Asi jsem raději bez lidí...Znáte takové pocity?

Pokud jsi obklopena lidmi, co tě jen zraňují, jsou arogantní, pomlouvají atd., tak nemám potřebu být ve společnosti těchto lidí a jsem radši sama než s nimi. Ale když máš kolem sebe super pohodové lidi, to je balzám na nervy😍

Jeden z důvodů, proč pracuji doma je, že jsem v práci byla nešťastná kvůli tomu, že mám trávit většinu bdělé části dne s lidmi, kteří mi jsou v lepším případě buřt, místo těch, které opravdu miluji. Mám tři kamarádky - jednu ze základy, jednu z gymplu, jednu z VŠ. I když se teď nevídáme tolik jako dřív, s některými opravdu sporadicky, jsou to lidé, kterým můžu zavolat a spolehnout se na ně. Nové známosti jsou spíše povrchní, že ráda s někým promluvím v mateřském centru apod., ale nic hlubšího se nikdy nevyvinulo, zatím.

Jj, mám to stejně.

Taky jsem občas radši sama. Nejsem ten typ, co potřebuje být neustále obklopený lidma. Ráda zajdu s kamarádkou na kafe, ale potom jsem zase ráda jen s rodinou. Každý to máme jinak a je zbytečné se do něčeho nutit.

Mne posledni roky taky nejak ty lidi vubec nechybi... Mam dve nejblizsi kamosky, se kterymi se vidam (nekdy vic, nekdy min), ale to mi ke spokojenosti staci, rozumime si, jsme na stejne vlne, verime si.. na nejake nove znamosti nebo bezduche rozhovory 'aby rec nestala' nechci plytvat energii.. radsi jdeme s pritelem nekam do prirody, idealne, kde nejdeme v pruvodu milionu dalsich lidi.. nevim, jestli je tohle uplne idealni v dlouhodobym hledisku, ale zatim to tak citim, takze to tak ma byt 🙂

Ano, znám to moc dobře, mám sice pár známých, s kterými se ráda sejdu, ale moc jich není a poslední dobou se smiruji s tím, že budu většinou raději sama, než se obklopovat lidmi, co za to vůbec nestojí, nebo ve skutečnosti nestojí o mě, ale jenom me využívají. Neměla jsem bohužel v životě štěstí na dobrá přátelství a vztahy. Bylo mi to dlouho líto, a záviděla jsem lidem, co jsou obklopeni přáteli a říkala si, že dělám asi něco špatně. Ale už se s tím srovnávám a říkám si, jaké mám štěstí v jiných oblastech života a to mě uklidňuje. Říkám si, že nikdo nemá všechno, co by chtěl.

Ne, mam to naopak. Traveni casu s dobrymi kamarady me nabiji, bez toho je zivot o nicem, cas s rodinou super, ale to nestaci. Pravidelne se vidam, jak jen casto to jde a je to pro me ziva voda. Sama jsem spokojena, ale je to rutina. Potrebuju probrat svoje zazitky s lidmi, ktere mam rada, maji zajimave nazory a diskuse s nimi me bavi. Zajimaji me take jejich zivoty, v nich beru inspiraci sama pro sebe.. To co pises je strasne smutne :(

obklopuji se přáteli se kterými si mám co říct, nudně plkat mě nebaví...a společná diagnóza našich dětí mi dopřála spoustu dalších maminek 🙂

Já jsem se stala samotarkou tak nějak nedobrovolně, ale zvykla jsem si a vlastně mi to vyhovuje. Nestykam se kromě blízké rodiny vůbec s nikým. Jednou za měsíc se vidím s rodiči, jednou za čas manželova rodina, ale to je spíš povinnost. Kamarádku mám jednu, 300 km daleko, když se vidíme dvakrát do roka, je to fajn. Přitom jsemvždycky byla společenská, v kolektivu spíš vůdčí a bavici typ, nemám problém se bavit s kýmkoliv. Ale nějak mě to obtezuje, málokdo je moje krevní skupina a než se pořád obhajovat, proč dělám věci jinak než je obvyklé, radši jsem sama. Někdy je mi smutno, ale netuším, kde hledat někoho s podobnými zájmy.

@malinkaelinka a odkud jsi?

Vysocina

@malinkaelinka Ahoj, a jaké máš zájmy?

@klokanka31 hlavně sport, turistika, běh, miluju zdravé jidlo, ráda vařím, otuzuju se, ráda trávím čas venku, mám pejska, na podzim houbareni, miluju hory ( ale jen na chození teda 😃). Celkově se zajímám o všechno, co vede k dlouhodobému zdraví a vitalnimu životu.

@malinkaelinka Tak to nemáš zas takový podivný zájmy které by nebavili i někoho dalšího... 🙂

@klokanka31

Taky si myslím 😀 nicméně žádného partaka nemám ( tedy samozřejmě kromě manžela). A pro naše okolí jsme prostě divní, že bereme dite na túry, v létě chodíme bosi, koupeme se v ledové vodě, jime zdravě... tak jsme si zvykli být sami.