Je tu také někdo, kdo je úplně sám? Myšleno tak, že je bez přátel? Chodím do práce, po příchodu se věnuji mladší dceři, starám se o domácnost, ale kromě rodiny nikoho nemám. Nemám jedinou kamarádku, prostě nikoho. Nevím, zřejmě lidi odpuzuji, nejsem žádná krasavice, tudíž i proto o mě asi nikdo nestojí. Někdy mám pocit, že kdybych najednou zmizela, vlastně by si toho ani nikdo nevšiml. Trápí mě to a proto jsem zapšklá a nepřející... stydím se za to. Můj život nestojí za nic.
Chapu te, mam to stejne. Jsou dny, kdy mi to nevadi a jsem rada, ze mam klid a nemusim s nikym komunikovat nebo resit kraviny. 😀 Ale pak jsou takove chvile, kdy treba vidim partu smejicich se holek a je mi ouzko, ze ja tohle nemam. Taky radu nemam, ale urcite nejsi jedina, kdo to takhle ma.
Já to mám možná ještě horší svým způsobem: mám poměrně dost přátel, ale všichni jsou v ČR. Takže když jednou, dvakrát za rok jsem s dětma měsíc u nás, tak pořád nějaký návštěvy, furt něco podnikáme....A když se vrátím tak BUM: pusto prázdno. Tenhle brutální rozdíl mě fakt drtí a vidím, jak šíleně se to odráží v mojí psychice i chování vůči dětem. :( Já jsem totiž velmi společenský a extrovertní typ. Samota mě zabiji. Jako doufám, že až tu začnu pracovat, tak si nějaké přátele udělám, ale bude to těžké....i kvůli jinému jazyku.
Jinak přátelství o vzhledu fakt není. U vztahu ano, tam je většinou zahodno, aby se lidé přitahovali i fyzicky, ale u přátel opravdu ne.
Ahoj, ono jestli o sobe smyslis takhle nevalne, tak to z tebe vyzaruje a to muze byt duvod, proc se pratele nehrnou, ne vzhled...
Urcite si v necem sikovna a mas co nabidnout, jen musis zkusit vylezt ze sve ulity. V praci nemas nikoho na pokec?
Co nejaky konicek, neco, co te laka zkusit? Pri spolecnych oblibenych cinnostech, se kamaradky hledaji nejlepe...
Koukam tedy... Momentalne kamaradky/kamarady nemam zadne uplne blizke, je to zpusobeno stylem zivota. Od covidu pracuji temer porad z domu. Do prace a z prace mi cesta trva 3h a to se mi nechce absolvovat. Pokecame s kolegami maximalne cez skype. Jinak tedy kamaradky ani nehledam, s detmi na vylety a dovolene chodime sami. Pokecam s rodici dcerinych kamaradek, kdyz se jednou za cas potkame, jednou za rok spolu jdeme na vylet. Nechybi mi to. Kdyz mam "problem" resim to s manzelem nebo zavolam mame. Uplne to staci. Dobrych kamaradek jsem mela za zivot par, vzdy prisly a pak odesly - souvisely se skolou, s praci, kdyz se to zmenilo, kamaradstvi nevydrzelo. Pak jsem se snazila tato kamaradstvi udrzovat dale, ale presto se nase cesty rozesly. Smirila jsem se s tim a netlacim na pilu. Kdybych chtela, lze si najit zajmove krouzky nebo pravidelne cviceni a tam se seznamit. Bohuzel momentalne na to nemam pri malych detech cas a zabyvam se spis praci, detmi a domacnosti nez tlachanim o nicem.
@neomenia Děkuju za tu podporu. Já jsem právě mezi oblíbené ani nikdy nepatřila, prostě se to se mnou táhne. Třeba na svatbě jsem měla jen spolužačku ze ZŠ jako svědka a pak jen příbuzné. Zvala jsem vlastně ještě 4 kamarádky, ale z toho dvě přišly jen na obřad a další dvě vůbec.
