Mrzí mě, že dědeček přepsal dům na bratra. Měl to někdo podobně?
Ahoj, mrzí mě že vůbec takové pocity mám, ale prostě to nedokážu ovládat. Dědečkovi už moc času nezbývá, myslela jsem si že se všechno rozdělí spravedlivě. Ale dědeček nám oznámil že přepsal barák na bráchu, brácha se o dědu nikdy moc nezajímal, navíc žije v zahraničí. Tak nás to všechny hodně překvapilo, jde mi o to že mi s manželem máme být 2+1 s dvěmi dětmi na hypotéku. Brácha je sám, nemá ani žádný vztah, tak moc nechápu na co mu tak velký barák vůbec bude. Vím že bych mu to neměla závidět, ale závidím... Měl to někdo podobné?
Nemám obdobnou zkušenost, ale po krátkém výstihu chápu vaše pocity. Jestliže je mimo, bez kontaktu, tak je divné, proč tak učinil. Napadá mě, že možná tam kontakt byl,o kterém vy nevíte, jak jinak si vysvětlit toto rozhodnutí. Jinak, nevím, jak je to právně, jestli šlo přímo o přepsání,nebo o závěť. Ale v případě závěti by se to dalo napadnout,pokud by se vám do toho chtělo. Nebo se zkusit s bratrem domluvit, jestli jsou dobré vztahy, aby dům přenechal vám.
Já třeba vím, že u nás budou hrozné boje o majetek ze strany otce. Za sebe doufám (kdo ne), že tu bude do 100let, ale i tak se budu vzdávat, jelikož nemám chuť,ani nervy toto podstupovat. Nechám to na něm , je to rozumný chlap ! Třeba to zařídí jinak ...
Něco podobného jsme řešili v rodině u manžela… za vším bylo akorát to, že sourozenec se o maminku prostě nestaral(prakticky celej život šel proti a dával to najevo kým opovrhuje, včetně maminky) a ta se nějak snažila asi si takhle zajistit trochu sympatií, samozřejmě to bylo k ničemu. Sourozenec se ukázal dvakrát do roka, ani se mamince nevěnoval a ten kdo se o ní staral vlastně celej život, tak zůstal s holým zadkem. Hold, jak se píše nade mnou, bylo to rozhodnutí vlastníka a prostě to tak je. Pocit ukřivdění může být, chápu ho, subjektivně, ale objektivně není na co se zlobit.
Bohužel, často to bývá tak, že pro toho staršího člověka je paradoxně “lepší” ten potomek, kterého tolik nevida. Vidím to všude okolo no. My jsme vyzdvihovani u manželovo babičky, kdykoliv tam prijedeme na návštěvu, celou dobu poslouchame nářky na tetu, která s ni bydlí a stará se o ni....
Ne každý to teda takhle dozene do krajnosti.
Nechce děda brachu tímto přemluvit, aby se vrátil? Ono “pak” už mu to muže být jedno, ale staří lidé mají někdy zvláštní uvažování ...
Chápu, že to zamrzi.
Chápu, že tě to mrzí a třeba i štve, ale dědeček se takto rozhodl a nezbývá, než jeho rozhodnutí respektovat. Staří lidé mají různé vrtochy. Můžu uvést svého manžela a jeho prarodiče jako příklad. Stará se o ně, když cokoliv potřebují (odvézt k doktorovi, opravit auto,...), tak volají jemu. Je jim prostě vždy k dispozici. Ale oni ve všem upřednostňují svoji dceru (manželovu matku) s přítelem, kteří si žijí svůj život a přestože bydlí společně v jednom domě, tak o nějaké pomoci z jejich strany nemůže být moc řeč. A to jim staří komplet zafinancovali celou půdní vestavbu a půjčili jim ještě peníze na dodělávky. To nepochopíš, ale je to prostě tak. Na druhé straně si zase říkám, že taky dobře. Aspoň nemusíme být vděční.
Řešili jsme minulý rok. Můj dědeček přepsal téměř vše, co měl na mého bratrance, teta a bratranec mu slibovali hory doly, že se o něj budou starat a budou mu pomáhat. Máma se svým bráchou mu to rozmlouvali, že to tak nebude. Děda je obvinil, že jsou na peníze a víc se s nimi nebavil a vše se řešilo za zády ostatních. Teď jim volá stěžuje si, že se o něj nestarají, teta naopak volá mé mámě a stěžuje si, že po ní děda pořád něco chce. Vztahy jsou na bodu mrazu hlavně kvůli tomu, že to udělali všem za zády a ani neměli slušnost si sednout a vše s nimi probrat. Každopádně je to rozhodnutí dědy a vzít zpět nejde, takže to člověk prostě musí brát, jak to je.
Mnozí lidé předávají dědictví všelijak, a nechápu to. Děda už nemá děti že odkazuje vnukovi?
@amazonkajanik Oni staří se někdy rozhodují úplně mimo. Můj bratranec k babičce chodil jen pro prachy, pár jí i ukradl, jel myslím i v drogách. No a v závěti si na něj babička samozřejmě vzpoměla, ale my s bratrem nedostali ani sirku.
@sudylichozrout Teoreticky muze deda delat co chce, ale samozrejme to zarmzi. Takova nespravedlnost by mne hodne stvala. Ja obecne nemam rada tohle rozestvavani rodiny skrz majetky.
@klokanka31 no to je druhá stránka věci, ale závěť se dá napadnout. Je to sice na dlouhé lokte, ale lepší,než vidět později majetek v exekuci. Přímý přepis je horší...
