Nemáte pocit, že většina lidí jsou pesimisti, a hledají problémy i tam, kde nejsou? Že pořád jen hledají a hledají co je špatně? Dva tři roky zpátky, nadávalo se jak je všude draho. Co je potom teď že. Když jsou děti malé, pořád se jen sleduje jestli v tom a tom daném měsíci umí to a to. Nedejbože když je pomalejší, to se hned hrotí jestli nemá autismus, ADHD a já nevím jaké další poruchy. Je zvláštní že v minulosti se to tolik neřešilo, a každé dítě se nakonec naučilo chodit, mluvit atd. V minulosti bylo normální že některé děti byly zlobivější, divočejší, a co? Nic. Dneska se ale uvažuje nad dětskými psychology, jestli náhodou nemá vadu. To samé dospělí, s někým si nerozumí, je "bez nálady" a honem se už řeší jestli to není dobré probrat s psychologem. Blíží se Vánoce, a už se zase řeší jak je draho, že nemá cenu si přehazovat peníze, že to je zbytečný, a už aby bylo po Vánocích. Ještě jsem neslyšela nikoho že by se těšil. Prostě lidi jako by si chtěli tvořit problémy i tam, kde nejsou. Jako by je bavilo jen nadávat a kritizovat.
"Je zvláštní že v minulosti se to tolik neřešilo, a každé dítě se nakonec naučilo chodit, mluvit atd. V minulosti bylo normální že některé děti byly zlobivější, divočejší, a co? Nic. " Kazdy ne. Akorat nebylo videt.
Já bych řekla, že lidé si méně či více stěžují napříč staletími 😅 není to doména poslední doby 😉 nicméně já ten pocit nemám, že by si lidé kolem mě stále jen stěžovali 😉 a co se týče těch psychologů a různých poruch, tak v tomto jsem ráda, že se tyhle věci řeší a o psychických potížích se mluví jako skutečných problémech, protože to je pro léčení a uzdravení takových lidí hrozně důležité 😉 ale pokud nemáš mezi blízkými někoho takového, tak rozumím tomu, že to nechápeš
Bohužel je jednodušší nadávat než si přiznat, že věci se dějí, ale to jak na to reaguju, je moje zodpovědnost. Dlouho mi to přišlo jako eko-bio-ezo mantra, ale to, jestli je člověk šťastný je jeho rozhodnutí. Mojí svagrové se nedaří otěhotnět, proto podle svých slov nikdy nebude šťastná, další pokus IVF určitě nevýjde a hotovo🤷
@hani_na Taky mi přijde že si to ti lidi někdy dělají sami. Radši hodí flintu do žita než aby zvedli bradu a čelili problémům s úsměvem.
Nevim jake opravneni mas k tomu vynaset takove soudy, jen doufej, ze se nikdy nedostanes do takove situace, abys to musela nucene prehodnotit.
Podle me meles dohromady dve veci, ktere spolu vubec nesouviseji. Vubec nechapu, jak fakt, ze se diagnostikuji a resi psychicke poruchy a potize souvisi s tim, ze je draho, nebo netesenim na Vanoce... Za me jo, hodne lidi si stezuje, i kdyz objektivne nema na co. A ne, nemyslim si, ze navsteva psychologa nebo diagnostikovani psychicke poruchy je pruser dnesni doby, prave naopak..
U nekterych typu lidi je to snad hobby.. taky znam takovy vecny stezovatele.
Jestli chces videt, jak se lidi tesi na Vanoce prolistuj si tady zet, nadsene prispevky cca od zari. To mi prijde roztomile.
