Co děláte v mateřství (hříšně) jinak než vaši rodiče?

Jo, měla jsem spíš napsat titulek "V čem si vybíjíte své mindráky z dětství" 🙂
@tahejhula Tak může to sem patřit, pokud tě to v dětství ovlivnilo a měla jsi z toho mindráky, že si na to teď třeba vzpomeneš a automaticky se snažíš dělat přesný opak. Mně pořád nutili třeba česká jídla a ty doteď nesnáším a vařím vše jen ne tohle.

@ultradotty nenutím je jíst co jim nechutná, snažím se být trpělivá, podporovat je, věřit jim a netrestat je za něco, co neudělaly.

@ultradotty neznám dítě, které by neovlinilo, že mu nedají třeba tři dny najíst, ani bych to nenazývala mindrákem. Takže nepotřebuji dělat opak, stačí se nějak standardně postarat.

@ultradotty nechávám ji kolikrát dlouho vzhůru, nenutím jí jídlo, co nechce nebo jí nechutná a má mraky hracek. Já měla dětství na hovno upřímně, neměla jsem ani čtvrtinu toho, co má ona, vč milujících rodičů.

@ultradotty
nenutim pujcovat hracky

Beru vážně to, co bere vážně dítě, respektuju jeho pocity. Např. když brečí, že se mu něco rozbilo, spadl a tak, tak mu neříkám, že to nic není. A co jsem úplně nesnášela bylo okamžité odvádění pozornosti nějakou blbostí. Nebo s jídlem, když třeba nechce v jídle cibuli, tak ji tam nedám, ne že " to tam ani neucítíš a to je jen trochu." Já jsem vždycky vyskládala třeba 30 kmínů na okraj talíře, protože jsem tam ten kmín fakt cítila.😅 Ale to jsou jen takové maličkosti.

Nemyslím si, že jsou to jen mindráky, ale i boření nějakých stereotypů. Naši nás bili hlava nehlava, když mně ujeli nervy a plácla jsem malého nebo dostal na zadek, tak sem to asi obrečela víc než on. A tak se prostě snažím tyhle situace řešit jinak. Nevadí mi, když se venku ušpiní, snažím se s ním mluvit na rovinu (vadilo mi, jak se máma někam schovávala), zajímá mne, jak se cítí a snažím se to neulehčovali (přestaň rvát nebo dostaneš ať máš proč). Kupuju mu věci/dárky jen tak. Když mám náladu, tak jsme se po práci a škole zastavili někde na kaficko a dortik. Jo a nechodila jsem moc na kroužky a nejezdili na školy v přírodě atp., tak se snažím aby on byl takhle co nejvíc. Jo a co absolutně neocení, jsou dražší psací potřeby 😂. Občas už si taky říkám, že se nám to trošku vymklo a ničeho si neváží (bazény, kina, hračky, restaurace…). Ale na druhou stranu si říkám, ať si to užije dokud to jde.

Nechci být takový ten velmi ambiciózní rodič a hrotit u mých dětí školu, známky, výkony, výkony, výkony ve všem, aby byl ten ÚSPĚCH za každou cenu. Měla jsem velmi náročného tátu, co mu bylo všechno málo, nikdy nepochvalil, jen kritizoval, nic mu nebylo dobré. Dodnes z toho mám nekdy malé sebevědomí, kvůli němu, už to alespoň umím říct. Takže budu děti podporovat, ať jsou šťastné právě tak, jak jsou a ať si vyberou tu svojí cestu, i kdyby se třeba jen vyučily . Hlavně aby byl šťastne. Dnešní rodiče mají , stejně jako měl můj táta, na děti vysoké požadavky, to já nechci. Hlavně, ať jsou v pohodě.

@tahejhula tohle je spíš smutný a mrzí mne, že sis takovým prostředím prošla 😞

@polakovakl ovšem po relativně nedávné aktivitě Děti jsou taky lidi ke mně tak nějak přichází podněty, že bych to měla otevřít a svým příkladem třeba pomocí jiným, kteří jsou na tom podobně.
Takže v otázce jídla mohu dodat, že je velmi zajímavé, když jste v devíti letech nuceni tajně ukrást bramborové slupky a pak je bleskově jíst za chlívkem, protože kdyby vás chytili, bude to bolet.

