Litujete, že máte dítě?

@krupka3 tak verejne samozrejme ne proto i ja jdu anonynme

Naprosto souhlasím s @krupka3
Ty tu možná anonymní jsi, ale ostatní ne, takže sotva můžeš čekat, že ti to sem nějaká napíše, ikdyž tu jsou možná i takové. Obzvlášť po porodu to kolikrát není také nával euforie a mateřské lásky, jaký si žena předtím představovala.

A co? Takže si tu budeme nalhávat, jak nás to děsně baví a jsme dokonalé matky?

Nelitiuju, že je mám, ale nebaví mě to a rozhodně jsem se v mateřské roli nenašla a těším se za rok do práce. Nevyměnila bych je za nic na světě, ale prostě mě to nebaví. Těším se, až budou víc samostatnější a já budu moct v klidu něco udělat, až mi přestanou řvát kvůli blbostem u nohy a až je budu moct nechat samotné doma a jít v klidu s manželem do kina nebo na večeři. Chybí mi ta volnost, kdy jsme se s manželem sebrali a jeli na víkend někam, kdykoliv na lyže nebo na kolo.
Jsou prostě ještě malí a moc brzo po sobě a i když jsem fotografka a focení jsem se nevzdala, tak se těším, až za rok půjdu zase zpátky do práce (jsem primárně učitelka).

Šla bych do toho znova, bez dětí jsem nikdy být nechtěla, ale nebaví mě hrát si pořád dokola na dinosaury, maminky a tatínky, miminka apod. Chtěla bych se i někdy pořádně vyspat, už 4 roky vstávám o půl 6 a prcek se ještě 2x v noci budí... Takže sice nelituji, ale zjistit, že čekám 3, tak si hodím mašlu.

@g_m presne to jsem myslela. Jestli nejsem sama kdo nema sluncem zalite dny na materske

Nevim jestli to myslis jako @g_m nebo hned treba po porodu.
Kamoska chtela dite, strasne moc.. tak me prekvapilo, ze se pry o nej prvni pul rok starala spis z povinnosti, mechanicky.. a velke city prisly pozdeji. Ja jsem s ditetem furt vahala, ale nastesti me ta laskova vlna smetla hned. Ale to vis, ze bych si mnohdy rada odpocinula a mela nejakej bezdetnej cas pro sebe

@g_m Malýho miluju, ale je mu 9m a ještě čekám druhý. Zcela upřímně: kdybych mohla po porodu usnout a vzbudit se, až jim bude aspoň tak 5-6 let, brala bych to. 😀 Mě tohle období, kdy je dítě dost závislé na matce, nedá se s ním nic moc podnikat ani domluvit, nebere. takže zatnu zuby a těším se na dobu "pak". :D

@pavlinar ja to mam presne jako Tvoje kamoska a mam strach ze ta obrovska laska uz neprijde. Miminku jsou 3m

@me_druhe_ja tomu naprosto rozumim

Verim, ze ano. Uz jen proto, ze te to trapi, ze to resis. Treba si nebudes uzivat ten vecnej kolotoc, to asi malokdo (ale tohle myslim neresis).. ale az bude ditko vic interaktivni, tak roztajes ❤

Tak já myslím, že žádná nemá všechny dny na mateřské zalité sluncem. Já třeba teď jak jsou ty vedra, tak špatně spím, tím pádem jsem dost podrážděná sama o sobě a navíc mám dvou a čtvrtleťáka v období vzdoru, který navíc ještě moc nemluví, takže je ještě vzteklejší, že hned nechápu co chce.. no takže zrovna dneska mám chuť vrazit si špunty do uší a zamknout se na záchodě.
Jo, život se prostě změní totálně, ale nelituju, utěšuji se tím, že bude líp. Na malého jsme čekali opravdu hodně dlouho, takže ho beru jako požehnání. Ale nejsem asi úplně ta ťuťu ňuňu maminka, co od rána do večera s upřímnou radostí a nadšením skáče kolem dítěte a je to pro ni to největší naplnění. Ráda sleduju jeho pokroky, těší mě, když je šťastný a spokojený, miluju ho samozřejmě bezpodmínečnou mateřskou láskou, ale těším se až večer zalehne a já budu mít klid na práci. Protože i tam se chci pořád realizovat.

Já měla pochybnosti v těhotenství... Asi vlivem hormonů, šílené nátlaky okolí... Ale jen co se malá narodila, miluju jí jako nic jiného, a až teď mi dochází, jak je život bez dítěte nicotný.

A co cekas,ne kazda je matersky typ,to dite se narodi,ale ty de facto neznas a poznavas a tam si k nemu najdes cestu,jsou zeny,kterym hormony zpusobi to co maji,ze se do miminka hned zblbnou,obvykle maji v pohode porod i tehotenstvi...horsi je to s matkami co jim porod nekdo ukradl napr. cisar,komplikace po porod apod....no a vlastne pokud ma clovek prvni tak si musi zvyknout i na ten kolotoc,pokud clovek pred tehotenstvim mel treba v praci vedouci pozici,tak tim to pro nej muze byt horsi,to spis maji snazsi ty rodinne typy,co si z kazdeho mimca cvrnknou do gatek,jakoze ja to tak s cizimi detmi nikdy nemela,ale vlastni zase vnimam uplne jinak...nektere zeny maji poporodni depresi (blues),nektere spatne zvladaji hormonalni vykyvy pri kojeni,taky pokud ma clovek nespave dite,ktere nespi ani v noci tak unava a vycerpani udela sve,takze za sebe si myslim,ze cas zamilovat se do ditete urcite mas a urcite se tak stane,jen hold se ti neprihodilo to ucebnicove prvotni zamilovani se,to se ale deje pomerne casto,takze pockej,nehrot to, nech to plynout...v pul roce to bude zase jine...

