Mám pocit, že jsem všechno zvorala
Ve dvaceti jsem potkala Honzu. Bylo mu 35, ženatý, malé děti. Strašně jsme si rozuměli, trávili spolu moc času na to, v jaké situaci byl, ale nikdy nedošlo k ničemu, za co bychom se měli stydět. Milovala jsem ho, jestli on mě, to nevím, nikdy jsme o tom nemluvili. Říkal ale, že ženu nemiluje, manželství že je v troskách, ale děti jsou malé, a nechce se teď rozvést. Že prý později, a ať na něj počkám. Já byla rozumná, řekla jsem si, že nechci být jednou z těch věčných čekanek, co čekají, pak je jim 40, život v luftu a on má pořád důvody, proč nemůže opustit ženu a děti. Taky jsem si říkala, že nebudu tahat tátu od rodiny.Takže jsem šla vlastní cestou, jezdila po světě, studovala, pořád jsme byli v kontaktu, takřka denně, volali si, psali, asi 5 let, až do doby, než jsem začala vztah. Spíš z rozumu s kamarádem, který taky nikoho neměl. Honza to ale nedal, začal být na mě hnusný pod různými záminkami, malichernostmi, a tak se kontakt přerušil. Nikdy od té doby jsem si s nikým tak nerozuměla. Mezi tím přišla třicítka, já zase single, panika, že mi ujíždí vlak, nebudou děti, rodina. A tak jsem se vdala za prvního slušnýho chlapa, co se objevil, chtěl to co já, zase spíš z rozumu, než z nějaké velké lásky. Ty děti teď mám, manželství je provozní, manžel je hodný člověk, ale vůbec si nerozumíme, nevážím si ho, nemáme se o čem bavit. Jsem nešťastná, vyhořelá, nevidím pro sebe žádnou budoucnost. Žiju pro děti. Honza je už 8 let rozvedený, má přítelkyni. Dneska jsem našla jejich fotky na fb. Strašně mě to zdrtilo. Vidím, co jsem mohla mít já. Chlapa, se kterým bych se cítila dobře, se kterým bychom se zasmáli, farmu, ovce, kozy, žít v přírodě. Možná bych neměla vlastní děti, ale žila bych nějaký život. Mám pocit, že jsem se zachovala zodpovědně, netahala chlapa od dětí, a teď jsem v háji. Vlastně nevím, co jsem měla dělat jinak...
S nejvetsi pravdepodobnosti by si dnes psala stejne veci kdybys zustala jako “cekatelka”. Akorat by tam mozna nebyly deti a mozna ani on.
Spis to vidim na to, ze si, jak pises, vyhorela a zijes pro deti. Nic neobvykleho v roli matky, co je doma s detmi. A k tomu dva roky covidu, zakazu, frustrace, ted take valka za rohem, to je poradny napor na nervy. Poloz si otazku, co by se melo zmenit abys se zacala citit doma a ve vztahu (v manzelstvi) spokojena?
Blbost je si říkat, co by si mohla mít. Ono taky Vám to mohlo sedět jen jako kamarádům a taky, by si na něj mohla doopravdy čekat do čtyřiceti 🙂.
Nehledě na to, ze by si mohla dopadnout stejně jako manželka, jiné kamarádce by mohl vyprávět jak je v manželství nešťastný.
Já v tomhle neverim na šťastné konce, moje mamka tyhle chlacholky poslouchala též a nakonec to byl alkoholik a gambler (ona sice taky pila), ale ten nešel pro ránu daleko. Jo a taky si spolu plánovali, když byli oba v manželství. Mamka s mým tatou a on z ex.
Dokonaly vztah, sliby jak budeme mít baráček, pejska, zahradu s houpajdou bla, bla.
Být tebou začnu si vážit toho co máš a nebo zkus hledat štěstí jinde.
Uvedom si, ze ten zivot jeho a jeho nove pritelkyne by nebyl tvuj. To je jejich zivot, takovy oni ted ziji. Tvuj a jeho by vypadal s nejvetsi pravdepodobnosti jinak. Treba jeste hur.
