný člověk, je to pro okolí v prvních dnech trochu i úleva, taky je možnost se trochu připravit, rozloučit, člověku dává sílu, že může plnit poslední přání (třeba ohledně pochování, pohřbu). Zase je to moc těžké už před smrtí. Když někdo odejde náhle je to těžko uvěřitelný šok, život z minuty na minutu naruby.
Myslím si, že po pár měsících už je jedno, jak ten člověk odešel, zkrátka není a nebude ☹.