No to si pis...
Hracky si kompenzuji plnymi dousky 😅
A beru je jako partaky, co maji u nas doma taky rozhodovaci pravo, vedi o vsem a mluvim s nimi otevrene.
Uzivam si s nimi blbiny, detske hry a ucim je kdejakou kravinu...
Uznavam i jejich starosti, problemy a bolesti.
Maji jogurt na kazdy den, nemusi se cpat jen bilymi rohliky. Klidne si muzou dat sunku bez 😆 Dobre baleni superluxusni sunky bez 🤣
Nenosi jen podedene obleceni, ale kdyz dcerka miluje kocky, ma vse s kockami a syn se Spidermanem...
A ano, vim o tom, ze si kompenzuji sve detstvi. A ano je to i to, ze jim kazdou chvili reknu jak jsou uzasni a bozi a miluji je. Uprimne a od srdce.
Snazim se, ale ty stereotypy v nas jsou hluboce zakorenene, musime sebrat veskery selsky rozum a s nadhledem si rict, co stoji za zachovani, co pustit z hlavy a co si s detmi vynahradit a uzit si to, protoze my to nemeli...

@neomenia To taky. Vubec nejedu ten soucasny moderni vykonostni vychovny trend. Moje deti nebudou mit pet krouzku tydne, nebudou umet cist pred nastupem do skoly, nebudou se porad za necim honit... Pokud sami nebudou chtit. A vubec mi nevadi, kdyz se o vikendu doma jen tak flakame.

@jane46 to je úžasné, že to někdo má stejně 👍

Ja si asi kompenzuji u deti kvalitni obleceni a doplnky. U dcery pak holcici obleceni, nastesti se ji nejvic libi ruzova. A taky pokojicky, hodne jsem se vyradila na tom, aby byly utulne. Ja nemela ani to obleceni, ani hezky pokojik. A oproti mym rodicum se detem venuji a bavi me s nima travit cas.
A jsem ta matka, co doprava detem hodne krouzku, nastesti syn i dcera chodi hrozne radi a vsechno je bavi, takze spis je obcas musime krotit, abychom meli cas doma, kdy se mohou nudit🙂

@tahejhula no upřímně by mne i zajímalo, jak se to ve vás a ve výchově promítlo? Přejídáte se? Setkala jste se s nějakou PPP? Nutíte děti do jídla? Dáváte jim více na výběr? Dbáte na zdravou stravu nebo naopak holdujete kaloričtějším potravinám? U nás se nesmělo jist když jsme ráno vstali pozdě (po 8:30) nebo jsme se nenavečeřeli včas (do 19h). A tak dneska miluju brunch a pozdní snídaně, a večeřím i ve 23h (z toho nadšena nejsem)… Jinak většina příběhů u Děti jsou taky lidi jsou naprosto mrazivé 😞

Tak já se přiznám, že svým dětem se taky snažím dopřát víc, než by se muselo, protože jsem vyrostla hodně chudě. A nejlepší je, že když jedeme k mým rodičům, tak těm mladším pro jistotu obléknu nějaké starší oblečení, abych nemusela poslouchat, že už mají zase něco nového 🙈

@ultradotty Kupujeme malé oblečení i nějakou hračku jentak, nečekáme na narozky,Vánoce atd. A když se bouchne nebo jí něco štve, nezpochybňujeme její pocity.

@polakovakl můj příběh je tam také. Víceméně se začaly ozývat moje známé a kamarádky, že ten můj je už docela "náročný" a pokud mi to půjde, měla bych to ventilovat směrem k veřejnosti.
Co se týče jídla, mívám problém ve stresu, to pak jakoby celý den něco užírám, musím se zastavit, nadechnout a říct si: Dýchej, trochu víc pij, nic zásadního se neděje, najíst se můžeš kdykoli. Děti do jídla nenutím, skladba potravin bude tak uprostřed spektra, děti jsou zvyklé jíst i ovoce a zeleninu. Na druhou stranu mám děti čtyři a kdyby si každé vymyslelo, že chce něco jiného, tak mi brzy houkne. Ale co mám vařit, to s nimi konzultuji dostatečně dopředu. Jistota jsou u všech vývary s červenou čočkou například.
A jiný příklad by byl, že mě moje matka klidně nechala třeba o dva dny déle v nemocnici, protože mě ještě nechtěla domů, já se naopak pokaždé snažím dítě dostat domů co nejdříve.

Měla jsem studený odchov. Nepamatuju, že bychom se s našima objali, dali si pusu. A tak se doma objímáme a děláme rádi docela často.

Jo a taky slepe neverim autoritam,treba ucitelkam ve skolce ci v budoucnu ve skole.

@ultradotty Já o rodičovství určitě víc přemýšlím, nastavuju si zrcadlo, uvědomuju si, že jsem v každý chvíli vzorem. Nenechám si do toho od nikoho kecat. Určitě utrácím víc momentálně za knížky, oblečení i zážitky. Chodíme na kroužky, ačkoli mezi maminy nemusím, pro syna to udělám. Jsem lepší máma než ta moje, laťka není moc vysoko. Táta nás se ségrou vychoval sám, v duchu mu smekám každej den a konečně vidím, jak se obětoval a dělal to rád.

