Co vám pomáhá smířit se s tím, že nemáte čas vůbec na nic, vlastně ani na sebe a že všechno děláte ve spěchu a jen tak napůl nebo to musíte v průběhu přerušit. Že i když třeba vážně uklidíte, tak to stejně nikdy nevydrží déle než 10 minut nebo do rána než se děti vzbudí? Že prostě máte neustále pocit, že nic nestíháte a že nezvládáte většinu věcí podle svých představ, ale lépe to kvůli dětem a času nejde?
Jsem asi trošku perfekcionista, na manželovo přání a pro jeho sliby, že omezí práci a bude se vším pomáhat, máme děti krátce po sobě. Manžel místo aby ubral, tak začal předělávat dům a rozjel ještě větší zakázky. Jsem z toho vyčerpaná. Než uvařím oběd, tak obývák vypadá jako po atomovce. Když si sednu někdy třeba ve 3 "v klidu" k obědu, starší dítě se rozhodne dělat 💩. Navíc hodně žárlí, takže když chci něco doma udělat, tak poutá jakoukoliv pozornost, tudíž i tu negativní a dělá věci, které ví, že zaručeně upoutají mou pozornost a které nemůžu nechat bez povšimnutí, například že začne mordovat mladšího sourozence. Zapojovat děti do činností zkouším, to nefunguje. Jdu uspat jedno, druhé něco uloupí ze špajzu a rozmatlá to po gauči. Spíš než, že by si spolu hráli se rvou o hračky, mladší zatím vždy prohrává a vyjde z toho s úrazem. Den co den, pořád a pořád. Jak se nastavit na to, aby to měl člověk na háku a nevydával na takové situace tolik energie?
Slevit ze svého perfekcionalismu🙂 Něco jde, třeba u nás doma se zásadně jí jen u jídelního stolu, takže snadno zametu, utřu... Že by mi děcka něco uloupili ve špajzu a rozmatlali to po gauči, to fakt ne, to se mi nikdy nestalo, k tomuto typu neplech netíhlo žádné z našich 3 dětí, ale myslím, že to bylo právě i tím, že je nějak nenapadlo brát jídlo jinam než ke stolu, neviděli to ani u nás dospělých. Ale chtít na velkou v době mého oběda, to bylo oblíbené, roztahané hračky všude, to taky, samozřejmě jsem též často nestíhala. Na mateřské se mi líbil systém úklidu podle Fly Lady, jestli neznáš, vygoogli. Každý den se věnuje jedné části bytu, uklízí se průběžně, má tam i pár zajímavých tipů. Ale s nástupem do práce to už nejde, to ostatně celkově ubude veškerého času na cokoliv. Neboj, jak děti povyrostou, změní se jejich styl hry, hračky vystřídají tvořivé činnosti, pak mobil a za pár let nebudou chtít ani vylézt z pokojíčku. Každé období má něco🙂
Jsem perfekcionista a toto me s detmi fakt hodně ubíjí, všude nepořádek, nic člověk pořádně neudělá, úklid ani nekomentuju, když se děláš s nějakým jídlem, vždy jedno z dětí frflá že to jíst nebude. No a co chodím do práce, byla jsem zvyklá mít v práci vše perfektní a teď? Děti pořád nemocné, člověk pracuje z domu s dětmi za zadkem a neudělá ani polovinu z toho co by chtěl. Pak když jsem v kanceláři je toho 2x tolik jak musím vše dohánět. Co mě drží nad vodou je můj koníček, pořídila jsem si koně a prostě 3x týdne hlídá muž a já si jedu zajezdit. Je to věc na kterou se opravdu těším, zrelaxuju se u toho a díky tomu dokážu přežít i ten nepořádek doma, pomalované zdi, ostříhané kvítka a upatlané vše 😅🙈
Trochu slevit ze svého perfekcionalismu a trochu víc zapojit manžela... 🙂 Bude líp, děti vyrostou. 🙂💛
V krizových chvílích si říkám, že je to jen období 😆 asi to úplně tedy nebudu mít tak hektické, protože s manželem jedem společně a je opravdu neuvěřitelný táta i manžel, ale taky musí do práce a dělat kolem domu a ten binec prostě je. Vždycky si představím, že za chvilku holky vyrostou a bude mi líto, že už mě tolik nepotřebují, že už nebudou mít čas nebo chuť na mazlení s mámou a jejich projekty, o které teď všude zakopávám, mi budou utajené a nebudu mít nárok 😆🙂 posílám ❤️
Chápu a posílám sílu. ❤️ Taky mám rada, když je uklizeno.