@makovice88 ano, to je přesné
@camelinka je to možný, že už prostě působím zapšklá. V práci... No jako bavíme se, to ano, ale jsou to vlastně jen takové čistě pracovní vztahy. A volného času moc nemám, ale třeba venku na procházce nebo v bazénu se kontakty navazují špatně. Jinak šikovná nejsem v ničem. A ten vzhled mě napadl už mockrát. Vždy jsem byla jen terčem posměchu, ta ošklivka. Táhne se to se mnou, do dneška mám problém přijít někam mezi lidi, když se třeba parta lidí směje a ja jdu kolem, mám pocit, že se smějí mně. Vlastně párkrát to tak i bylo, z jejich narážek jsem pochopila, že to bylo na mne. Nejradši bych nevylezla vůbec, ale to taky bohužel úplně nejde.
Tak to chce zamakat na sebevedomi, protoze pokud se citis jako nicka, tak te tak budou brat i ostatni a to je urcite skoda...
Mate tam nejaky cviceni, nebo neco takovyho? Kdyz mas malo volnyho casu, tak aspon jednou tydne kdybys nekam vypadla, tak to urcite pomuze k jinym myslenkam i sebevedomi.
Zadna zenska neni oskliva, staci na sobe trosku maknout, zkusit nejakou zmenu a zacit mit rad sam sebe, bez toho to asi nepujde no...
A jestli citis, ze te to trapi moc, zajit za odbornikem, neni ostuda...
@camelinka Děkuju. Vím, že je to hlavně v mojí hlavě a to ostatní už se jen nabaluje. Ono vlastně občas pomůže se jen vypsat na fóru a třeba vědět, že na to není sám.
Tak urcite nejsi jedina, kdo nema kamosky, ale jestli te to stve, tak musis neco zmenit, aby se nejake nasly 🙂
Ja se pres covidovou dobu prestala tolik stykat s kamarady a zjistila sem, ze mi to ani nechybi, vlastne lidi celkove😅...
Co se zkusit spojit s nekym pres net, treba na nejake vasi mistni fb skupine, nebo tady na koni...a ze psani se da prejit na spolecny prochazky, nebo kafe 🤷.
Chce to zkouset 😉
Hele, jsem taky sama. Do značné míry je to tím, že fakt nesnesu ženské "slepičení" - záměrně v uvozovkách, dámy. Ty kecy, co vede valná většina bab na různých setkáních a dýcháncích jsou něčím, co prostě nezvládám a dříve či později to dám najevo. Když už to s někým zkusím a jsem mu ku pomoci (to by snad mezi kamarády a přáteli fungovat mělo), naprosto vždycky se na mě dotyčná vysere, když něco potřebuji já a to jaksi také nemám zapotřebí. Nakonec si nejlépe rozumím s chlapy, ale tam je to vždycky složitější. A ne, takto mi to nevyhovuje, ale co s tím, že.
@neomenia mám to úplně stejně jako ty. Naštěstí mám skvělého muže 🙏
Ja zas o kamarády nestojím, mela jsem "kamarády," co se ozvali, jen když něco chtěli. Jedna kámoška x hodin denně telefony, ale resila jen sebe a já si uvědomila, že mě vysává energii a kazí mi náladu a ten čas raději věnuji sobě a dětem. Druhý kámoš se pak ozve jen, když potřebuje sehnat byt, někam odvezt.. To jsou prostě pijavice. Opravdové přátelé mám všechny v cizině, známe se hlavně z dob, kdy jsem tam žila a nebo jsme společně pracovali a jezdili "k sobě" na služební cesty. Paradoxně si s těmi lidmi popovídáme lépe a mají opravdu zájem o to, jak se mám a chtějí být v kontaktu "jen tak" a vidím, že mi přeji, abych se měla dobře a umí se mnou i na dálku sdílet úspěchy i starosti.
@tahejhula To mam stejne...
Mam to uz od detstvi, radsi jsem i sla na prumyslovku a na VS jsem si vybrala radsi judo nez aerobic 😆
Zensky kolektiv me nelaka, radsi pokecam s chlapama, ale tech je kolem me pomalu. U nas na vesnici je par maminek, ale ten obcasny pokec neberu jako kamaradstvi. V praci tak nejak na spolecenske vlne, kdyz kolegyne drbou ve vedlejsi mistnosti, tak fakt nemam chut za nimi bezet. Resit deti, vahu, vzhled, obleceni a drby... Boze to je nuda 😆 U tchyne jdu radsi se svagrem strilet z luku nez tam kecat s tchyni a svagrovou.
