Co je na mateřství to nejtěžší?

Mluvíš mi z duše. Myslela jsem, že se takové věci nesmí ani nahlas říkat :D Jsem šťastná, že ji máme, ale pocit svobody, že si můžu dělat co chci a kdy chci mi taky chybí!

Chybi mi stary vztah s manzelem, volnost, bezstarostnost a spanek. Mam uzasne dite, ale ten neustaly strach o nej me vycerpava. A po dvou a pul letech doma uz citim silny stereotyp, i kdy Vim, ze mi bude toto obdobi chybet.

pro mě je nejtěžší, když jsou děti nemocné, ten strach a beznaděj... všechno ostatní jde stranou, všechno je pak fuk, a pokud máš těžce nemocné dítě, tak to prožíváš pořád dokola

Dítě je krásný dar, ale rozhodně to není jediný smysl života. Nejvíc mi vadí, že už nikdy tu nebudu sama za sebe, ani když bude dítě dávno dospělé - pořád mě (nejspíš) budou trápit jeho problémy. Ale samozřejmě by bylo špatně, kdybych to cítila jinak. 🙂 Každá životní etapa má něco do sebe, ta svobodná byla super, nezávislá a teď jsme holt v jiné. Člověk se raduje z jiných věcí, než dříve a stejně tak ho trápí jiné, než v dobách bez závazku. Na mateřství je nejhorší asi..... mateřství a na doživotí. 🙂

To samé, že si nemůžu odpočinout kdy potřebuju, že si nemůžu pustit film, kdy zrovna chci, ta svoboda rozhodnout se kdy a co budu dělat. Nejvíc ze všeho mi chybí spánek, mám dvě děti a obě spí tak špatně, že spím jen pár hodin a ani v kuse. A i když jsem ráda, že žijeme poklidně a bez problémů, někdy mi chybí trochu dobrodružství, romantiky, toho, že člověk neví, koho zítra potká a co zažije, prostě život svobodné holky, které svět leží u nohou 🙂

Já se naprosto ztotožňuji s prvními dvěma příspěvky... na dceru jsme čekali přes 3 roky a teď, když je s námi, si říkám a matně vzpomínám, co že jsem to dělala ve volném čase... jinak jak tu někdo psal, už nelze se jen tak sbalit a vypadnout z domu a jet třeba do kina... Vše se nám otočilo vzhůru nohama, ale ona nám to vynahrazuje po svém, žádný den s ní se neopakuje a ona je naprosto úžasná, prostě čistá duše... každý den před spaním děkuji, že máme krásnou, zdravou a šikovnou dcerku... 🙂

Mam 2 deti, casto jsou obe nemocne najednou, napr. teplota, ryma a obe jeste docela male. To je pak nejhorsi psychicka a fyzicka zatez, navic bez vyspani a poradnehojidla, ktere proste estihnu uvarit kdyz se deti chteji jen chovat ci placou. Je to moooc naroc e a clovek je s nimi proste sam doma.

uplne stejne, navic mam xtra narocnou tuprvni, takze hotove vezeni...a ja potrebuju strasne moc svobody, samoty...takze hodne bojuju

Pro mne je náročný spánkový deficit, který se stále prohlubuje a při představě celonočního spánku mi slzí oko a vyhlížím ten den-kdy přijde...🙂 Že je těžké najít minutku pro sebe a jsem neustále v pozoru-je to také těžké ,ale šla jsem do toho s vědomím, že to tak je a jsem již matka...🙂
Nicméně jestli je něco opravdu téměř nesnesitelné-to je strach o dceru. Že se jí něco stane, bude nemocná.že já třeba umřu a co s ní bude....prostě to,co všechny známe a k mateřství to holt patří, ale fakt,že ten strach tam bude vždy...to je momentálně náročné vstřebat.

Nejtěžší je fungovat , když mi není dobře a nejlépe bych zalezla do postele, do tmy a do ticha , ale to není ve dne vůbec možné, protože musím pacifikovat dvě velmi živé děti.

pro me je nejtezsi to, ze jsem doma. Byla jsem vzdy aktivni a delala milion veci a doma jsem jen prespavala. Proto i na rodicovske chodim do prace, abych neztratila kontakt s oborem a jedno odpoledne tydne mam jen pro sebe a svoje bezdetne kamarady.

