Strach o dítě. Prožila jste nebo prožívá někdo podobně?

Každá matka se bojí, ale tohle je za hranou. Strach o dítě by neměl limitovat radost z něj a užívání si chvil s ním.

Máš nezpracované trauma, to teď vyplulo na povrch. (Můj amatérský pohled.)

Určitě vyhledej pomoc, klasika psycholog, psychiatr, alternativa, kineziolog, regresní terapie atp.

Znám, měla jsem u prvního syna. Pořád jsem měla strach, že má nějakou nevyléčitelnou nemoc a tak. Nakonec jsem navštívila psychologa i psychiatra, dostala jsem antidepresiva a upravilo se to, brala jsem rok a od té doby ťuk ťuk nic...

Určitě si o tom zkus promluvit s odborníkem, uvidíš, že ti to pomůže... Držím palce

Odborníka

@levandule_k to je asi dost možné, tu nehodu jsem se snažila spíš rychle přejít a utéct od toho všeho a teď se to dostavuje😏

Nj před sebou nikdy neutečeme, nezpracované myšlenky a emoce se nám vrátí.

To chce péči psychiatra a psychologa. Panická ataka a možná trochu PTSP. To není sranda, může tě to začít úplně paralyzovat. Měla jsem (mám) PTSP kvůli tomu, co se synovi stalo a neléčila jsem to až mě to nakonec úplně paralyzovalo a nebyla jsem schopná se skoro postarat ani o něj, nebyla jsem schopná v domácnosti nic udělat, prostě to nešlo. Takže určitě psychiatr a psycholog a nestyď se o tom mluvit.

@lachipie Já zatím vše zvládam, přes den to nějak rozdýchám a jedu dál.. spíš se tomu snažím asi utéct těm myšlenkám a stavu
Já se nerada svěřuju a ani přítel to neví.. nikdo jen já
Dřív jsem chodila k psychiatrovi a brala léky, ulevilo se a vysadila jsem to a dobrý a v těhotenství se to začalo vracet a teď úplně..

Najdi si někoho, komu budeš důvěřovat. Nemusí ti sednout konkrétní člověk, tak prostě hledej dál. Klidně jich vyzkoušet víc. Každý psycholog ti může dát něco jiného.
Psychiatr má pořád trochu stigma, ale řeš to zavčas, dokud to není mega rozjeté. Větší obluda se hůř krotí😉

Čeho se bojíš, že tě někdo odsoudí, že nejsi dokonalá? Že reaguješ tak, jak reaguješ? Bojíš se toho, že někdo zjistí, že jsi brala antidepresiva a dá ti nálepku, že jsi slaboch?

@levandule_k Já ani nevím čeho se bojím.. asi toho, že jsem brala antidepresiva a že jsem slabá
Stydím se za tenhle problém..

Deprese, úzkost je nemoc jako každá jiná. Za zlomenou nohu, angínu, infarkt, kvasinkovou infekci se také nestydíš a normálně to řešíš.

Pokud nechceš antidepresiva nikdo ti je nutit nemůže, ale terapie je na místě, prostě si zpracuješ svůj problém. (Moje kamarádka říká, že jsou dva typy lidí, ty co problémy mají a řeší a pak ty, co problémy mají, ale snaží se je zakrýt, popírají je, ignorují. Psycholog má tu výhodu, že je trénovaný, tak ti neřekne, ty jsi ale kráva, nevyslepičí tvoje tajemství někomu jinému a za 10 let to nevytáhne proti tobě. Otázkami tě dokáže navést k jádru problémů a může ti ukázat jinou cestu.

Ty máš s sobě nějakou přísnou vychovatelku, která ti říká, že nejsi dost dobrá, že jsi slabá. Pošli ji do zadku a chovej se k sobě s láskou. Ženy jsou často laskavé k okolí, ale samy se sebou zachází jak s kusem hadru.

Já jsem spíš na alternativu, ale ne každému to sedí.

@levandule_k To máš svatou pravdu.. k sobě jsem hrozně přísná i když se to týče třeba i blbostí ale k okolí jsem úplně jiná
Za každou cenu potřebuju mít vše perfektní a když se nedaří tak o sobě pochybuji
Začnu hned obvolávat nějaké psychologi a začnu to řešit.. Abych do toho kolotoče nezajela ještě víc než jsem
Je strašně hezký, že se tu najdou úplně cizí lidé co dokážou člověka aspoň takhle posunout a namotivovat😊 moc děkuji!

Díky, je to fajn pocit, když ti moje příspěvky pomohly.

To o té přísnosti sama k sobě nemám ze své vlastní hlavy, ale z knížky od Heather Ash Amara, Bohyně válečnice (název možná trochu "ujetý"), je to objevení své síly a naučit se mít ráda taková jaká jsem. Také jsem se musela naučit být k sobě víc laskavá.

@levandule_k Sebeláska k sama sobě je hodně důležitá a já ji teda moc nemám😏 určitě si zajdu koupit i nějakou takovou knížku
Nějakou motivaci k sobě