Dědíte, vyměňujete, kupujete starší hračky?
Milé maminky, už delší dobu přemýšlím o tom, že se na náš trh dostává velká spousta hraček, které rychle omrzí. Většinou jsou z dalekého východu, jsou z plastu a brzo z nich začnou odpadávat kousky nebo se úplně rozpadnou a letí tak v tom lepším případě do tříděného odpadu. Velké množství obalového materiálu, do kterého jsou při koupi zabaleny snad ani nezmiňuju.
Říkám si, čím to je? Jsou výrobci hraček orientovaní jen na rychlou konzumaci a zisk, nebo někdo z nich přemýšlí o tom, co kreativního dítěti nabídnout a vymyslí kvalitní hračku, která bude děti dlouhodobě přes generace bavit?
O takové hračky přeci my maminky nestojíme, nebo ano? Co si o tom myslíte? Je pro vás cena u hračky zásadní nebo jdete cestou kvalitnějších hraček i za vyšší cenu? Nevyplatí se pak takové kvalitní hračky dědit, vyměňovat si je nebo je prostě posílat dál?
Díky za váš názor 🙂
Pavlína
Klidně bych vymenovala. Libi se mi myslenka minimalismu. Snažím se dětem vstepovat, ze neni nutné mit vsehi hodně. Nechci, aby propadli konzumnimu zpusobu zivota. Hračky skoro nekupuju, beztak si dcera nejvíc vyhraje venku. Ma hracky vesměs darovane od příbuzných, s většinou si nehraje.. V ramci ekologie by se mi libila nejaka recyklace, vymenovani. Taky mi vadi, jak se na svet denne vali z tovaren tuny a tuny novych plastovych kravin. To same s oblečením, snazim se nakupovat na deti na bazaru. O peníze nejde, nechci ale ppdporovat rychlou a nekvalitni produkci tech fakbrik z Bangladéše, kde nejaky chudak dre 14 h denne, aby dostal mzdu par centu.
My mame vsechny hracky podedene od kamaradek nebo jsem koupila pouzite za par korun. Na co nove? Diteti je to jedno..a lidi se potrebuji tech hracek taky zbavit. Vzdycky kdyz jdu ke kamaradce na navstevu tak rekne dceri at nam nejakou svoji hracku da 🙂 Asi lekce nelpeni na materialnich vecech 🙂)
Dcera podědí zhruba tak 20 plyšáků po mně (vypadají mnohdy líp, než co je teď na trhu), panenky, pak plno lega, od manžela hodně stavebnic, knížky. Manžel je fanoušek zero-waste, takže i plno jiných věcí se snažíme zužitkovat jinak či sehnat jinak. Nějaké hračky jsem koupila na Fleru (přišly mi tam i celkem levné, různé šité a háčkované do zásoby). Na druhou stranu ale taky občas nějaké věci třeba na Alíkovi koupíme, hračky teda zatím ne (nevím kvalitu). Pár věcí, co se dají vyprat či řádně omýt, jsem koupila přes bazárky.
My teda miminko zatím čekáme, ale ani jednu hračku jsme sami nekoupili, máme všechno od příbuzných nebo přátel, zejména dřevěné hračky, pár plastových nebo plyšáků. Nic nového kupovat zatím nechci, ale asi nějaký univerzální postoj neexistuje, je to jako se vším na trhu, každý jedná podle svého přesvědčení... Tak jako např. pro sebe kupuju udržitelnou módu nebo věci z druhé ruky, stejně se to budu snažit dělat i u dětí.