Nema smysl plakat nad rozlitym mlikem. Muze ti to byt lito, ale soustredila bych se na to, co mas. Ne na to, cos mohla a taky nemusela mit. 😉
Věci jsou tak, jak mají být. Měla jsem/ mám lásku spousty let. Vidíme se jednou do roka, já si mezitím našla manžela a on přítelkyni. A vidím, že přestože tam cit je, tak to není člověk kterej je vhodnej pro mě. A že bych s nim ten vztah neutahla a na něčem by to vyhořelo. Na tom citu to nic nemění, ale prostě to tak je. A proto je dobrý se netrapit tím co by kdyby, protože to nám nepomůže. Člověk se vyvíjí a bylo by to už jiný, než si pamatujete. Kdyby zůstal zaseklej jalo před těmi lety, je něco špatně.
Jak ráda říkám - kdyby byly v řit* ryby, nemusely by byt rybníky... A něco na tom je. Vždycky pracujeme s myšlenkou, co by bylo, kdybychom něco udělali jinak. Musíme si však uvědomit jednu věc. I kdybychom uměli vrátit čas, uděláme vše stejně. Protože se rozhodujeme na základě pocitů, které jsou v nás v danou chvíli. A děláme to, co si myslíme, že je v danou chvíli správné. To, že to dnes nejspíše vidíš jinak, je možná jen souhra nějakých události a momentálních emocí. Nevyhledavej ho, nekoukej po jeho fotkách. Žij svůj život, který máš teď. Zbytečné se užírat minulostí 🙂
Kdyby kdyby...to nikdy nevíš jaká by byla realita. Zaměřila bych se na svojí rodinu a žila teď a tady. Život je moc krátký na řešení minulosti.
Kdybys byla s ním, neměla bys svoje dětí, možná žádné, vážně bys tohle chtěla?
Nemyslím, že by ses tím měla trápit. Trápíš se vztahem, který sis zideáizovala. Určitě by neshody byly, vždyť dvojí metr měl s tonjste spolu ještě nežili. Tys měla vydržet čekat a on mohl mit manželku? A ještě byl hnusný? Mohl se rozvést dřív a udnadnit ti to. Netrap se něčím, co by stejně nebylo takové, jak si myslíš. Zkus upravit svůj současný život tak, abys byla šťastnější.
@nekiaxy Děkuju, máte všechny pravdu, jenže se to líp řekne, než udělá. Já si pořád pamatuju, jak mi s ním bylo, jak čas utíkal, jak jsem se mohli bavit úplně o všem. Teď, když jsem viděla ty fotky, tak se mi to nějak vrátilo, a strašně mi to chybí.
Sama pises, ze ve chvili, kdy sis nasla pritele, tak to tvuj Honza nezvladl a choval se hrozne. Ber to tak, ze jste spolu do te doby resili jen prijemne veci, zadne provozni starosti a stresy, takze predpokladam, ze jsi nemela moznost ho poznat po vsech strankach. A pak se vybarvil - kdyby to byl charakter, na ktereho ma smysl pockat, tak by se zachoval asi jinak. Podle me si ho moc idealizujes, zijes v romanticke predstave a mozna ho ani poradne neznas.
Spis bych se zamyslela nad tim, proc si nevazis sveho manzela. Chapu, ze ho nemilujes horouci laskou, ale respekt nema s laskou nic spolecneho.
@westie To je složitější, je v tom spousta zklamání za tu dobu, co jsme spolu. Je už jenom hodně málo oblastí, kde by mě nezklamal...
S tím zbytkem máš pravdu. Byl tenkrát opravdu hnusný, a to jsme spolu žádné složitosti nikdy neřešili...
Podivej,to neni, ze ti nerozumime. Ackoliv ja mam skveleho muze a stastne manzelstvi, jsou dny, kdy se s muzem prakticky nevidime, protoze resime "provoz" a fungovani a nejak se mijime. V porovnani s tim hodiny prozvanene a prosexovane s milencem.. To se neda srovnat. Ale - menila bych? nikdy ani za zlaty prase. Mam pocit, ze srovnavas nesrovnatelne.
