Váhám nad druhým dítětem

Moje dvě kamarádky to tak také měly, po 3leté mateřské s jedním (a to rodily ve 29 letech, takže pak ve 32 letech už jim k tomu ještě hrál věk, že se nemusí vyplatit čekat), stejně se obě vrátily cca na 2 roky do práce a teprve pak se od partnera nechaly ukecat do dalšího mimča, takže děti jsou se 6letým věkovým rozdílem. Jen nevím, jak si to te´d pochvalují, mít prvńáčka a mimino... Na jednu stranu hodnotí, že tím, že bylo dítě jedno a už odrostlo a ony zas byly v práci, že pak to další mimi byl opět velký šok. Ale dřív to prostě fakt nechtěly...
Moc jsem Vám neporadila, protože nevím tu zkušenost, jak to teď hodnotí, zda by bylo mimi lepší dříve za sebou...
Na druhou stranu, když to člověk necítí (že mim i fakt chce), zvlášť mamka, která nosí dítě pod srdcem, nechtěla bych to zažít, nepřipadá mi to pro to miminko férová situace....
Být vámi bych to teď asi nechala být, klidně se víc zaběhla do práce (však ona ta práce člověka pak zase taky začne trochu omrzívat), netlačí vás věk ani zdravotní problémy, tak bych spíš vyčkala, až se mi do miminka bude zase chtít... a myslím, že to přirozeně přijde 🙂

To je těžká otázka, to stejně bude záležet jen na tobě, jak se rozhodneš. Ale pravda je ta, že mladá jseš a podle mého času máš dost. Nedělala bych to jen proto, že ostatní ti radí.......řídila bych se tím co chci já. Protože jinak by jses podle mého trápila a když počkáš, tak si to i víc užiješ potom. Dohodla bych se s manželem, že pokud teda druhé úplně nezavrhuješ, že ho chceš, ale až tak třeba za 2....nebo 3 roky. Teď si chceš odpočinout. Nevidím na tom nic špatného. A to jestli budou mít k sobě blízko, nebo ne, to je otázka? Protože vše může být úplně jinak a nic to nezaručí. Všechno má svoje výhody i nevýhody.

No, musím souhlasit s tím, že to, co to říkají ostatní je pravda. nicméně nevidím ani nic špatného na tom, když dejme tomu počkáte těch 3 - 5 let a pak si pořídíte druhé. Někdo je více společenský a aktivní typ a MD ho ubíjí, někdo je zas doma s prckem spokojený, nemůžeš to porovnávat s ostatními. Já bych to udělala tak, jak to cítíš ty. Jenom mimochodem, nemusí být pravda, že až ti malá odroste, nebudeš chtít druhé mimi vůbec, já jsem po holkách - jsou od sebe rok - taky byla degradovaná, strašně jdem se těšila do práce, ale ted u našeho třetího si to neskutečně užívám, do práce se mě nechce vůbec a je mě líto, jak neskutečně to utíká. 😉

@slunickova123 Nepořizovala bych si druhé dítě jen kvůli tomu, že je to rozumné. V Tvém případě bych prostě šla do práce a až bych se na to cítila a toužila po druhém dítěti, tak bych si ho pak pořídila. Ono mít jedno a dvě děti je celkem dost rozdíl, ne nadarmo se říká jedno dítě žádné dítě 🙂 Tak prostě budete mít děti od sebe s větším věkovým rozdílem, no a co. To že jsou si věkově blízko neznamená, že si musí rozumět 😉

@slunickova123 Někdo chce jedno dítě, někdo má 4, někdo je má brzy za sebou, někdo s větším odstupem. Neřiď se tím, jak to mají ostatní, řiď se sama sebou. Tak, jak to cítíš, je správně. Nejdůležitější je nalézt s manželem nějaký kompromis... Promluvit si o tom, sama v sobě zvážit všechna pro a proti. To, co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat i druhému. A taky, nikde není zaručeno, že děti s dvouletým věkovým odstupem spolu budou vycházet líp, než děti s odstupem např. 6 let. Přeju ti, ať se doma shodnete na nejlepší možný variantě 😉

Jak radí holky. Netlačte na pilu, v tomto věku jsem to měla s druhým dítětem stejně. Byla jsem ráda, že jsem ráda, konečně jsem se s tím prvorozeným jakžtakž domluvili a představa, že ten kolotoč a únava začne znova....Za nějaký čas jsem to přehodnotila, mezi klukama mám rozdíl přes tři roky, ale jsem spokojená