Bohužel se to tak nějak vylučuje s temperamentem našeho dítka. Rozbordeli všechno. Od mala jedeme BLW metodu, což bylo ze zacatku pro manžela trochu těžké. Neuměl si zvyknout na ten bordel, ale když viděl, jak je mala šťastná, přešlo ho to.
Proste jsme oba trochu slevili. Ano, uznávám, ze je doma občas takovej bordel, ze si není kam sednout na gauč, ale když vidím, jak je dite šťastný, nějak jdou negativní pocity stranou.
Říkám si, ze jednou nastane období, kdy bude celej den zavřena v pokoji a bude koukat do mobilu a to si svyho pořádku uziju až až 😊
Mám jedno dítě. Ale bordel udělá slusnej. Vařit zvládnu snad jen pro syna :D každopádně i když kramaří a děla blbosti říkám si, že se rozvíjí. Prozkoumava a zjišťuje. Není to jen o tom, že vyhazi věci ze skříně, ale taky zjišťuje co tam je a ze je jde dat i zpátky.:D nesnazim se aby tady bylo skvěle uklizeno, ale aby byl takovej nepořádek, ze jsem schopna to za půl hodiny uklidit, kdyby měla přijít návštěva. Ale to vaření vychytany nemám, vaří primárně manžel po práci.🙂 po každým synove jídle bych mohla vytírat pokoj furt dokola. Zblbla bych. Proste to posbiram co jde a vytru hadříkem to nejhorší. Když jsme doma má na sobě věci dokud nejsou fakt špinavý od jídla, protože bych ho jinak oblikala po každým jídle. Dřív jsem ho i po každým jídle sprchovala, protože to je něco. Teď už jen omeju pusu co jde, ruce, ale když má jídlo ve vlasech, vydrží to do velký sprchy, pokud někam nejdeme.🙂 máme vlastně furt nějak nepořádek. A furt nějaký objevovani.)
Musíš slevit jinak se z toho zblazniš 😁 Mateřská je ještě dobrá .To máš na úklid čas.Ale až přijde kolotoč práce,kroužky,škola a nemoci děti....tak to je teprve sranda 😂🤦
Posílám obejmutí🙂 znám to dobře, pro mne je nejhorší, když musím přerušit, co chci udělat, tedy furt přerušovat🙂 vždy je nějaká tahanice, někdo mi něco musí ukázat, někdo chce utřít zadeček, někdo mlíko a tak. Třetí miminko navíc moc nespinká, často pláče a chce nosit. Ale aspoň si fakt člověk ty mrňátka užije, jednou budeme vzpomínat.
