Zájem rodiny. Zlepšilo se to, když děti povyrostly?

@prejeta_zaba Díky za komentář. Já se obávám, že se to taky nebude lepšit. Ta pozornost a zájem prostě nejde vynutit, musí se chtít. Přijde mi, že je to jejich pohodlnost. Za tchánovce jsem vděčná, je to moje druhá rodina. Díky bohu za ně.

Řekla bych, že každý to má s dětmi jinak. Někdo si vychová své děti a pak by si přál mít klid, někdo se dětí nemůže nabažit, a tak by u sebe mohl mít děti od rána do večera. Někdo si zase více užívá miminka, jiný zase spíš rozumné školáky. Osobně taky nemám zájem o jiné děti z rodiny, prostě jsou moc malé, chtějí být s rodiči a moc interakce s nimi není. Vlastní děti jsou pak úplně něco jiného. Já také svě děti nikomu nevnucuji a neberu si osobně, že se kvůli nim nikdo nepřetrhne. 🙂

A proč teda netravite čas u těch babiček na zahradě?

@drakenn nevim jestli to má zakladatelka podobně, ale někde si prostě případáš vyloženě na obtíž, kór s těmi dětmi. Normálně babička na tu zahrádku třeba upeče buchtu, povídá s vnoučaty, ukáže jim co jí tam vyrostlo apod, naše babička - to je samé napomínání, tam nechoď, na to mi nesahej, proč zase křičíš, naše buchta ji nechutná, s dětmi nikam chodit nebude protože co by tam s nimi dělala 🤷‍♀️, evidentně jí vadí každá nit (samozřejmě děti nenechám cíleně nic ničit, ale fakt nebudou sedět jak solné sloupy, že) a to se bavíme o vitální, poměrně mladé ženské, žádná nemohoucí stařena.

Mas stesti,ze vnouce zajima alespon jednu stranu rodiny. Muze byt i hur.
Napriklad u nas. Jedna strana se chce dvakrat do roka predvest a hlavne se s detma nafotit, aby mohli foto vsude ukazovat a hrat si na super prarodice. Druzi maji zakaz zajmu od svagrove ( tedy sve dcery). Neresim to.

Máme to stejné - je to dobou, je více možností realizace, lidé si zvykli na svůj klid - jen je houpé, že bude čím dál vyšší poptávka po Domovech seniorů, jelikož když si neutvoří pouto v dětství s vnoučaty a dětmi, těžko mohou pak očekávat nějakou větší péči..

Mam to podobne, mozna horsi. Nasi nic moc zajem, neozvou se, nikdy nevozili kocar, zajem maji jen pred cizimi, hlidani vubec. Tchanovci jeste vnoucata nevideli. Jsou rozhadani se svym synem (mym manzelem), tudiz jsou nase deti pro ne vzduch. Tchani I nasi jsou ze stejneho mesta a bydli kousek od nas. Ve zlepseni neverim ani nahodou.

@prejeta_zaba Jenže poměrně mladé ženské třeba chodí do práce a ještě hromadu let budou. A jsou rady, že si s dětmi chvilku pohraji a vrátí je, protože jsou z práce čím dál unavenejší. Dnes kolem 55 let nejsou zrovna babičky v nejlepší formě na péči o dítě. Většinou se starají ještě o své rodiče a do důchodu daleko.....

A to já zas svou mamku šetřím 😁 dost hlídá ségry děti,takže syna vidí tak 1-2x za měsíc,ale o to víc si ho užije. Prarodiče už nemám. Ale vím,že kdybych přišla a zeptala se,zda by ho nepohlidala třeba přes noc (abychom mohli s přítelem mít hezký večer),neměla by s tím problém. Synovi je teď 14měsíců,tak počítám,že to na zimu zkusíme

Máme to horší než ty. U nás nemají zájem ani ti tchani. Jsou 10 km a radši jedou na výlet sami, nebo s dětmi od švagrové. Hlídání bylo dříve častější, teď už nemají zájem ani o starší, ani o mladší. My s mužem si v podstatě neodpocineme, je vše, ale úplně vše na nás.

@drakenn Nikdo nás na tu zahradu nepozval a já nejsem z těch, co by se tam vnutili nebo přišli neohlášeně. A když jsme si tam chtěli dříve něco ogrilovat (1x za rok) bylo to tisíc a jeden důvod, proč to teď nejde (moc fouká, je moc vedro, moc pozdě). Pak už člověk nemá chuť na takové návštěvy.