Jinak mi lide prijdou naopak prehnane optimisticti a lehkovazni. Ty ale asi prehnene optimisticka nebudes, takze v pohode. Jake strasne odsudky s dlouhodobym dopadem tady ocekavas, ze si zvolila moznost napsar radsi anonymne? 😀
Asi máš blbé kamarády když si neslyšela od nikoho ze by se těšil a všichni si jen stěžují. A že se řeší diagnózy děti jako je adhd nebo autismus je jako špatně?aspoň se ví jak s dětmi pracovat, kdysi by se řeklo že jsou prostě děti blbé a nebo hajzlíci
To je bohužel natura Čechů. Jenže on když je na to skoro každý nastavený, tak teď si představ, že ty se rozhodneš to změnit a všem těmhle lidem, které všechno sere od manželky a dětí, přes náhodně lidí za volantem až po šéfa budeš říkat, jak je všechno skvělé. Jak máš doma skvělého manžela, talentované děti, jak miluješ svoji práci, jak se máte finančně dobře, i když sem tam nějaké obláčky v ráji jsou, ale nic co by ostatní neznali. Já myslím, že by se s tebou za chvíli nikdo nebavil. 😆 Mě je z toho někdy opravdu smutno, přijde mi, že tím covidem a tou příšernou propagandou a dělením na 2 tábory se to všechno ještě zhoršilo. Lidé jsou poslední dobou hrozně zlí a nepřejícní.
A jak pesimismus souvisí s diagnostikou "pomalejsiho" dítěte 🤔?
Mimo děti
Pracuju jako jediná ženská v chlapském kolektivu a to vám jsou ženy ubrečené, kde se na ně hrabeme...
Automaticky ve všem očekávají tu nejhorší možnost a předem si zanaříkají, zanadávají jak to mají božátka těžké.
Typicky:
Vidíš jak stoupají počty nakažených, to zas budou za chvíli roušky a všechno pozavírané.
Doma obě děcka nemocné, to zas budu muset na paragraf(a nikdy na něj samozřejmě nejde).
Hustá polévka v kantýně - nechci, na najezení mám druhé
Vývarová polévka - no to je samá voda, to se nedá žrát, nechci
@veruuu_kubesovic Já to myslela tak, že by se dětem měla dát větší volnost ve vývoji. Někteří pediatři to dělají, někteří ale naopak, hned vojtovka atd.
No já se tě nechci nějak dotknout, ale nejpesimičtější věc posledních dnů je tvůj příspěvek...
Znám pár lidí pro které nikdy nebude nic dobré, ale většinu těch, co neřeší a žijou. To co píšeš ty ve velkém určitě nevnímám.
Když má dítě zlomenou ruku tak to jde vidět. Ale nemoc v mozku( nevím jak to napsat) tak to nejde vidět a nevěř se.
A co je na tom špatně?
Raději předejít problému ve vývoji dítěte v začátku, nez dělat, že ho nevidím 🤔
@ai30 spis jde asi o to, ze nekteri lidi jdou k psychologovi s každým prdem, protože "nemaji naladicku". Řešení vážných psychických poruch je fajn, a je fajn ze se o tom mluvi a prestava to bejt stigma, jenže ty vaznejsi pripady je možná porad těžší zachytit. Jinak mam dojem ze jde o celkovou "přecitlivělost " kdy se "drobnější "řeší věci, které se dřív neresily. Otazka je proc.
AUTORKA: ja si myslím, ze se spousta věcí neřešila ne proto, ze by lidi byli spokojenější nebo vyrovnanější, ale proto, ze se na prvním místě řešilo přežití. Pak ano, kdyz nevíš jestli se dozijes zitrka, naucis se vazit si všeho co mas dneska, i kdyz je to par prkynek do krbu a strecha kterou momentálně neteče. Deti se neresily, protoze si často nemohly dovolit bejt detma ( ještě moje mama nechodila pravidelně do školy, protože pracovala. Regurelne v šesti letech makala na statku a v hospode). Ted zijeme v bezprecedentním blahobytu, kterej s sebou krom nepochybnych benefitu nese i to, ze muzem resit pi*oviny. Ze nam nejde o kejhak. A je to dobře. Na jednu stranu. Ale vis co - kazdyho vec jak to vezme a jak to vyuzije.. Ja se s lidma, ktery maj potrebu furt nadavat, proste nebavím. ;)
@veruuu_kubesovic Já chápu, jak to myslí. V ČR je Vojtovka fakt strašně nadužívána a většina dětí, co jí cvičí, ji fakt nepotřebuje. A spousta pediatrů jsou extrémně přísní a zbytečně straší rodiče, že je nějaký problém. Jako že dvouměsíční dítě nepase pořádně: sup vojtovka. Sedmiměsíční neleze? Sup vojtovka. V roce a půl nemluví? Sup psycholog, to bude asi autista atp. Fakt jsem slyšela spoustu šílenosti.
