Hezký den, chci se zeptat jak jste zvládli 3+1 a dvě děti. Že budou časem spolu s tím počítáme. Jenže co ze začátku když je mimčo? Náš první je 👶 je od prvního dne sám v pokojíčku, přišlo mi to přirozené. Manžel vstává dost brzy a má šílené budíky aby ho to alespoň trochu probralo tak malého nerušíme. Na kojení se moc nebudil a usínal spokojeně sám. Jenže teď přichází otázka co druhé. Bude s námi a až vydrží celou noc tak spolu? Nebo máme jít do obýváku? Jenže to zase neusnu já. Potřebuji zázemí. Ložnici. Rozdělit stavebně nám to nejde, jedna místnost by byla bez okna. Jak jste to zvládli nejen dispozičně, ale hlavně pocitově, věkově? Děkuji za jakýkoliv názor a zkušenost 😊
Máme 3+1 a čekáme druhé dítě. Nevidím v tom problém i když manžel chodí do práce i ve dvě v noci.
U nás spali teda obě děti s námi, tak je to trochu jiné, ale vzájemně se až tak moc nebudí.
Já prý byla v pokoji se ségrou od cca čtyř měsíců a nikdy problém nebyl.
Myslím, že to opravdu nehrot, pokud starší dítě nemá vyloženě problém se spaním, holt párkrát za noc otevře oči a hned zas usne.
Bydlíme v 3+1 a máme 2 děti, spí s námi v ložnici a pokojíček mají zatím jako hernu 🙂
Já bych to řešila až jak se miminko narodí, teď toho stejně moc nevyřešíš...
Joo a mladší syn třeba od narození spí celou noc, dcera se mi budila ještě ve 3letech, syn jak usne tak vstává až ráno
Máme 3+1. U nas to bylo trochu jiné, protoze manžel jezdil v té době kamionem a jezdil nám na 4 dny domu a 4 dny byl pryč. Každopádně jsme měli postýlku v ložnici vedle postele a starší když chtěl nebo se bál tak si lehnul ke mně. Až tomu mladšímu byl rok šel do pokojíčku s tím, že jsem tam měla postel a spala jsem s nimi, protože se v noci dost budil a ja bych se z ložnice nalitala. Postel mám u nich do teď a podle potreby tam prespim, když jsou nemocný nebo mají noční můry.
Máme 3+1 a obě dcery s námi spali v ložnici ve své postýlce, takže jsme se nerušili. Starší jsme ve dvou letech přestěhovali do pokojíku a mladší tam s ní spí cca od 10 měsíce. Když k mladší stávám tak krmim a prebaluju v obýváku na gauči, pak jí vrátím do její postýlky a já jdu zpátky do postele. Pro mě je to nejpohodlnější.
@danvitka Jsme ve 3kk 4 a nevidim v tom zadny problem (krom tun hracek, o ktere neustale zakopavame). Vsichni spime v loznici, mame vedle sebe 3 postele, a nijak se nerusime. Manzel vstava v 6, ja s detma kolem sedme a je to uplne v pohode. Manzeluv budik uz nikdo z nas nevnima.
@martiniquest
@veruuu_kubesovic Koukám že to máme každý jinak 😂 já si nedokážu představit spát všichni v jedné ložnici 😱 jak šustí ty peřiny 😂 no asi to právě řeším tolik protože spát se synem fakt nejde. Jak je zvyklý tak i když spíme třeba na dovolené spolu je to horor. Jak nás zbystří je to pokyn být vzhůru, musí byt fakt sám. Asi je po mě. Já nemůžu slyšet ani manžela se převalovat 😂 syn se vzbudí i když manžel ráno na druhém konci bytu spláchne 🙄 Druhé dítě může být jiné, to určitě ano. Jen to řeším už teď kdyby jsme právě něco předělávali, museli rekonstruovat.
@danvitka je to jen o zvyku 😉
@veruuu_kubesovic asi ano, nejspíš je pro nás spánek chvílí jen pro sebe a máme to tak nastavené.
Mám 4 děti a bydlíme v 3+1 když byly miminka měly postýlku v ložnici teď už jsou nejmenším dětem 3,5 starší 2 dcery budou mít svůj pokoj a dvojčata budou mít také svůj a já s přítelem budeme mít obývák
My jsme 4 v 2+1, nejmladší spal ze začátku s námi v ložnici, v 7 měsících šel za sestrou do dětského pokoje. Chodím za ním i 5x za noc, starší se většinou vzbudí jednou za noc na nočník. Náš pediatr zase říkal, že jim nejmladší spí v kuchyni, aby se všichni pořádně vyspali. Manželův známý to má zas tak, že dítě spí s mámou v ložnici, on v obýváku. U vás může do obýváku nejmladší (sám, bez vás), pokud vy s tím nemáte problém.
