Jdu se jen vypovídat...

Je mi moc líto co prožíváš... kdyby si chtěla, tak mi napiš SZ a popovídáme si.
Jak to cítí tvůj manžel? Myslíš, že je taky nešťastný? Nepřemýšlela jsi nad manželskou poradnou? Třeba byste ještě manželství a lásku mohli zachránit. Možná bych obecně přemýšlela nad psychologem, těžko soudit dle jediné zprávy, ale je možné, že máš mírnou depresi - taková ta nechuť do ničeho, to je dost jasný příznak.
No každopádně kdyby si potřebovala aspoň virtuální kamarádku, napiš 🙂

To zni hrozne smutne, je mi to lito 😕
Neni to jen nejaky soucasny stav (myslim ten psychicky), ze treba za tyden bude zase “hej”? 🙂

V kazdem pripade bych klidne vyhledala pomoc odbornika, nez se zruinujes uplne. Urcite to neni normalni byt takhle bez energie, bez nalady... 😕
Muze to byt pomala pliziva deprese...
Radeji se snaz s tim neco delat zavcas, urcite to pujde 🙏🏼❤️

Tak to mám téměř podobné.. Pokud chceš můžeme si psát

Vím přesně, o čem mluvíš, ale vezmu to z jiného soudku, jak jsi na tom zdravotně? Zkus poprosit doktorku o hladinu hořčíku v krvi, pokud máš hodně nízkou jako já, může to dělat obrovskou paseku, včetně špatných nálad, únavy, ale samozřejmě tím nechci říct, že to vyřeší problémy s manželem, jen že může být příčina více problémů, ač se to nezdá, držím moc pěsti, ať je líp, jinak klidně pisni.

A nemůže to být novou rodičovskou rolí? A kojením? My jsme najeli do "starých partnerských kolejí" až cca po 2 letech (ve 20 měsících jsem přestala kojit). A přesně jak popisuješ- otrávená, manžel mi nevoněl, nepřitahoval, sex byl oběť... Ty hormony udělají hodně. Stejně tak nedostatek vitamínů jak už bylo zmíněno. Mi tehdy v lékárně doporučili vytaminy pro těhotné - byla jsem doslova vysátá 🙈.
A o nedostatku spánku ani nemluvě. Máš čas jen pro sebe? Necháváš malou na hlídání babičkám?

Naprosto souhlasim se vsim, co tu rekly holky prede mnou. A teda, damy, tleskam za empaticke rady, to se tu casto nevidi😊 Za me bych doporucila vice pohybu na cerstvem vzduchu, ale nemyslim tim jizdu kocarkem. Svizna prochazka, beh, priroda, les, ale bez male aspon treba hodinu denne. Pak bych se uplne nechytala vize brigady. Sice by ses dostala mezi jine lidi, ale prisla bys o kontakt s malou a jelikoz je ona stredobodem otaceni, tak by ti to treba mohlo zacit chybet, sebralo dalsi energii a uvrhlo do hlubsi deprese. Nejsem a priori proti brigadam, ale musi na to byt dotycna v dobre dusevni a fyzicke kondici, a to ty asi jeste nejsi. Nejdriv bych zacala u sebe a az pak ty ostatni veci. Jo! A taky bych nezapominala na peci o sebe. Hezky se strojit, cesat, treba i licit, neupadnout do letargie teplakove vsednosti. Kdyz si budes sama sebe hyckat, mozna i to trochu pomuze. Ale to jsou takove povrchni rady, nejdriv je potreba vyladit vnitrek😊