Jinak obecne nejhorsi je ze zacatku to nevyspani, kdyz se mi narodilo druhe ditko, tak mu 4 mesice trvalo naucit se spat v noci. Takze v noci jsem probdela s nim a pres den jsem musela fungovat se starsich. Trochu psycho

Pro mě je to taky spánek. Malej v noci spí hezky do půlnoci, pak se neustále budí a od čtyř bývá vzhůru...přes den spí maximálně dvě hodiny, po dvaceti minutách, takže nemám šanci se nijak dospat. A když mi ho někdo vezme ven, tak stejně neusnu, protože pořád přemýšlím, jestli je v pořádku. Druhá věc je ta, že prcek je šíleně zvědavý a nic ho dlouho nebaví. Zaměstnávat 10 hodin 3 měsíční dítě je dost na palici, vzhledem k tomu, že se okamžitě začíná vztekat, jakmile už má věc okoukanou...Ale holt, člověk by neměnil 🙂

@karlajasmine
Božské téma 😀
Čekám čtvrté,kdy se nám to povedlo nevíme 😀 celý naprosto celý den reziruji podle děti,občas už padam na ústa a rozbrecim se jak hysterka jak už nemůžu (asi ty hormony)
Chybí mi vztah s manželem,ne jen řešit ty věci okolo.. Svoboda,neustále mě někdo ze smečky potřebuje.. Takže i když sem "novou identitu" přijala statečně, ta "stará" mi prostě občas taky chybí..

@kacenka1111 taky potrebuji hodne samoty a byt sama za sebe, a tohle me uplne mori, ted zrovna jsme nemocni vsichni tri a jsem z toho uz hodne vycerpana:(

Rok a půl jsem se nevyspala, to mi dlouuuho chybělo nejvíc. Teď asi stereotyp, že jsem doma. A změna vztahu s manželem, i když máme hlídací babičku, takže si občas můžem vyrazit. Přesto je to jiné. A to mám dítě jen jedno. S druhým proto zatím počkám - už teď si připadám tak izolovaně, že s dalším bych se asi zcvokla. Těším se docela do práce...a po pár letech v práci se zas budu těšit na nové mimi🙂

Máme to nejtěžší období za sebou! Naprostá ztráta soukromí - dcera vtrhla jako vichřice, spala v noci po max 40 minutách a přes den 2x 30 minut, když bylo dobře. Sedávala jsem na gauči s klepajícíma rukama a háčkem v ruce a s obavami se dívala na malou na matraci na zemi, kdy se mi to vzbudí. Bylo to psycho! Naprosto soucítím s každou maminkou, která takové miminko má. Ale jednou to skončí! Nám to skončilo těsně před vánoci, kdy jsme byli ustálení na cca 4 vstáváních za 10 hodin v posteli a 40 minutách spánku v kuse přes den. Vstáváme tak 2x za noc, přes den spí 40 minut, uspávám, 40 minut a někdy ještě dospí 20 v náručí. Je to nádherný, jsem jako vyměněná, vztah s manželem je na 100%, ale chtělo to vydržet! Tak se držte maminky nespavců a myslete na to, že máme to nejdůležitější - sebe sama a o sebe se dá opřít vždycky.

Tý jo, to nejtěžší? Když pominu pocit bezmoci při nemoci, přetrhávanej spánek (když vůbec nějakej), když vynechám že celej den je v zajetí posuňků, hotentotský řeči, slin skvrn plen a špíny 😀 ? Pocitu že už nikdy nikdy v celičkym životě nebudu jednat jen sama za sebe? Spíš každodenní detaily ... rostu když musim koupit něco na sebe, kabinku si dovolim tak dvakrát do roka na podprsenky a plavky zbytek kupuju od oka jelikož na to nemám nervy. Vim že to jde ale mě to nejde 😀 Taky se těšim na teplý kafe, ne sedmkrát ohřívaný v mikrovlnce co upíjim během všeho. Třeba. Nebo co mi chybí... že mi rupne v kouli a jen tak koupim lístky do divadla/kina/letenku/neplánovaně se opiju/nečekaně svedu manžela. Protože neplánovaný věci se neplánujou a s dětma neplánovat prostě nelze.