Mně spíš přijde, že je trend kupovat všechno strašně stylové a sladěné. Ještě předtím, než se miminko narodí, čeká ho luxusní mentolovo-šedý pokojíček plný dřevěných eko hraček a antialergických plyšáků... Všechno samozřejmě 10x dražší než obyčejné - řekněme houpací koník sladěný do mentolova jde do desetitisíců, zatímco stejný leží kolikrát ještě u babičky na půdě... A když vidím, s čím a jak dlouho si hrají moje děti... Spíš než kupovat bez rozmyslu hračky, ať už "čínské" na jedno použití nebo super předražené eko-bio dřevěné, s kterými si dítě ani neví jak hrát. Radši ať se každý pořádně zamyslí, jak a jak dlouho bude ta hračka dítě zajímat... Sami jsme dětem kupovali třeba obyčejnou vkládací kostku, která už byla za nás a frčí čvrtým rokem prakticky denně, radost za stovku. 🤷Místo toho abychom kupovali blikací svítící roztomilé značky, nebo eko-bio-designové kousky, které vlastně ale dělají to samé, přijde mi lepší poptat se po známých a aspoň tu hračku předem vyzkoušet, jestli to to dítě vůbec zaujme, než jej zahrnout vším už před narozením a pak tady řešit, že dvouleťák dostane JENOM 15 hraček k narozeninám.🙄
Naše děti mají hromadu hraček, já skoro nic nekupuji, ale spoustu toho dostávají od babiček a dalších příbuzných, od návštěv, ... Ano, hrají si téměř se všemi, těžko něco vyřazovat. Dcerka má třeba stádo plyšáků a každý má nějakou roli, mají mezi sebou rodinné vazby a každý den slaví narozeniny jiný plyšák 😄 Ale štve mě tady ta konzumní doba, kdy když jde někdo na návštěvu, tak předpokládá, že by měl něco donést. A pak se nám to doma hromadí. Občas když se nám sejde nějaká hračka víckrát, tak ji buď pošlu dál nebo hodím na bazárek. Výměna je zajímavý nápad, ale pro nás zbytečná, máme toho už příliš.
Nekdo si tu onehda stezoval, ze od pribuznych dite dostane spoustu sladkosti a na matku pak zbude uz jen to zasobovani zeleninou, i kdyz by taky rada neco skadkeho dala, ale pomyslny limit sladkosti je uz vycerpan ostatnimi. Tak ja se ke stezovani si pridam, jsme na tom podobne: Dite ma hracek az moc, zadne nepotrebuje, a ja bych pritom tak rada nakupovala... A primet pribuzne, aby koupili radeji drobnost, ale kvalitni a primerenou veku, je zda se bez konfliktu nemozne, tak se nam doma hromadi krehke plastove polorozbyte hracky, na kterych diteti ale zalezi, tak je nechci vyhazovat. Ach jo. Ale zas kdyz jdou nektere drevene kosticky do tisicu korun, tak to proste nepripada v uvahu, ze bych koupila. Zrovna nedavno jsem jednu takovou drevenou stavebnici videla, fakt dokonale odpovidajici tomu, co ted syn vyhledava, ale jak je neco drazsiho nez lego, cenu proste mentalne nedam.
Ja mam radsi kvalitu, nektere plastove hracky me uplne desi, hlavne ty neznameho slozeni a puvodu, ktere ma tchyne schovane na pude. Vetsinu, jak pulku ma rozbitou a je schopna nam to dat, ze ma super hracek plnou pudu, ja zasnu. Ty rozbite ji vracim zpet a ty, co jeste chvili vydrzi, semtam neco chvili nechavam na hrani a casem leti do kontaku, nebo zpet ji... Jsem pro dedeni a nakup opravdu kvalitnich, bezpecnych hracek.
Tak naši kluci jsou podle některých chudáci. Hračky kupuji opravdu zřídka, maj jich jen pár ale takové ty základní lego vláček, kostičky, pár auťáku bagrů, knížky Albi tužku, nějaké hry...pokud nějakou hračku chci vždycky se nejdříve podívám jestli ji někdo neprodává. Ale já jsem na tohle magor. Já nekupuji nic nového. Proč? Když nové věci mohu koupit z druhé ruky za polovinu. Kola, koloběžky, odrážedla...Ne že bych na to neměla, ale nemám ráda plýtvání, jak penězi tak materiálem... samozřejmě než něco koupím 1000x to prohlédnu, omyju vyperu atd.
My jsme takový střed, nemám problém koupit hračku v sekáči, bazaru, ale kupuji i nové - třeba Lego, Barbie, petshopy.. Dost tvoříme, takovy šaty na barbinu ušitý ze starý fusekle ☺️ udělají kopu radosti, když si je malá usije sama.. A tak to mám i s věcmi pro sebe, ráda si koupím kvalitní a drahou věc a k tomu šátek za 50 Kč
My dost hraček zrecyklovali, co různě lidi vyhodili synek dotahnul domů a rozebíral a rozebíral😅 Jinak se snažíme kupovat kvalitní hračky co něco vydrží, ale je velmi obtížné takové najít. Vse je z plastu který praská, kvalita s kovovými částmi se hledá jako jehla v kupce sena. Nejlepší byly staré dobré hračky po mě a po manželovi a jiné věci z druhé ruky. Syn teď hodně lepí plastové modely takže to nakonec také končí v koši, hlavně ty nepovedené....
