Jaké je to mít 2 děti?

Po druhém dítěti jsem neskutečně toužila. Čekala jsem víc jak 1,5 roku, než jsem otěhotněla. Už těhotenství bylo narocnejsi. Přeci jen…nejde si lehnout, kdy chceš. Musíš fungovat u prvního dítěte (u nás 3,5). Po porodu to byla pohoda. Starší byl ukázkový a úžasný. Nežárlil. Mazlil se atd. Jenže jak je miminko víc a víc pohyblivé, je to víc a víc náročné 😄 momentálně mám syny 5,5 a 2 roky. Každý den padám na hubu (ale!! Ještě k tomu studuju a 0,5 úvazku pracuju!), každý den si říkám, ze mít dvě děti je náročný. Ale!!!! Každý den jsem vděčná, ze jsem do toho šla. Protože i když je rozdíl, i když se perou o hračky, dohadují. Tak potom mladší vola staršího do postele na uspavani. Starší mladšího úplně zbožňuje. Proste je to období. Přejde. Jednou si zase dam nohy nahoru. Ale jim jsem dala parťáka do života.

Já mám se segrou rozdíl 7 let. Cestu jsme našly až skoro v dospělosti. Ale teď jsme jedna pro druhou to nejvic. Miluju ji tak moc, ze to nedokážu ani říct. Volame si několikrát týdne. Jezdíme spolu na dovolenou. Podporujeme se. Mám to nejvic!
A to jsem chtěla i pro ne dva 🙂

Tak presne tohle me teda taky hlodalo. Chtela jsem vzdy 2 ale synovi je uz 5 a jak rikas uz to byla pohodicka kdy se i sam zabavi ale rozhodla sem se do toho jit protoze za prve vim ze by me to jednou mrzelo a za druhe je to jen cas, az bude mit ty 3+ tak uz zase budes tam kde ses ted...ty 3 roky "pretrpis" a pak uz se jen vezes.
Já teda navic mam i takovy pocity jako ze moje kamaradky vsecky maj 2 deti a po sobe tzn ze ted maji vsichni 6 a 3 lety treba a ja budu mezi nimi jedina co proste vecer nemuze se utrhnout apod, uplne si pripadam najednou uplne mimo ně a ja budu jedina co si nesedne protoze lita kolem mimina.
A jeste jedna vec me tak jako trosku hloda je to ze sem byla vzdycky zvykla na to jedno..nekam se slo tak nachystat ho, hlidat ho aby nekam neskocilo apod..ted to budu mit 2x a je to najednou ze to uz neni jen o nas dvou. Nejak si to nedovedui predstavit...
Asi to ze to neni uz jen o nas dvou
Ale na mimco se moc tesim

Chtěla jsem vždy jen jedno. Vždy jsem věděla, že sice dítě chci, ale zároveň nejsem mateřský typ, takže jedno bude až az.
Jenže syn se narodil nemocný a mě najednou přišlo šíleně líto, že nikdy nebudu mít zdravé dítě a užívat si normální vývoj a normální problémy. Ale ani tak jsme úplně o druhém nemluvili. Zasáhl osud a já otěhotněla půl roku po porodu i přes ha pro kojící, jeden sex v měsíci a ještě přerušovaná soulož. Osud. I tak to ve mě hlodalo, jestli nejít na potrat.
Ale nakonec mám dvě děti po roce a čtvrt. Upřímně: měla jsem pravdu, když jsem víc než jedno nechtěla. Dvě jsou na mě moc. Dokážu si představit mít jen jedno zdravé dítě a řeknu ti: to by byla pohoda!!! Byla bych na tom líp psychicky i fyzicky. Ale holt člověk míní, život mění.
Ale ty to máš podle příspěvku nastaveno jinak, ty dvě děti vnitřně chceš a chtěla jsi vždycky. Takže rozhodně bych doporučila jít do toho, jednou by ti to mohlo být lito. 🙂 a klidně bych i počkala, větší vekovy rozdíl rozhodně není na škodu. Lépe to budeš zvládat. A jestli budou mít k sobě děti blízko, budou si rozumět a budou parťáci: to ti dopředu nikdo nikdy nezaručí, při žádném věkovém rozdílu. 🙂

