Jak říct kamarádce, že nechci, aby mé dítě hlídala sama?
ahoj holky,
mám takový problém s kamarádkou. Trochu přiblížím situaci, je mi 26 a čekáme první dítě. Kamarádka má něco přes 40 a nikdy neměla a nemůže mít děti, což je pro ní hodně těžké, a tak se realizuje na dětech kamarádek, které hlídá (pokud vím, tak to byly ale děti starší). Problém je v tom, že kamarádka je nemocná, konkrétně má srdeční arytmii a kardiostimulátor a ještě nějakou neurologickou nemoc. Díky oběma diagnózám se jí sem tam stane, že znenadání bez jakéhokoli varování upadne a ztratí vědomí. Není to pořád, ale tak několikrát do roka se to stane. Když posledně spadla na svého manžela, tak se zpod ní nemohl vůbec dostat.
Už od doby, co se známe, vždycky říkala, že mi dítě pohlídá když třeba půjdu k doktorovi, ale nebrala jsem to až tak vážně, protože jsem nemohla dlouho otěhotnět, uvažovat, co s tím jsem začala až teď, co jsem těhotná.
Jde o to, že si nemyslím, že by bylo vhodné, aby byla s tak malým dítětem doma sama. Vozit kočárek kolem nemocnice, zatímco já budu u doktrora je pro mě O.K, protože když by spadla, nespadla by na něj a lidi v okolí by pomohli, ale nechat je samotné doma se bojím, protože náhoda je blbec a může se klidně stát, že spadne s dítětem v ruce nebo co hůř, že spadne přímo na dítě. Manžel taky nesouhlasí, aby dítě hlídala sama, popravdě on ji moc rád nemá, nejradši by, aby k nám nechodila vůbec, ale to je trochu jiná kapitola.
No, jde o to, jak jí to kulantně říct a jestli jí to vůbec říct. Zatím z každé věci, kterou jsem jí odmítla, se vždycky sesypala nebo rozbrečela. Asi i mojí vinou, protože jsem trochu ráznější povaha. Nebo nebude lepší jí neříkat nic a v případě, že budu potřebovat někam odejít, kam s dítětem nebudu moct, si zajistit paní na hlídání a kamarádce to neříkat?
jak to říct..no těžká volba. Jsem zvědavá, co kdo poradí.
Možná "sendvičová" metoda - říct pozitivní-negativní-pozitivní věc.
něco jako jsem ráda, že mi chceš pomoct, opravdu to někdy využiju, povozíš u nemocnice, moc mi tím pomůžeš, nechci ti však malé nechat doma, mám obavu, aby ses nesložila, s miminkem v náručí. Co by mi fakt ale pomohlo, kdyby jsi mohla přijít k nám, když bude miminko malé, budu potřebovat sprchovat se, uvařit, vyžehlím si a ty můžeš pochovat, dohlídnout na malé. Taky možná skočit do lékarny, na úřad atd, to by bylo skvělé.
@no_title Asi bych ji to řekla přímo-třeba je možné, že se začne účiněji léčit a situace se časem změní.Mluv o sobě, že se bojíš a ptej se, co by dělala, kdyby...Asi by si měla dát svůj život do pořádku, aby nebyla závislá na jiných a reagovala přiměřeně. Je mi jí líto, jasně, ale čím dříve začne u sebe, tím to bude lepší. Začne být rovnocenným partnerem pro život a vztahy s kamarádkami.
zatím bych to předem neříkala, ta doba, kdy budete potřebovat hlídání, je ještě daleko, a pak v konkrétní situaci požádala o pomoc nekoho jiného...
@no_title Ja bych nerikala vubec nic, a ve chvili, kdy bude chtit hlidat, se nejak vymluvit nebo dat hlidat manzelovi nebo nekomu jinemu z rodiny. Stejne zatim nevis, jak se budes citit nebo jake budes mit dite... muj syn byl vzdy spokojeny jen u myho manzela nebo moji mamky, u kazdeho jineho cloveka by hystericky rval, tak nejaky hlidani nekym jinym proste neprichazi v uvahu. Ja bych z toho nedelala drama, vubec nic ji nerikala, konverzace na tema ''budu ti hlidat dite'' hned stocila jinam, a pokud by se te casem zeptala sama, tak rekla neco ve smyslu ''Jsem dost opatrna mamka a dite dam hlidat jenom do rodiny''. Proste ji nedluzis zadne vysvetleni, je to tvoje dite a hlidani zarizujes ty.