@marketa11112, @kamino, @calvac, @orisek56
Nechci psát každé z vás zvlášť. Máme to všechny podobně. Moc mě mrzí, že jste na tom některé ještě hůř, když není zájem ani od druhých prarodičů.

Každej extrém je naprd. Moji rodiče by si syna nejradši nechali u nich a už mi ho nedali. Ale žijou 1700km od nás, takže ho teď vidí po třetí (je mu 9m), ale zase na měsíc a je mi jasný, jaký zas budou výčitky při odletu, že jsem daleko a oni s ním nemůžou být. Jako by to byl jejich syn. To je taky naprd. A ne, není to tím, že jsou daleko a je to vzácnost: kdybychom bydleli vedle v baráku, furt by si ho brali. Asi nejlepší je něco mezi. 🙂

@sigyn Máš velkou pravdu v tom, že každý to má s dětmi jinak. I přes to mi přijde hodně smutné, když mamka projeví zájem 1 x měsíčně, a to 30 min. návštěvou.

@me_druhe_ja Tohle moc dobře znám. Švagrová též žije v zahraničí a lítá 1x ročně. Letos vůbec kvůli koroně. Má 3 děti a tchánovci je viděli naživo jen párkrát. Také to těžce nesou.

A Ty je nenavstevujes, čekáš až babička a mamka přijdou k tobě? Můžeš ty jít k nim, obzvlášť když mají zahradu, malá by si vyhrála.. Jinak já říkám, že role prarodiče není povinná, holt každý to má jinak jsou babičky z vnoucata nadšene, jiné si zase chtějí žít svůj život, jsou rádi, že děti vychovali a maj klid. Nic s tím neuděláš, ber to jak to je.

Tak třeba k tchyni chodíme my, moje mamka nás navštíví 2x do roka, my ji tak 5x, protože bydlí daleko. Můj táta se ozve 1x v měsíci. Nikomu to nemám za zlé, ani mi to nepřijde smutné. Dítě jsme si pořídili my, ne oni. Všichni chodí do práce, pečují o domácnost a mají vlastní zájmy. Všichni měli děti v 18, tak se nedivím, že se teď snaží získat trochu času pro sebe.

První vnouče jsem měla prakticky pořád. Dcera studovala,mě bylo 41 let a pracovala jsem na poloviční úvazek,abych mohla hlídat. Užila jsem si vnučku báječně. Po 11 letech jsem se stala babičkou podruhé od druhé dcery,už jsem byla starší,pracovala jsem na 6 hodin. Sice jsem chodila každé pondělí hlídat a i mimořádně jsem vždy k dispozici /lékař,divadlo,kino,ples/. Ale už to nejde tak snadno jako u prvního. Bydlí dál,musím dojíždět. Po třech letech se narodilo třetí vnouče a i když bych chtěla,už je to logisticky náročnější. Tu třetí zkrátka užiji nejmíň. Abych je viděla,honím se jak blázen. A to mám ještě jednu dceru bezdětnou. A do důchodu mám skoro 6 let.

naše děti mají již jenom jednu babičku - mojí mamku, která však je velmi vitální, akční důchodkyně, co prostě doma neposedí, ale nedělá jí problém vzít naše děti na hřiště nebo třeba k ní na zahradu, bydlí cca 300m od nás a denně k nám chodí, tu na kafe, nebo mi přinese koláč, nebo pro změnu já k ní...
Jinak má 6 vnoučat ve věku od 21let po 2roky a snaží se věnovat všem, ovšem není to hlídací babička, že by k ní děti chodili na prázdniny jak třeba čtu, ale zájem o ně má 🙂
Manžel už rodiče nemá, takže jsem ráda aspoň za to, jak to je 🙂
A vím, že kdo nechce, toho babičkou být nedonutíš (tchyně třeba nikdy zájem o vnoučata neměla dokud žila a vždy měla akorát tisíc výmluv k tomu)