@zmrzlinka u školních dětí si představuji, že si uklidí sami a jak moc nejsou doma (škola a kroužky), tak moc nevzniká ten nepořádek..to se asi mýlím 🙂
@fififjonka tak prádlo,uklidit koupelnu+WC,luxování ,vytírání pořád zůstává 😁
Mám to úplně jako Ty, a protože děti už jsou větší, takže ta situace trvá dlouho a do toho má nejmladší 4 roky, takže přesně, co popisuješ - ikdyž jdu jíst třeba až ve 22 hodin, tak často vstává, že potřebuje 💩, už došly síly a já mám slušný syndrom vyhoření, taky netuším jak z toho ven, tak strašně moc bych chtěla konečně od dětí aspoň víkend mít klid a vůbec je nevidět, nekrmit, nevařit, nemuset buzerovat nebo okřikovat, nemuset se rozčilovat, snažím se doma dělat, že je vše v pořádku a aspoň nějak základně fungovat, ale je mi hrozně, jsem unavená, nemocná, nic nestíhám a neskutečně otrávená, nikdy nemám čas na žádnou činnost, která mi přináší radost, jen fungovat pro druhé, stále rozdávám a nemám už z čeho...
Mě u dětí na většinu věci pomáhá se na to podívat z dlouhodobého hlediska. Všechno je jen období a nic nebude trvat věčně. Jako jasné, spousta věcí je fakt hrozně vyčerpávající a člověk nevidí konce zvonce. Ale opravdu to ubíhá.
Taky jsem perfekcionalista a ty to maj kurna těžký😀 Trpim, hodně trpim😁.. Ale zapracovala jsem na tom. Snažím se byt s dětmi co nejvíc venku. Za každého počasí. A dělat určité věci jen v určenou dobu. Praní a skládání prádla jen v sobotu dopol. To samé prach. Jídlo jist zásadně jen u stolu. Zamykam přes den ostatní místnosti, kde deti nemají co dělat. Můžou jen do herny, obýváku s kuchyni a na wc s umxvadlem😃.. Všechny sypké věci mám v horních policich, kam se nedostanou. Když něco chtějí, musí počkat, až dodělám rozdělanou činnost atd.. Asi jsem spíše přísná a mám se rada, zároveň, ale hodně milující. Deti ví, ze když mě nechají trochu dýchat, v době kdy mám vše hotovo, bych je umačkala láskou❤️
Pomaha byt co najmenej doma.
@kattyd tak to moc závidím. Já neseděla na koni už víc jak 4 roky. 😔 Před dětmi jsem měla v pronájmu jednu kobylku, ale majitelka se pak rozhodla, že se odstěhuje přes 3/4 republiky a koně vzala sebou. Tou dobou jsem pak začala řešit i těhotenství a od té doby jen smutně koukám pokaždé, když kolem mě někdo projede v sedle. Neumím si to nějak vůbec představit, kde na to vzít čas. Nebo čas by se asi našel, ale znamenalo by to shánět hlídání, babičky zapojovat a mě je to blbé se někde doprošovat o hlídání mých dětí, když je to primárně moje starost, nechat je s někým na hlídání se bojím ... Mít vlastního koně je můj sen, ale teď by to byl vážně chudák. Manžel je podnikatel a s ním je to fakt těžký, už 3 roky tvrdí, že už musí ubrat nejen kvůli nám, ale i kvůli sobě a jakmile se namane nějaká dobrá nabídka, vždy po ní skočí s tím, že tohle ještě dodělá a pak už bude mít volněji.
@fififjonka já bych si to právě chtěla užít, strašně rychle to utíká a vím, že mi to bude chybět až odrostou, ale už jsem nějaká vyšťavená, kolikrát reaguji podrážděně, pak je mi to líto. V některých situacích si vyčítám, že jsem to vůbec nezvládla po psychické stránce, seřvu děti za nějakou kravinu. Mrzí mě to, že místo, abych si to dokázala užívat, tak jsem z toho všeho unavená.
@2hanah taky si právě některé dny připadám už nějaká vyhořelá. Některé dny se mi už tááák nechce něco dělat. Úplně dělám ty činnosti s odporem. Pořád vymýšlet nějaké rychlo blafy, které děti stejně ani nejedí, pořád ještě vařím pro nás i pro nejmladší zvlášť, ta stejně sní pár lžiček a prdí na to, celkově jí jak vrabec a krom ovocných kapsiček všechno plyve. Druhé jídlo taky skončí spíš pod stolem než v žaludku, kolikrát si říkám, že bych se na to všechno ne💩 dřív jsem aspoň večer cvičila, protáhla se, teď už jsem ze všeho taková otrávená a nic se mi nechce večer. Když náhodou děti usnou, tak místo cvičení rychle doháním resty a moje největší slast je padnout na gauč. Nechci vědět, jak budu vypadat až mi skončí mateřská, jestli se sebou něco neudělám.