Podle mne to nemá cenu ted řešit. Miminko ještě není na světě a minimálně rok ji ho stejně domu na hlídání nedate. Vždycky se najde vymluva - ještě je moc maly, už mám hlídání zařízeny jinak, vydrží jen u mne a manžela,... Neni tvoje povinnost ji miminko půjčovat 🙂 nedelej si starosti takhle brzy..zatím to řešit není třeba a ono se to nějak vyvrbi 🙂
souhlasím, že je dost brzy a řešila bych to taky až to bude aktuální.. ale výmluvy za mě rozhodně ne teda, to se podle mě nedělá..
@keksikova1 furt lepší vymluva, než prijit s tím, ze se bojím, ze mi zabije dítě a nechci ji ho půjčit :-/ ☹
@keksikova1 Me teda prijdou vymluvy lepsi, nez rict, ze se bojim, ze mi zabije dite.. to ji ublizi dle meho nazoru daleko vic. nevim.
Prepáč, ale úplne zbytočne sa teraz zaťažujes nepodstatnymi "problémami". Dieťa ešte nemáš, ešte nemáš za sebou prvý trimester....
Nie je žiadnou povinnosťou ani dobrým zvykom nechávať či požičiavať dieťa cudzím ľuďom. Dieťa má v prvom rade otca a starých rodičov, ktorí matku v neprítomnosti zastúpia. Mám dve deti do 3 rokov a ešte som sa neocitla v situácii, kedy by som musela deti nechať cudziemu človeku (a to je jedna babička 300km ďaleko a druhá má starostí dosť, nerada jej pridávam).
Takže na reči "kamarátky" (asi nebude veľmi blízka, keď máte takýto problém) by som nijako nereagovala, po narodení dieťaťa by som ju s ním nenechavala samú a žiadne stráženie by som s ňou neriešila.
Ja bych to fakt neresila, nevim, jestli jsi nejak nemocna, ale u lekare jsem byla po porodu jen po sestinedeli u gynekologa, coz byla formalita na dve minuty, pak nikde tak do roka, to jsem se objednala v jeden den ke gyn .a k zubari a pak zas rok ne.. neres , fakt je na vse hoodne brzy a rozhodnes se podle situace..
@no_title Zbytečně se tím nestresuj takhle dopředu. Až se to malé narodí, tak sama uvidíš, že dítě nebudeš chtít nechávat samotné na delší dobu s nikým, ani s manželem, natož pak kamarádce. Má to tak většina z nás. Co se týče návštěv lékařů a úřadů apod. - to vše se dá absolvovat s dítětem. Takže z tohoto pohledu hlídání nebude potřeba klidně i několik let a za tu dobu se může cokoliv změnit. A do té doby stačí říct upřímně, že si nedovedeš představit, že bys někomu dala dítě na hlídání. Ona to pochopí. A hodně ji zvi k vám a nechej ji si ňuchňat miminko alespoň pod dozorem (a vysvětlovat jí to nemusíš).
@prostejina @karlajasmine
Kvůli tomuhle jsou potíže s komunikací, okecávat, okecávat, jen se nepostavit pravdě čelem.. navíc je kamarádka asi úplně blbá, a výmluvu sežere i s navijákem..
Samozřejmě, že je potřeba to říct opatrně a s taktem, nepředpokládám, že by jí řekla něco jako: "hele já ti dítě nedám, protože se bojím, že mi ho zabiješ".. Já se nechci hádat, jen jsem přesvědčená o tom, že když řekne, že jí nechce půjčit dítě, protože ho nechce dát nikomu jinýmu než rodině, kamarádka se akorát urazí a bude smutná, proč nemá důvěru. Když jí řekně kulantně něco jako: "mám tě ráda, ale občas míváš poruchy vědomí, já jsem z toho nervozní a bojím se, abyste to spolu s miminkem zvládli" je to stokrát lepší, než jí dát najevo, že jí nemůžu věřit a ona se tím bude trápit proč..
jo a rozhodně bych to neřešila, dokud ta situace nenastane, dokud prostě nebude naléhat, byla bych zticha..