Mít jedno (zdravé) dítě je velmi pohodové. Naše první bylo prostě démon - uřvané, nedložitelné, zároveň nemělo rádo dotek, problémy s trávením...peklo. Vůbec nejsem mateřský typ a tenhle malý Belzebub mě v tom jednom utvrdil. ALE zase vím, jaké to je mít sourozence. Nechtěla jsem, aby jednou bylo na světě samo, aby tu vždycky byl někdo, na koho se může obrátit. Tak má sourozence, který je naopak darem z nebes a úplný opak prvního. Dvě děti jsou mnohem náročnější - sehnat hlídání pro obě je jako malý zázrak, celý podzim a zimu jdeme z nemoci do nemoci. Když mladší potřebuje spát, tak starší se nejvíc nudí..atd. První dva roky jsou prostě náročné, hlavně psychicky. Pak už si spolu děti začínají hrát a pomalu se to mění k lepšímu. Pokud manžel funguje jako rodič a máte možnost alespon párkrát do roka sehnat hlídání, tak to nějak půjde. Pokud ne, počítejte s tím, že si trochu zaryjete dž**u v zemi...

Já si vždycky říkám, že bych byla supar matka jedináčka. Takhle jsem průměrná matka dvou kousků. Mám je ráda oba, neměnila bych. Ale jedno a dvě mi přijde jak úplně jinej sport. Když mám doma jen jednoho, je to úplnej klid. Ale teda - mám oba dost prudký, náročný a furt se perou, což situaci dost komplikuje.

Já už jsem to tu psala víckrát, mám dvě děti, miluju obě, ale je to na mě upřímně moc. Když je mám, tak bych samozřejmě ani jednoho “pryč” nedala, ale vím, že jsem, stejně jako @me_druhe_ja typ matky na jedináčka. To bych stíhala mít i prostor pro sebe, být víc v pohodě. Takhle to pořád nějak lepíme, hlídání máme velice výjimečně a maximálně pro jedno dítě. Když je doma manžel, tak se každý věnujeme jednomu a já, když jsem s jedním dítětem (libovolno kterým), tak si to moc užívám a jsem spokojená, ale když jsem s oběma, tak mám pocit, že vlastně není v pohodě nikdo. Ale já mám nespavé temperamentní děti, se kterými to od těhotenství nikdy nebylo úplně jednoduché, manžela s časově náročnou prací a bez hlídání, takže si uvědomuji, že ti tím mám dost zkreslené.

Aj jedno aj druhé má výhody aj nevýhody. Z dlhodobého hľadiska hodnotím dve deti pozitívne. Z krátkodobého hľadiska je to náročné, kým su malí.

Vyzerá to, že sú pre teba prijateľné obe varianty, čo tak to nechať na prírode? Že sa nebudete nejak chrániť, ani vyslovene snažiť 2x denne v období ovulácie? Ono to nemusí ani vyjsť, ako sa rozhodnete a naplánujete.

Jedno je na pohodu (ale když jsem měla jen jedno, tak jsem to nevěděla 🤣), dvě jsou výzva, každé další se ztratí 😁

Mam teda tri a uz jsou vetsi (12,10,7), ale ja jsem zase typ, ktery chtel velkou rodinu a deti pro me nejsou problem. Chtela jsem jich vic, ale mam tri cs, takze pocet je ok. Nerikam, ze to vzdy bylo zalite sluncem (cele druhe tehotenstvi byl nejstarsi na zabiti, silne obdobi vzdoru, tehotenstvi pro me bylo nerocne-same nemoci, bolesti, po druhem porodu prvni zlucnikova kolika, 2 roky dieta, skoro kazdy tyden celonocni kolika - deti spaly a ja od 22:00hodin do 6:00 brecela a lezla po zdi, bo jsem kojila a nemohla uzivat leky, zhubla jsem o 20 kg, ale nechtela jsem na operaci od miminka, tak jsem to dva roky vydrzela), a pak si dala hned treti mimino. Za me nejhorsi bylo mit jedno, ale tim, ze jsou jen o dva roky, neumim posoudit tu pohodu s dvouletym jedinackem, to uz jsem mela ty dve.
Ale ted jsou to partaci, oni tri i ja s nimi. Na dovci i vylety se chodila i s miminami, manduca to jistila, starsi uz proste ty zazitky chteli a mimino do toho vplulo s nami. Nekdy je to zahul, ale ja bych nemenila, protoze bych se v zivote unudila-asi jsem akcni. Jo a ted je to uplne top, protoze uz muzu odejit z bytu nekam a oni jsou doma v klidu spolu. Nemusim uz je s sebou tahat. Uteklo to a tobe to taky utece - takove to narocnejsi obdobi.