Me to ale treba nevadi, jsem hrdy asocial 😆
Autorko, zapracuj hlavne na svem sebevedomi, je dulezite "mit se rada".
Ono hrozne zalezi, co vyzarujes - ja treba nejsem nejaka krasavice uz od detstvi- vzdycky jsem byla ta tlusta a jako dite ani oblicej a strih vlasu nic moc. Na kluky jsem se snazila pusobit spis litosti, samozrejme to nefungovalo. A kdyz jsem se odstehovala od nasich, kde mama vse vidi cerne a vse je problem, tak jsem najednou “rozkvetla” na dusi - bavi me se usmivat, podvedome jsem na sobe pracovala. Pak jsem si prosla obdobim, kdy se mi nedarilo mit deti a mela jsem kolegyni, ktera se taky porad litovala a zase vse byla katastrofa a ja cizila tu zapsklost. A kdyz uz deti mam, je mi zase najednou dobre, usmivam se na lidi, vazim si sama sebe, i kdyz vim, ze nejsem dokonala. A co by ti taky mohlo pomoct - i kdyz nejsi nejaka krasavice, nauc se o sebe starat - kadernik, manikura a dojdi si na kurzy liceni, pokud to neumis - nauci te, jak se licit na den a hlavne rychle. Je strasne znat, jestli o sebe zena pecuje, nebo to vzdala s oduvodnenim, ze neni hezka.
Pokud jsi zapškla a nepřející, tak se nedivím, že se s tebou nikdo nechce bavit. Říká se: čím víc lásky dáš, tím více lásky dostaneš. Takže pokud nezačnes být normální, tak žádné kamarády mít nebudes 🙂
Jo, tohle je tezke. Taky skoro nikoho nemam. Dite je malicke, aby si se mnou popovidalo, manzel moc nemluvi, kamaradku jsem mela jednu, ale odcizily jsme se, ostatni mi napisou jen aby se necim pochlubily. Jsem vlastne porad sama. Taky nejsem nijak hezka, po porodu obtloustla, ale ucim se tim nejak netrapit. A nevim, asi ze me take cosi musi vyzarovat, protoze se zda, ze ackoliv se snazim, spousta lidi me nema rada a ja ani nevim proc. Moje rada? No, jedine zbyva se snazit dal a pokusit se s tim smirit. Jinak samozrejme i ja bych chtela spoustu veci jinak 🤷 🙂
@miskulinda Pravda je, že člověk musí ty příčiny hledat vždycky nejprve u sebe... To vyzařování něčeho (asi té negativity) na tom bude mít určitě svůj podíl. Ale nevím. Já se třeba vždy seznámila bez problémů, pak přišly na řadu různé schůzky ať už s dětmi nebo bez a pak to nějak vyšumělo. Často taky vidím, že když už mě někdo takový po nějaké době kontaktuje, je to proto, že něco potřebuje. Vždycky mám tedy nejdřív radost a pak to dost zamrzí.
@mydlova Ano, lásku a dobro rozdávat umím, ale asi to zkrátka nestačí.
@tahejhula Ano, přesně takhle to mám i já, píšu to tady v jedné odpovědi.
O vzhledu to není. Aby měl člověk pratele, musí ze sebe něco nabídnout. Vím, ze to vyzni blbě, ale být okolí sympatická. Je to jako každý jiný vztah. Něco nabízím, něco přijímám. Já mám nové kamarádky z FB. A začali jsme se vídat i v reálu. Nemas nějaký koníček, zájem, který je na FB a jsi ve skupině? Cokoliv. Vaření, pletení, cestování, detska skupina? Zkus komunikovat s někým kdo je od tebe v přijatelné vzdálenosti. A pak se videt v reálu. Já takhle “sbalila” kamarádku přes dětskou skupinu. Dlouho jsme si psali, pak se viděli. Ona přivedla pak dalsi kamarádku a nabalilo se to a jsme super parta. Vídáme se 1x měsíčně a pak z toho ten dalsi měsíc žijeme😇.. a to jsme od sebe hodinu vlakem/autem. Dáme si kolikrát spicha kdekoliv v ČR na víkend na babyfriendly hotelu. Deti si pohrajou, my večer vinko a pohoda.
