Výchova batolete / hranice / vývoj.
Ahoj ženy. Mám holčičku nedávno měla 14 měsíců. Přijde mi že se v tom někdy trochu plácám asi i proto že je to první dítě a s jinými dětmi nemám žádné zkušenosti. Nechci mít nereálné očekávání, ale na druhou stranu bych nerada aby jsem ji správně ukázala limity co ano a co ne.
Pořád jsem malou brala jako miminko asi i tím že ještě nechodí, teď tedy začala před sebou tlačit chodítko, kočárek, tatrovku a tím "jde" ale žádné velké dálky jen co se někde zasekne a pak raději zase leze.
Na druhoou stranu by ráda spoustu věci dělala sama respektive to zkouší například jídlo, bere mi lžičku a namáčí ji do jídla i se trefí do pusy ale to ji vydrží pár soust a pak si s tou špinavou lžičkou začne hrát a matlat to. Nechat jíst samotnou a matlat a nebo počkat, krmit sama a nedovolit zkoušet jíst sama?
Další věc nočník. Dávám cca 3 krát denně. Má ho ráda protože když na něm sedí dostane lepolero a prohlíží si obrázky opakuje po mě čururu neustále se snaží šahat do nočníku. Máůokdy však čurání přijde a pokud tak jen trošička-. Navíc pak chce to lepolero prohodit dírou do nočníku prostě začne dělat blbosti- Opět vytrvat počkat?
Další věc je samotné vztekání. Jakmile ji něco nejde tak se u toho začne vztekat například staví kostky na sebe a spadne jí to tak to všechno vztekle rozmetá schodí ze stolu pak se na mě jen podívá a řekne bác a jde od toho. Nechce to zkoušet znovu. Cjce dělat věci co spolu děláme ale v nevhodný čas například jdeme ven a ona si vzpomene že chce koukat do akvárka na rybičky nebo si začne hned sundávat mikinu jen co ji ji navléknu a když není po jejím začne se vztekat řvát jde do záklonu, jednou mě dokonce v afektu chytla za vlasy a vytrhla jich pár. Jak na tyto stavy správně reagovat? Ignorovat , "potrestat" nebo se snažit ukonejšit?
Je mi jasné že ty záchvaty vzteku mohou být s rostoucím věkem ještě daleko horší.
Děkuju předem za každou reakci i třeba negativní.
Ahoj, co se týče chování, myslím, že je ještě malička, nechape nic. Na vychovavani mi prijde brzy. A na nocnik taky. Ty bystrejsi deti to zacinaji ovladat v 18 mesicich, nektere i ve dvou letech nebo pozdeji. V severských zemích se to neresi vůbec, klidně do 4 let, o České republice je známo, že jsme tu na odplenkovani hodně prisni a tlacime na pilu. Fakt to ted nema smysl. Vyckej.
Co se týče jídla, tak nakrájej jídlo na malé kousky tak, aby si mohla brát jídlo sama rukou. Dej k dispozici i vidličku, pokud bude mít zájem, ale netlač tolik na ni.
Mame rovnako stare dieta, nesuhlasim s tym, ze takto stare dieta nic nechape a netreba ho vychovavat.
V prvom rade razim teoriu, ze dieta si ma co najviac veci urobit same, Syn sa sam krmi, sam si musi priniest hracku, pomaha s obliekanim atd. Proste ucit samostnosti od mala je zaklad. Za mna je jednoduchsie dieta nechat, nech sa same nakrmi a potom to len upratat, ako sa s nim natahovat. On je uceni na to, ze sa krm sam od mala, takze ani nerobi bordel. A ked ho robi, tak som prisna, upozornim a ked sa hra dalej, tak sa s jednom koncia ponuknem znovu o 30-40 minut. Ak je skutocne hladny, tak vie, ze sa s tym nema hrat, ale jest. Dolezite je vymenit lyzicku za vidlicku, decka tou lyzickou moc nezvladnu, nemaju take koordinovane ruky, aby to bolo bez bordelu.