Jinak v předškolním věku jsem kupovala dítěti tak max. 2 hračky za rok, vždy k nějaké příležitosti. Zbytek podědili nebo dostali. Knížky-leporela měly také po nás.a další knizky co jsme pořídily jsem pak zase poslala dál... mám vyřazené další, které asi půjdou do knihovny ve školce.
Konzumní je celá doba, takže se to samozřejmě týká i výrobců hraček. Nemyslím si o tom v podstatě nic🙂. Hračky vybírám podle toho, co se líbí (nebo by se mohlo líbit) synovi. Už jako maličkého jsem ho brala vždycky před narozeninami, svátkem a Vánoci do hračkářství a sledovala, po čem jeho srdíčko touží. Jestli je to plastový čínský nesmysl, nebo kvalitní hračka, která má dítě nějak ušlechtile rozvíjet, neřeším. Nejsem obecně ráda, když jsme zavalení věcmi, a jsem přesvědčená o tom, že hodně dárků vlastně bere radost z každého jednotlivého z nich, proto dáváme vždy jen jednu (max 2) hračky ke všemu a jen tak během roku jen v opravdu výjimečných případech. Snažím se držet na uzdě i babičky, ale ne vždy úspěšně. Takže toho máme více, než by se mi líbilo. Co je možné dát pryč (syn už to nechce atd.), okamžitě s radostí vyřazuju. Schovávat něco pro další generace určitě neplánuju a nemám ráda to smýšlení, že se všechno musí nechávat, co kdyby se to náhodou někdy hodilo. Člověk by se pak pro samé krámy nevešel do bytu. Vše se ale snažím prodat, vyměnit za nějaké sladkosti pro syna, darovat potřebným atd., pouze to opravdu rozbité vyhazuju. Na druhou stranu já sama z druhé ruky žádné hračky nekupuju - asi hlavně proto, že si myslím, že dárek má být vždy nový a jako nedárek (jen tak) hračky prostě vůbec nesháním a nekupuju.
Co mě ještě kromě hraček štve, takové ty věci "na jednou za rok" - my třeba nechodíme plavat, byli jsme s dětmi jestli 2x? Ale ke každé příležitosti syn od někoho MUSÍ dostat rukávky, kruh nebo obdobný krám do vody, který samozřejmě i zapomenu vzít, když už někam teda jdeme. 🙄 Takže máme skříň plnou věcí, které jsme použili 3x za desetiletí, ale "musíme" je mít (sto lopatek na písek, bublifuky, všelijaké pálky na badminton apod.). Kdyby dostal místo toho jablko, budeme já i celá planeta šťastnější. 😆
Já jsem příznivec kupování věcí z druhé ruky, a to hlavně oblečení a hraček. Nechci na dceři nějak šetřit, ale přijde mi zbytečné kupovat nové věci a vytvářet další "odpad", když někdo jiný už je nepotřebuje a rád je pošle dál. Se svými rodiči jsem domluvená a dceři dávají "věci k snědku" a místo kupování zbytečností mi dají peníze, abych jí koupila, co zrovna potřebuje. Druzí prarodiče jí nedávají nic, ale to už je jiné téma 🙂 Takže za mě jednoznačně "recyklovat".
Obleceni - dokud z toho dite nema rozum, tak klidne. Ale ja vyrostla na obleceni z druhe ruky a uzila jsem si od spoluzaku a trapilo me to. Sama obleceni tridim, neco prodam nebo dam v rodine dal a zbytek na charitu. Ale mam jeste deti male. Co jsem doma na materske, rada prijmu co treba nenosi segra, je to pekne a ja to jeste vyuziju.
Boty - vzdy nove. Nekupuji zbytecne x bot v jedne velikosti, at je unosi. Ale porad jim hodne roste noha.
Knizky - stare tituly z druhe ruky, ale pokud je neco noveho a libi se nam to, tak klidne koupim.