PS: jo a ja bych zvladla i klidne 4 nebo pet deti - jsem docela organizacne schopna i mam silne nervy (nerikam, ze nekdy vseho nemam plne zuby). Ale vlastne cely den mam na starosti deti a v podstatne dopo i odpo delam stejnou, psychicky narocnou praci - jsem ucitelka na 1. stupni + doma ty sve deti 🙂))

Jako bych to psala ja 😄 ..vzdycky jsem chtela dve deti, ale po narozeni dcery to pro me byl trosku "sok", prvni rok jsem se srovnavala s tim, jak moc se mi zmenil zivot + zdrav.problemy dcery a dalsi rok jsem porad premyslela, jestli druhe ano nebo ne. Byly chvile, kdy jsem si rikala, ze ano, ale pak byl nejaky hysterak, problem, apod a uz jsem si rikala, ze dve bych v tuto chvili fakt nedala, nechtela. Ale kdyz jsem si predstavila, ze mam jen jedno dite, spokojena jsem taky nebyla (zaroven nejsem matersky typ, mam svoje zajmy, kterych se nechci v zivote uplne vzdat). Nakonec to vyresila "nahoda". Nechraneny sex s pritelem zrovna v pulce cyklu. A me napadlo 'co kdyz otehotnim?' a v te chvili jsem pocitila odpoved, ze to vubec nevadi, ba naopak budu rada. A fakt jsem otehotnela. Ale odeslo to tyden po terminu menstruace, byla jsem smutna, ale aspon jsem konecne vedela odpoved. Za par mesicu se nam zadarilo znovu a termin porodu mam presne kolem 3.narozenin prvni dcery. Vekovy rozdil za me asi ideal, driv bych to s mensim ditetem nedala a pozdeji uz mi to prijde moc velky rozdil. Ale kazda zena to ma jinak. Dcera se na mimi tesi, jak bude pomahat, chovat atd. Nedelam si iluze, narocny to bude, ale ani jednou me nenapadla myslenka, ze bych toho litovala. Druhe batoleci obdobi proste prezijeme a budou i krasne veci samozrejme 🙂

S jediným dítětem je to pohoda.S dvěma dětma je to náročnější.Ale podle mne to stojí za to.Sice je to pár let náročné,ale pak když jsou větší už to jde.Taky je otázka jestli máte nějakou babi na občasné hlídání.

Vzdy jsem chtela 2 deti a jinak jsem o tom vubec nepremyslela. Jeste jsme su teda pohlidalu, aby byly cca 2 roky od sebe. No vyslo to o kousek driv. Dve deti je sileny ficak, neni nuda, je to narocne, ale zaroven krasne. Jsou si podobni a pritom kazdy jiny. Umi se porvat i spolupracovat. Nemenila bych. Ale kdyby mi nekdo predem rekl jak to je narocne tak bych mozna taky vahala😅

S prvnim ditetem to pro mne byla pohoda i kdyz to byl dablik co nepotreboval moc spat. Proste se vse trochu prizpusobilo a jelo se dal. Druhe dite do toho vneslo potrebu kompromisu a ustupku i ze strany tech deti. Nejde se zavdecit obema. Ale i to je pro zivot dobre

Je to fajn. Ale máme rozdíl rok a 8 měsíců a navíc dvě holky, no. Takže perfektní, obě se furt češou u dětského toaletního stolku a šatičkujou a tak. 🙂

Sem se připíchnu. Mám 4 leté dítě a jsem už 2 roky zpět v práci a nechce se mi vracet na MD/RD. Mám strašný strach z toho aby to nebylo moc složitý.