Ono jednou jsem nekde pred lety cetla povidku Stesti od Marie Dolealove. Takove proflakla slecna, povidka byla uplne banalni, o dnu stravenem s detmi a muzem u rybnika, kde muz nedaval pozor, jestli se decka nachladi, pak ona jim musela delat polivku, proste vopruz. Uplne mi bylo te zenske lito. Jenomze ta povidka se jmenovala Stesti. Ale nazev jsem necetla, az pak, v komentarich, bylo, ze ten nazev je husty. A vlastne mi to k te otresne historce dalo uple jiny kontext. Ze to je den, straveny s rodinou, u vody, decka nadsene, tatik s nimi blbne az do zmodrani rtiiku, maminka sice pak musi delat polivku, coz nechtela, ale vlastne ji udela rada a vubec, je to proste prima den. Protoze se maji, protoze byli spolu, protoze jsou rodina.
Ttrochu cliche, ja vim. Ale zkus se podivat na sveho muze jinyma ocima. Zkus prijit na to, to proc ho nemas rada, co te zere. Mozna i terapii. Ono snit o nekom, kohos vlastbne nemela, neresila s niim zivot, fungovani, terminy, slozenky, doktora, zatekani stropu, vymenu pneumatik, novou troubu, detskou skolku amilioooon takovychto nevyznamnych, ale vlastne dulezitych pi*ovinek, tak nevis. Manzel je mozna skvely a az ho ztartis kvuli svemu nezajmu, mozna budes litovat
Tak pokud to mas s manzelem slozitejsi, tak si pores vas soucasny vztah oddelene od tvych romantickych predstav “co by, kdyby”, at ti to zbytecne nemota hlavu.
Dej si nejaky cas na to, aby sis tveho Honzu odidealizovala, protoze nikdo nejsme dokonaly a je otazka, jestli by ti s nim vubec bylo lip. Predstav si jen uz to, ze kdybyste zacali ofiko vztah po jeho rozvodu, musela bys prijmout i jeho deti, tak trochu i byvalou zenu, rozhodne byste toho meli hodne nalozeno.
A pak res svuj soucasny zivot, abys dokazala byt stastna a nemusela si hledat berlicku v podobe historickeho platonickeho vztahu.
Ja myslim, ze ty fotky to hlavne pripomnely, ze jsi unavena ze stereotypu. Na stesti se musi pracovat. Snadno se to rekne, hur dela, ale ver, ze to jde. Zkus si na vecer najit neco jineho nez mobil nebo praci. Co zkusit spolecne koukat na serial? Nebo si cti, rucni prace. A aspon jednou tydne nekam zmiz sama. Ja se treba jdu projit nebonprojet na kole. A ver, ze to znam. Co se posadilo a postavilo treti dite, nas partnersky i osobni zivot prestal existovat. Jsem vyhorata, protivna i sama sobe. K manzelovi ve stresu nespravedliva. Ale proste se ke stesti zase dopracujeme🙂
@nekiaxy ano. A vis co jsem taky nekde cetla a funguje? ze i jdyz jste na sebe nastekani, je potreba kontakt. Fyzicky - proste chytnout za ruku, pohladit, obejmout. A jestli i pres fyzickou blizkost a kontakt muzes byt hnusna, je to signal neco resit, pac to je spatne. U me to funguje 100% - kdyz jsem protivna i sama sobe a stekam, staci jit, pohladit muze a hned, hned se mi nalada zmeni a stekat uz nemuzu 🙂 za ta leta uz se staci podivat a vim. Ale ten fyzicky dotek je proste hrozne dulezity. Myj muz nebyl na zacatku vztahu objimaci, ale naucil se a ted je to objimac jak z americkeho filmu. A neni problemu, ktery by objeti nevyresilo 🙂
Jednoduché měřítko.....Ideální a férový chlap si to rozdává s jinou i když je ještě ženatý???? A nezájem že mu to s manželkou neklape nebo klape, to nemůžeš vědět, jestli je vůbec pravda. Tím pádem si nemůžeš být takovým člověkem jistá, když tohle udělal manželce. Já jsem si jistá, že si ho idealizujes.