Přijde mi, že ti chybí čas pro sebe. Jednou dvakrát týdně zaúkolovat manžela, že prostě musí, a jít někam bez dětí. Odpočineš si a budes ten denní kolotoč lépe snášet.
@fififjonka ja to potvrzuju. Kdyz nejsou doma, nemuzou tam udelat bordel👍👍👍 Me nejvic vytaci roztahane hracky a "zbytecny" neporadek typu vylite piti a rozmazany jogurt po stole, coz se vsemi detmi v institucich o dost ubyde🙂
Musis si odpocinout. Nastaveni mysli dela hodne, ale tezko ho zmenis, kdyz jsi uplne vystavena. Takze se zapoji manzel. Stejne jako si planuje praci, naplanuje si i deti. Manzelovi do pracovniho kalendare diktuju treba mesic dopredu, kdyz neco potrebuju zaridit bez deti, a stejne tak tam ma moje konicky.
Aspon par dni v mesici zapojit mazela, ne hat ho s detmi cely den nebo aspon pul a zapojit i babicky. Ve volnu delat co chces, klidne i ten uklid pokud ti ti zlepsi naladu. Nejlepsi je ale byt s detmi co nejvic venku. A mit usporadany veci doma tak, aby deti mohly tahat jen neskodne veci jako napr. nerozbitne a neprilis tezke nadobi ( varecky, plast.misky, ...) a k bordeloznim vecem se nedostaly. A kdyz uz se dostanou dost mi pomohlo ( v jine ale podivne situaci) se proste s nima do ty silenosti zapojit. Napr dcera se vztekala a hazela vecma a mela destrukcni sklony... hele krabice... a vzaly jsme kartonovou krabici a spolecne ji rozdupaly a pak rozrthaly na male kousicky. Negativum se prevedlo na zabavu...pozitivum. a pak jsme to i spolecne uklidily🙂 a to jsem v 1.okamziku myslela ze ji zabiju a prohodim oknem.
Naprosto to mám stejně... já už k tomu teda i pracuju, takže o to je to horší, ale naštěstí taková práce, že když je mi fakt mizerně nebo prostě nemůžu, tak se dá vše většinou přesunout a jinak dělám HO, zaplaťbůh za to. A vaření??? Z toho se člověk nedostane dosmrti😂 taky mě to neskutečně opruzuje a taky stále vařím, nejstarší skoro 15, pak 12 a nejmladší 4, takže taky furt jen nákupy a vaření😏 taky jsem kolikrát chtěla/potřebovala aspoň 2 hodinky pro sebe třeba dopoledne, že začnu chodit cvičit, ale u nás ještě problém, že děcka jsou po mně hrozně nemocní, takže doma je prostě fuuuurt někdo, na malýho skoro nemám hlídání, takže pořád se mnou, i v práci a nulovej čas na doktora, práci nebo na sebe a to naštěstí je zlatej, od miminka krásně spí a je usměvavý, jinak už bych si to hodila🤦🏼♀️
Jedine co pomaha je rezignace, vse ostatni je boj s vernymi mlyny co jen vysiluje. Proste deti = provozni bordel, uplne uklizeno neni nikdy. Radsi jdu s detma na vylet nez cincat byt. Kdyz je muz doma pomuze s uklidem, pomahaji i deti v mezich moznosti (vyklidi mycku, vysajou, v pokojicku uklidi povrchovy bordel…
Pomáhá to, že nebudu perfekcionistkou a neustále s hadrem v ruce...