Syn je odplienkovany cez den uz od 11 mesiasov, teraz ho mame uz v podstate odplienkoaneho aj na noc, takze si nemyslim, ze na nocnik je skoro, ak na neho dieta reaguje. Ak sa nerozculuje, tak by som ju kludne na nocnik posadzovala dalej, aby si zvykala, ze "ta vec" existuje. Nam trvalo prejst na nocnik cca 2-3 mesiace po tom, co sa posadil a zacali sme to skust. Ak chces, aby ti do nocniku cikala, skus ju posadit hned ako sa zobudi - nie o 3 minuty, ale totalne ze hned, deti curaju po prebudeni casto. Ked to zvladne, co i len si cvrnut, tak ju strasne chval, pusinkuj, tlieskaj, u nas to pomohlo.
Synovi vymedzujeme "zakladne" pravidla. Nechavam ho robit si co chce, ak je to bezpecne - neobmedzujem kutranie skrin a podobne. Ale proste nieco nesmie a hotovo. Napriklad chodit psovi do misiek, vyberat hlinu z kvetinacov, sahat na vianocny stromecek, umyvat zachod (to je jeho oblubena cinnost, zobrat stetku a myt zachod ako "maminka"). Ja nie som nijaky dogmatik co sa tyka vychovy-nevychovy, takze ked nepocuvne nieco, co je "nauceny" ze nesmie (napriklad vcera strhol zo stromceka gulu), dostal po zadku a hotovo. Inak ale vysvetlujem vzdy pekne a kludne a ucim, ked uz vidim, ze pocuva a trebars 3 tyzdne to praktikuje (priblizuje sa ku stromceku, kukne na mna, ale nesiahne na neho) a potom jedneho dna to "porusi" (vidi, ze sa nedivam a proste neodola pokuseniu), dostane na zadok a znovu mu vysvetlim preco to nesmie robit. Dost nas pocuva na to aky je maly zase musim povedat 🙂
Vztekani je problematicke. Ja som sa ho pokusala ukludnit, nepomahalo nic, ked som o trebars zobrala do narucia, tak hulakat este viac a kopal ma. Oni maju tie decka take obdobie, nie je po ich, tak hned sa rozculuju, moj sa aj hadze o zem. Mne pomohlo ponuknut naruc a ked ju nechce, tak ho ignorovat a trebars si vedla neho sadnut alebo tak a pockat kym sa sam okludni a potom mu zase ponuknut objatie. Priatel praktikuje skorto, ze ho totalne ignoruje a je pravda, ze sa syn ukludni o dost rychlejsie, ale to ja zase neviem, ked sa tak rozculuje to nechat tak :D
Neviem, fakt si nemyslim, ze nase deti su male na to cokolvek pochopit, to potom amtkz castokrat hovorila aj 4-6 rokoch, ze dieta toto a hento nechape. Zakladnym veciam ich treba ucit od mala a rodic musi vycitit, ze jeho 14 mesacne dieta proste uz niecomu rozumie nie?
Ahoj, to, že se v tom trochu plácáš, je jedna ze známek toho, že jsi dobrá máma a zvládáš to skvěle. Protože se v tom plácá každá, jen si to ne každá dokáže přiznat. Tisíc matek ti napíše tisíc názorů a rad. Ale jakožto máma tří dětí bych řekla, že žádná rada nikd nebude na míru přesně tobě a přesně tvému dítěti. To nejlepší, co můžeš dělat, je naslouchat dítěti i sobě a v každou kritickou chvíli dobře zvážit, co je nejlepší pro vás bě v danou chvíli. Když chce malá dělat něco sama, máš trpělivost ji nechat a potom to uklidit? Dovol jí to, tím se učí a poznává svět. Je ti nepříjemné, že si s jídlem hraje, nemáš čas to uklízet a ztrácíš nervy? Řekni jí to. Nikam nespěcháte a koukat chvilku na rybičky bude zábava i pro tebe? Koukej s ní a udělejte soutěž o nejhezčí rybičku. Spěcháte a už máe zpoždění? Řekni jí, že rybičky budou později, ona to pochopí. Nesnaž se prosazovat za každou cenu svou, protože jsi rodič, naslouchej a chovej se tak, aby vám oběma spolu bylo co nejlíp, jí i tobě. A bude to fajn.