@slunickova123 Dite je vec na cely zivot a opravdu hodne to ovlivni celou budoucnost, proto je dobre o tom premyslet z obou hledisek - rozumoveho i emocionalniho. Ano, ve vasem pripade bude druhe dite urcite o urcitem sebeobetovani se, i kdyz docasnem. Spis jde o to si zhodnotit, zda tato " obet" nyni bude do budoucna prinosem a zda stoji za to ji podstoupit ci ne. Pokud vite, ze byste po nastupu obou do skolky a navratu do prace mohla byt spokojena a rada, ze uz muzete pracovat a deti mate velke, asi by to za to stalo. Ale pokud je odpor k druhemu diteti ted opravdu tak velky, ze se bojite, ze byste byla nestastna, pripadne se i zhroutila, asi to za to nestoji. Take je dobre zvazit, zda vubec druhe chcete a pokud ano, jaka je pravdepodobnost, ze se vam do toho bude za par let chtit nanovo... Protoze pokud chcete dve deti spis z duvodu, aby to byly dve, ale ne kvuli samotnemu uzivani si materstvi, je dost mozne, ze jestli si date velky odstup mezi detmi, druhe budete chtit jeste mene... Takze bych vsechny tyhle okolnosti zvazila a rozhodla se podle toho. Hodne stesti 🙂.

@slunickova123 Pořizovat si dítě, protože to chce/dělá okolí, je nesmysl. Na druhou stranu známá byla ve stejné situaci (manžel po dvou trech letech chtěl dalsi, ona ne), šla pracovat a teď, když je malá v prvni třídě, už sama přiznala, že se ji do dalšího nechce a ze to mela sfouknout najednou. Kdyby se nakonec přecejen odhodlala, tak má tento věkový rozdíl i výhody. Můžete vyzvedávat prvňáčka a věnovat se mu více, než při chozeni do prace. A ten větší už se bude schopen trosku postarat o menšího. U vás bych to nehrotila, čas máte, bůhví, co bude za pul roku..

Já mám 7 let starou holčičku a teď čekám druhé miminko (prý také holčičku) 🙂 Už od začátku jsem chtěla mít druhé dítě až když půjde první do školy. Dcera je samostatná a rozumná (na svůj věk). Na sourozence se moc těší. Vždycky jsem měla pocit, že když jsou děti hned rychle za sebou, tak to první je ochuzené o tu lásku a péči, kterou potřebuje. Já jsem si chtěla první dítě pořádně užít, jít na chvíli do práce (aby mi z toho nehráblo) a pak mít druhé. Třeba já mám o 2,5 let mladšího bratra a moc si nepamatuji, že by jsme si spolu hráli spíš jsme se furt rvali a takhle to měl i můj manžel se svým sourozencem a lidé v mém okolí mají podobné zkušenosti. V dnešní době celkem žasnu, že vidím plno žen, které mají dítě, která má pleny a sotva chodí a už mají bříško a čekají další mimčo, ale když to tak cítí. Já bych to nedala asi by mě odvezli do blázince 😀 Rozhodně se řídit v tomhle případě srdcem a ne rozumem,protože až porodíš a začne znova vstávání k prckovi a uspávání atd.tak tě rozum opustí a budeš litovat. Hodně by se ti to podepsalo na psychice a není nic horšího než nešťastná maminka...děti by to z tebe vycítily. Držím palce ať se rozhodneš správně 🙂

@hodbodova cítím to úplně stejně....díky🙂

@slunickova123 Budu mít doma obě varianty - starší dcera je od mladší 10,5 roku a teď čekáme třetí - mladší dceři bude 27 měsíců, až se mimčo narodí.
Je pravda, že nejstarší dceru mám z prvního manželství, ale upřímně - do dalšího dítěte se mi postupně, jak šel čas, už vůbec nechtělo, vybudovala jsem si kariéru, vystudovala druhou VŠ - mladší dcerka přišla neplánovaně a teď jsem prakticky pořád doma (bohužel to třetí těhotenství není úplně bez komplikací) - když je mi dobře, pracuju, když mi není dobře, jsem doma. Faktem je, že starší dcera mi dost pomůže, má svoji malou ségru ráda, ale pochopitelně si spolu nevyhrají. Starší má školu, kroužky, mladší se po ní kolikrát ráno ptá, když vstáváme, hledá ji - bohužel, ten rytmus obou dětí je hodně odlišnej. Na druhou stranu si říkám, že teď přibude mladší dceři parťačka, takže za nějaké 2-3 roky se mladší sama cítit nebude (a starší dcera už bude pomalu řešit, kam ze střední). Jo, taky jsem nevyspalá, unavená, mladší dcera je náročnější než byla starší a mně už není pětadvacet, jako mi bylo s tou starší, když se narodila. Ale beru to tak, že děti porostou a já už budu jen makat, makat, makat až do důchodu (pokud něco jako důchod vůbec bude).

každý může mit názor jiný ale muj je ten jdi do toho hned jinak pak uz se ti nebude chtit vůbec... detičky odrostou tak nejak zároveň a pak bude klidek

jo a jinak prej brzo ve 27? :D já mela 20 při prvním porodu a to bylo plánovaně 🙂

řeš to podle toho jako to cítíš, nenech se nikam tlačit. U nás to je obráceně. já chci druhé manžel ne. Máme syna 5roků a kousek. je soběstačný. Druhé bych moc chtěla, ale podrazy nebo něco podobného na manžela neušiju, z jedné strany ho chápu, taky řeší to, že se člověk bude muset "zas" omezit....ale dělala bych vše tak jak cítím ne proto, že to chce někdo jiný nebo je to rozumný!