Jednoduše - nejtěžší na tom je, že tvoje potřeby budou vždycky až na druhém místě. Vždycky má před tebou přednost dítko. Ale většinou ti to nebude vadit🙂

To se vsechno dobre cte 😀 Uz jen pro ten pocit ze to mame vsechny maminky podobne ;)

Pro mě je nejtěžší dělat věci, které jsou v dlouhodobém zájmu dětí, ale ony to nechápou a v danou chvíli se tomu brání - vypnutí televize, vpich očkování, odepření nevhodného jídla, které vidí u ostatních atd. To mi trhá srdce, dítě pláče, ale vy to děláte pro něj a takových výchovných situací bude ještě hodně i když budou větší.

Pro mě jsou asi nejtěžší takové situace, kdy nemohu pořádně dceři pomoci, když je nemocná. Zažili jsme hospitalizaci v nemocnici a pamatuju si, jak mě neskutečně bolelo u srdce a byla jsem bezmocná. Takže jednoznačně tohle je nejtěžší. Všechno ostatní jsou pak prkotiny.

Jelikoz neznam probdele noci, urvany mimino nebo neco podobneho, tak mi nechybi spanek. Ale co je pro me od zacatku nejtěžší je to, ze uz to proste nejsem ja. Asi chybim sama sobe. Dite proste vse obrati vzhuru nohama...

Starost o Zdraví ať je a ať se jim nic nestane... ostatní jsou prkotiny

Najtazsie je, ze moj zivot uz nie je iba moj, ale zas je to len etapa, ani sa nenazdam a budem detom liezt na nervy a budu si robit program bezomna...:D Musim vsak povedat, ze som cakala ovela horsie veci aj stavy, mne kazdy o materstve hovoril take horory, aka je to obeta a etc, ze mam pocit,ze je to cista pohoda.. myslim,ze vela je o nastaveni.. Pracovala som 10 rokov, terza si plne uzivam matersku a ked bude mat mal rok chcela by som otehotniet zas... som doma, ziadne temrminy, ziadne tabulky, co treba vyplnat ...moj najvacsi problem je, ci si da maly na obed mrkvicku, ci zemiacik. 🙂Kazdy den vidim, ze to co robim ma zmysel..a slovo obeta by som radsej nahradila slovom darovanie sa. Na prezitie som si dala par zasad.
_ na prechadzku sa vzdy namalujem.
- dieta nie je moje je nase/ plne zatazujem otca.
- obklopila som sa kamaratkami s detmi aj bez.
- snazimsa s malym robit vsetko, co chcem a citim...

S tím zdravím dítěte a s těmi věci pro jeho dobro máte pravdu..je to moc těžké, když člověk dítěti nemůže něco vysvětlit a pomoct mu..

Me nejvic chybi cas sama pro sebe. Vsechny moje potreby a touhy sly stranou. Kvuli nulovemu hlidani a velmi spatnemu spani dcery jsem stale s ni. Uz nevim jake to je byt sama. Cely zivot jsem podridila dceri. Byla bych moc rada za jedno odpoledne v tydnu kdy bych si mohla dat nohy na stul a treba si cist.

Pro mě je to zatím akutní nedostatek spánku a už teď se bojím o jeho zdraví...když pláče a já nevím proč, tak šílím. Jinak taky se cítím hrozně izolovaně, šla jsem ze studijního volného života hned na mateřskou, takže mi chybí svoboda, sport atd. Ale to je nic, proti tomu strachu a spánku 🙂

@karlajasmine Když je dítě nešťastné,když ho opustí první láska nebo někdo ublíží.Vy víte,že je to život a že si to musí odžít. A tak ráda byste to vzala za něj.

Pro me je nejtezsi ten celozivotni strach, od poceti jsem se ho nezbavila a do smrti nezbavim. Strach v jejich nemoci, strach, kdyz je nemam na ocich, strach, kdyz odjizdim z domova, strach, kdyz prijizdim domu, strach, jestli je dobre vychovam, strach, aby nam vydrzel krasny vztah, strach o jejich zivot, budoucnost....A uz nikdy to nebude jinak