U mě je to těžké, protože jsem měla hezké dětství - takové to nadstandardní. Rodiče se nám hodně věnovali, všeho jsme měli dostatek, měli jsme se rádi. Nemám moc vůči čemu se vymezovat, model jedu hodně podobný (i navzdory současnému výchovnému trendu).......jediné, co mě teď napadá, dovoluji TV ve větší míře 😀
Televize byla/je v očích mých rodičů viděna jako zlo a když jsme pak měli možnost, byli jsme s bratrem jak utržení z řetězu. Holt zakázané ovoce láká 😀 Ale je to taková prkotina oproti tomu, co tu píší jiní 😉

Co teda asi mi ted doslo je, ze se snazim svoje dite drzet stranou pryc od jakehokoli elitarstvi a delat z nej genia, co musi chodit do soukromych skolek, unikatni snehovou vlocku a opecovavany poklad. Strasne se mi to ekluje. Hlavne at je veselej a stastne a zdravej, ostatni je pro me.podruzne. Muze chtit byt cimkoli, ja mu dontoho absolutne kecat nebudu, odmitam ho tlacit do vejsky.
My jsme sice se segrou a rodici vyrustali hodne skromne (ale velmi laskyplne a vrele), ale se synem se snazim o stejne, nejak me nenapadlo si to kompenzovat. Nemam rada duraz na materialno a mraky hracek a hader, neprijde mi, ze by to pro malyho melo jakykoli prinos.

Taky malé dáváme najevo jak je pro nás důležitá a máme ji rádi. Obejmutí a pusinky jsou u nás normální. My tohle nezažili, měli jsme taky studený odchov.

@ultradotty nevrieskam, nebijem, rešpektujem, venujem sa, povzbudzujem a som na neho pyšná. Doprajem mu, a áno, aj s hračkami a pekným oblečením. To čo som sama nemala ale tak pekne, normálne, vrámci medzí 😊

@ultradotty Dobré téma, tyjo mám pocit, ze skoro všechno 🙈. Mamku mám moc ráda, dělala, co mohla, ale byla na mě sama... asi nejvíc se snažím pracovat na tom abych svoje negativní pocity prenasela na děti (mamka něco rozbila a vypadala za to mně- teď už to vidím, ale jako malá jsem žila s pocitem, že za mamky negativni nálady můžu jenom ja), pracuju taky na omezování hraček (snažím se vynahradit) a ještě tady asi nezaznelo - učit se dětem nevyhrozovat (když to neuklidis, odnesu to nějakému hodnemu chlapeckovi, co si to uklízet bude)

Materiálně na tom nejsem v porovnání s rodiči v našem věku zase o tolik lépe, abychom si mohli dopřát v této oblasti; naštěstí dneska je dětských věcí a oblečení nadprodukce, takže hračky a vybavení pořizujeme většinou z druhé ruky za menší ceny. Co ale kompnezuju je čas a pozornost a projevy lásky a respektu. V této oblasti naši jeli typickou těsně porevoluční výchovu, ten už zmíněný studený odchov a mně ta projevená náklonnost hodně chyběla. Naopak na můj vkus přebývalo fyzických i psychických trestů, takže těch se snažím vyvarovat.

Beru děti jako osobnosti a tak k nim přistupuji. Máme hranice, co mohou, ale na druhé straně mají i hodně svobody, aby volně dělaly, co ony chtějí, aniž bychom k tomu dávali komentáře. Mají také i zodpovědnost. Materiálně v dětství jsem hyperkompenzovala to, že já neměla, tak děti měly oblečení a hraček hodně. Podvědomě jsem chtěla, aby vypadaly krásně. Časem mne to přešlo a už kupuji to, co potřebují a unosí. Vyvaruji se jejich posuzování a hodnocení, toho jsem zažila tolik, že toto dětem dělat nechci. Také toho s dětmi mnohem více děláme, ať už společně, nebo podnikáme, cestujeme.

Měla jsem moc hezké dětství, akorát jsem byla jedináček... Takže mám pět dětí 🙂 A protože moje (naše) dětství bylo pěkné, rozhodli jsme se udělat pěkné dětství dvěma dětem, které ve své biologické rodině nezažily nic hezkého. Třeba si jednou taky řeknou, že to měly hezké. A i kdyby ne, a šly ve stopách svých bio rodičů, budu si pamatovat aspoň já, že šťastné byly 😊