Ja mam deti 5 let od sebe a jsem tak spokojena. Obe deti jsem si uzila a rozhodne bych nemenila. Mela jsem to presne jako vy, do dcerinych trech let jsem touhu po druhem necitila temer zadnou, i kdyz jsem pocitala s tim, ze v budoucnu druhe chci. Kdyz byly dceri ctyri, tak se vse otocilo a uz jsem citila, ze se zase tesim na miminko. A tak se narodil syn, 5 let po dceri. Mela jsem chuvu a pomocnici, dcera mela z maleho brasky radost. Na druhou stranu mam hodne kamaradek (vsechny maji muj obdiv), ktere maji deti treba dva roky od sebe a jsou spokojene. Takze opravdu nejlepsi je ridit se tim srdcem a druhe miminko si poridit az ve chvili, kdy to budete na sto procent citit.

@hodbodova mluvíš mi z duše, podepsala bych se pod každé slovo. Přesně to jsem cítila kdysi i já. Prvního syna jsem měla ve 30 letech, užila jsem si ho maximálně, pak šla do práce, která mě bavila. Čas letěl, ze syna se stal školák a v jeho osmi letech se nám narodil druhý syn. Plánovaný, chtěný. Nevadí mi velký věkový rozdíl, není pravidlem, že si děti narozené blízko sebe víc rozumí. Já a můj bratr jsme od sebe dva roky a celé dětství jsme se mlátili, rivalita byla obrovská. Divím se, že si to naši nehodili 😀
Teď mám sice dva jedináčky jak mi předhazuje okolí, už jsem si i vyslechla, že jsem se v tomhle směru zachovala sobecky, ale takové řeči neřeším, jde o mě a mou rodinu a udělala jsem to tak jak jsem chtěla. Vím, že kdybych měla děti po sobě, určitě bych to dala, ale ne v takové pohodě jakou teď mám

@slunickova123 ahoj, mám děti od sebe 4a3/4 roku, syn byl náročné dítě, špatně spal, od 6. týdnů nás v posteli a i tak jsme v noci řešily dlooouhé rozhovory na různá témata, potřebovat hodně pozornosti ( to je v podstatě dodnes) a v jeho 2.letech jsem si vůbec neuměla představit, že bychom měli miminko. Sice jsem si rozumně vysvětlovala, že bych to nevyspání aspoň sfoukla při jednom, ale já chtěla do práce, dát synka do školky atd., atd. Udělala jsem to přesně takhle, syn šel ve 2,5 letech na pár dní v týdnu do školky, já na zkrácený úvazek do práce a po jeho třetích narozeninách jsme se začali snažit o sourozence. Nakonec to nešlo,navštěvovali jsme i CAR a nakonec jsem otěhotněla přirozeně a těhotenství zjistila na synovi 4. narozeniny. Za sebe i manžela můžu říct, že jsem neměla pocit, že už by se mi do dalšího dítěte nechtělo, poté,co jsem si jedno odchovala. Synek si ségru hrozně přál, těšil se na ni, teď je jí přes rok a on už vymýšlí hry tak, aby se mohla zapojit, vymýšlí jí příběhy před spaním a ona k němu vzhlíží a zbožňuje ho. Já bych ten větší rozdíl neměnila, synek je samostatný, pomáhá prarodičům a známým s hlídáním,protože já od dceřina roku docházím na pár hodin do práce.

@keny123 s tím věkem, záleží na tom, v jaké skupině holek se člověk pohybuje - třeba někdo, kdo nestuduje a jde v 19 letech pracovat, mívá děti logicky dříve, než ten, kdo studoval VŠ a pracovat začal v 25, jako já. Tím, že jsem se pohybovala převážně mezi lidmi s VŠ , a žila ve velkoměstě, kde široko daleko nikdo na dítě v 27 letech ani nepomýšlel, natož aby ho měl, jsem byla opravdu první. Jiné to bude asi třeba u někoho, kdo nestudoval. Záleží na situaci .