@amazonkajanik Já si po mnoho nepochopitelných dědictví říkám ať se každý svým majetkem klidně zadáví, co s manželem máme tak máme a nemusíme nikomu být vděční. I když nedávno byl na netu článek že většina mladých bydlí ve svém díky darům nebo pomoci od rodiny, a tak člověka zamrzí že zrovna my takový štěstí nemáme...🤔
@meronym Ano, je to nekdy fakt smutne, jak se rodiny dokazou kvuli majetku rozhadat. A chapu, ze je cloveku lito, kdyz na nej v tomto ohledu neni mysleno, i kdyz se aktivne stara. Ale nic to nemeni na tom, ze je to jeho majetek a muze s nim nakladat dle sveho uvazeni. I kdyz to zamrzi.
Přepsat ho může komu chce. Ale defakto ti přeci jen rozumím. My se vlastně s manželem potýkáme pravidelně s tímhle problémem v rodinách pořád, že privilegia a přednost mají ve vsem, u nás teda hlavně "hajzlici" , kteří mají už nahrabano dost a pořád mají málo a pak nám ještě hodí klacek pod nohy, takže svým způsobem nějaká závist a urcity vztek je docela pochopitelny. Jinak nezbývá , než to zpracovat a žít svůj život dal, mamon je stejně v urcitem věku k hovnu.
Ještě jeden dovětek. Je to hnusný říct, ale já jsem upřímná... Nemusím tím pádem nikomu být vděčná a taky nikomu slibovat pomoc. Ať se starají obdarování. Nám nikdo nepomohl ani v těch nejhorších chvílích a když jsme to ne úplně oblíbení, tak ať také potom neotravuji.
Chápu tě, byla bych nas*aná, zklamaná a znovu nas*aná. Ale to je tak všechno co můžeš, holt to přijmout jako jednu z mnoha nespravedlností světa....A co na to říkají rodiče?
Nebyla jsem v podobné situaci, ale z vlastní zkušenosti vím, že jak jde o peníze, lidi neznají bratra. Neříkám, že všech rodinách. Ale spousta rodin se rozhádá kvůli majetku. Což mě dost mrzí.
Jen střípek z mého života:
Když se otec mých dětí zabil, žádnou závěť nezanechal. Soud dědictví dětí odmítl kvůli hypotéce a podíly dětí zdědili jeho rodiče. Místo toho, aby dětem nechali alespoň ty peníze když nemají otce, hrdě si je vzali. Dětem tedy nezbylo nic. A to 14 dní potom co se zabil přepsali všechen majetek na druhou dceru, aby si moje děti náhodou ještě nic nenarokovali.
Na jednu stranu jsem fakt ráda. Nemusim bejt nikomu za nic vděčná. A od nich mám klid. A o dětí se postarám sama a jsem na to náležitě hrdá.
Taky je blbý když někdo zdědí miliony, rozháže je za úplné pí*oviny, a nemá nic, přitom kdyby to zdědil druhý, koupil by si např.vlastní barák.
Chápu, možná nejde jen o prachy, ale i o výraz vztahu, jaký k nám příbuzní mají. Tak bych to alespoň brala já, a proto by mě to mrzelo. Možná bych se dědy tímhle způsobem i zeptala, aby mě to netížilo na duši, a měla jsem čistý stůl...
Zajímavé ... cca 10 let zpátky dostal můj bratr dům a já ne, ale vůbec jsem to neřešila, protože jsem to brala jako motivaci, aby se konečně oženil (nestalo se). Taky jsem v té lokalitě neplánovala žít, a tak nějak jsem se chtěla o sebe postarat sama.
@1eso1 Napadá mě jen "no ty vole". To bych milou babičku a dědečka snad omylem přejela autem, hyeny.
přepsal nebo odkázal v závěti?
@mourovatakocka s těmi lidmi nemám už nic společného. I příjmení jsem sobě i dětem změnila. A doufám, že už o nich ani nikdy neuslyším. Peníze až na prvním místě. My jsme šťastní i bez peněz 😃
@1eso1 to je strašně smutný, někteří lidé nemají charakteru ani za nehet malíčku....ale Vaše děti dostaly to nejlepší ve Vás! Být na vše sama a ještě to zvládnout s hlavou hrdě vztyčenou, to je úžasný a dáváte jim ten nejlepší příklad do života 💙
@michaela_2 bohužel. Ale jsem opravdu hrdá, že vše zvládám sama. A doufám, že to děti někdy ocení. Peníze nejsou všechno. A já se snažím dětem alespoň trochu šetřit. Já na nejhorší myslím kdyby se se mnou něco stalo. Ale vím na 100%, že moje rodina by je o nic nepřipravila
Já jsem od přírody hrdý tvor a nemám pocit, že bych měla mít nějaké nároky na majetek kohokoliv jiného. Svůj byt jsem si poctivě koupila, půjčku na něj splatila, nikomu nic nedlužím a nic nečekám. Moji rodiče mají vilu, při Praze, obří, čerstvě rekonstruovanou a s velikou zahradou, pokud ji odkáží místním dobrovolným hasičům nebo mojí sestřenici nebo komukoliv, bude mi to fuk. A myslím, že úplně stejný pohled na věc má můj brácha. Nevím, proč by měl být problém někoho jiného (dědy, rodičů), že bydlím se dvěma dětma v 2+1 na hypotéku a proč by to mělo nějak ovlivňovat jeho svobodné rozhodnutí, jak naloží se svým majetkem.
Zajímalo by mě, co by ti děda řekl na otázku Proč... ptala ses?
Dům je dědy a může ho odkázat komukoliv. Klidně pánovi z druhé strany republiky, kterého najde v telefonním seznamu. Ostatním nezbývá nic jiného, než toto (někdy pro ně nepochopitelné) rozhodnutí respektovat.