Nezávidím situaci, ale pravá kamarádka to pochopí bez urážky, bude chápat váš strach 🙂. Měla jsem to podobně a bylo to ok 🙂. A to ani nemá zdr. problémy, jen spoustu věcí nedomyslí 🙂. Lepší říct svůj názor než se strachovat.. dost se mi po tom ulevilo 🙂. Kamarádka jezdí kočárem okolo nemocnice apod. a všichni jsme v klidu 🙂.
@stratilikova právě že to je jedna z nejbližších kamarádek. Ono já bych to ani tak možná neřešila, ale ona sama to téma stáčí sem pokaždé, když spolu jsme, tak říká, že se těší, až mi ho bude hlídat, aniž bych já toto téma nějak načínala. Samozřejmě jí v tom můžu nechat a říct jí to až za rok, ale to bude asi ještě horší.
@no_title já hlasuju za opatrně a narovinu v pravou chvíli 😀
ale teď je asi fakt brzo, časem se to trochu naředí a jak říkají holky, než se narodí, než bude potřeba samostatnýho hlídání.. času dost..
@no_title Ahoj, vůbec bych to s ní neřešila. Až budeš mít miminko, tak budeš mít úplně jiné starosti, než "jak to říct kamarádce" . Teď to vůbec řešit nemusíš.
Každopádně až bude mimčo na světě, nikdy bych před ní nemluvila o tom, že nevíš kdo ti bude hlídat, že bys chtěla od někoho někdy pomoct a podobně. Na tady ty věci bych si před ní prostě neztěžovala a nefrflala, protože pak jí to bude teprve líto. Že potřebuješ, ale jí nikdy neřekneš. Spíš bych to házela do té formy, že s miminkem chceš být ty a zatím ti není příjemné ho opouštět.
Můžeš ji zvát na návštěvy, aby se s ním třeba pomazlila a pohrála si za tvé přítomnosti, aby neměla pocit, že ji vynecháváš...ale jinak není třeba🙂 Když budeš hlídání potřebovat, řekneš někomu jinému. A když se bude ptát, tak máte hlídání zařízené, případně nepotřebujete. To není ani výmluva, ani lež. Je to prostě fakt, našla sis hlídání jinde, nebo ho nechceš, vysvětlovat jí nic nemusíš.
Myslím si že je to lepší než jí říct, že se bojíš, že miminku ublíží..to by ti stejně vyvracela a nebo by jí to bylo hrozně líto.
Pokud je to kamaradka tak to pochopi...vyreseno
Docela mě udivuje, kolik holek se tu naváží do zakladatelčiny kamarádky, že by si měla srovnat svůj život, není to kamarádka, když se sesype, apod. 😒 Z popisu vyplývá, že rozhodně nemá lehký život, nemůže být děti, které by zjevně chtěla, a navíc má nemoc, která ji do určité míry omezuje. S tím se vyrovnat není lehká věc, a navíc bych i ocenila, že je fajn, že se nezapškla a děti úplně neodmítá, naopak, snaží se pomáhat. Jo, určitě si dětmi kamarádek trochu nahrazuje to, že je sama nemá, ale je to lepší reakce, než kdyby se zabalila do sebe a nechtěla nikoho s dětmi ani vidět...i chápu, že jakékoliv odmítnutí těžce nese, vždyť ona má jen manžela a kamarády, a chce se připadat užitečná alespoň pro ně.
@no_title Já bych to taky zatím neřešila. Máš ještě mraky času, než dojde k prvnímu hlídání, a pak uvidíš. Využij jen toho, s čím budeš ztotožněná, docela se mi líbí rada, že jí vysvětlíš, že u ní doma, když tam bude sama, tak ne (ale třeba s jejím manželem by to mělo být OK) a proč, ale že jinou formu pomoci uvítáš. Já bych se taky nevymlouvala, ale taky bych jí teda neřekla, že mi zabije dítě...prostě je třeba v tomhle případě být co nejdřív taktní...já tak trochu chápu tu její snahu vést normální život bez omezení, ale měla by být zase soudná...