ve chvili kdy jsme s manzelem zacly najizdet do starych koleji spolecneho ziti jsme si usili dalsi uzlicek a opet zijeme ve dvou odlisnych svetech, ktere se mijeji, po lete kdy jsem naucila syna spat ve sve postely jsem se vratila k manzelovy do loznice - vydrzela jsem to mesic a pul a zase spim s detmi v pokojicku - jeden tyden prijde o pulnoci a druhy tyden stava ve ctyri, je to sova chodi spat pozde...a ja jsem padala na hubu kdyz jsem se snazila byt s manzelem a zaroven s detmi, tak chodim spat s detmi a kdyz manzel neco potrebuje (pokecat, sex atd tak me vzbudi a ja zas muzu fungovat ale kdyz si pred tim nedam aslespon 2 hod spanku je to v haji, tento rok se u nas stridaji obdobi kdy jako u maniodepresivnich lidi obdobi extremni euforie a cinnosti a obdobimi pouheho prezivani kdy mam pocit ze jen vstat je vic nez dokazu, samo ze jo deti mi nedovoli padnout na dno ale je to takove cele blbe, navic nekolik umrti v rodine, manzek skoncil na aru s covidem atd, proste se podle me deje letos tak moc veci ze je clovek ani neni schopny zpracovavat jen reaguje na to co je zrovna akutni a na nejakou nastavbu nezbyva cas ani chut, navic u obou deti jsem mela obdobi kdy me manzel privadel na pokraj silenstvi vadilo mi i to ze dycha, ale byly to hormony, za nejaky cas to zmizelo a ja mam zas sveho muze velmi rada...

Proste az deti povyrostly daly mi moznost byt vic sama, vic spat, poradne jist...tak to bylo lepsi a hodne mi pomohlo ze pracuji ve sprave svj, ze nejsem jen mama a manzelka, mam svuj miniprijem, zni to jako banalita, ale pro me moc dulezita

Já bych si myslela, že byste s manželem měli nechat holčičku občas babičce a ztratit se někam pryč. Teď je to složité, chápu, ale běžte třeba na rande... Hlavu vzhůru, pokud budeš mít takové pocity dlouhodobě, zkus to popovídání s odborníkem.

Ahoj, taky mivam tyhle pocity nebo spis stavy.. par dni v mesici jsem nepouzitelna a jen tak bloumam a prezivam.
Naprosto souhlasim s holkama. Dopln vita,iny, udelej si cas na sebe, jdi na prochazku.. Mas k ruce maminu, tak to jiste pujde. My se musime stridat jen s manzelem, a stejne to jde i kdyz to nekdy dre :D S brigadou bych pockala, az se das do kupy..
Ja ted mam par mesicu brigadu a je to pro me jako ziva voda. Nejaka jina cinnost, dobry pocit z provedene prace, penize taky nezarmouti :D ale moje dite je uz starsi.
A taky musim mit nejakou jinou napl, mini ukoly, jako neco zaridit, vyzvednout.. ne jen domacnost a dite..
A k tomu tahle doba.. ja porad rikam, ze me to na materske vlastne nezasahlo, tolik se nezmenilo.. ale to si pis, ze ano! I kdyby jen ten psychicky tlak. To si clovek ani neuvedomuje, jak se pomalu varime..
Verim, ze kdyz si najdes neco, co te nabiji, pozitivne se to odrazi i na vztahu s manzelem. Ta nova energie.. nerikam, ze to je samospasny.. to uvidis, co pak dal. Klidne mi taky napis, kdybys chtela 🙂

Ahoj, neuvazovala bys o nejake odbornejsi pomoci? Myelim ze tady by bylo fajn navstivit psychologa, par sezeni a uvidis.. ;)
Jinak, jak pises o manzelovi, ze nemate nic spolecneho.. To jsi musela vedet uz pred svatbou a ditetem, myslim ze je to dane touto situaci a nebala bych se rict si o pomoc.. I rok po porodu se muze objevit poporodni deprese, cim driv to zacnes resit, tim driv bude lip.. Drzim pesti 🙂 🍀