Těžko radit, každá to má v sobě nastavené jinak a obojí má svoje pro a proti. Já budu ten případ, kdy bych to chtěla "sfouknout" najednou. Nedokážu si představit, že bych, jak někdo tu psal, šla po MD s jedním na rok do práce a pak zpět na mateřskou (a zase rozdíl třeba šest a více let fakt nechci, to jsem si v hlavě utřídila, že to radši už zůstanu u jedináčka...mě teda tlačí trošku víc věk, první dceru jsem měla "až" ve třiceti a nechci být stará matka). Je pravda i to, že rodina s větším věkovým odstupem u dětí musí víc řešit rytmus rodiny, je problém skloubit třeba dovolenou, některé koníčky...ale všechno nějak jde, když se chce a opravdu záleží na prioritách.

@bartovka83 přesně, chci si užít obě zvlášť a pořádně, a ne mít je 2 roky od sebe, miminko kojit a staršímu vylévat nočník a krmit ho obědem... cítila bych, že se nevěnuji ani jednomu pořádně , i když by to pořebovali..

Já myslím, že je to jasný, když to tak necítíš a nechceš tak do toho nejdi, to nejde přece na sílu. Někdo děti chce a nevyspani deset let obětuje, já třeba osobně raději děti u sebe než s velkým rozdílem, to by se mi právě nechtělo, takhle jsem pořád v jednom kole a nepřijde mi to jako takový šok 🙂

Já se ve 2 letech dcery taky na druhé necítila. Teď mám děti s rozdílem 4 roky a přijde mi to parádní 😉
Mezi dětmi jsem chvíli zase pracovala, ale už mě taky táhl víc věk to moc neprotahovat 🙂
Děti rychleji za sebou bych nechtěla, chtěla jsem si tu první taky užít dosyta a pořádně se jí věnovat. Teď je v pohodě, nežárlí a je to bezvadná ségra 🙂

Větší věkový rozdíl má spoustu výhod. Samostatnější dítě si samo pohraje, když matka lítá blít na záchod, když není schopná vstanout z gauče, samo si uloví něco k jídlu. Se sourozencem pak ví, jak zacházet, když se druhé dítě půl hodiny kojí a uspává, prostě si v pokoji hraje, dívá se na televizi. Nejednou jsem u uspávání sama usnula a vrátila se k té starší až za hodinu. To by s menším prostě nešlo.

@slunickova123 jj to máš pravdu to já už byla v práci to zase jo ale stejne jsem byla první :D ale ted k věci... vážně je lepší když to řeknu blbě když si to ,,odbydeš,, takhle zajednou... detičky ti porostou tak nejak zaroven ale važně musíš ty vědět jak se na to cítíš.... tak držím palce

@keny123 díky🙂 myslím, že to asi oddálím...někdo tu psal, že mít dítě protže se to tak má a ne ho chtít opravdu moc srdcem by nebylo dobrý. Počkám spíš, až ta touha příjde sama..

Jinak pro mě je tak nějak ideál věkový rozdíl dva a půl až tři roky, u rozdílu dva roky a míň si říkám, že bych to fakt nedala, právě bych ráda, aby to starší bylo alespoň v něčem už trošku samostatné.(např. nemělo plínky min. přes den a alespoň základama se dorozumělo a vyhrálo si chvilku samo). Pokud se na to necítíš, tak do toho ještě nejdi, musíš být i sama na to připravená, jasně, to snažení může chvilku trvat, než otěhotníš, pak devět měsíců těhotenství, dost času se připravit na druhé dítě, ale než bys do toho šla kvůli tomu, "protože to tak chce okolí", tak radši nic.

@slunickova123 víš co může to být dřív než si myslíš 😉 😉 to je ze dne na den....

Nečetla jsem diskuzi, ale mám o 8 let mladší sestru. Bylo to z jiného důvodu než u tebe, ale to je jedno. No a se ségrou máme úžasný vztah....je sice pravda, že jsme si začaly víc rozumět a podnikat společně věci až když jí bylo tak 12, ale jinak vždycky v pohodě. Je teda pravda, že jsme si nevyhrály, ale teď je to super....a doufám, že navždycky bude....

@zabzulka Když jsem čekala první dceru,tak jsem měla hrozné nevolnosti až do 15tt a teď při druhém jsem to měla to samé....školákovi už vysvětlíš, že maminka čeká miminko a není jí dobře a musí odpočívat. Dvouleté dítě to nepochopí...naopak si myslím,že žárlí, protože chce mít maminku jen pro sebe. Moje známá má dvouletého syna a teď čeká druhé, ale u ní to je spíš věkem. Začala dost pozdě a chce to stihnout co nejdřív. Nevidím nic sobeckého na tom, že jsme se plně věnovali našim dětem a když začali být samostatný,tak se rozhodli mít druhé. Sourozenci si k sobě najdou cestu, i když mají od sebe větší věkový rozdíl. Já myslím, že jsme udělali dobře 🙂 Jestli někomu vyhovuje, když mu jedno dítě brečí, že potřebuje přebalit a druhé si zrovna nechce hrát a vyžaduje si maminky pozornost, tak je to jeho volba 😀