Hracky - vybiram kvalitni, at vydrzi celou dobu co je dite bude potrebovat (ale nevybiram pro dalsi tri generace, pak putuji dal jako obleceni). Takove ty jednorazove zaliby, treba ted Transformers, klidne z druhe ruky. Na to je profik moje mamka. Ja na to nemam nervy hledat to na bazarech.
Nemam problem nakupovat na AliExpressu.
@jane46 tak je oblečení a oblečení. Já třeba miluju sekáče a bazary právě proto, že tam najdu značkové věci o kterých by se mi ani nesnilo a jsou kolikrát ještě i s cenovkou. Ale sama jsem taky vyrostla ve stokrát sděděných věcech a chodila strašně oblikaná. Mám podezření, že to zdaleka není tím oblečením, ale spíš vkusem. Když vidím, co je schopná mi donést máti teď, jakože koupila nové dětem, protáčí se mi panenky. 😄
@prejeta_zaba Ono šlo i o dobu. Značky byly neskutečně drahý, tak se holt nosilo, co bylo.
Hodně šiju, protože naopak teď všichni opět kupují v Pepcu a Lidlu a děti jsou jak v uniformách, všechny stejný. Lidl teda aspoň vydrží třeba 2 i víc dětí, pepco je naprostá tragédie. Už z principu nechápu, jak tam může někdo nakupovat, nula kvalita, nula vzhled, nula ekologie.
3 krabice hracek + dum pro panenky. 1 krabice drevenych hracek. Bavi ji lego. K vanocum atp uz darky = hracky nesmej pes prah:D je toho moc a cim min toho ma, tim vic si s necim dokaze hrat. Bavi me hracky latkovy, dreveny - z Fler apod. Rada i neco poslu dal a koupim po nekom. Obleceni ma taky z Vinted. Znackove, maximalne 2x vzate, pekne kousky. Nic ozmolkovanyho nema ani na doma, kdyz vyperu neco 100x z HM tak to ani neni poznat a porad to je pekny. Boty jedine novy, ja bych po nekom na sebe nevzala ani tenisky...
My občas ostatním asi připadáme jak socky. Kluci moc hraček nemají. My to nekupujeme a rozmazlovaci příbuzné taky nemáme. A když už hračku, tak aby třeba další koleje k vláčkodráze nebo tak.
Spoustu věci kupuju na bazarech, ale občas se mi zda, že lidi nevědí, co by za ty věci chtěli. Kolikrát je to skoro stejně drahé jako nové a ještě musím zaplatit poštu. V tomhle docela závidím segře, bydlí ve velkém městě a docela tam frčí místní skupinky na výměnu. To by se mi taky líbilo.
Přiznám se, že dcera má hraček vcelku dost. Začalo se to ale kupit až tak druhými narozenami, když byla mimino (do roku), tak jsem naopak měla výčitky, že má hraček málo, všechny maminky měly pro svoje ratolesti milion chrastítek, blikátek, mluvících a hracích věcí (nejlépe samozřejmě od Lamaze či Fisher Price, prostě je to "značka"). Chtěla bych to pomalu nějak redukovat, je spousta hraček, se kterými si už moc nehraje, ale jakmile jen zmíním, že bychom je někam darovali, tak ani nápad! Jsou přece její! No nejpozději na jaře nás čeká přeměna pokojíčku, tak při té příležitosti to musíme nějak probrat a něco fakt dát třeba do školky nebo tak. Druhé dítě mám opačného pohlaví, tak tam "naštěstí" mám pořád i tak co kupovat, ale třeba ségra má tři holky (nejmladší je ještě mimino), přijde mi, že mají vše, hraček až příliš, od jara do podzimu jsou holky stejně většinou na zahradě a doma si s ničím nehrají a já už fakt nevím, co jim pořád kupovat. Na svátek/narozeniny nějaký to kokino OK, ale na Vánoce opravdu nezabalíte pod stromeček čokoládu či balík ovoce.
Jinak většinu hraček má nových, po manželovi většinu hraček, co se dochovaly, podědil jeho mladší bratranec a sestřenka to pak dala pryč. Tak akorát nějaký plyšáky (se kterýma si stejně vůbec nikdo nehraje, tak jsme půlku dali do sklepa a na zbytek se práší) a v komoře ještě čeká nějaké Lego a Cheva. No a naopak věci po nás zase má převážně ségra pro ty svoje holky. Z druhé ruky jsem koupila pro dceru první hračku - tygříka Lamaze, za plnou cenu mi to přišlo líto vyhazovat peníze.