Tak já se hlásím. Všichni o mě vědí, že děti obecně nemusím. Mám kluka 6letého. Byl z rozumu než z lásky, že bych chtěla...to ne. Ale manžel chtěl. Zase jsem nechtěla mít děti někde ve 40ti, mám na to svůj názor (prostě nechci mít na krku v důchodu potomka co bude ještě chodit na vysokou a já ho budu živit...prostě ne). Taky jsem ráda, že jsem se vymámila z toho 0-2,5 let kdy jsem byla doma. CO to šlo, tak šel ve 2,5letech do školky, já do práce. Teď už se s ním dá bavit a musím říct, že teď je to fakt lepší. Taky mě naštve, mám ho ráda-miluji ho, ale není to můj středobod. Mám se prostě ráda no... Asi mě dost matek nepochopí, chápu...ale taky to nikomu necpu. Odpovídám na otázku. Ale jako děti alá pro a proti u mě stále vede to proti. Manžel chce další - "snažíme se", ale za cenu, že jak jsem psala výše, nechci mít děti ve větším věku...pak už snad bude klid a snad za pět let už si to zase budu užívat. No, těším se a bojím se. Už proto, že v lednu jsem byla na revizi. Tak nějak jsem se do třetího měsíce z toho psychicky vzpamatovávala, že teda zas bude pro mě 3 roky temna a pak tohle. Mám pocit, že mě teď život trochu v tom vymáchal....teď dítě asi podvědomě taky jako chci, ale fakt se těším až bude starší. Ty malinký fakt mě to "nebaví". Pardon pokud jsem se někoho dotkla.

PS: Měla jsem akutní císař, po 3 dnech mi ho dali na první krmení a po 5 dnech přes noc prvně...hned jsem šla s nervama do háje a kluk šel na UM. Myslím si ještě taky, že to bylo trochu i tím když tak přemýšlím...+poporodní deprese. Holt...nepovedlo se. A stále si to nosím v sobě. Vím, že to není omluva, ale asi i takový ten první hřebíček do rakve a odpověď na dotaz autorky.

Co se mi narodila prvni. Ano, bylo to zalite sluncem. Co se narodila mladsi. Zaclo peklo a muzu Vam vsem rict, ze jsem pochopila nektere te matky, co v nepricetnosti udusi dite polstarem nebo ho v afektu vyhodi z okna. Urcite se ptate, jestli jsem normalni. Ano, jsem. Zadne psychicke problemy nemam, ale rok s druhou bylo peklo a muzu Vam s klidnym srdcem napsat, ze jsem proklinala manzela, proc me nevrazil, ze chci druhe. Miluju svoje deti, ale zaroven miluju i to, ze mam sve chvilky pro sebe bez nich.

Ne, od prvniho okamziku to nastesti naskocilo. Vzdy. Ale s treti dcerou jsem mela hardcore poporodni blues a u druhe dcery jsem mela kvuli nekolik dnu trvajicimu jekotu fest zkrat. Byly ji tak tri mesice, drzela jsem ji proti sobe ve vzduchu, pod raminkama za hrudnicek, brecela jsem a rikala ji, at uz je konecne zticha. Pred zatresenim me osvitil zablesk normalniho mysleni, tak jsem ji sla dat do postylky, vzala chuvu a vypadla pred dum, kde jsem se uklidnila. Pak jsem se na sebe snad mesic nemohla podivat a dekovala vsem svatym, ze me zastavili.

Zrovna teď jsem ve fázi "kéž bych je mohla někde upichnout aspoň na jednu noc". Fakt jsem přetažená a není kde brát. Ale straší má vývojovou disfazii a beze mě být nechce a mladší neusne bez prsa... Rozhodně ale nelituju, že je mám, ale už jsem se i přistihla, že závidím rozvedené kamarádce střídavou péči :D .

@kakba Presne tak. Tve pocity znam velmi dobre.

@volodka162 taky jsem rodila cisarem a prikladam to tomu taky

Ja nekdy bezdetnym kamaradkam zavidim tu svobodu.

@zelenaesmolda To ja covece ani ne. Ale zavidim jim ticho 😂

@sudylichozrout
tak ty mas tri deti,ja jedno a to je docela rozdil :D

@zelenaesmolda ja taky, obcas mam pocit, ze život je tam venku a ten muj se zastavil

Mám své děti ráda, ale v mateřství jako takovém jsem se nenašla. Špatně snasim totální upozadeni mého života a mych konicku, ztratu svobody. Casto teskne vzpominam na dobu pred detmi. Jak jsem mohla všechno.
Nicméně, byt bezdetna bych asi nechtěla. S dětmi si jako žena přijdu kompletní fyzicky i psychicky, prošla jsem těhotenstvím, porody, kojenim, mám je v duši, navždy. To ty bezdetne nikdy nezaziji, ten pocit. Mit deti. Se vším všudy.

(I když většinu casu se těším na večer, až budu mít klid. 🙂)

Být otazka postavena tak, jestli maji matky i dny nezalite sluncem, napíše tu každá matka, že ano! Ne, nelituju, že je mám, vůbec, ale někdy mi lezou značně krkem! At malý, nebo velký 😆

@neomenia
tak bezdetna celkove bych taky byt nechtela,ale kdybych si mohla znova vybrat tak si ke svemu diteti najdu jineho otce a tim padem bych si asi dite poridila pozdeji.

@lv uznavam, ze jsem se blbe vyjadrila 🙈

@sudylichozrout ja nezavidim, protoze si pak vzpomenu, ze je vsechno toto ceka a my uz to mame za sebou.😀😀😀😀😀😀