Ahojte. Řešíme teď doma nepříjemnou zálězitost - partnerova sestra (15 let) je hospitalizovaná na psychiatrii (deprese, pokusy o sebevraždu) a velmi touží vidět naši dceru, její neteř. Dcera má 4 měsíce a mně se nelíbí že bych ji měla tahat do takového prostředí. Nicméně partner i celá jeho rodina na mě vytváří takový nenápadný nátlak abychom tam s miminkem zašli. Já vám nějak nevím, nelíbí se mi to :( Nebyla jsem tam, nevím jak to tam vypadá, ale mám nějakou představu a prostě se mi do toho dcerku nechce tahat. Chápu partnera a rodinu že se stébla chytají a jsou ochotni vyzkoušet cokoliv co ji ‘rozveselí’ ale využívat k tomu miminko? ☹️☹️ Malá už je hodně vnímavá a navíc poměrně citlivá, i obyč návštěva u příbuzenstva ji vcelku rozhodí a kvůli více vjemům pak hůř spí a víc pláče. Nemyslím si, že jsem nějaká úzkostlivá matka ale prostě mám nějakou představu co ano a co ne. Když jsem navrhla, že se u nich stavíme DOMA až ji na víkend pustí, tak mi bylo řečeno že doma rozveselit nepotřebuje. Co si o tom celém myslíte?
Plně souhlasím pokud by byla možnost třeba procházky tak s kočárkem ok...na oddělení bych dítě nebrala jinak ji třeba udělá radost návštěva
treba si to predstavujes az moc zle. kdyby byla na jinem oddeleni nez je psychiatrie, tak by ti to nevadilo? ja mam ted trimesicni mimco a problem bych s tim nemela, ale ja sem pracovala s lidmi s postizenim a na psychiatrii parkrat byla. mozna si odpovez, jestli se na to spis necitis ty, nez kvuli male. nevim...rozhodnuti je kazdopadne na tobe, nenechala bych se do niceho tlacit. rekla bych to uprimne, jak to citim. nechci, necitim se na to, nechci s malou do nemocnice kvuli bacilum...
Můžete přece na procházku 🙂. A myslím, že ji můžeš vzít i na oddělení. Psychiatrie nejsou plné bláznů, křiku, zamřížovaných oken a vypolstrovaných zdí. Nic "závadného" neuvidí, neuslyší. Je to normální oddělení, kde jsou pokojíčky s postelemi, sesterna se zdravotními sestrami, herna, kde můžou děti trávit volný čas, společenská místnost, kde můžou děti tvořit a věnovat se svým koníčkům...
Na dětské psychiatrii jsem bla hospitalizovaná s mým postiženým synem. Takže představu o tom, jak to na dětské psychiatrii vypadá, mám celkem přesnou. Je to úplně normální oddělení a tam úplně normální děti, kterým holt zrovna teď dušička stůně, nic víc nic míň.
Otazka je jestli Tě s miminkem na oddělení pustí.To je podle mne zakladni otázka.A je to úplně normální oddělení stejně jako jiné.Ja bych šla.
A co přesně by se tam mělo malému ležícímu miminku stát?
Pokud je slečně 15 let, tak to navíc bude nejspíš dětská psychiatrie? Takže to tam bude vypadat jako na úplně normálním dětském oddělení.
Myslím, že představu o psychiatrii máš trochu zcestnou. Je to normální nemocnice, jako každá jiná, pokud vás tam pustí, nevím, proč by měl být s návštěvou s tvým miminem jakýkoliv problém. Netuším, co přesně ti na tom vadí, ale té holce to může pomoct, tvému dítěti to vůbec nijak neublíží. Chodívala jsem za babičkou do LDN se synem, když byl mimino, bylo to to jediné, na co ona ještě nějak reagovala. Synovi to nijak neublížilo (babička už byla dementní), a to zrovna v LDN měly sestry strach z ledasjakých bacilů a brávala jsem ho tam na vlastní riziko.