@fififjonka To sa zial mylis :( My so sestrou sme robili bordel, kym sme sa neodstahovali z domu 🙂 Vobec nic na to nezabralo, ani po dobrom, ani po zlom. Vsetko fungovalo nanajvys iba chvilu. Dokonca ani ta hanba, ked k nam na strednej prisiel chalan, ktory sa mi pacil, a ja som musela zhrnut veci z postele na zem, aby si mal kde sadnut 🙂 Ze sa po zemi nedalo prejst, to nemusim ani hovorit. Nepomohlo proste nic, ale aspon sa rodicom podarilo obmedzit ten najvacsi bordel na nasu izbu 🙂 Dali na nu napis "Vstup na vlastne nebezpecenstvo" a rezignovali 🙂
Prvni syn,šlo všechno jak sem chtěla, dokonce byl čas seo dospat.... Druhý syn,už to bylo horší, misto pomoci od prababičky se spíše přidala péče o ni. Ale pořád díky manželovi se to dalo. Třetí sny? Bordel v bytě, šťastné dítě 😅😅😆😆 asi bych se zblaznila, chtit všechno. Na podlahy mám roboticky vysavač. Koš, nádobí a schodiště si dělí dvě starší děti. Za odměnu nechodím moc často k nim do pokojů. Prostě jsem slevila a začala dělat kompromisy. Teď řeším, kde najit čas jen pro sebe a to taky půjde
Úplně tě chápu... Mám 5 děti, dvě už starší, ale taky byly po roce a když byly holky v 1.tride, postupně během 4let přibyly další 3 děti 🙈😁 Manžel doma nepomáhá s ničím, ani domácnost, ani děti, když přijde z práce, chce mít svůj klid... Vždy jsem chtěla velkou rodinu, takže mám, co jsem si přála, i když jsem 24h v zápřahu, spím cca 3-5h denně, protože úklid atd dělám vždy noci, až vsichni spí, navíc mám doma svoji 84letou babičku, o kterou se taky starám. Ale s úklidem nijak to nepřeháním, udělám, co je nejnutnější, i když je to otázka pár hodin a stejně bude vše tak jak před úklidem 🙈 Prostě musíme pár let počkat, bude líp a snad bude mít člověk i čas na sebe🙏😉
Mám teda jen jedno, co se zabavi celkem v pohodě sám a vydrží u jedné činnosti relativně dlouho. A i přesto na “relativně” uklizeno mám jen jedinou radu, nebýt moc doma. Nic jinyho mi nefunguje. A uklízet jen to nejnutnější. A na větší akce odklidit děti pryč třeba na cely den, spis dva ať ten další můžeš vydechnout.
A nastavit mysl na nižší standard hodně pomůže.
Tohle je pro mě obrovský zdroj frustrace. Radu bohužel nemám 😅 asi to bude i o povaze, někdo to má na salámu, někomu to vadí víc
ja to presne jak to pises...nastavit se. pokud jsi perfekcionista jak rikas, uplne to podle me nepujde a vzdycky te to bude trochu stvat.
ja rikam, ze mam cas na to, na co si ho udelam. ted machruju protoze druha mrnavka ma teprve 3 tydny, tak on me humor prejde 😅 ale je to tak. je to o prioritach a me docela pomaha si ty priority vzdy urcit. kdyz za kazdou cenu budu chtit neco uklidit, tak to udelam, ale ja pujdu radsi ven 🤷🏼♀️ kdyz mam fakt potrebu chvili pecovat o sebe, treba dat si sprchu, dat si na ksicht masku apod., hlida proste chvili manzel, nebo se snazim pro sebe chvilku najit, kdyz se starsi diva na pohadky. proste mi pomaha urcit si priority a pak si rict, ze to tak chci. a to mi pomaha se s tim vyrovnat. castecne uz sem si taky zvykla a hlavne to neni naporad 😅