@orisek56 Spatne sis to precetla.
Neprecetla. V době kdy se s tebou vidal, byl ženatý. Je jedno že to nefungovalo. Prostě si má nejdřív vyřešit problémy a pak začít jinde.
Nemiluješ ex, miluješ vzpomínku. Lidé si pamatují jen to hezké, minulost si idealizují a proto ti přijde on jako pan Božský.
Navíc jsi si ho idealizovala už tenkrát ve 20 letech. Oni ti úžasní, hodní, nejlepší totiž většinou nepodvádí manželku, a když jo tak později než v 35 letech ;)
A kecy jak jim to nefugunuje, manželka mu nerozumí, vlastně spolu ani nespí.... ty jsou vždycky stejné.
Vykašli se na vzpomínání, nehledej ex na FB a zapracuj na svém vlastním vztahu.
Idealizujes si někoho s kým si vlastně nežila, jen zažívala nějaké romantické vzplanutí, je jedno jestli v tom byl sex nebo ne. Žádné řešení malých /velkých problémů, stereotypu ...Kdyby opravdu chtěl být s tebou, rozvedl by se. Ale měl milion důvodů proc ne. Uvědom si, že kdyby se rozvedl byla by tu pořád exmanželka se dvěmi dětmi, které bys musela přijmout a ony tebe. A jak víme ani z jedné strany to není někdy jednoduché .... Taky by ti mohl říct, že už dvě děti má a další nechce.... Řeči o nějaké farmě byli jen řeči...Když zjistil, že na něj necekas, zachoval se jako žárlivec. Prenes se přes to, žij tím co máš teď, dobrého může, dvě zdravé děti... Já když padnu do nějakého stereotypu, kdy mě muž vytáčí už jen tím, že vleze do dveří 😁, přectu si tu na koníku příběhy ženský a jejich ,,manželů" a jsem šťastná, jaký poklad mám doma.
@orisek56 Precetla, ale nevadi.
A co čekáš teda.... ? Tak chceš na tom být jako jedna moje kamarádka? Ta zažívala totožný příběh a trvalo ji 4 roky, než ji došlo, že ten ideální muž se s ní slejza jen za účelem toho a toho.
@alubif Asi jo, ja nevim, proc mam pocit, ze lzu sobe do kapsy, kdyz si tohle rikam…
@orisek56 Jo, moje mama byla presne tenhle pripad, jen ji to trvalo 20 let. Proto jsem si rekla, ze ja to tak mit nebudu, jenze stejne mam pocit, ze jsem si i tak podelala zivot…
@janedv Děkuju 🌷
Proč podelala. Určitě máš úžasné děti, zase nevíš jak by to bylo kdyby to bylo jinak a třeba by jsi je neměla.
Autorko, kdyby s tebou Honza chtěl doopravdy být, tak na těch fotkách jsi teď ty. Promiň, jestli je to tvrdé, ale on tě nikdy nemiloval, jinak by byl s tebou. Pět let je setsakramensky dlouhá doba, aby si dal život dohromady, aby se rozhodl, koho chce. Kdyby o to stál, tak by si vybral tebe, ale to neudělal. Před tím ani teď ne.
Mysli na něj jako na dávnou platonickou lásku, která nikdy neměla šanci na vztah. A zaměř se na to, proč si vybíráš muže, kteří tě vlastně moc nepřitahují anebo jsou naprosto nedostupní. Máš ještě celý život před sebou, třeba tam ta velká pravá láska ještě čeká.
Znáš efekt motýlích křídel? Kdybys na něj čekala, to už by byla úplně jiná realita - nebylo by to jiné jen u tebe, ale i v jeho životě, v jeho manželství, a všechno mohlo dopadnout úplně jinak než si maluješ.