Tomu miminku to bude uplne jedno. Stejne bude nejspíš v kocarku. Na psychitrii se neleci zadne nakazlive choroby, takze v tomto ohledu to je lepsi nez jakakoli jina nemocnice. Navic je vetsinou moznost navstev ve venkovnim arealu, kde se s hospitalizovanym sejdete uplne stejne, jako v jakemkoli jinem parku ci na hristi. Ja jako devitileta chodila za tatou do Bohnic. Proste velky park za plotem.
Asi pujdu proti proudu...ale ty deti jsou vnimavy a byť mu zrejme nic nebude hrozit ve smyslu nakazeni ( i kdyz ted je kolem nas tolik respiracnich onemocneni, ze bych to do vnitrnich prostor proste neriskovala), tak citi ty emoce kolem. Primarne, pokud ta navsteva nebude prijemna mamince , na kterou je dite nejvice napojene, tak se to proste promitnout muze...hned..treba nespokojenosti nebo pretazenim a spatnym usinanim...nehlede na to, ze nemocnice je proste nemocnice a kazde oddeleni s sebou nese spoustu emoci, ruchu, pachu...asi bych 4 měsíční miminko opravdu nepouzivala jako tešitko pro kohokoli z rodiny, neni to hračka...
@kolunka souhlasim, ze pohoda ci nepohoda maminky se prenasi na miminko, obecne na deti. Presto si myslim, ze za zkousku to stoji, casto mame nejake predstavy, ci dokonce predsudky, a nakonec je vse uplne jine a v pohode. A pokud by nahodou nebylo, tak jeden pulden se fakt da prezit, a priste by tam uz nesla.
Já jsem teda naprostej exot, ale moje tříměsíční se mnou v šátku absolvovala přednášku resuscitace (já přednášela, od té doby jsem pro spoustu mladých doktorů “ta, jak přednáší s miminem v šátku”) a po áru jsme procházely naprosto pravidelně. Ale já tam jsem doma, nepovažuju to za divné a nebezpečné prostředí. Takže by mi nevadilo vzít i miminko na návštěvu na psychiatrii.
Samozrejme,ze rozhodnuti je na tobe,ty jsi mama. Ja bych proti tomu nic nemela. Lidi berou mimina i na pohreb,coz treba ja bych rekla,ze se nehodi. Pokud by si toto prala moje neter,udelala bych to pro ni. Aby taky prisla na jine myslenky a v nemocnici kazda navsteva potesi mnohem vic nez doma.
Neni potreba tam dceru tahat, muzes ji uplne normalne nest, nebo vezt v kocarku... 🙄
Psychiatrie už dávno nevypadá jako ve filmu Povídky experiment, takže se tam miminku nemá co stát. Zkus navrhnout procházku s kočárkem po areálu, kompromis pro obě strany.
A vadí ti opravdu návštěva na oddělení nebo spíš představa, že by neteř chtěla dcerku pochovat, pomazlit a ty nevíš, co od ní čekat? Protože to už je pro mě třeba pochopitelnější obava... Z toho, co píšeš, je neteř sice nevyrovnaná, ale není nebezpečná nikomu jinému než sobě. Chápu, že můžeš mít obavu, aby třeba miminku neublížila. A i když nám se to jeví jako iracionální obava, to nic nemění na tom, jak to cítíš ty. Já bych se pokusila neteři přání splnit, jako přijatelný může být kompromis, že se sejdete venku - malá bude zababušená v kočárku, v téhle zimě ji nebudeš tahat ven, neteř se podívá, ale nebude na ni sahat. Uvidíš, jak se budeš cítit, třeba zjistíš, že tvoje obavy byly zbytečné a příště se sejdete v teple, aby si mohla neteř malou třeba pochovat. Nebo z toho ani potom nebudeš mít dobrý pocit, tak už tam chodit nemusíš. Ale to vstřícné gesto bych se pokusila udělat, neteři může odmítnutí ještě víc ublížit...