A vztekání... Pro děti je to jediný způsob ventilace pocitů, se kterými si neumí poradit. Ty můžeš říct, co ti vadí, najít jiné řešení, zakřičet nebo to prostě nějak překousnout a odpledne si jít zaběhat a dostat to ze sebe. Oni ne. Emoce musí ven, oni se s ní neumí poprat. A ty emoce jsou mnohem silnější, než si dovedeš představit. Je to těžké, taky ztrácím, nervy, když se dítě vzteká a vzteká a nic nepomáhá. Jen fajn pokusit se popsat pocity, které dítě prožívá, najít ty důvody a pojmenovat je, dítěti to pomůže se v nich vyznat. Ale poradit si s nimi musí samo, a to je strašně těžké, takže potřebuje tvoji podporu. Ani ne tak pomoc, to se musí naučit samo, ale podporu, pochopení, a lásku i v těchhle chvílích.
@ah1234 mne prave kolikrat prekvapi kolik mi toho rozumi. Takze si myslim ze uz to bychovavani by melo prijit nejak nenasilne uz ted. Kdyby bylo po jejim tak by se porad chtela koukat na Krtecka ale je pravidlo ze kouka jen s tatou vecer pred koupanim 2 dily. Na druhou stranu je mi jasny ze tezko muze chapat casovou osu a podminovaci způsob atd.
Dcerka je bez plinek od 26 mesicu, proste to driv nechapala. Dokonce si myslim, ze z meho okoli je bez plen jeste docela brzo. Pak to prislo ze dne na den a to i pres noc. Akorat to vychazelo na zacatek leta, takze behala v satech bez kalhotek a zautomatizovala si to. Samozrejme, ze babicky nalehaly, ze ma byt na nocniku uz od 6 mesicu, ale sama se posadila poprve az v 10 mesicich, takze to bylo nalehani uplne mimo nase moznosti.
Od prvniho prikrmu mela blw, tzn., ze jedla sama jidlo rukama. Objevovala chut, barvu, strukturu. Nejprve v leze na brisku, pak v sede. Brzo se naucila jist priborem a vyrazne mi usetrila starosti. Jen jsem musela zacit jist pomalu. Nekdy mela obdobi, kdy chtela jist sama a jedla treba 1,5 hodinu, ale snedla vse. Jen ji to zajimalo a rada jidlo pozorovala a pomalu vnimala. Tak jsem nespechala, vzdyt jsem na RD, mam na ni dost casu.
Choditko (jakekoliv, at uz pasivni, nebo i aktivni) se nechodicim detem nedava. Proste proto, ze je to nemotivuje k samostatne chuzi, maji presunute teziste, takze nevnimaji rovnovahu a je to mimo realitu.
Batole je takový malý neandrtálec, neobroušený kamínek. 🙂
Řekni si, co vadí tobě. Já dceru nechala matlat po stoličce, ocenila její snahy se nakrmit, ale nenechala jsem jí házet jídlo na zem. Když omylem upadne, jasně, ale když cíleně sledovala, jak se omáčka krásně rozplácne o podlahu, tak ne. Zopakuješ to milionkrát, ale stále opakuj, že toto "ne".
Čurání... U nás nočník přišel o dost později. Nějaké vysazování nemělo smysl, bylo to i pro mě náročné. Dcera je dubnová, takže po 2. narozeninách jsem vyčkala na teplé počasí, svlékla ji. Do týdne se dostavily první úspěchy, přes léto jsme to doladili a v září byla odplenkovaná přes den a zlehka i na odpolední spaní. Ale pokud to malou baví a tobě to nevadí, klidně pokračuj. Jen zase... Házení do nočníku ne, bude tam fuj.
Vychovávat se dá hned, jakmile dítě rozumí. A dítě rozumí vlastně taky hned. 🙂 Když tě malé mimčo kousne prvními zuby do prsa, tak ho přeci za to nebudeš chválit. Řekneš mu "ne". Musí vědět, že to bolelo.
U vztekání... Řekla bych, že může být i hůř. 🙂 Uvidíš, co na tvou platí. Uklidnit? Nechat být? Přitom opatrně, aby si neublížila.
U dcery je to tak půl na půl. Někdy chce porozumění, ale někdy prostě potřebuje svůj klid.