Ahoj, podle mě Ty nepotřebuješ žádnou odbornou pomoc (jsem skeptik v tomto ohledu, ale to je na jiné povídání 😉 ). Vždyť Ty jsi popsala přesně co Tě činí nešťastnou. Tak teď jenom s tím něco udělat a neutápět se vlastním kruhu “neštěstí” 💪. Z krize se neutíká, musí se řešit!! Takže na nějaký rozvod ani nemysli. Musíte s manželem rozplétat, co bylo před lety, když jste se brali, kdy jste spolu “randili”, kdy to bylo fajn, kdy jste k sobě měli blízko. Mluvte o sobě, mluvte o svých přáních. Z vlastní zkušenosti vím, že jedna z nejdůležitějších věci v životě, ve vztahu je mít společný cíl. Tím předpokládám bylo vymodlené miminko, tak to nějak fungovalo. Ale co teď? Máte společný cíl? Ano jsi pořád unavená, bez energie, bez života, protože nevíš co by jsi chtěla, co dál, kde směřovat, nemáš kamarády. Vše co Tě trápí jsi napsala a to je super, protože teď vzít bod po bodu a začít s tím něco dělat!! Život není jednoduchý, ale nikdo Ti s ním nepomůže víc, jak Ty osobně. A čekat na nějaký zázrak, že se to nějak opraví, tak to opravdu skončíš u nějakého odborníka 😜 Takže zvedni zadek a začni žít!! Promluv si s manželem upřímně (vztah, cíle, střídavé vaření, střídavé uklízeni, sex, malá, společné chvíle, to co Tě nebaví. Pokud Tě má rád, tak Ti pomůže), najdi si nějakou kámošku v okolí, s kterou vyrazíš na procházku, na kafe (teď jedině z termosu), s kterou si zasportuješ, najdi si koníček (zahrádka, sport, kurz), kup si nějakou knížku, něco na sebe. Hlavně se vyhni lidem, kteří jsou na tom stejně jak Ty a utápějí se ve vlastním nitru a tak se budete vzájemně tak akorát táhnout dolů. Tak šup a začni hned, nikdo Tě z toho nevytáhne 😉

A měla jsi to tak i před tím než jste měli malou? Myslím ten vztah a nechuť k manželovi? Protože hormony v těhotenství a pak šestinedělí a pak únava a nevyspání, stereotyp dokážou nadělat hromadu škody. Ona to fakt není sranda stát se rodičem, ten vztah se může dostat do pěkné krize ani člověk neví jak.. mluvila jsi o svých pocitech s manželem? Psycholog by možná nebyl úplně špatný, protože takhle se v tom jen plácáš a ta propast mezi váma se může ještě prohlubovat. Zkus o tom s někým mluvit, fakt v tom nejsi sama, tím si přojde velká spousta párů.

Ahoj, mám to teď doma podobně. Máme 3 malé, krásné, zdravé kluky 4r, 1,5r a 3m. S manželem spolu budeme 5 let z toho 3 manželé.

Kdybych rok “jenom” kojila, hrála si s miminkem a uklízela a vařila, tak si hodím. Nejsem proto horší máma, prostě mám své potřeby, které jsem s dítětem musela upozadit, ale ne úplně vytlačit. Asi ty sama musíš vědět, co by tě vzpružílo, jestli je to pravidelná jóga, pokec s kamaradkou, čas na malovaní nebo realizace při práci a domluvit se s okolím (manžel, máma), jak to udělat, abys mohla. Jste někdy sami dva spolu a trávite čas jako partneři a ne jako rodiče?

Odpor k manželovi nemám, ale jinak ten zbytek mám také a dost často, protože jsou se mnou děti nonstop, jsou hodně živé a světla ve, hlídání není absolutně žádné, takže ani možnost vypnout. A do jedné do rána, když decka usnou takisto povídání já pigluju podlahu muž honí faktury a papíry. Pak padnem jak vyřízený a tak každý den na novou již 2 roky.

@vitezove já ani nevím jak to cítí manžel, jak píšu výše, moc spolu nekomunikujeme, ale asi taky úplně šťastný nebude. Sice má vařeno, uklizeno o malou postaráno když přijde z práce, ale to také není všechno. Asi to trochu deprese taky bude, ale už to trvá celkem dlouho a teď co máme malou se to vlastně spíš prohloubilo. Každopádně nad odborníkem uvažuji. Děkuji.

@ema90 je to smutné, opravdu je. Trvá to už déle, s narozením dcery se středobod mého a asi i manželovo vesmíru stala ona a tím se mezi námi jako manželi spíš zvětšila prohlubeň. On je hodný, na narozeniny, výročí, dokonce i na mikuláše si na mě vzpomněl, což se o mě říct nedá. Každý den je stejný a ztrácím pojem o čase, o dnech, stydím se za to, že mi to úplně vypadlo z hlavy a žiju vlastně jen dítětem.

Čo tak napríklad skúsiť rodinnú prechadzku do prírody, len tak niekam po okolí. Spraviť si nejaký piknik keď bude teplo. Teraz v zime samozrejme nie. :D A hlavne sa rozprávať. 🙂
Ešte dodám, že ja keď sa takto cítim, tak idem za priatelom a poviem mu to. Občas sa trochu pohádame, lebo on vidí veci zase inak, ale povieme si každý svoje, popremýšlame nad tým a nakoniec sme radi, že máme jeden druhého.