Můj táta si nás jako malých dětí moc neužil.. o to víc se teď věnuje své vnučce, a to opravdu maximálně, sám od sebe, i jeho manželka (moje nevlastní matka) si vnučku užívají co nejvíce a věnují jí plno času.. zato přítelova matka, to je jiná.. člověk by čekal, že jí vnučka bude zajímat, ale bohužel, nenapíše, jediné co dělá, že popřeje veřejně na FB a zkopíruje fotky ze stránek školky.. katastrofa!!!! Poslední rok a půl komunikace z obou stran nulová, nikomu se nebudeme vnucovat... Ale je to fakt smutné no... Dceři je necelých šest let :/

@babanci Jsem ráda za názor i z druhé strany. Moje babička byla ve stejném věku jako vy, když jsem se narodila a trávila jsem u ní a dědy hodně času. Ale byla jsem jediné vnouče, mamky bratr bohužel zemřel dřív, než stihl mít děti. U druhé babičky nás bylo 5 vnoučat a brala si nás všechny najednou. Dnes ji obdivuji, jak to zvládla. Měla byt 1+1, zdravotní omezení a přesto s námi podnikala tolik výletů po republice.

@veruuu_kubesovic Ráda čtu, že to někomu s maminkou funguje. U nás se snažím mít napečeno většinu času, aby bylo co ke kávě a pro malou na svačinu. Když přijdu k babičce já, musím si o pití říct, káva vůbec a pro malou je tam kus suchého rohlíku. Ještě nás kolikrát babička vyprovodila se slovy, ani jsem vám nic nenabídla. K mamce se téměř nevypravuji. Přijde mi, že jsme se za dobu, co mám malou, celkem odcizily. Už jí o dcerce téměř nic neříkám, protože mi přijde, že to pouští jedním uchem tam, druhým ven.
Jsem taky toho názoru, že zájem se nedá vynutit. A to opravdu po nikom nechci hlídání, jen tu chuť strávit s malou společný čas. Vše tak rychle utíká a za chvíli o naši pozornost nebude stát ona.

Moje matka nefunguje vubec a jinak rodinu ja nemam.

@bajuse Můj taťka taky překvapuje a jeho manželka, jak říkám, moje maceška (myšleno v dobrém) se malé taky hodně věnuje, když se vzájemně navštěvujeme. Já se právě bojím toho, aby vztahy úplně neochably. Dříve jezdila mamka každý týden a teď už tu nebyla skoro měsíc. Několikrát se nabídla, že přijede a půjde s námi na procházku. A když dorazila, dala si kávu a pospíchala na nákup. Nedávno měla týden dovolené, věděla, že jsem zrovna ten týden s malou sama a stejně jela radši někam na kole nebo za kamarádkou.

@barulina To mě moc mrzí. A funguje alespoň nějaké bližší okolí, třeba rodina partnera či kamarádky? Často jsou člověku tito lidé blíž než biologická rodina.

Kolikrát si říkám, co se stalo, že ten zájem tak náhle odpadl.. nebo jestli se ti lidé nějakou dobu přetvařují a snaží se (ikdyž je ty vnoučata netáhnou) a pak už na to nemají nebo nevím.... přítelova matka si hraje na FB na skvělou babičku, ale přitom vnučce ani nezavolá (a to je na Messengeru neustále...) ... co si o tom s maminkou třeba promluvit?

Partera mam chvili, nejak se mi ne vse ppdatilo, jak bych chtela, poznali jsme se az v tehotenstvi. Zatimmspolu nebydlime, bydli daleko, tak i jeho rodina, ale tam. To vspada na dobre ceste 🙂 jinak mam uzasnou kamaradku a parndalsich skvelych kamaradek. Jo holt rodinu sinclovek nevybira, skoda je ze u me nefunguje ani matka ani otec. Docela zavidim vsem, kteri maji fajn vztah. Ale nevadi. Mam zdrave krasne deti a s nima zvladnu vse

@bajuse Přijde mi, jako by miminko bylo hodně zajímavé a za čas se "okouká", vyroste a zájem opadne. Asi jako s novou hračkou. Do rozhovoru se moc pouštět nechci. Mamka je taková složitá osobnost, jen její názor je ten správný a takových věcí je vícero. Kdykoli jsem se o něco podobného pokusila v jiných záležitostech, vyšla jsem z toho nejhůř.

@barulina Moc přeju, ať se vztah vydaří. Ne vždy věci dopadnou dle našich představ. S tím "záviděním" to chápu, tolikrát jsem si já říkala, proč moje mamka nemůže být taková a maková.