Máme některé hračky poděděné (knihy, cheva, lego, bruder auta, merkur,...), zbytek pokryjí narozeniny, svátky a Vánoce. Hračky mimo tyto příležitosti vpodstatě nekupuju, takže ohledně hraček bazary neprojíždím. Oblečení nemám problém z druhé ruky. Dál posílám jen větší/dražší věci, které už nevyužijem, zbytek schovávám, máme s manželem oba zatím bezdětné sourozence, tak to pak dáme snad někdy jim
Nas syn ma jednu tuto tasku hraciek, dvoje drevene kocky, par kniziek, wobbel prkno, houpacku v izbe a 3 velkych plysakov. Vsetci maju "zakaz" nosit hracky, lebo z duse nenavidim odpad a syn sa ani na roku s nici nehra. Zabavi ho flaska, alobal.
Ako mimino mal 2 zavesne hracky, nikdy sme nemuseli kupovat dalsie a hraciu deku, s ktorou sa nehral, tak som ju podarovala detom v pestunskej starostlivosti. Ma hrazdicku z ikeu, ktoru miluje.
Kazdu hracku, ktoru dostane, premyslame a ked sa nam nahodou aj cez zakaz dostane "do ruk" nieco, co vieme, ze nevyuzije, putuje to hned dalej potrebnym alebo niekomu kto to vyuzije. Uprimne povedane za rok som mu ja sama snad kupila len tu hraciu deku a oball a ani jedno ho nebavilo. Inak sa snazime nad tym rozmyslat a pribuznym vzdy povedat, co maju doniest. Vzdy pribuznym aj kamaratom hovorim, ze najviac co pre nasho syna mozu urobit je stravit s nim cas a nic nosit nemusia.
Ja uprimne povedane nechapem naco je dietatu 200 hraciek. My mame par a syn je spokojny. Naco kupovat kvantum plastov ? Dieta sa moze ucit hrat aj s malo vecami - a to si este stale myslim ze my toho mame dost, lebo proste je nas syn jedine dieta nasiroko nadaleko a aj cez "zakaz" ludia nosia no 🙂 a nebudeme nevdacny, ze vsetko vyhodime
Rozhodně jsem se celých 14 let, co mám děti, snažila jít cestou kvalitnějších hraček i za cenu vyšších pořizovacích nákladů. Některé hračky děti zdědily po mě a muži, spoustu jsme samozřejmě i kupovali, ty hodně osvědčené (obvykle dřevěné) zase balím do krabic pro vnoučata, ostatní dávám či prodávám dál. Nikdy mi nevadilo kvalitní hračky koupit i starší (sice plastové, ale osvědčené od Fisher Price, Lego, různé puzzle, vkládačky...), něco také sami vyrábíme, muž ze dřeva, já šiju. Starší děti si s hračkami hrály hodně, nejmladší o ně moc nestojí, což nám zjednodušuje situaci, pomalu nám toho doma ubývá. Se staršími dětmi jsem měla hodně kamarádek s dětmi v obdobném věku, hračky jsme si navzájem i půjčovaly, teď už vzhledem k věku ne. Čínské šmejdy opravdu ráda nemám, i děti samy pochopily, že nekvalitní věc je akorát naštve, protože po chvíli radosti přijde zklamání z rozbité a nepoužitelné věci. Trošku nám toto kazí babičky, no, co se dá dělat.
Já se třeba snažím vybírat hračky, co jsou na delší použití.. takové ty, kdy si jednou něco vyrobiš a pak dal už hračka nemá smysl, se mi nelíbi...to jsou pro mě vyhozené peníze
@ah1234 Super kostky 🙂 Kde se daji koupit prosim?
Vojta má spoustu hraček, přesto si nedovedu představit, že by se nějaké chtěl dobrovolně vzdát, a já mu je brát nechci, protože to je "jeho majetek". Vlastně za ty čtyři roky jsem ještě nepotkala hračku, ke které by se nevracel, když vypluje z hloubky skříně. Takže si předávání hraček v praxi nedovedu představit.