@2hanah Zdravotně to není žádná sláva. To se přiznám. Od malička problémy se žaludkem, to se jakž takž uklidnilo, ale velké problémy se střevy se kterými si nevím rady. Kdysi na vyšetření bylo vše v pořádku, ale problémy přetrvávají pořád. Teď se řeší všude jen covid, takže objednání za hodně dlouhé lokte. Dnes opět šílená migréna, které jsou po porodu mnohem častější, z ní se pak sbírám další 3 dny. Je mi jasné že už to vážně řešit musím, ale v téhle situaci je to o nervy. Ale děkuji moc.

@kafr já bohužel nekojím. Strašně jsem chtěla, ale mléko se mi spustilo strašně dlouho a to už byla malá na um, jinak by vyhladověla. Do teď si to také vyčítám, že jsem to nevydržela zkoušet déle. Holt prvorodička. K lékaři na krev mám v plánu jít a rovnou pro doporučení na alergo. Čas pro sebe mám i nemám, jen když si vezme manžel malou na hoďku ven, ale to trávím uklízením a i když si lehnu, hodina mi na odpočinek nestačí. Mamina je jako babička skvělá, ale je také hodně unavená z práce, takže malou hlídala všehovšudy asi 3x na 2 hodiny když jsme potřebovali už opravdu nutně na nákup. A dnes hlídala když jsem měla migrénu. To nejsem úplně schopná se o malou postarat.

@maargit Manžel dělá na směny, takže čas na procházku nemám, každý den vařím, buď pro nás nebo pro malou nebo pro všechny. Malé obědy, odpolední svačiny i večeře, chci aby měla dobré stravovací návyky hned od malička, takže jí nedávám kupované šmakulády, ale je to šílený žrout času a jak jsem psala výše, vaření mě nebaví. Doma nechodím jako šmudla, ale mám problém se sebevědomím a přijde mi že mi nic nesluší. Obličej stále jako puberťačka, i když se o něj snažím starat, což mi na sebevědomí také nepřidá. S brigádou počkám až se z toho trošku vyhrabu. Děkuji moc.

@jannym myslím že jsi popsala moje skryté pocity. A je mi moc líto úmrtí v rodině, upřímnou soustrast. Já spím také s malou v pokoji. Občas prospí celou noc, ale teď má zase období kdy je často vzhůru a hledá dudlíka a mě. Takže spát v ložnici a každou chvilku vstávat a chodit do vedlejšího pokoje nepřipadá v úvahu. Ale asi je pravda že asi i tím jsme se zase víc odcizili.

Zkuste se objednat na testy na štítnou žlázu,může to být problém. Jinak rozvod nedoporučuji, nejdřív zkuste udělat všechno pro záchranu https://www.sendire.cz/8-padnych-duvodu-proc-se...

@jannym Je pravda že já vlastně nikdy nejsem úplně sama a jídlu také moc nedám. Snad se to časem také zlepší. Děkuji za reakci.

@knuffel Babička se skvělá, ale také z práce hodně unavená. V téhle covid situaci ani nemůžeme nikam vypadnout, není kam. Snad se ta situace zlepší a budeme moci alespoň třeba na veceři, pokud nějaká restaurace přežije.

@pavlinar Děkuji moc za porozumění. Já se zatím točím jen v tom samém kolotoči, snad také až bude malá starší, na chvilku zpomalí, abych se mohla nadechnout.

@keksik002 uvažuji nad odborníkem. Věděla jsem to, ale tolik nevnímala, před malou jsme byli oba pracovně celkem vytížení, takže on si jel odpočinout na ryby, já doma pouklízela a věnovala se ručním pracím. Tohle už bude spíš deprese, která se táhne celkem dlouho, jen to teď už konečně vidím. Děkuji za povzbuzení.

@marketa_1983 velmi si vážím tvojí odpovědi. A moc ti za ní děkuji. Tohle je asi to, co jsem si potřebovala přečíst. Že se opět musím spolehnout na sebe, že já se musím zvednout z té studené země a vykročit jinou cestou, protože jak píšeš, nikdo jiný to za mě neudělá. To mě právě chybí, s někým si o tom popovídat aniž by mě soudil, nebo si ťukal na čelo co si to vymýšlím za blbosti. Moc děkuji za impulz.