Mám tři děti, starší rok a půl po sobě. A nikdy místo nijak náročné nepřišlo 🙂 s dvěmi dětmi naopak lehčí než s jedním dítětem. Třetí je takový bonus. První děti jsem chtěla do roku po sobě, kdybych byla P deset let mladší a jeli bychom větší bydlení, čtvrté ny bylo rok po třetím 🙂

Mam děti dceru 5 let a syna 2 roky. Samozřejmě to má výhody i nevýhody a taky záleží, jaké ty děti jsou. Za nás bych řekla, že dcera jako jedináček by byla rozmazlená a všechno by se točilo kolem ní. Zase na druhou stranu teď se pořádně nestíháme věnovat jim dohromady ani každému z nich zvlášť. Totéž i finančně. Výhoda je, ze se spolu krasne zabavi. Ale zase dcera je spíš klidná a syn zatím spíš vzteklý. Takže samozřejmě doma poněkud chaos ve výchově. Pak taky mám pořád výčitky, jak se komu věnuju a koho upřednostňuji. Další věc je, že se dvěma je spousta věcí těžších, komplikovanější, dražších. Takže se musíme trochu uskromnit, přizpůsobit to. A mě přijde, že je nakonec nejdůležitější, na kolem děti se ta maminka, případně samozřejmě oba, cítí. Protože já měla pocit, že pri jednom dítěti nejsme komplet. U dvou dětí už jsme naprosto kompletní, úplně ho tak cítím.

Vše má své výhody a nevýhody, dva starší vekový rozdil necele 2 roky - prvni rok blázinec, ted se nemaj v lásce, vecný boj jednoho s druhym 🙄 Ale dá se s nimi podnikat spousta veci vhodnych k jejich veku spolecne. Nejstarsi s nejmladsi maji 6 let - super dvojka, nelezou si do zeli, starsi spis o mladsi pecuje, ale spousta veci se neda podnikat spolecne, pri aktivitach pro starsi ta mensi prekazi.

Když máš jedno, tak jsi v klidu, věnuješ se mu, kdykoliv Tě napadne, děláš pro něj maximum. Když máš dvě, tak holt musí jedno dítě občas někde počkat, musí se trošku dítě nebo ty omezit ve svých materiálních i citových potřebách, protože máš taky ještě druhé dítě. Občas se stane, že se musíš věnovat jednomu z nich a ten druhý se nudí, někde musí čekat, nemůže si koupit co by si přál apod. Také učení s dětmi po večerech a domácích úkolů je 2x tolik. Dvě malé děti není procházka růžovým sadem. Závisí to ale na povaze rodičů, a dětí, jak to dávají, někdo si to nemůže vynachválit, pro jiného je to otrava.

Chtěla jsem vždycky dvě. Když se narodila dcera, která nebyla nějaké extra náročné miminko, tak jsem zjistila, že si to moc neužívám a dost jsme i s manželem nad druhým váhali. S jedním je to všechno jednodušší. ALE! Máme dvě, necelé dva roky po sobě a neměnila bych. I když jsou to holčička a chlapeček, tak jsou to parťáci. Dcera ho od začátku zbožňovala a tak je to i do teď (mají 5 a 7). Na dovolené pohoda - vystačí s i spolu. Známí, co mají jen jedno dítě, si stěžovali, že si neodpočinou, protože se sama nezabaví. To já neznám. Zároveň do budoucna budou dva, kdy si můžou navzájem pomáhat s čímkoliv. Když jsem váhala nad druhým, tak mi ségra řekla: Představ si, že mě nemáš. A to mě přesvědčilo, že chci dvě - ať mají sebe navzájem, když my budeme staří apod. Se segrou jezdíme na dovolené, děti se mají rády a vůbec se často vídáme.

@lucka662006 Ale to není na škodu, že dítě musí počkat nebo že se pro něj nedělá maximum - tak to většinou totiž v životě nechodí. Viděla bych to jako pozitivum 😉