A naopak samozřejmě jsou i špatní pediatři, kteří jsou klid a pohoda, je jen pomalejší, Ale přitom je tam vážný problém. Jen mi přijde v Česku víc té první skupiny, co tak čtu/slyším.
Me pripada,ze michas jablka a hrusky dohromady. Pesimismus nevidim v tom,ze se resi neco zdravotniho. Psychicke nemoci,vyvoj ditete. My tak celkove jsme narod,ktery neni moc temperamentni,jsme si spis nauceni na to byt pesimisticky. Staci se podivat,jak se tvari lide v mhd. Oproti treba Americum,ktery vidi vic optimisticky,vic si veri. Jinak ja jsem rada,ze diagnostika deti s problemem se resi. Mam syna s vyvojovou dysfazii. Jsem vdecna za to,ze s tim muzeme pracovat a je videt pokrok ditete,ktere se pak zaradi do bezne spolecnosti a nebude na jejim okraji. Jinak drive tyto diagnozy byly taky. Jenze nebyla tak dobra diagnostika a dite bylo proste oznacovana za parchanta nebo blbouna a slo do zvlastni skoly...
Opravdu bych do pesimisticky naladane doby nezahrnovala psychologickou peci a peci o deti. Myslim,ze kdybys mela vlastni zkusenost s blizkym clovekem,co potrebuje psychologickou pomoc nebo ditetem,ktere ti ve 3,5 letech nemluvi,tak myslim,ze takovy vyrok nevypustis z ust. Nerikam,ze Vojtovka neni naduzivana,nemam s ni ani zkusenost,ale budme radi,ze tady ta moznost existuje. Lepsi zbytecne nez pozde.
Samozřejmě, že v minulosti se to neřešilo. Každá matka měla okolo sebe jen omezené množství mimin na srovnání. Dneska máš přehled o miminech celýho světa, zejména jejich úspěších. Na každý téma je milion článků s milionem názorů...
Na druhou stranu ještě "nedávno" se část dětí označila za nevzdělavatelnou a bylo hotovo. Idiot, šmytec, vyřešeno.
No a stejně tak stěžování. Dřív lidí měli svou sociální bublinu... Dneska máš k dispozici celý svět, ani nemusíš z postele.
Za sebe, s jedním dítětem chodim na fyzioterapii, s druhým pravidelně k psycholožce, na neurologii, dojíždí k nám raná péče, třetí má taky svuj batůžek problémů, další dva v pubertě... Přesto si nestěžuju a myslím, ze jsem optimista.
Tak myslím že se máme velice dobře finančně
Stačí nakouknout do diskuze vánoční dárky a zrak tě bude přecházet z těch číslovek 😁
A všeobecně to samozřejmě nic nejde takhle sesumirovat.. každopádně co se týče nálady.my se prostě s manželem stykame s pozitivne laděnými lidmi. A při kontaktu s věčnými prudiči to necháme jít dál. ... Nemyslím těžká období,to může mít každý!
@odula
@me_druhe_ja Konečně někdo pochopil jak jsem to myslela 🙂 Jasně že je fajn když se problémy řeší. Ale nehledat problémy tam, kde nejsou a zbytečně se strašit.
Třeba můj táta se naučil prý mluvit pořádně až ve 4 letech. A nikdo neřešil. Prostě měl čas. Nebo jak vypravoval děda, pracovali na statku od rána do večera, opravdu dřeli, aby měli živobytí. A nestěžovali si že je bolí to a tamto.
A ty si jako myslíš že to že drželi od rána do večera bylo dobře?
