Na co rádi vzpomínáte z dětství?

V roce 1990 mě byly dva😀 si moc nevybavuju. Jinak vzpomínám na doby u prarodičů na statku, kdy se "dobrovolně" jezdilo vybírat brambory, jak jsme měli v lese bunkr, jak jsme blbly na seníku a nechali se vyhazovat fukarem. Celý léto jsme trávili u rybníka a v zimě buď na kluzišti, na pekáči nebo jsme stavěli sněhový tunely okolo baráku. Rok 2000 už jsem prokalila 😂😂

Třeba jak jsem sbírala karty do telefonního automatu. Vždycky jsem prolézala budky, a koukala, jestli tam někdo nějakou prázdnou nenechal 🙂

V 90. Jsme v osmicce obreceli nasi super tridni ktera byla odejita i kdyz uz bylo po revoluci. Nebo prave proto. Jazykova zs reditelka zaryta komunistka. 95 maturita, ridicak a to mi jeste nebylo ani 18🤣 ( jsem az prazdninova, do devitky se chodilo 1.rokem, normalne se koncilo v osmicce) 2001 jsem cetla na pokracovani okopirovany vsechny dily Harryho Pottera v originale jak vychazely pri dojizdeni do prace...

@treasurka Jo, my s kamarádkou taky! 😀 To bylo vzrůšo, telefony na kartu nebo mince... a ve skautu jsme měli takový pořadník, kdo komu má volat, kdyby se něco změnilo a aby se to všichni dozvěděli... "Dobrý den, je Kačka doma?", to už dneska nikdo neřekne... pak asi kolem roku 2000 začínaly víc mobily, já měla jako druhá ve třídě, takže jsem byla hrozně IN 😀 Telefonní číslo mám stejné doteď.
A taky jsme sbírali kartičky hokejistů a POGY 🙂

Taky se mi líbilo, že jsme žili v činžáku, kde se všcihni znali, všichni tam bydleli léta, vědělo se, kdy je kdo doma, líbilo se mi prolejzat půdy, pozorovaly jsem tam holuby a houkali vikýřema na celou Prahu, sklepy, moct chodit do vnitrobloku. Všechny děti z těch baráků jsme se znaly... Byly to rané devadesátky v Praze. Pak přišly restituce, zvedly se nájmy, spousta rodin se odstěhovala, majitel půdu zamknul a klíče už nedal. Sklepy taky zamknul. Do vnitrobloku si nepřál, aby se chodilo. Tam kde jsme si hráli udělali parkoviště. Jako dospělá chápu - jejich majetek, jejich volba. Ale jako malý mi to bylo děsně líto.

@te_reza Jo, taky jsem od roku 2000 začínala kalit, napřed dětské diskošky, potom ty klasiky v Praze (Duplex, na Štvanici- tam se pořád měnily názvy, hodně Zlatý Strom, Mecca, Karlovky, Lucerna...), skvělé časy, a to jsem zas tolik nechodila, jiní byli větší pařmeni... Akorát mi vadil ten kouř, to už dneska není, když se kouří venku. Taky si ty písničky od roku 2000 nejvíc pamatuji a v něčem se mi nejvíc líbí 🙂

@treasurka Jo, já si třeba pamatuji jména všech sousedů ze starého činžáku doteď, i byty... Kolem roku 2000 se to postupně začalo měnit a nyní tam znám možná tak jednu starou sousedku (90 let), jinak samí noví, cizinci, airbnb apod. A dřív se lidi zdravili, teď na mě vždy koukali jak puk, co po nich chci 😀 Plus je to centrum Prahy, takže tam kde dřív bydleli normální lidi, dnes je z toho investiční byt nebo byt pro miliardáře, takže to tak i vypadá. Můj táta bydlel do 60 let vysloveně u Václaváku a tam to cenami nájmů vyštípali úplně, vždy zdražili o maximum, tak šel do svého na okraj Prahy.