Mám to podobně, v práci jsem v mužském kolektivu, mám tam i jednoho dobrého kamaráda. Mám jen doma a práce. Ženské tlachání mě neba, nechodím na kosmetiky, nehty ani wellnessy, tak asi jako přítelkyně nejsem moc atraktivní. Mám těhotnou sousedku, několikrát jsem ji zvala na kafe, ale ona prostě o mou společnost asi nestojí, tak se nevnucuju.
Jsem veselý, otevřený člověk, ale asi nejsem "přitažlivá" natolik, aby se mnou chtěly jiné ženy trávit čas samy od sebe 🙂
Někdy mě to mrzí, někdy si zas říkám že proč ne.
Jeste me napadlo, jaka si povaha? Ja postupne poodstrihala lidi, co me psychicky vysavali, jen si stezovali, vicemene vse videli cerne, hrozni negativisti a citovi upiri. Umim byt vrba a vyslechnu si, kdyz nekoho neco trapi, ale porad poslouchat, jak je vse naprd, nic se nedari atd atd, to taky proste prestane bavit🤷
@loylii Tohle je vlastne strasne smutny, ale bohuzel to je o vzhledu - zena nemusi byt krasavice, ale jakmile se o sebe stara, ma vetsi sebevedomi, je vic uvolnena, a proste vyzaruje neco jineho. Mam to potvrzeno spoustou setkani se zenami. Nemusi nitne chodit na manikuru do salonu, ale da se to overit jednoduchym pokusem - kdyz pujdu mezi lidi s upravenymi nehty, budu vic a sebejisteji gestikulovat nez v situaci, kdy vim, ze jsem si ani nestihla ostrihat nehty. A to se potom odrazi do zpusobu komunikace a toho, jak vas vnimaji ostatni.
A kdyz se povede prvni dojem, tak je dulezite, aby clovek umel aktivne naslouchat - poslouchat, co sruhy rika a bavit se o danem tematu dal. Ja treba nesnasim, kdyz nekomu chci rict svuj zazitek (neco veseleho, ne si rovnou stezovat) a po prvni informaci mi ten dotycny zacne vypravet stylem “to ja jednou zazil, … to mne se stalo, … atd.”, proste to otoci na sebe - hodne lidi si mysli, ze to je vhodny zpusob, jak se drzet tematu toho druheho.
Muzeme popovídat ,napsat ,pokud budeš chtít a pomůže ti to ?
Jsem na tom uplne stejně, nikdy jsem nebyla v kolektivu oblibena, uz od zakladky jsem patrila spíš do takové te skupiny šedých myši, ale tam bylo rozdělené spíš oodle toho jaké měl člověk známky, byla skupina sprti, pak skupina propadliku a ra skupina šedých myši, které se ucili průměrně, tam jsem nějaké kamarádky měla, ale postupně jsme se odcizily. Na střední jsem na tom byla podobně, i kdyz tam už nebyl takovy ten rozdil v učení, tam spíš byla skupina intr a skupina místní. Měla jsem tam jednu dvě fajn kámošky, ale tím, že jsme každá byla z jiného konce republiky, tak jsme po škole, taky už moc nekomunikovaly. No a ted nemám žádnou a taky me to štve. Klidne napis sz, muzem si popovidat.
Ahoj, chápu tě, je těžké být bez přátel. Mám to podobně, mám kamarádek a známých málo. Mám rodinu, práci a to mi plní můj čas. Jinak se mám v ostatních ohledech dobře... Šťastná ale nejsem, chybí mi kamarádky, blízké, s kterými bych třeba mohla sdílet koníčky nebo jet na víkend ..... Na škole jsem byla oblíbená, ale stará přátelství při mateřské vyšuměla a nová už tolik nepřišla, což mě velmi trápí. Takže jsem taky hodně sama. A taky závidím všem, co přátelé mají. Také si říkám, že kdybych třeba měla nějaký vážný problém, tak nebýt manžela, neměla bych ani za kým jít....Bohužel nemám radu, jen chci vyjádřit podporu.