Je to úplně v pořádku prostředí, mezi psychopaty sestra určitě nebude. Jako návštěva jsem strávila na takovém místě opravdu spoustu času a není se čeho bát, aspoň si udělate reálnou nefilmovou představu 😃
dekuji vam vsem za nazory, (krom tebe, @ai30 , tvuj komentar je hodny mozna tak pubertaka a je uplne mimo🤦🏼♀️ nekdy je lepsi proste mlcet ;) ) myslim, ze tu padly veci, ktere jsem potrebovala slyset. Jeste to promyslim, ale urcite jste me nalomili 🙂)
Můj děda ležel na psychiatrii pro seniory, normálně jsem za ním chodila se synkem, tehdy čtyřletym, tesil se děda i syn, ale byl kovid... Kdyby byl ještě naživu, normálně bych tam chodila i s mladším synem, miminkem. Klasické oddělení, v tomhle případě bohužel jen na dožití
Nevidím na tom nic strašného. Moje tenkrát dvouletá se mnou chodila do hospice za umírající babičkou. Je to prostě realita a nemyslím si, že by jí to nějak poznamenalo, spíš naopak. Takhle malé miminko z toho stejně má prd, takže já bych ho s klidem vzala i na oddělení a nechala neteř dostatečně pomazlit ❤️
Opravdu si myslis,ze 4 mesicni dite vnima prostredi natolik,aby ho to nejak ovlivnilo?
Neter ma problem,potrebuje podporit a ty ji tim vlastne ukazes pravy opak,ze je neco spatne na tom,ze se leci.
Už se za tu nestydím a názory ostatních jsou mi fuk. Úplně se stejným problémem jsem se na psychiatrii léčila já před 5lety, takže se dokážu vcítit lehce do neterine kůže. Pokud je to její přání prosím vyhov ji. Ve městě, kde jsem byla já nebyli úplně všem umožněny vycházky, jak si někteří myslí, záleželo na vážnosti hospitalizace. Ale zase nebyla to taková hrůza, abych si nedovedla představit, tam miminko vzít. I já jsem tedkom maminka a ve 4 měsících bych asi neměla problém dceru vzít do takového prostředí. Ale samozřejmě ty jsi matka a rozhodni se podle sebe 😊❤️ nejlepší by bo zjistit, zda je možná procházka, to bych vůbec neváhala, na oddělení však jsou pacienti taky pod dozorem a hlavně většina pod praskama takže si nikdo nic nedovolí, toho se neboj
Pro mě miminka vnímají smutek, neštěstí, strach víc než dospělí. Takže bych netahala na oddělení ani náhodou, ale pokud je možnost pojmout to jako procházku po zahradě, tak proč ne. Pokud malé neublíží, není důvod nenechat třeba pochovat, ale stejně bych byla opatrná - ne kvůli psychice, ale protože málokterá mladá žába ví, jak prcka držet. Ona to teda občas neví ani leckterá stará ropucha.
Já osobně bych s tím problém neměla. Psychiatrie vypadá jako normální oddělení a sama víte, jestli je neteř nebezpečná nebo “jenom” smutná duše. Spis bych se na to divala tak, ze ji muzu pomoci, protože když je nemocna hlava, není to vidět a je to horší než nějaká zlomena ruka. Zkusila bych si odpovědět na otázku, co bych dělala já, kdyby to byla moje sestra a ne manželova. Případně co bych chtěla aby se dělo, kdyby to bylo moje dítě. Nátlak rodiny chapu. Její maminka v tom vidí naději. Uvidite jak se rozhodnete. Každopádně sama nwjlepe víte jaká je, co od ni čekat a na co se cítíte vy. Nemáte to ale jednoduché.
Fakt bych s tím problém neměla. Já vzala mimco ještě v 6nedeli k umírající prababicce s pokročilým aizhaimrem a úplně rozkvetla. A kdyby pak nepřišla ta hloupá covid karantena o týden později, tak ji navstevujeme dal.