@daasqua u mě spíš než 90's to jsou roky 2000+ 😁 1990 - nebyla jsem na světě, 1995 - byl mi rok, takže si nic nepamatuju no a pak vzpomínám hodně na naší vesnickou partu, se kterou jsem vyrůstala 😊 vzpomínám na ty vylomeniny, co jsme vyváděli, stavění bunkrů, různé hry apod...potom také hrozně ráda vzpomínám na dětské letní tábory kam jsem jezdila od roku 2002 a naposledním jsem na v roce 2011 😁 vzpomínám na to opravdu moc ráda 😊 pak samozřejmě přišla puberta, takže takové ty první lásky, první pusy a líbačky, sem tam proběhlo i nějaké osáhávání 🙈🤫 první vesnické diskotéky, které byly vždycky bezkonkurenční 😁 pak hodně ráda vzpomínám na partu na střední, pařby ve městě, fesťáky - úžasné bezstarostnostné období 😊 a pak vejška 🙈🙈😅 ta teda taky stála za to, kolikrát si říkám, že se divím, že jsem tohle období vůbec přežila 🤣 samozřejmě byly i dost zoufale chvíle, ale i to k tomu patří, zvlášť k dospívání 😊 celkově vzpomínám na to hrozně ráda a občas bych si přála některé momenty zopakovat 😁 hlavně ta volnost a bezstarostnost....

@daasqua Přesně, my jsme byli taky v centru, kousek od Míráku. Mělo to tenkrát něco do sebe...

Poslouchala jsem kapelu Lunetic, venku sbírala víčky od piva/minerálek. Po čtení Rychlých šípů jsem se pořád pokoušela založit klub i s kamarády, ale vždycky to vydrželo max pár týdnů. Taky jsme společně spali ve stanu na zahradě, kde jsme poslouchali rádio, hráli žolíky a Dostihy.

@treasurka My na Andělu, kolem Miráku se mi to moc líbilo, i jiná místa v centru, v dětství jsem si představovala, kde asi tak budu bydlet já... teď všichni utíkají z Prahy nebo maximálně bydlí na okrajích Prahy, v centru už se to finančně nedá :-/ Já aspoň zůstala v takovém širším centru, Prahu mám moc ráda a asi bych nechtěla bydlet mimo...

V devadesatkach začala Nova, seriály BH 2010, Eso.. diskoteky, angličtina s Mormony z Ameriky, zahraniční rodilí mluvčí. Pak burzy a zháneni kazet s oblíbenou hudbou. Burza v Polsku, kde kazeta stala stovku a šup s ní do volkmanu na baterky a k tomu tužka na přetáčení. Móda - velké XL trička, džíny a letěly první elastaky. V zimě kárované bundokosile 😊2000 první práce a samostatné bydlení se spolubydlícími. To byly pařby. V létě festivaly, jezdilo se vlakem a stopem. A první mobily na kupóny..SMS se psaly vkuseBezMezer😆

@daasqua Zbožňovala jsem Divokýho anděla, ale našim to vadilo, takže když jsem se mohla někdy koukat, bylo to něco 😀. Měla jsem sešit s nalepenými obrázky Natálie Oreiro a stále chci vypadat jako ona 😀. Taky jsem měla sešit s Britney Spears a desky s vystříhanými fotoromány z Bravíčka a Top dívky, ty jsem milovala. Obrázky Natálie a Britney jsem chodila vyměňovat s kamarády a odpoledne trávila posloucháním rádia, abych mohla rychle zapnout nahrávání, až bude oblíbená písnička a pak ji měla na kazetě. Následně jsem si přepisovala texty tak, jak je slyším, a zpívala si to 😂.

knihy-Stanislav Rudolf, hudba, to co bylo ne předních příčkách v Esu a na módu radši nevzpomínám.