Ty jsi máma a ty rozhoduješ.Fakt se tím teď nezatěžuj.Řeš to až to přijde slušně a na rovinu.
Úplně zbytečně to řešíš takto dopředu a stresuješ se...až nastane ta situace (a ta bude za dlouho), tak to teprve řeš a neužírej se tím předem. Dopředu jí prostě žádné hlídání nelibuj ("jasně že mi budeš moct kdykoliv pohlídat malého, počítám s tebou!"), stejně nevíš, jaké dítě budeš mít a zda nebude přímo bytostně závislé na tobě a nebude mít problém zůstat třeba byť i dvě hodiny s tatínkem, natož s nějakou kamarádkou, která je pro to dítě v podstatě cizí člověk. A nemáš povinnost své dítě půjčovat "cizímu člověku" jen proto, že ta dotyčná vlastní děti nemá a na hlídání dětí kamarádek se třepe jako vosa na bonbón.
Uvidis, ze se to samo vyvine. Ja nemam na hlidani nikoho, jen dve kamaradky, kterym verim, tak na 3h jednou za cas - nutne k zubari, jinam malou beru taky. Mam nabidky i jine, ktere nepripadaji v uvahu, ale tam reknu, ze dekuji, ze uz mam. Pokud se ovsem tvoje kamaradka realizuje pres deti ostatnich, budes to muset rict, jak to je, preci se nebudes vymlouvat kazdy tyden. To, co popisujes, je vcelku zasadni problem, a ona sama by mela vedet, ze se to s hlidanim maleho ditete moc neslucuje. Rekni ji to nejak mirne, ale na rovinu. Pokud bude plakat, bude smutna, chapu, musi na sobe ale take pracovat a co kdyby se fakt neco stalo?
Nepíšeš jestli je vdaná nebo sama.Co třeba adopce?Je blbý aby se upínala na cizí děti,ty už svoji mámu mají.
@nafuka Píše, že posledně spadla na svého manžela, takže asi vdaná je.
@nafuka má manžela, ale ten má pro změnu psychiatrické onemocnění, takže tam adopce možná není.
@evatk ona svůj zdravotní stav vidí tak různě. Na jednu stranu si stěžuje, že tuhle omdlela a tak dále, na druhou stranu mi přijde, že v některých věcech na svůj zdrav. stav nebere ohled a nedojdou jí možné důsledky - viz to hlídání malého dítěte.
já bych to řešila na rovinu ale až bude dítě na světě.nevíš ještě jak to všechno bude, dítě může být chtít jen s tebou a tak.
jinak teda absolvovat vše s dítětem bych nechtěla ani za nic, já dávala hlídat od 6nedělí tatínkovi a pak babičce, ale já nekojila, takže nákupy a tak.pak už to nešlo, malej začal být na mě hodně fixovanej.to trvalo asi rok a dnes už je zase u babiček rád každou chvíli, ale už mu budou 3.
takže pravdu není dopředu lehké říct jak to bude.asi bych jí brala sebou aspon třeba na procházku vozit kočárek, když si budeš chtít koupit něco na sebe např. a tak
@no_title Podle meho je zbytecne to resit ted do budoucna hypoteticky. Az to nastane, rekla bych to naprimo, zadne vymluvy - jsem toho nazoru, ze lide maji byt ke svym pratelum uprimni, zvlast v takto dulezitych vecech. Je jasne, ze to pro ni neni pozitivni zprava, ale pokud jste kamaradky, mely byste byt schopne se o takovych vecech bavit. Neumim si predstavit, ze by mi moje kamaradka musela a chtela v takove situaci lhat. Byt na miste te kamaradky, cenila bych si toho, ze jsi uprimna. A jakou konkretni metodou to rict - vetsiniu je nejlepsi, to rict strucne, uprimne, nekde v klidu, popsat svoje obavy.
Já bych si s ní o tom otevřeně a na rovinu promluvila, pokud je soudná, pochopí to. Je nemocná, stávají se jí takovéhle epizody a ty se bojíš o dítě.. pokud to nepochopí, asi se nedá nic dělat, já bych svý dítě takhle zbytečně a vědomě neohrozila..