Vem to z ty její stránky, když to nedovolis tak si bude myslet, že je to nejspíš kvůli ni, že se ji straníš. Myslím, že tihle lidé potřebuji dávat najevo přijetí a lasku.
Ja som bola na psychiatrii na oddeleni s depresiami a uzkostami, normalne tam chodili navstevy s malymi detmi aj s babatkami, aj za mnou prisli kamosky s babatkami. Sestra tam male deti za mnou nezobrala, co mi bolo dost luto. Clovek, ktory sa lieci na psychiatrii casto bojuje s pocitom, ze je hanba rodiny a spolocnosti a taketo reakcie pribuznych mozu ten pocit este umocnit.
No a k tomu, ako to tam vyzera. Ziadny profesor Chocholousek, na oddeleni s depresiami ani nechodi Kolumbus vodovodem a podobne. Na prvy pohlad by si nic nespoznala, budu tam normalne posobiaci ludia. Na tazsich oddeleniach to vyzera horsie, ale tam asi nepojdete a zvonku nic neuvidite. Mna ked prisli prvykrat navstivit rodicia, tak otec si predstavoval asi tiez sceny z filmov o pomatenych ludoch, lebo potom mame hovoril, ze bol prekvapeny, ze vyzeram normalne ako inokedy 🙂 Naozaj by som nemala problem, babatko neutrpi ziadnu ujmu.
Já bych řekla, že sis to trochu zveličila...jestli se léčí s depresí, asi ji prostě něco trápí, není žádný nebezpečný maniak. A jestli ji to povzbudí, proč jí nevzít miminko ukázat? Upřímně, jestli bude mimčo půl dne plakat víc nebo míň, může být způsobeno tisícem důvodů, takže dělat z toho závěry, jak je moc vnímavé a bůhví jak ho to rozhodí, je dost nadsazené a spíš to působí, že se tam nechce tobě. Klidně to rodině řekni narovinu, jestli to tak je. Lepší než to maskovat přehnanou ohleduplností k dceři. 😉
Ne nechce se mi tam, ale to sem teď úplně nepatří. Ještě dodám, že se nejedná o žádnou dlouhodobou hospitalizaci, řekla si o ni sama, nastoupila v pondělí a 12.12. ji budou pouštět a 15. jedeme celá rodinka na hory. Takže malé si užije ažaž aniž bych ji musela brát do špitálu plného bacilů a negativních emocí (a nezkoušejte mi tvrdit, že to tak není) .. to jen lehce na moji obhajobu, protože už začínám mít pocit, že tu děláte úzkostného pacienta ze mě.. Nikdo jí kontakt neupírá, naopak jsem se jí doteď každý týden podbízela jestli nepůjdem na kafe a vozit a kdesi cosi. Vždycky jojojo a pak na finální domluvu přestala odepisovat. Ano je nemocná, ale já mám i lepší věci na práci 🤷🏼♀️ Její rodina na ni kašle a neumí s ní pracovat a tak využívají mě s mimčem na MD ať se jí věnuju. Zase jako odsud posud.
To jsi v úvodu ovšem nezmínila, tak nemůžeme vědět ❤️ nikdo z tebe nechce udělat hysterku. Konkrétně já, jsem popsala svou minulost, jak bych to cítila já. O tom, že miminka vycítí negativní vlivy o tom žádná. A už z tebe by vycítilo, že tam nejsi zrovna nadšená, takže v tomto případě bych to nechala za těch 14dni na společnou dovolenou.
no, to ze se ti tam nechce k tomu ale bohuzel patri 🤷🏼♀️ ty ses ptala, co si o tom myslime... tak jsme ti to rekly 👍 nepotrebujes preci posveceni sveho rozhodnuti...🤷🏼♀️ evidentne je v tom uplne neco jineho, tak to my ale nemuzeme vedet, to si musis rozhodnout jen ty sama.
Tak jestli není na uzavřeném oddělení, tak můžete na procházku s kočárkem po areálu...? Ale samozřejmě, poslední slovo máš ty jako matka, jestli by ses necítila ani na to.