Toho je tak nějak víc. Milovala jsem víkendy a prázdniny u babičky na vesnici. Když babička v létě vytíral, museli jsme vem na dvorek a čekat, až to uschne. Na "záchod" jsme museli nad kanálek 😁. Lítali jsme po vesnici, chodili za strejdou na nádraží do výpravny a občas se projeli kousek v lokomotivě.
Na sídlišti jsme byli celý dny venku a mamka na nás řvala z balkónu, že máme jít domů. A nebo jsme zvonili, ať nám mamka hodí pití. Z pátého patra nereálné 😁.
Jezdili jsme na tábory, tam první lásky, vyvolávání duchů, diskotéky, hry a spousta legrace.
Měli jsme hodně malý byt, tak nám to rodiče vynahrazovali dovolenými v Čechách. Sázava, Seč, Veselý nad Lužnicí či Teplá u Mariánských Lázní. V Teplé jsme zažili jednu hodně silnou bouřku, kdy brácha s tátou zůstali v hlavní budově a já s mamkou v chatce. Byl takový vítr, že ani zamčené dveře nevydrželi a mamka je musela držet. Mě se chtělo hrozně čůrat, tak jsem musela na tu miniverandičku a úplně namáčklá na zeď jsem si v dřepu ulevila. Ale bylo to dobrodružství.
V roce 2000 jsme s naším týmem házené jeli na svůj první evropský turnaj dorostu v házené do Prahy. Spali jsme ve školách ve spacáku a hráli třeba proti dvěma týmům Dánska, Švédsku, Německu a Slovensku. Bylo to super. A poslední večer jsme měli na Křižíkově fontáně koncert a párty. Bylo to o velikonočních prázdninách. No možná si ještě na něco vzpomenu

Já jsem prožila dětství v paneláku na sídlišti v Brně. Můj manžel shodou okolností tu bydlel taky, ale na druhé straně sídliště, což jsme zjistili, když jsme se poznali už jako dospělí a on už měl svůj byt jinde 🙂
Nejraději vzpomínám na Vánoce a na začátky a konce školního roku. Pohoda, no stres. Kamarádi, volnost, nic jsme neřešili.
V 21 letech jsem se odstěhovala za manželem na druhou stranu Brna do novostavby, kde jsme strávili 10 let. Furt jsem se tam ale cítila tak nějak cize, neumím to popsat. Když jsme pak hledali větší byt s dvěma dětmi, tak jsme koupili třípokojový byt na stejném sídlišti, kde jsme oba vyrostli. Prostě nostalgie jak blázen.

@daasqua jsem ročník 1990, dětství jsem měla krásné a moc ráda na něho vzpomínám... ❤️❤️ Každý víkend u jiné babičky, jednou ve městě - Uherské Hradiště, tahle babička dělala hranolky a rohlík v párků ( vážně, nikdy to neřekla dobře 😆😆) a chodila mám do videopůjčovny pro Princeznu Fantaghiro, druhé vesnická babička měla pole, kam jsme s dědou chodili a hráli jsme se tam, lovili motýli, brouky, jednou jsme chytli krtka...🤦🤣🤣 Děda vždycky u televize jedl brambůrky paprikové a jak je nedal, prý si zkazíme žaludek... Potom si vzpomínám, jak bývali Simpsonovi na ČT, a mamka nás vždycky volala, protože to byla událost. Pak si vzpomínám na Bravo Girl, co jsem si kupovala a na poradnu v Bravu..😆😆, potom na Čágo Bélo, šílenci...🤣🤣 Potom na narozeninové oslavy, pozvala jsem kámošky a v 15 jsem mohly první jelzin vodky, fotily jsme první "sexy" fotky a byly pyšné na první skutečné podprsenky... prostě čas k nezaplacení..❤️❤️

Jo, zahraniční rodilý mluvčí si taky pamatuju, meli jsme Amíka, Chris se jmeoval, a vysvětloval nám, že mají v Américe mešín která wash prádlo, my na něj hleděli s pusama dokořán, a on že really! Byl hodně překvapenej, když jsme mu řekli, že my taky 😂

@treasurka 😁

Ok, jsem ročník 86. Vyrůstala jsem v Praze...Takze divoké devadesátky jsem byla ještě celkem dítě...v roce 95 se narodil brácha, máma byla hodně na nás sama....zato tata zacal hodne pracovat, v Německu, zacal vozit peníze. Ja měla normální dětství, brácha už dostal vše, na co si ukazal a ničeho si nevážil a to se táhne dodnes.