@eithelwing vztekani vetsinou ignoruju. Ale kdyz zacne schvalne jecet proste zarve co nejsilneji dovede a kouka na me co tomu reknu a za chvilku zase, tak ji dam najevo ze se to nesmi.
@nikita84 Ja jsem s tim u babicek taky bojovala. Dcera si treba tlacila zidli doma, ale snazila jsem se ji to kazit, aby ji to nebavilo. A to u zidle moc predklonena nebyla, coz aktivni choditka zpusobuji. Nabytek zacala obchazet v 6 mesicich, pak lezla asi pul roku a v den svych narozenin se poprve vydala sama do prostoru. Za ruce jsme ji nevodili, ani nemela zadne pomucky na chozeni. Jen to na zacatku moc uspechala a pak se nemotivovala. Uz to mela tak zautomatizovane, ze ji asi ani jiny zpusob premistovani nenapadl 🙂 A bez boticek, staci ponozky s protiskluzem.
Oni teď začnou být docela vnímaví a hodně věcí chápat 🙂 Osobně bych nehledala radu tady, ale šla na to hlavou a hlavně selským rozumem! Starší v 10m uměla postavit komín, prcek teď v 15m ho akorát zboří a stavit nechce. Neřeším to, baví ho zase jiné věci a nechávám ho tak.
Mně někdy tečou nervy , když jsou oba doma a berou si hračky nebo ji tahá za vlasy apod. A když nic nepomáhá, tak ho i plácnu (prosím vás ostatní, jsem jenom člověk, blbé komentáře si nechejte pro sebe). Prostě se snažím vysvětlit, že ne a pokud pořád zlobí, tak zvýším hlas nebo pak plácnu.
Co se týče jídla, tak sám jí v 15m nakrajený banán nebo jiné ovoce, chleba na kostičky apod. Lžičkou krmím já, nemám nervy to pak uklízet 😀 Samotného ho nechám, až to trochu víc pobere. Má ale hezkou motoriku, tak to bude brzo jako u starší, ale ještě ne 😉
Nočník pobírá - posadím a on se vyčurá, když nechce, tak sám řekne "nende" a jde pryč. Nenutila bych, ještě je malá a pochopí to.
Jinak prcek se taky vzteká, což od starší vůbec neznám. Nechávám ho tak, ať se poválí a pak pokračujeme. Pokud ráno spěcháme do školky, tak má smůlu a oblékám ho i se řvem 🙂
Prostě selským rozumem a podle situace....
@nikita84 Jo, děti jsou rády hlasité. 🙂 Naše taky občas kvílí, mně to asi tak moc nevadí, ale musím ukazovat, že jsou situace, kdy to nejde - v lese, u doktora, v bytě u někoho, když má maminka migrénu. 🙂 Ale jinak tedy naše dcera také ráda šponuje hlasivky. :D
@ah1234 Souhlas se vším, co píšeš. Děláme to dost podobně, u nás teda jídlo není kámoš, ale samostatnost ke správná cesta. Jen bych sem nepsala, že dáš občas na zadek, to se nenosí, teď se nosí nevychova, vysvětlování již stokrát vyvsetleného a výchova k plence ještě v předškolním věku.
@mourovatakocka A co se nosí bych třeba vůbec neřešila 😉 Já jsem ráda, že si přečtu, že ne všichni jsou tak super truper trpěliví a kompromisy milující, ale jsou i lidi jako já 😀
@g_m ❤️ Taky mě to vždycky potěší a oddechnu si, že moje dítě nebude jediné traumatizované 😁
klid, za prve si rekni ze ty jsi mama a delas to instinktivne spravne presne pro vas🙂 pokud se ptas na zkusenosti ostatnich tak treba ja jist samotneho syna nenechavala, proste bordel vsude a jidlo stejne nesnedl, na uklid jsem nemela nervy, takze lzicku vyzkousel ale koordinovane pod dohledem... co se tyka vztekani, tak jsem se snazila utnout hned, proste kosticku pomoct postavit a je fakt ze u syna to celkem zabralo a nebyl vztekly... vztek utnout obejmutim apod, na kazdeho plati neco jineho...nekonejsit proste rict takhle ne, mluvit klidne a byt hlavne sama v klidu... cim bude starsi tim bude vice rozumet i slovnimu vysvetlovani a bude urcite lepe🙂