A to že děti chodí na logopedii a začínají to řešit v čas je dobře.ničemu tím neuškodi
Jenže tady je problém v tom , že jak poznáš, že to zrovna problém není? Po mých zkušenostech s mými dětmi radši 2× zbytečně se nechat vyšetřit než pak "hasit průser s následkama. Dám příklad starší syn začal chodit na roce po špičkách. Podle paní doktorky úplně normální ,tohle přece děti dělají (hledám problém kde neni) na 2,5 letech na moje naléhání kdy chodil stále po špičkách nás konečně poslala na ortopedii. Tam jsem dostala vynadano, že už jsme tam měli být dávno. Synovi je 11 a stále mu přetrvávají problémy s nohami a ze zády, které musíme řešit rehabilitaci. Můj mladší syn si sem tam stěžoval na bolest nohy podle paní doktorky růstové bolesti, děti to tak mají ( opět vidím problém tam kde není.) Před minuly patek začal kulhat stěžovat si na tu nohu, že ho boli. Ve středu jsme byli na ortopedii , kde nás okamžitě poslali do fakultni nemocnice s tím, že má nálezy na obou dvou kyčlích. Tam mi doktor oznámil, že už se to mělo řešit dávno. V pátek bychom se měli dozvědět co bude dál. To , že dřív se to tolik neřešilo neznamená, že tyto lidé v dospělosti nemají problémy právě třeba s pohybovým aparátem. Co se týká těch duševních poruch tak dřív se to neřešilo kvůli tomu, že ty lidé pak byli různě škatulkováni a koukalo se na ně skrz prsty.
Mě teda přijdeš pesimisticka maximálně tak ty, nebo mám kolem sebe samé dobré pozitivní lidi 🤔
A to mám kolem děti dostatečně naloženo...
A že se to dřív neřešilo? No protože kdysi nebylo "dobré" vyčnívat ve vývoji, tak se dané problémy u dětí zametali pod stůl...ne že by ty děti vše uměli...
Pokud máš pocit, že všichni lidé kolem tebe jsou pesimisti, změň sociální bublinu. Jen sama musíš tedy být optimistická a pro lidi kolem přínosná. S pesimisty se stěžuje dobře, optimisti většinou sdílí všemožné jiné věci.
Ad děti a vojtovka - ono je to o tom, že ta možnost teď je. Pro třeba 80% dětí je zbytečná a předčasná a zvládli by to i bez ní, zbylých 20% by se začlo řešit třeba o půl roku později - se zpožděním ve vývoji třeba o 2 roky. Mám v okolí holku, kdy matka právě říkala, jak všichni "vidí trávu růst", ale nakonec šla. Byla tam porucha, co když se začne v kojeneckém věku s vojtovkou, dítě je pak sice sportovně řekněme nemotorné, ale v podstatě se to moc nepozná. Kdyby začli cvičit třeba až v roce, tak už to nejspíše nesrovnají.
Anebo další příklad - vtáčení špiček - v Anglii pořád jen sledovali, sledovali, sledovali, až už má holka v deseti podstatě nevratné změny i přes pár let cvičení. Kdyby ji hned ve 2 letech poslali na fyzioterapii, tak mohla být teď už v pořádku a bez problémů.
Stejně tak různé diagnózy typu ADHD a podobně - je lepší ranný screening v 18 měsících, kdy se zjistí, zda to hrozí a pokud hrozí, tak se rovnou dále sleduje a třeba od 3 let se s dítětem pracuje, takže může bez problémů být na běžné ZŠ (nebo naopak mu rodiče najdou rovnou vhodnou školku) - nebo najít problémy až poté, co dítě nastoupí třeba ve 4-5 letech do školky, kdy už bude nezvladatelné, s hromadou neřešitelných problémů, protože už si zafixovalo ochranné mechanismy a nikdo neví, co s tím?
A ano, dříve bylo vidět výrazně méně postižených - ti šli rovnou do ústavů. Taktéž těch dětí s ADHD (resp. dříve LMD) bylo na ZŠ výrazně méně - šli rovnou do zvláštních škol, nikdo je neřešil, když neodpovídali "běžnému průměru" tak čau, základka, 2x propadnout, v sedmičce na dvouletý učňák, nějaký ten papír v podstatě na nic a starej se. Teď je snahou se starat, protože ADHD nepostihuje intelekt jako takový, i s ADHD se při vhodné péči dá vystudovat VŠ.
Není to víc jak dřív, jen je to víc vidět a slyšet. Až je víceméně nemožné se těmto informacím vyhnout. Naopak možnost pomoci při psychické nemoci i třeba jen nepohodě vítám, u dospělých i dětí.