Ale jinak - vybavuju si dobu bez mobilu, kdy jsme na chatě vezli bráchu miminko vlakem 20 minut k nejbližšímu pediatrovi , když mel 40 stupňů horecku. Bez auta, mobilu...v raných devadesatkach zacatek ZŠ, děsná úča, stará a zlá. Pak už to bylo lepší, přišly mladší ucitelky a moderní.bpamatuju si na ZŠ lyžáky v osmé a deváté třídě, diskotéky, první cigárko za rolbou🙂 první lasku na zakladnmce, samozřejmě největší sígr. A bravicko, top divky... tamagoči,.. twky nahrávání muziky na kazety.a po roce 2000 jsem zacala svuj klubový život- byla jsem na gymplu, takže nějaké disko vuuubec!!! To bylo pro socky,my Poslouchali ska a reggae, rock, vymetali kluby jako Rock café, Lucerna, vagón, futurum, malostranska beseda ... vyrůstat v Praze bylo skvělý 🙂 ty návraty domu noční tramvaji..,a taky taneční....

@daasqua ani ja nechci z Prahy a jsem rodilej Pražák. Miluju nase město, bydlim.leta v Dejvicích. mrzí mě, jak se to stává finančně nedostupné 😥

@treasurka to s tím.cinzakem.je nádhera.

Jo antaky vzpomínám na první hudební letní festivaly, ty byly ještě jen pro otrlé. Jezdili Jsme vlakem, pokud bylo deštivo, tak už druhý den všude bahno po lýtka a už druhý den toi toi zachody zpravidla nestacily a pretekaly😨 a pamatuji si na ty kluby a hospody, plné kouře z cigaret ( nejen🙂) , že ani nešlo vidět zkrz. Dnes je vše takové čisté , až sterilní. A dnešní sedmnactileti jedou sociální sítě, ale opravdový život je jinde.

Pobyty dětí z Ukrajiny od Černobylu u nás doma. Panelák a celoroční hraní na sídlišti venku tak od 5 let. Venčení psů z útulku. Komunistické gestapačky učitelky ve škole, letní tábory bez elektřiny. Retro hřiště na sídlišti (sušáky prádla a klepače). Tamagoči, tetris. Sbírání různých nesmyslů.. kartiček, koření, pogu, céček. Úklidy v chodeb v paneláku. Televize - bedna na tlačítka a večerníčky. Hrozné velkoplošné tapety přírody skoro v každé domácnosti. Kousavé a doma pletené svetry a čepice. Auta bez pásů, kdy nás jezdilo vzadu třeba 6 nebo kolik se vlezlo. Mlíko v sáčku, co pořád teklo. Dlouholeté party kamaráků.. na sídlišti i v kroužcích. Čtení Mayovek a Verneovek..pravidelné návštěvy knihovny.

@treasurka jo, nas lektorka francouzstiny nechavala zvednout ruku, kdo ze tridy ma doma mikrovlnku🙈 Byla jsem hrozne urazena 🙂

Doba bez mobilu a internetu byla v necem krasna, v sestnacti jsem jela s klukem pod stan na dobu neurcitou, jen jsem pak rodicum zavolala z budky, ze uz jedu domu, dneska nepredstavitelny 🙂 Cely tyden jsem cekala na hitparadu nejhranejsich pisnicek v Evrope, abych si tam mohla poslechnout jednu pisnicku z muzikalu. Dneska bych ji sjizdela fokola do zblbnuti, tehdy jsem ji slysela 1x tydne. Nastesti se v hitparade udrzela dlouho 😀 Cisla kamaradu jsem umela zpameti...