My máme 2 holky. Jedna 5,5 a druhá 2 roky. První byla strašně náročná, uřvaná, uvztekaná, nic jí nebylo dost dobré, dokonce jsem si myslela, že u nás není spokojená. Pak se u ní zjistila vývojová dysfazie, takže jsem myslela, že se to tím celé vysvětlilo. Nikdy jsem nechtěla jedinacka, takže jsme si s manželem řekli, že i druhou takovou zvládneme. Na druhou dceru jsme čekali 2 roky. Taky jsem chtěla vědět, jaké je to mít "úplně zdravé miminko" a parťáka do života pro dceru, až tady jednou nebudeme. Když jsme přijeli z porodnice, tak když zařvala, tak jsem už věděla, která bije. Byla úplně stejně náročná jako první dcera. Takže jsem jí vzala do ruky a snad celého půl roku jsem jí nosila, aby tolik neřvala. V kočárku být nechtěla, v nositku také ne. Cesta autem horor, v sedačce být taky nechtěla. Budila se v noci asi 12x, stejně jako první dcera. Teď se budí ještě 6x za noc. Jenže už byla druhá taková a já jsem to brala automaticky, že to tak prostě je.
První dcera se hodně zlepšila, někteří dr nás už vyřadili z evidence, teď řešíme zda půjde do školy nebo jestli bude mít rok odklad. Hodně si toho dohnala, dost se jí věnujeme a učíme se s ní. Mladší dcera se jeví zdravá. Mluví tak, jak mluvila starší ve 4 letech.
Naše holky jsou hrozně svéhlavé. Sotva vstanou, už jsou v sobě 🤦‍♀️😄 bijou se, perou se, tahají se za vlasy, skáčou z postele, jedna druhé stříhá vlasy, jsou divoké. Samozřejmě jim vysvětlujeme, že to nemůžou, aby se k sobě hezky chovaly atd. Někdy mi přijde, že jsem jak rozhodčí v ringu. Ale přesto všechno se mají rády. Ta starší chodí do školky a tam tak divoká není, tam je klidná a spíš dělá to, co jí ostatní děti řeknou.
Nestěžuju si tady, jen píšu, jak to máme my. Holky jsou prostě taková povaha a já doufám, že z toho vyrostou. Rozhodně bych neměnila a jsem ráda, že je máme. Ikdyz jsem někdy teda dost psychicky unavená.

Hodně záleží ma temperamentu dětí. Já mám obě děti náročné, neposedné, akční...je to hodně hodně vyčerpávající. Nechtěla bych to jinak, ale představovala jsem si to jednodušší. Je mezi nimi rozdíl 2 roky a 3 měsíce. Pokud máš takové myšlenky, radím ti udělat si děti s rozdílem cca 3,5 - 4 roky, to už mi přijde to první dítě rozumnější a zaběhnutější ve školce. Já byla 10 měsíců s nedoložitelným miminkem a synem, který se učil na záchod, učil se jíst a byl to záhul 😵‍💫

@g_m Jenže to právě tak být vůbec nemusí. Pokud si někdo dělá dvě děti JEN kvůli tomu, aby to jedno nebylo samo, aby jednou mělo parťáka atp je strašná blbost. To, že jsou sourozenci, nezaručí, že si budou rozumět. Vy to tak se sestrou máte, ale já třeba ne. My jsme úplně jak cizí. Do mých cca 12-13 ok, to jsme si hrály a tak, ale pak se naše cesty brutálně rozešly. Teď je mi skoro 38 a ji 35 a vlastně se nebavíme. Jen když jsem v ČR tak pak frází. Ne že bychom se nenáviděly, ale my si fakt nemáme co říct. Jsme naprostou odlišné povahy, odlišné názory, odlišný život....

Tak tohle jsem nestihla vůbec řešit. Obecně mi dvě děti přišly akorát, automaticky. Jak jsem přestala kojit, otěhotněla jsem. Mám rozdíl mezi kluky 22 měsíců. Začátky byly náročné,ale později samá pozitiva. Teď už jsou pubertaci a funguje milosrdná amnézie. Pamatuji si jen to hezké. Třetí je po skoro 7 letech od druhého a je to hodně jiné. Nemít jeho, tak už máme totální veget. Ale za mě, to nestojí za to. Nevyměnila bych to za možnost mít více dětí.

@me_druhe_ja Ano, to chápu, píšu, jak to mám já a co mi pomohlo se rozhodnout. Variant, jaké bude druhé dítě, jak spolu budou vycházet, jestli bude zdravé apod., je milion. To by se člověk nerozhodl nikdy.

@g_m já jsem tím chtěla hlavně říct, pokud někdo chce jen jedno dítě, ať ho klidně má . Pokud se na dvě necítí, ať si je nedělá. Pokud by si někdo dělal druhé dítě jen z důvodu, aby mělo dítě sourozence, je to blbost.

@me_druhe_ja No, tak třeba u nás to zatím pěkně klape a já jsem šťastná, že má dcera parťáka.