Mame 3+1, dcera má rok, od malička spí s námi v ložnici, ve vlastní postýlce, v posteli s nami nikdy nespala 🙂 Manželovo chrápání ji nebudí 😀 když má hlad, zakňourá, nebrečí, já si rozsvítím lampičku a jdu s ní do obýváku, manžela nevzbudíme. Malá časem půjde to pokojíku. Až budene mít druhé, bude zase s nás v ložnici. Kdyby miminko nějako hodně brečelo, manžel nemá problém spát v obýváku 🙂
Mame 3+1. Starsi spi ve svem pokojicku a mladsi s nama v loznici (v postylce). Manzel ma taky hlasity budiky a dobry. Starsi byl takhle s nama asi do jeho 14 mesicu a nebyl problem. Mladsiho dame ke starsimu asi po roce pokud bude v noci pekne spat. Zase nechci aby mi starsiho budil.
My jsme byli 4 v 2+1 a dalo se to. Deticky ale jsou male. Spali jsme vsichni v loznici, obcas jsme se budili. Kdyz miminko brecelo, brala jsem ji do obyvaku. Pokud bychom tam zustavali dal, zrusila bych obyvak a udelala ve vetsim pokoji loznici/obyvak a v mensim detsky pokoj. V 3+1 to je jeste jednodussi, proste 2 spi v jednom pokoji a 2 v druhem, kdo kde si dosad sama podle toho jak vam to vyhovuje. Ty s dvema detma moc nedoporucuji, ja se tak nevyspim, porad je zkoumam jestli spi, jestli se nebudi, jestli neco nepotrebuji...
Mám tři děti a jsme defakto v 3kk... Je fakt že barák, ale i tak... Děti do půl roka vždycky s náma, pak v pokojíku. Starší mají palandy, malá postýlku. Je to trošku Tetris, ale vejdeme se - i s domácí kanceláří v kuchyňském koutě 🙂 Je to hodně o respektu osobního prostoru a nehromadění věcí 🙂
@danvitka proc nejde do obyvaku spat manzel v ty dny kdy musi rano vstavat?
My máme malý 3+1. Aktuálně spí holky spolu v pokojíčku na poschoďové posteli, normální mít nemohou, protože dvě postele by do pokojíku nevlezly. Mladší do 2 let spala s náma v ložnici v postýlce, starší měla svůj pokoj.
My sice mame 4+1, ale v tom zadnim pokoji mame sklad, vesim tam pradlo, mam tam sici stroj atd. Vsichni spime v loznici, pokojicek je jako herna. Deti maji od sebe neceleho 2,5 roku. Az budou chtit, pujdou spolu spat do pokojicku. Manzel vstava v 5, nekdy usne u kina na gauci a zustava do rana.
Jsme 4 v 2+kk. Momentalne to mame tak, ze ja jsem s detmi v loznici, manzel, protoze ma lehke spani a mladsi by ho budila, kdyz chce v noci kojit, spi v obyvakokuchyni. Zatim to takto davame v pohode, ale v planu je rekonstrukce zbytku domu, takze az holky povyrostou, budou mit svuj pokoj (zatim asi spolecny).
I v menším bytě se dá slušně bydlet s takovým počtem. Ale musí se více přemýšlet o využití prostoru.
Tak k tomu muzu napsat jedine - co bych dala za to mit dve deti v 3+1, misto ve 2+1, ve 3+1 jsem v primarni rodine bydlela ja, moji rodice a rodice taty, jako obyvak funguje kuchyn, dva pokoje jsou dve loznice, ted spim u deti a i do budoucna pocitams tim, ze budu mit u deti vyklapeci luzko, manzel desne chrape a kdyz vstava treba ve 2 v noci na odjezd na turnus, mam pak pretrzeny spani a uz neusnu
Já jsem vyrůstala v 1+1 a mám ségru, žili jsme takhle docela dlouho, do mých 15ti let a zvládli jsme to. 😊 Teď si to moc neumím představit ale většina lidí nemá 4+1 aby mohl mít každý svůj pokoj. Takže si myslím, že to společně zvládnete. 😊🍀
Řešili jsme totéž, manžel 3x týdně vstával před 5...v noci bychom budili my jeho, ráno on nás...pořídili jsme do obýváku takové rozkládací křeslo s lamelovym roštem a matrací na plnohodnotné spaní a manžel spal tam...ja a mimi zázemí v ložnici, starší v pokojíčku...pak jsme pořídili do pokojíčku palandu s ještě třetím lůžkem a mladší šel je staršímu do pokojíčku...v případě potřeby vysunu třetí postel a spím u nich, manžel je zpátky v ložnici a kredli jsme prodali 😉
Většina moji generace vyrostla ve 3+1, dva sourozenci v jednom pokoji. My máme 1+1, čekáme druhé, to bude teprv blázinec 😉.