@kometkak Tatinek jednoho kamarada nas vezl celou partu deti od nich z vesnice na autobus, nekteri jsme jeli i v kufru 🙂

Jezdili jsme s babičkou (žijou u hranic) do Polska na nákupy a tahaly hordy kafe, čajů a krowek , které jsem milovala a polský chleba. V Nowe Rude jsme se vždy zastavili pro rybí speciality. Po cestě zpátky nám kufr zkontrolovali celnaci, poprali dzien dobry a jeli jsme domů. Trávila jsem všechny prázdniny u babičky, jezdila jsem na kole a kbelíkem pro mlíko k úžasné paní Jarýčkové (nemám problém jmenovat, úžasná ženská) pro mléko přímo od její krávy, která se páska vedle domu. Jezdila jsem každý den za tetou na poštu, sedla si tam na kachlová kamna a projela po pracovní době zadara všechny časopisy, spolu s tetou jsme roznášeli poštu a já dostávala vždy něco sladkého od lidí (kteří už dnes nežijí ale moc ráda na ně vzpomínám) se strejdou jsme nastartovali starou 120 a jeli jsme na nákup, koupit limonády Soma do místního krámu, který prodával pultový prodej. S dědou jsem jezdila na kole pro obědy do města s ešusy a po cestě mendeda uplácel Cukrárnou , když na něho babičce nenapraskam, že se stavíme do hospody na jedno pivo. Pod barákem sem se nejraději cachtala v potoce, který řekl až do Polska a chytala v něm pstruhy na domácí prut 😁 chodili jsme se strejdou, s bratrem a se psem na místní letiště a pozorovali plachťáky...tak moc jsem vtom chtěla létět, až mi to v 2013 splnil dnes již můj muž. Chodili jsme na houby, těch bylo, domů jsem si dotáhla na sobě 4 klíšťata a přitom jsem nechytla nic. Babička měla velkého ovčáka kříženého s chodským a to byl tak inteligentní a vděčný pes, protože jsme ho zachránili od chlapa co ho týral. A tak bych mohla pokračovat. Já trávila drtivou většinu všech prázdnin u babičky, doma neca měla jsem to krásné dětství na venkově u hranic s Polskem v podhůří skal a k večeru kradla zralé tresne na místní farmě a koukala se na západ slunce.

Až jste mě rozplakaly holky. Já jsem 1987 narozená, o 4 roky déle se narodil brácha, táta začal po revoluci podnikat, takže peněz jsme měli když jsem byla malá dost. Letali jsme k moři, měli mezi prvními počítač, mobil, značkové oblečení, pamatuji si značku Kenvelo nebo tak něco 😀 Milovala jsem tamagochi, všechny seriály v televizi, Divoký anděl, Esmeralda. 😀 Bydleli jsme ve vesničce u Prahy, bylo nás tu asi 6 dětí, pořád jsme někde lítali, dělali jsme stezky odvahy, táboráky, byla jsem ze všech nejstarší, musela sebou pořád všude mít bráchu 😀 , naproti nám bydlela babička s dědou, vedle nich strejda se dvěma sestřenkama. Jako dneska si pamatuji, že ve čtvrtek jezdila pojízdná prodejna s teplým chlebem, s dědou jsme na ně čekali, šli pak do kuchyně, děda ukrojil krajíc, namazal sádlem a to byl skoro svátek. Když bylo léto, nabral nás všechny vnoučata do auta a jeli jsme do Kerska ke kurtum k pramenu, tam nám koupil vodové zmrzliny kolik jsme snědli, nabrali jsme vodu z pramene do snad tisíce pet lahví a jeli domu. Doted si pamatuji jak to tam vonělo borovicema, všude bylo spoustu lidí. Pak ve škole klasika, Bravíčko, Popcorn a Hubabuba. Ve třídě jsme byla parta 4 holek, to bylo něco, pořád jsme lovily nějaké kluky. V sedmičce na lyžáku ve Velké Upě jsme se seznámili s nějakýma klukama a "ten můj" za mnou po pár dopisech přijel na motorce ke skole, to bylo něco, doted si to pamatuju 😀 No v 15 letech jsem potkala manžela, takže žádné koncerty a divočárny se nekonaly, to mě úplně minulo, začali jsme spoluhodně jezdit na kole, usadila jsem se a usazený jsme spokojeně už 20 let 😀 bydlím od narození pořád ve stejné vesničce, manžel nám tady postavil dům, deděček zemřel měsíc před tím než se narodil náš syn.

@treasurka Také jsem je sbírala😊 Nedávno jsem prohlížela věci na půdě a pořád je tam mám 🤣